Kancelář Tsuchikageho

Pomalým krokom som vstúpil do budovy Tsuchikageho.Jednou rukou som sa chytil zábradlia a vystúpil na horné poschodie kde sídlil Tsuchikage.Dnu bolo počuť dosť hlasov.Pristúpil som k dverám a stlačil kľučku.Vošiel dnu.Prepáčte, že som sem tak vtrhol Tsuchikage.Hovoril som pokojne.Kancelária nebola veľmi veľká no vošlo by sa tu dosť ľudí.Potreboval by som misiu.

Kagami sa jemne usmial a plynule pokojným hlasom prehovoril.
"Prišiel som v záujme dobrých obchodných a politických vzťahov našich zemí. Plánujeme taktiež navštíviť Feudálneho pána krajiny Zeme. Som velvyslanec takže sa v dedine možno nejaký čas zdržím aby som mohol interpretovať posolstvo môjho feudálneho pána. Taktiež sa potrebujem s vami porozprávať v súkromí kvôli dôležitému posolstvu" povedal a vrhol pohľad smerom na shinobi ktorí prišli ale aj tých ktorí už boli v kancelárií.

Muž povedal, že je to veľvyslanec a mohol by pomôcť našej zemi.Po chvíli rozmýšľania som bol pripravený na odchod.Tak ja sa vrátim neskôr.Odišiel som z miestnosti a zišiel schod
mi k hlavným dverám a odišiel z budovy.
(presun)

Po vypočutí Tsuchikageho som sa usmial. Ja s tím súhlasím. Iwagakure je moja rodná dedina a znamená pre mňa veľa. Nikdy by som ju nenechal len tak. Povedal som a pozrel som sa na toho veľvyslanca a jeho spoločníka. Keď som si ich poprezeral pripadali mi trochu divný. Ale to asi preto, pretože nie sú odtiaľto. Pozrel som sa na Billa a gestom som mu naznačil, že by sme mali asi odísť z kancelárie, pretože je tu dosť rušno a ten veľvyslanec chcel hovoriť s Tsuchikagem o samote. Síce ma zaujímalo čo chce, ale vykašľal som sa na to. Ďakujem, Tsuchikage-sama. Dovidenia. Po tom ako som dopovedal už som stál na chodbe a čakal som až odíde aj Bill.

,,Á dobrý.. No misi... Mám tu jednu C-rank. Doprovodíš jistéhoo muže co čeká u brány k bránám Kirigakure.'' Řekl jsem jistě a otočil jsem se na dalšího příchozího, vyslechl jsem si ho a už jsem mu chtěl zadat misi ale začal mluvit velvyslanec. ,,Dobrá můžeme si pohovořit za chvilku.'' Pak ten co chtěl misi odešel a já obrátil zrak na ty dva co chtěli odejít. ,,Tak už běžte, zatím nashledanou.'' Čekal jsem než odejdou a pak jsem se obrátil na velvyslance. ,,Takže už můžeme mluvit.''

Kagami trpezlivo čakal až kým nezostal s Tsuchikagem a s Raidonom sám. Zatiaľ len stál a neutrálnym pohľadom si premeriaval zvyšok ľudí kým všetci nepoodchádzali.
"Rád by som sa však stretol na menej nápadnom mieste a v inú hodinu. Niekde kde nás tak ľahko ktosi nevyruší. Stačí ak mi dáte vedieť kedy vám to bude vyhovovať môžem počkať" povedal Kagami zdvorilo a znova sa otočil na Kageho. Naznačil Raidonovi dohodnutým signálom pravou rukou aby opustil miestnosť.

Stál jsem celou dobu kousek za Kagamim a sledoval jak lidi do místnosti přicházejí a zase odcházejí. Nejvíc mě, ale zaujali dva z nich od pohledu se od ostatních lišili a na první pohled bylo poznat že to nejsou genini jako ti ostatní co chodili sem a tam a pořád se ptali na mise. Nebylo mi úplně příjemný jak si mě všichni prohlíželi, ale co částečně mi to dělalo i radost, protože díky mé momentální mlčenlivosti jsem nejpíš přišel trochu záhadně. Pak když se mísnost vylidnila a Kagami mi naznačil abych odešel jsem se s mírnou úklonou k Tsuchikagemu odešel z místnosti bez toho abych celou dobu jen trochu promluvil.

Uviděl jsem že jeho společník odešel z místnosti a tak jsem konečně zpustil. ,,Můžeme třeba i hned, myslím že místo zvané les Mori by mělo být dostačující.'' Sdělil jsem mu a čekal najeho reakci, zatím co se mi honilo tolik věcí hlavou. Méně nápadné místo? Budu si muset dávat sakra pozor. Snad za tím nebude nic špatného, ale podezírat ho musím. Opatrnosti není nikdy dost. Pak jsem se konečně probral ze svého snění a zeptal se velvyslance. ,,Takže jdeme tam nebo ne?''

