Hřiště za Akademií

Malé hřiště s pár houpačkami a místo pro hry s míčem

Přišla jsem na hřiště za akademií. Sedla jsem si na houpačku a čekala jsem na jejich reakci. Nejspíš si mysleli, že půjdeme trénovat.

Došiel som na toto miesto bez nejakých otázok som sa obzeral.
Našiel som si strom ku ktorému som si sadol a pozeral sa na okolie,bolo dobré že už aj Ferry prišla.

Došla jsem za nimi a jen se dívala. Začínalo mě to nudit, nebyla tu Ami a je jsem neznala. Lehla jsem si na záda a dívala se na jasně modré nebe. "Tak...?"

"Tak teď mi můžete říct na jaký druh boje se specializujete, vaše elementy a kekkei genkai, pokud-li nějaký máte." Trochu jsem se houpala.

Počul som kvoli čomu sme tu a nejak ma to neprekvapovalo ani nič.
Nemienil som hovoriť teda nie aspon prví.
Zavrel som oči a z vačku som si vytiahol Samakuri,usmial som sa na to a dal si ho do pusy a začal cumlať.

Podívala jsem se po nich. Aha, takže když se blbě ptáš, blbě odpovídej!! "Fajn.." posadila jsem se a nastavila tvář horkému slunci. "Bojuju spíš na dálku, mé kekei genkai je manipulace s krví, ale do teď jsem ho nepoužívala, protože... prostě jsem ho nepoužívala..." otevřela jsem oči a čekala na ně.

Neměla jsem ráda tady tohle všechno. Nikdy jsem s tím projít nemusela. "Hm..." řekla jsem pouze a čekala jsem na Daisukeho.
Hlavu jsem si opřela o řetěz a pořád jsem se houpala.

Počul som čo povedala Ferii takže manipulácia s krvou to osm ešte nikdy nepočul pomyslel som si.
S ust som si vytiahol Samakuri a chvílu som sa na neho pozeral.
"Nie som nijak výnimočný a o mne čo sa týk elementov a podobnych vecí sa dozviete ked to bude najvačšia potreba".
Povedal som a opať som si vložil do ust Samakuri.

To jsem dostala fakt skvělej tým. Přestala jsem se houpat. "To je všechno co mi řeknete? Že já si dělala námahu se na něco ptát." řekla jsem kysele. "Dobře. Pokud chcete tímhle tempem pokračovat, tak pokračujte, ale nepočítejte s tím, že vás budu tahat z nějaké brindy." Těkala jsem pohledem mezi nimi. "Mé jméno je Shizuka Yoru. Specializuji se na boj s katanou, ale mám i útoky na dálku. Máte nějaké dotazy?"

"Taky jste se rozpovídala sensei!" usmála jsem se sladce a zase si lehla. Amiii kde jsi?!

"Na co vám a mě bude dobré vědět, co máte a nemáte rádi?" zeptala jsem se jich. "Jsem tu proto, abyste se naučili bojovat a nové techniky." Navíc mi to bude k ničemu, když.... Raději jsem to nedomyslela.

"Zaujmavé sensei vyzeráto že každý odtialto je na niečo špecializovaný a možno ani si nebudeme mocť pomocť,kedťe každý máte nejaké Kekei Genkai".
Povedal som a stále som bol oprený o strom,ah takto to nikam nevedie,povedal som si.

"Vždycky se dá nějak pomoc, aspoň trochu." I když pokaždé to nevyjde... Podívala jsem se na oblohu. Bylo na něm několik býlích načechraných mráčků.

Ležal som nadalej a samakuri som dojedol zapychol som špajdu do stromu.
"Taže sensei čo teraz bude?budeme tu len tak ležať a nič nerboť a premýšlať nad tým čo bude alebo ako to pojde dalej?"
Rukami som sa vyšvyhol a postavil som sa hore.

"Jak moc chcete zesílit?" optala jsem se jich. Tuhle otázku pokaždé pokládali, když jsme začínali s tréninkem hvězdy. Pak nám kladli na srdce to, že máme chránit vesnici i za cenu svého života. Bylo to za cenu života. Vetšina ninjů zemřela dřív než se plně naučili ovládat svou čakru. Všichni neseme následky...

"U mna o zosilnenie néjde nemám prečo nemám koho chrániť a žiadny dovod prečo by som mal zosilnieť".
Odvetil som a stál som na mieste.

Podívala jsem se na něj. "Tak proč jsi tady? Proč jsi se stal ninjou?" Jeho odpověď mě mile překvapila.

Mal som byť radšej ticho lebo som vedel že táto otázka príde.
Na chvílu sa mi vybavilo spomienka na detstvo na bratov,sestru a všetkých ostal som mlčky.
"No preto ale nechcem o tom hovoriť v podstate chcem sa zlepšiť ale to len v jedne veci ale v tom mi nemá nikdo ako pomocť, a kedže ste náš sensei mohla by ste nám ukázať nejaké vaše techniky rád by som si pozerl ako vyzeraju sice ich ostatný videli no ja som nemal tu česť sa s nimi oboznámiť".

"V jaké věci se chceš zlepšit?" Vyzvídala jsem. "Mé techniky si ještě užiješ při tréninku." odvětila jsem.

Vemi málo som sa pousmial"tak top uvidíte na tréningu".
Odvetil som pokojným hlasom.
"Tak sensei kedže sa nič nebude diať a zistili sme o sebe pomerne toho vela tak by som šiel".

"Když chceš." pokrčila jsem lhostejně rameny. Co si ten Kazekage myslí? Dát mi tým? Znovu jsem se začala houpat a myšlenkami jsem zabloudila jinam.

"Tak dobre lne mi prezradte kde sa stretneme a kedy a s čím začneme ako tým".
Odvetil som kludne ah jo toto bude tým no nič nevadí snad to nejako prežijem pomyslel som si.

"V podvečer nebo až zítra?" přemýšlela jsem nahlas. "Myslím, že to bude stačit až zítra. Času máme dost. A nejprve budem trénovat než si půjdeme pro misi." Času dost.... sklonila jsem hlavu. Kolik mi ho asi tak zbývá?

Neodpovedala mi na miesto no zrejme to asi bolo tunak alebo a cvičišti.
Mávol som rukou otočil som sa a kráčal som preč.
(presun)