Vodopády Namida

Zaslechl jsem jeho hlas a došlo mi že to je určitě můj sensei Kenichi. Kde asi byl celou dobu. Asi mě zkouší jak jsem se zlepšil v jeho nepřítomnosti. Ukážu mu co dovedu abych ho nezklamal a byl na mě pyšný. Pohybuje se pomocí Shunshin no Jutsu ale já mám jednu výhodu. Objeví se zamnou když se v tom rychle rozmáchnu rukou a otočím se a švihnu rukou směrem na zem a řeknu "Suiton: Mizu no kattā" vytvořím stlačenou vodu ve tvaru půlměsíce, která rozdrtí zem a do země pak teče ta voda co vypustil. Já jsem volný a získám si od něj odstup.

Trochu sirupu síce vytieklo, ale väčšina zostala tam kde bola, pretože sa prilepil na zem. Usmial som sa po tom, čo mi ukázal ako pokročil. Zmenil sa. Je dobrý. Možno som mu bol ako sensei iba na obtiaž. Pomyslel som si a pozrel som sa na neho. Potom som sa pozrel na moju nohu ktorá bola od kolena preč. Eh, tuším som sa zhoršil. Pomyslel som si a pritom sa mi moja noha znova skladala dokopy. Ale znamenalo to, že už nie som v henge a bol som v mojej normálnej podobe. Zlepšil si sa. A čo Daichi? Spýtal som sa s úsmevom na tvári.

Senseiovo henge se začalo vracet do jeho původní podoby a já na něj zrovna teď hledím a usměju se.
" Daichi je zrovna na nějaké misi, netuším kde ale jsem si jist že je v pořádku."
Odkopu trochu té lepkavé vody od sebe jelikož ještě trochu lepila. po té jsem upřel opět pohled na mého senseie.
" Sensei. Kde jste byl celou tu dobu? Od prvního střetnutí jsme vás neviděli."

Poškrabkal som sa na hlave a vytiahol som fľašu s vodou. Eh... no vlastne mal som nejakú prácu. Prepáč. Ale ako vidím, som vám ako sensei viac na obtiaž. Povedal som a napil som sa z fľaše. Máš teraz trochu inú chakru. Skoro som ťa nepoznal. Povedal som a sadol som si na kameň na ktorom som obvykle sedával. Mám pre teba návrh. Nechceš sa naučiť Kuchiyose no Jutsu? Spýtal som sa ho a znovu som sa napil.

Taky si sednu na nějaký kámen a poslouchám to co sensei říká a trochu mě to zarazí. Kouknu se na senseie a řeknu.
" To snad nemyslíte vážně sensei. Určitě nejste na obtíž, jen jste měl prostě hold moc práce to se někdy stává. Když jsme s vámi poprvé bojovali uvědomili jsme si v čem se musíme zlepšit tak jsme od té doby cvičili abychom vám ukázali že dokážeme být i my takto silní. A co se týče toho Kuchiyose no Jutsu tak bych byl rád kdyby jste mě ho naučil, ale vůbec netuším jak se dozvím jaké zvíře je ke mě předurčeno."
Podívám se na senseie výrazem jakože nevím jak bych to měl provést.

Pokúsil som sa o úprimný úsmev ale moc mi to nešlo - šlo mi to tak ako niekomu kto nemá city - pretože som ich naozaj nemal.
To je dobre. Ako vidím o dosť si sa zlepšil. Ešte chcem vidieť Daichiho. A ako je možné, že je na misii a ty si tu? Ste predsa tým, takže máte byť na misii spolu. Rozmýšľal som nahlas a zamračil som sa. Poď sem. Povedal som a ukázal som mu pečate na kuchiyose. Nemôžem nič vyvolať, pretože ešte nemám zmluvu. To mi pripomína, že tam musím zájsť. Povedal som a začal som písať na zvitok ako technika funguje. A ty budeš musieť tak isto ísť uzavrieť zmluvu. Pomôžem ti s ňou ak chceš. A čo sa týka toho zvieraťa. To zistíš ak nastane správny čas. Povedal som akoby som to čítal z knihy. Robím si srandu. Musíš si uvedomiť čo sa k tebe najviac hodí. Prezrel som si ho a zamračil som sa. Hmm... máš nejaké nápady? Spýtal som sa a písal som ďalej na zvitok. Zrazu som dopísal a zvitok som rýchlo hodil Katarovy na brucho. Postreh.

Sleduju co sělá můj sensei a začne povídat něco o tom že jsem se zlepšil a já jsem rád. Pak začal mluvit o Daichim, který byl zrovna na misi ale možná že se už brzy vrátí.
" Já jsem zůstal zde abych mohl dokončit svou techniku. Daichi se nudil tak si zašel za mizukage pro nějakou novou misi. Od té doby jsem ho neviděl. Ale jistě se brzy vrátí."
Sensei zatím sepisuje svitek a já zatím dám hlavu nahoru a podívám se na oblohu. Obloha se nějak divně zamračila a bylo zataženo. Když sensei dopíše svitek tak najednou prej na mě postřej a zasměju se když to řekne jelikož to v té situaci bylo vtipné když to takhle řeknu. Rozvinu svitek a začnu ho rychle a zřetelně číst. Snažím se ho přečíst co v nejkratším čase. Zatím si všímám jen svitku a ničeho jiného. Mám výraz někoho kdo je zabranej do učení.

Výborne. Poď za mnou. Povedal som a falošne som sa usmial. Keď sa vráti Daichi mám pre vás už pripravený tréning. A nebude to také ľahké. Teda dúfam. Povedal som a postavil som sa z kameňa. Napil som sa z fľašky ktorá bola už prázdna. Prišiel som pri vodopád a nabral som si do fľašky vodu. Potom som šiel smerom do dediny. Dúfam, že sa Daichi rýchlo vráti. A dúfam, že si na tej misii odpočinie. Pretože keď sa vráti čaká ho tvrdý tréning. Povedal som a šiel som ďalej do dediny. Smeroval som k budove Mizukage. Máme novú Mizukage a ja ju chcem spoznať.
(presun)

Čtu si rychle svitek a celkem mě zaujalo co jsem se všechno dočetl ale ještě to není všechno co svitek obsahuje. Najednou se sensei zvedne a začne něco povídat že jdeme za mizukage což se mi vůbec nechtělo. Chtěl jsem trénovat abych získal konečně svého prvního summona který by mi pomáhal v boji i při tréninku.
" Sensei opravdu musím? Mě se ale moc nechce chci se naučit tu techniku. Ach jo"
Zvednu se a pořád si čtu ten svitek. Když si čtu ten svitek tak jdu za senseiem který jde za mizukage. Snad při cestě do ničeho nenarazím pomyslím si.

Presun