Centrála

...

Pomalým krokom som kráčala Konohou až k centrále v Konohagakure no sato, meškala som no moc mi to nevadilo, vždy som meškala.. moje orientačné zmysli boli viac menej otupené no nemohla som si predsa priznať že som sa stratila. Trocha nervóznejšie som sa obzrela po okolí.. stále bola noc, krásne miesto na prepad. Podobné myšlienky som však vyhnala z hlavy a už som chcela do centrály vstúpiť... po tom som si všimla Hokageho ktorý tam už bol a opieral sa o stenu. Ehm.. som tu, gomeenasai za meškanie etoo.. nedopovedala som a len som sa nervózne poškrabala vo vlasoch.

Heeh.. no.. zmluva sa pôvodne vytvorila kvôli vojne, bolo to dosť na vážkach, Bývalý Hokage sa moc nepohodol z Kuro-kunom ktorý vtedy Yukigakure zastupoval.. vlastne hrozila dosť reálna vojna medzi Yukigakure no sato a Konohagakure no sato.. nakoniec sa to vyriešilo práve touto zmluvou. Uhm.. bývalú zmluvu som podpísala ja, ako zástupkyňa klanu Yukigakure , Kurodama Shirome, a ďalší piati členovia rady.. z vašej strany to myslím podpísal len Hokage a ešte rada starších ale, tým som si moc istá nie som.. nikdy som sa do tej zmluvy ani nepozrela.. popravde.. znova som sa uspravedlňujúco uškrnula a poškrabala som sa vo vlasoch.

Jeho.. argumenty a slová ma stále viac a viac priklincovávali k zemi.. eh..heem.. g..gomenasai.. zamumlala som a radšej som tie zmluvy ani neukazovala.. len som sa tak tuhšie zabalila do plášťa a pohľad som obrátila niekam dole.. Ksoo Kuro-baka.. prebehlo mi hlavou na čo som sa však ukľudnila.. vlastne mnou znova zavanula taká chladná ľahostajnosť. Len som sa odvrátila od Hokageho a znova som zamierila.. niekam preč. Dnes som sa do Yukigakure vracať nemienila... bolo už celkom neskoro..

Probral jsem se v místnosti. Poslední co si pamatuji byla oáza a ANBU Suny. Ne ti normální ANBU, ale něco jiného. Hokage mě našel a já jsem zíral do prázdna. Sledoval jsem toho ANBU přede mnou. " Konoha ? " Pronesl jsem s rozklepaným hlasem. " Proč ... " Dodal jsem pro sebe, když v tom se v místnosti znovu objevil Hokage. " Pokud mám být nukeninem, budiž, ale jaak by jste se zachoval vy kdyby jsem vám zabil rodinu ? " Pronesl jsem lehce podrážděně a sledovaal Hokageho stejně jako on mne. " SHIRO MAGEN " Řekl jsem rozklepaně. Řekl jsem roztřesený strachem když mne podřízl. Já se mezitím objevil za tím ANBU u dveří. " Nechte mne jít ... " Řekl jsem zadýchaně s ohněm okolo mne a zářícím třetím tomoe v oku. " Proč .. to děláte ? ... " Dodal s kunaiem před sebou. Bylo celkem poznat že jsem byl zmatený, rozrušený.

" Připravujte se jak chcete ... " Řekl jsem a Sharinganem viděl téměř vše. Okolo mne všechen oheň vybuchl okamžitě poté, co se ke mne Hokage přemístil. Sice mi poranil hrudník, ale touto reakcí to nebylo tak kritické. Ve zdech to udělalo pár děr. " Stále jste mi neodpověděl ... Sám víte co chce Sasuke udělat ... Já jsem jediný kdo ho zastaví ! " Prohlásil jsem při útěku chodbou, kterou jsem zahlcoval plameny. Sharinganem jsem prohledával všechny kouty. " Nehodlám se vzdát bez boje ... " Dodal jsem a nejbližším oknem vyskočil k bránám.

