Dům Mizukageho

Zde Mizukage většinou není jelikož musí obíhat celou vesnici kvůli jejím problémům.

Vešel jsem do domu, hodil klíčky do mističky za dveřmi a následně i sebou do křesla. Připadal jsem si snad hůř než hadr na nádobí.. Seděl jsem a litoval se. Vždy jsem se snažil ochránit co šlo... a zklamal jsem. Táto... rozhodně by jsi na mě nebyl hrdej! Seděl jsem tam dál jako pecka. Nedokázal jsem se soustředit... zatínal jsem pěsti, chtělo se mi něco rozbít, nebo řvát... sakra!!
Vyskočil jsem z křesla. Ty jedna sv*ně, najdu tě a pak tě zabiju! Rozeběhl jsem se do pracovny, co jsem v domě měl. Rozházel jsem svitky, knihy, až jsem našel co jsem hledal. Usmál jsem se. Lava Release: Rubber Rope! Vzal jsem svitek a plně se do něj vpil..

Rozkoukával jsem se. Já jsem... usnul?! Nevěřícně jsem se rozhlížel po zdevastovaném pokoji. To jako že... já? Rozpačitě jsem se poškrábal ve vlasech, když jsem viděl tu spoušť. Ahááá už si vzpomínám! Trénoval jsem tu techniku! Usmál jsem se spokojeně, protože jsem věděl, že už jí umím! Posbíral jsem se za země a jal se milý pokoj ukllízet.
No, chtěl jsem říci, snažil jsem se, ale po chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem to nechal, vzal si svůj plášť a rozešel jsem se do kanceláře dělat něco užitečnějšího, než se tu povalovat po podlaze!

Prevalila som sa na druhú stranu.. poriadny som si zívla no nevyzeralo to tak že sa hneď prebudím.. bolo tu tak pohodlne. Ani som netušila že spím v Mizukageho dome, vlastne som nemala páru pomaly o ničom čo sa naokolo mňa dialo.. rozvalila som ruky na všetky strany a s takým priblbým až bláznivým úškrnom som znova začala podriemkavať. O niečo neskôr som len otvorila ústa.. vyfúkla som vzduch a zase som ich zatvorila.. proste som začala tak zhlboka dýchať no stále som spala !

Co chvíli jsem se chodil na dívku dívat. Samozřejmě, že fakt že u mě v posteli spí krásná holka v tom hrál taky roli, ale mnohem víc jsem spíš nechtěl, aby mi po probuzení zdemolovala ložnici, čo něco podobného.. jak víme, u ní se dalo čekat všechno! Nakonec jsem se posadil do křesla u postele a s nohama položenýma na posteli luštil osmisměrky.

Nakoniec som vstala.. s takým veľkým UAAA !! zívnutím som rozhodila rukami, zároveň som pri tom zo seba zhodila prikrívku.. ešte asi minútu som zívala po čom som sa takým veselým spôsobom pozrela na všetky strany. Wheeee kde to soom ?! zamumlala som nahlas, že to muselo byť počuť až na ulicu.

Trhnul jsem sebou tak prudce, že jsem i s křeslem přepadl dozadu. "Baaaka Sho!" zanadával jsem a třes si bouli na hlavě velkou jak kedlubna! "Yuki..? Umm jsi u mě doma, usnula jsi mi v kancelářu." vysvětlil jsem klidně a posatvil sebe i křeslo.

Heeeem... zamumlala som namiesto odpovedi a len som sa na neho pozrela.. jednu ruku som si dala k ústam a nakoniec som sa úplne rozžiarila.. Rámeeeen !! kde je raaamen !? zasmiala som sa tak pekne zvesela !

Musel jsem se zasmát. Fakt jí nepoírám! "Pojď se mnou!" vyzval jsem jí a sešel do kuchyně. Z ledničky jsem vyndal jednu z porcí, která byla původně určena Toshimu, on se nezblázní! Ohřál jsem jí, položil na stůl a posadil se naproti. "Tak dobrou chuť!" zazubil jsem se a kývl na ní.

Cupkala som za ním až do kuchyne !! vlastne som z postele skôr vyskočila.. spravila som asi dva drepy a to cupkanie pripomínalo demoličký valec !! išla som cez prekáŽky xD! ak to nebola priam stena.. proste som rozhadzovala všade naokolo rukami !! následne som sa len poslušne posadila a keď vybral misku tak sa mi v očiach rozžiarili hviezdičky.. Arigatooo !!! Itadakimaasu !! zasmiala som sa a následne som sa pustila do systematického vyjedania rámenu.

Zasmál jsem se. "Nechápu to... jak jsi dokázala porazit toho ninju? Byl silnější, rychlejší, starší... kolik ti vlastně je..?" napadlo mě při pohledu na to individuum vyjídající misku ramenu.