Nendo se uklonil a vycouval z místnosti. Divný Kage, dává přednost nějakému cizincovi před někým, kdo uchovává KG vesnice. S těmito a i jinými úvahami se Nendo pomalu šoural k bráně vesnice. Ještě než vyšel z budovy si znovu vyndal blok a tužku a začal kreslit Kyoya.

/Přesun k bráně/

"V poriadku môžme vyraziť" odpovedal Tsuchikagemu.

,,Dobrá tak jdeme.'' A už jsem se vydal ke dveřím, otevřel je a vyšl ven. Počkal jsem, než výjde a pak jsem zavřel. Vytáhl jsem z kapsy klíč a zamkl jsem. Na zkoušku jsem zatahal za kliku abych se ujistil a pak jsem se vydal napřed. Šel jsem chodbou a pak dolů po schodech. Když už jsem byl dole, tak jsem se vydal směrem k bráně. Cestou jsem zpomalil tak, aby mě předešel. Chtěl jsem ho mít na očích a tak jsem šel prostě za ním.

Kagami udržiaval krok s Tsuchikagem a celý čas sa držal vedľa neho pretože nepoznal cestu. Nič iné nevnímal a sústredil sa na svoj ladný akoby tanečný krok. Sem tam sa obzrel či ho niekto nesleduje no to bola skôr choroba z povolania.

Vrátil som sa do budovy Tsuchikage.Opäť som vyšiel hore a sadol si pred dvere a začal čakať na Tsuchikage.

odešel jsem za shoem... ty vole to je nával.. pomyslel jsem si když jsem odcházel a když jsme byl u shoa začal jsme mluvit a pomalu jsme šel ke dveřím Hele mám 2 otázky... Nechceš si něco sbalit? a ta druhá pousmál jsme se a začervenal se... mám menší okno... nevíš kam se poděl ten druhej meč? a ukázal jsme na prázdné místo na mých zádech.... to je za trest... ušklíbl jsme se a šel ven

(že jsme odešli napíše sho)

Vzdychol som si a pozrel som na Billa. "Áno, pôjdeme ku mne. Potrebujem sa zbaliť. Ale najprv musím nájsť kľúče" Povedal som a šiel som s ním von z budovy a hľadal som vo vačkoch kľúče. Tie som po chvíli našťastie našiel. Keď sa spýtal na meč začal som sa smiať. "Vieš, že ani poriadne neviem? Tuším sa ti zapáčila nejaká baba tak si jej meč daroval. Asi ti hrabe..." Keď som to dopovedal znovu som sa zasmial. Keď sme vyšli von z budovy usmial som sa a spokojne som si zapálil cigaretu. Potom som sa znovu pozrel na Billa. "Hej, a kde budeme bývať keď odídeme? " Spýtal som sa a viedol som ho k môjmu domu.
(presun)

Vaběhl jsem schody a prošel chodbou ke dveřím, zastavil jsem se u nich. Vytáhl jsem z kapsy klíče a odemkl jsem, pak jsem schoval klíče. Zahleděl jsem se na nějakého chlapíka a tak řeknu. ,,Pojď dál.'' Jako první vejdu do kanceláře, a nechám otevřené dveře. Přejdu místnost, sednu na židli za svým stolem a začnu papírovat. Mezitím co papíruju, přemýšlím o zrádcích, o kterých mi řekl ten vyslanec. Pak zvednu hlavu a zadíváám se na toho co za mnou přišel a zeptám se ho. ,,Hmmmmm..... Takže co by jsi chtěl?''

No chcel by som nejakú misiu.Bol som zvedavý akú misiu mi asi dá.No nech nie je ľahká.Zasmial som sa.

,,B mise!'' Vyštěkl jsem na něj okamžitě. ,,Cvičná evakuace, odvedeš lidi z vesnice do okolí Konohy a tam je budeš chránit.'' Řekl jsem rozhodně, pak jsem dodal. ,,Ve vesnici jsou dva cizí ninjové, vezmeš je sebou. Tenhle ANBU ti pomůže je najít.'' Lusknul jsem prsty a přiskočil ANBU.

ANBU
Přiskočil jsem vedle Tsuchikageho a pozdravil jsem. ,,Dobrý den Tsuchikage-sama.''

Já
,,Pomůžeš mu odvést všechny lidi do okolí Konohy, je to cvičná evakuace.'' Řekl jsem jistě a už se nehodlal bavit.

[b]ANBU
,,Jistě Tsuchikage-sama. A vy s námi nepůjdete?''

Já
,,Ne, já tu zůstávám.'' Řeknu a už se opravdu nehodlám o ničem bavit.

ANBU
Beze slova dám znamení Tenshimu aby šel se mnou a jdu ven z kanceláře.

Objavil sa ANBU a mali dosť krátky rozhovor.Potom mi dal znamenie nech idem za ním.Dovi Tschikage.

