Brány

S kafíčkom v ruke som prechádzal k bráne Konohy.. vlastne.. mi chvíľku trvalo kým som zistil že konvoj odišiel pred pár minútami bezo mňa !! .. veď kto by hodiny čakal na niekoho kto bol absolútne postrádateľný?.. S takým ľahostajným výrazom na tvári som vzďalujúci sa konvoj sledoval.. až po tom som sa rozhodol źe ho budem predsa len následovať priamo do Konohagakure no sato.

Po pár minútach som sa znova vrátil ku bráne Sunagakure.. bolo vidieť že som ešte zaspatý.. tvl.. veď to bola karavána.. ako si môžem pomýliť karavánu s ktorou mám ísť? keď si človek pomýli jedného človeka, jednu tvár tak to hej ale.. celú karavánu ?.. naah..

Přiběhla jsem ke bráně jak jen rychle to šlo. Podívala se na další lidi, kteří půjdou s námi. A když jsem si řekla s námi, tak mě napadlo...Kdo je vlastně ten co půjde se mnou? Zůstala jsem stát a zvážnila. "Vyrážíme?" zeptala se. Pohlížela na ostatní a nevěděla jak pokračovat. Chvilkama jsem se rozhlížela, jestli nejde Daisuke. Naštěstí nešel a bylo to ok. Asi bych to v téhle situaci nesnesla. Kývla jsem a začala si prozpěvovat. Bude tu ten co se mnou půjde?

Hm.. sate.. zamumlal som takým mierne priblbým hlasom.. Možno to bolo naozaj tou rozospalosťou.. rozhodne som však nevyzeral zdravo !! a ani som sa tak nesprával. Momentálne som podozrievavo čumel na sprievodcu karavány.. on sa podozrievavo pozeral na mňa.. proste tá vzájomná nedôverčivosť bola takmer vidieť a dala sa vo vzduchu krájať. Asi sa mu nezdalo že niekto v teplákoch a v x farebnom tričku môže byť Shinobi.. mne sa zase nezdalo že to nejaký sprievodca karavány môže myslieť tým svojím oblečení maž tak vážne.. nevedel som na ňom nájsť jedinú chybičku a možno aj práve to mi na ňom tak vadilo.

"Ehm... jsi v pořádku?" přijdu blíže ke chlapci, který to seděl? Mile se usměji a z neznámého důvodu ho pohladím na hlavě. Jelikož seděl, byl v tu dobu menší. "Ty jsi ten shinoby, který se mnou má jít do Konohy?" zvědavě se zeptám. I když jsme měli asi už dávno vyrazit, neměla jsem nejmenší chuť jít. Další problém byl Daisuke a to znamenalo, že je lepší se stáhnout. V duchu jsem si odsouhlasila některé zbytečnosti a znovu se podívám na shinobiho. Jej... tak na tohle myslí...podivně jsem se zatvářila. " No nic... jestli jsi tak bychom měli raději vyrazit..."

Chvíľku som sa pozeral na Yukki. Tváril som sa tak odmerane. Rozmýšľal som čo chcela tým pohladením povedať, vlastne som sa zatváril troška podozrievavo. Nakoniec som však usúdil že bude pravdepodobne ďalším shinobi ktorý má strážiť konvoj. Prikývol som. Volám sa Ken.. odpovedal som jej takým nenúteným hlasom a len som sa znova otočil niekam mimo.. po tom však vyrazil celý konvoj a ja za ním.. ruky som si založil za hlavu a mierne flegmatickým pohľadom som sledoval oblohu.

Raději jsem spustila ruku zase dolu a zamířila ke konoze. Z tašky tu podivnou postavičku, kterou jsem na minulé misi vyřezala a prohlížela si ji. Co měla vyjadřovat? Sama jsem si nebyla jistá a tak jsem přemýšlivě šla do konohy jak mi kazekage nařídil. Raději jsem přidala do kroku, aby jsem tam nepřišla moc pozdě."já jsem Yukki..." řeknu přemýšlivě a podezdřívavě si chlapce prohlédla. Byl asi tak starý jako Daisuke. Trochu by mě zajímalo, jestli se znají. Ale to teďka bylo jedno. (presun)

Po delší době jsem přišel společně s Kamikim.
Tak už konečně jsme zde řekl jsem na kamikiho.a přitom jsem si pomyslel až tak daleko to nebylo.
Dobrý den řekl každému strážnému.Mohl bych se vás zeptat kde je Budova kazekageho potřebuji mu předat mírovou smlouvu podíval jsem se na všechny vážně.a přitom jsem už začal hledat ten proklatej svitek.ÁÁÁ tady je a ukázal jsem ho strážným.

Přišel jsem se Sentoiem a dělal jsem že mě to nudí. ,,Prostě pojďme a hledejme, je to nezajímá.'' Řekl jsem mu a už jsem se vydal do vesnice. Prošel jsem bránou a zastavil jsem se. ,,Tak pojď brácha.'' Mávl jsem rukou na něj rukou a pak jsem se ztratil v ulicích Sunagakure, kde jsem se marně snažil najít Kazekageho budovu-

letela som nad branou smerom von s vesnice presun