Ovládal vodu.. bolo to lahké !! zamumlala som s plnými ústami pri čom som poprskala v podstate celý stôl.. očividne mi to však nevadilo a znova som začala jesť rámen.. Hmm.. hmm.. koľko mi vlastne je?.. neviem presne.. sedemnásť.. osemnásť.. neviem ! odpovedala som znova takým ráznym hlasom .. keď som dojedla rámen tak som po ňom hodila iba taký pohľad.. ktorý sa dožadoval po ďalšom !

Skoro se o mě pokusili mrákoty. "To si ze mě děláš legraci!" protočil jsem panenky a chytil se okraje stolu, abych tu nezkolaboval. Já snad špatně slyším! Odploužil jsem se znovu k lednici, vyndal tentokrát svou mističku, zcela mechanicky jí dal ohřít a postavil před dívku. "Odkud vlastně jsi..? Z Yuki..?"

Takým slastným pohľadom som sa pozrela na ďalší rámen.. po tvári mi znova začali tiecť potoky slín !! rozlomila som ďalšie paličky no pred tým než som sa pustila do ďalšieho konzumovania rámenu.. Uhm.. Yukigakure no sato !! nosím meno po nej.. zaškerila som sa.. vlastne som ho nosila kvázi dva krát.. prvé bolo krsné meno "Yuki".. a druhé priezvysko "Yukigakure".. následne som sa znova pustila do jedenia.

Posadil jsem se na okraj stolu, do pusy strčil párátko a jen tak si jí prohlížel.
"Jak jsi přišla k té lovkyni odměn?" napadla mě další otázka a já se zaujetím sledoval, jak v ní mizí můj oběd.

Hmmm.. hmm.. uuhmmm.. začala som premýšľať s plnými ústami.. nakoniec som iba prehltla a pokrčila som ramenami.. prečo nie? je to lepšie ako patriť pod nejakú dedinu.. človek sa nemusí držať žiadnych pravidiel. Zaškerila som sa znova a pozrela som sa na polo zjedený rámen.. dúfam že má ešte nieč.. toto mi stačiť nebude !! prebehlo mi hlavou a s ešte väčším elánom som ho začala dojedať.

Pousmál jsem se. "Jo... to máš pravdu..." pozvdechl jsem si a postavil před ní misku s dango knedlíčky, které jsem si tu šetřil na depresivní nálady, které tedy v poslední době nebyli ojedinělé, ale když ona vypadala tak roztomile...
"No... měl bych pro tebe nabídku!" pousmál jsem se mile.

Keď som dojedla aj druhé rámen tak som sa tak blažene pozrela na dango a .. pustila som sa aj do neho!! teraz však tak trocha pomalšie, aby mu po mojej návšteve ostalo.. aspoň niečo. Huum? akú ? zamumlala som z plnými ústami a zapozerala som sa na neho takým zvedavým pohľadom.

"Potřeboval bych navštívit Kumo... jenže musím tu nechat bratra, aby mi vesnici ohlídal... napadlo mě, že by jsi se mnou mohla jít ty..? Co ty na to?" mírně jsem se usmál a strčil si do úst jiné zcela nové párátko namísto tamtoho zcela na třísky.

Hmmmm... heee.. začala som premýšľať po čom som len neurčito prikývla.. ale nechám tu správu pre môjho partnera da ? zaškerila som sa a nakoniec som začala prikivovať ako o dušu .. hai hai hai !! príde sem.. musí vedieť kam som išla !! dodala som nadšene a nakoniec som sa len začala smiať.. viac menej ako blázon.

"To je jasné!" kývl jsem hlavou. "Vyrazili bychom dnes večer, souhlasíš...?" pousmál jsem se, při čemž jsem si také vzal jednu z kuliček.

Okheeej !! zaškerila som sa pri čom som v ruke zamávala ďalšou guličkou.. následne som si ju len s takým novým elánom strčila do úst Ham !! zamumlala som pri tom nadšene .. následne som len začala prstom jazdiť po stole.. po mojom dotyku tam vždy ostal ľad.. nakoniec tam bol vzkaz napísaný.. môžme ísť !! zaškerila som sa.. vôbec som si neuvedomila že som práve zmrazila tkaých 70% jeho stola.

Zacuklo mi v obočí. Tohle bude zajímavá cesta!! "J-jistě!" pousmál jsem se a vstal jsem. Taktéž jsem napsal vzkaz, ale na kus papírů, strčil jsem o pod dveře Toshiho pokoje a usmál se na Yuki. "Tak vyrážíme!"

Haaaai !! natešila som sa a v momente som vyskočila zo stoličky.. úplne nenápadne som sa ešte zastavila v chladničke.. o pár sekúnd som už stála pri ňom s obrovskou misou ktorá bola zaplnená v podstate všetkým čo mal na jedenie ! takže mu v chladničke neostalo naozaj nič.. na tvári som mala taký výraz typu " Veď to na cestu"..

Chvilku jsem tam jen tak stál, ale pak nad tím mávnul rukou. Stejně jsem spíš v kanclu.. a má mi to tu vyžrat Toshi, nebo Yuki? Jí to bude rozhodně slušet víc, když přibere! Usmál jsem se. "Tak.." přišel jsem ke dveřím a otevřel je. "Až po tobě!"