Doběhl jsem před budovu. A pomalu jsem vstoupil jako dítě co leze kam nemá do své role jsem se opravdu vžil a náramně jsem si jí užíval. Pomalu jsem šel chodbou a mířil jsem ke kanceláři, když v tom sepřede mnou objevili právě mnou hledaní shinoby, a očividně mířili někam pryč, prošel jsem kolem dál do budovy, ale čím dál víc jsem zpomaloval. Potom co zašli za roh jsem se rychle vyběhl zase ven za nimi, u když jsem doběhl k rohu za kterým mi zmizeli, nakoukl jsem za něj a uviděl jsem je jak míří pryč z budovi, pak už jsem se zase jen pomalu vydal za nimi, tak že jsem si pořád otáčel a prohlížel jsem si z spoustu věcí aby to vypadalo, že o nich ani nevím.

Nendo pomalu dokráčel až k budově. Povzdechl si a schoval blok. Doufám že to nebude na dlouho, rád bych si došel pro nový papír, tohle je skrz na skrz pokreslené. Pomyslí si. Poté dojde až ke kanceláři a zaklepe. Jak je jeho zvykem, nepočká ani na vyzvání, vejde a ukloní se. "Jsem zpět, Tsuchikage-sama. Žádám o svůj plat a novou misi." Řekne a rozhlédne se po místnosti. Poté ještě dodá. " Rád bych aby to byla nějaká významná mise, ne jako minulá, doprovoď nějakého otrapu." Poté se zamyslí. Co mi tak asi může dát, když jsem bez týmu, a jen Chuunin? Blbe! Sám si vynadá. Co asi, jenom otravné práce! Ach jo... Poté zatřepe hlavou. Měl bych přestat mluvit sám k sobě, nebo mi to zůstane.

Zvednu hlavu od papírování, otevřu šuplík a vezmu váček s pěězi. Hodím mu ho a pak říkám. ,,Hmm.. Tak třeba tahle B mise. Doneseš tenhle svitek do Suny.'' Řeknu mu a dám mu do ruky svitek. ,,Nikdo ho nesmí získat. Je ti to jasné?'' A vrátím se ke svému programu. Když už mám všechno papírování hotové, tak se rozhodnu že se půjdu prospat. Výjsu z kanceláře a zamknu ji, pak mířím domů.

Vošiel som do budovy Tsuchikage a išiel hore po schodoch.Zaklopal som na dvere a vošiel dnu.Klon:Tsuchikage.Misia je splnená.Komplikácie neboli no až na jednu ale obyvateľom sa nič nestalo.Konohu napadli Akatsuki, pár ľudí tam ostalo pomáhať ale vrátia sa čoskoro.

Na chodbě jsem se zarazil a vrátil jsem se do kanceláře, tam za mnou přišel Tenshi a já mu řekl. ,,No dobrá, tady je tvá odměna. Novou misi ale teď nemám.'' Popadl jsem nějaké věci ze šuplíku a šel jsem pryč. Po chodbě jsem přemýšlel o tom, že bych mohl jít trénovat nové techniky, tak jsem vyrazil. Seběhl jsem schody, vyběhl jsem z budovy a rovnou jsem si to namířil na tréninkáč. Už jsem přesně věděl, co budu trénovat. Ale nakonec jsem změnil svou volbu a rozhodl se že přece jen půjdu domů odpočívat.

Viděl jsem jak se ten Blonďák zastavil, zatímco ten druhý pokračoval někam pryč. Chvilku jsem se rozmýšlel jestli mám zaútočit hned, nebo ještě počkat na nějaká odlehlejší místo.
Na co čekat když to zvládnu rychle nikdo si ničeho nevšimne do doby než bud pryč.
Jenže jsem musel vymyslet jak ho zabít co nejrychleji a nenápadněji. Musel jsem se pro sebe usmát, nad plánem co jsem v rychlosti vymyslel. Sáhl jsem pro čutoru, co jsem měl s sebou. A pomalu jsem se vydal k zády otočenému blonďákovi. Pár kroků za ním jsem poskládal pečetě, ale techniku jsem ještě nepoužil, jen jsem si jí připravil. Potom jsem si do jedné ruky nalil vodu a ruku. Potom jsem se vodou rychle přiblížil k jeho zádům a těsně předtím než jsem se ho dotknul jsem jenom sebejistým hlasem pronesl.
Hyoton: Aisukūrī
Blonďák byl na místě mrtvý voda v mé ruce se zformoval v ledový bodec, který mu okamžitě projel srdcem. Poté jsem tělo nohou převrátil na záda, aby nebyla vidět díra k jeho srdci. Rozešel jsem se od těla pryč do nějaké vzdálené zapadlé místnosti a přivolal jsem heslem tu Kagamiho potvoru, aby mě dostala do jeskyně.