" Kekkai ! " Zvolal jsem a okolo mne se zvedla malá, ale účinná bariéra. Stál jsem na místě v neprorazitelné bariéře, ve které jsem mohl jen čekat, stejně jako Hokage. Stál jsem na místě a deaktivoval sharingan. " Jste jen ziskuchtivé mrchy, které obětují cokoliv ... " Dodal jsem v bariéře. Na sobě jsem žádnou pečeť neměl, tudíž se ke mne neměl jak dostat, bariéra vedla i pod zemí.

" Tak dlouho jak já budu žít ... " Řekl jsem když bariéra s lehkým a vysokým tónem odrazila kunai. I kdyby se ke mne přenesl nějakým záhadným způsobem, byl by se objevil vně bariéry. " Sasuke ... " Zašeptal jsem s padnutím na kolena. " Sumimasen ... " Řekl jsem směrem k Hokagemu. " Já jen chtěl .. Chtěl jsem zachránit Sasukeho ... " Dodal jsem se slzou v oku. " Chtěl jsem mu pomoct, otevřít mu oči ... " Dodal jsem " Já chci jen dosáhnout k jeho výšce ... " Klečíc na kolenou se bariéra zmenšila na co nejmenší rozměry tak, aby mi nezabraňovala v pohybu. " Každý by měl dostat dvě šance ... Každý jsme jednou udělal chybu ... " Řekl jsem, sledujíc Hokageho oči.

Po chvíli jsem začal ztrácet až moc krve. Spadl jsem obličejem na zem, ale sharingan byl stále aktivovaný. Ten jsem z posledních sil nechal zapnutý, a k Hokagemu promluvil. " Nikdy nezískáte tajmství Sharinganu ... " Zašeptal jsem, zatímco krvavá stopa označovala můj konec. " Je konec ... Konec mého příběhu ... " řekl jsem a zavřel oči. " Promiň mi to Sasuke ... A ty Naruto ... Pomoz Sasukemu ... " Dořekl jsem, a já pomalu umíral ...

Hasengi ! skríkla som pri čom som pomocou tejto techniky zbúrala.. už aj tak z ohňa zoslábnutú stenu. Následne som len vkročila dnu.. bolo to tu všetko vyhorené.. mňa však zaujímal práve Nakame. Dosť som zbledla, keď som ho videla v takomto stave.. Rýchlo som priskočila k nemu a hneď som si čupla na zem.. ruky som mu položila na krčnú tepnu ako aj na miesto kde bol zranený.. Ešte stále žil aj keď.. bolo mi jasné že z tohto sa už nedostane.. Nakame-kun.. zamumlala som takmer nečujne stále dosť zblednutá.. Mala som však na sebe pásku takže.. mi do očí stále vidieť nebolo. .teraz ma zrovna to však vôbec nezaujímalo.

Šla jsem si k hokagemu pro odměnu za misi, když jsem uslyšela rány a výbuchy.
Vešla jsem do centrály.
Viděla jsem Shiro, jak se nad někým krčí.
Všude byly trosky.
Stála jsem ve dveřích, jako přimražená.
Sice jsem nevěděla, co se stalo, ale neměla jsem dobrý pocit.
Cítila jsem temnotu, nevěděla jsem odkud vychází, ale zároveň jsem cítila naději.
Přišla jsem k Shiro o kousek blíž.
Pochopila jsem, nad kým se krčí.
"Nakame?" řekla jsem a přišla jsem k němu blíž.
"Co se tady stalo?" řekla jsem znovu trochu nechápavě.
Cítila jsem malinkou jiskru života uvnitř něj.
Z poslední naděje, že bych ho mohla zachránit jsem na něj použila léčící jutsu.
Kolem Nakameho jsem utvořila zářící kopuli a klekla jsem si k němu.

" Shiro ... Já za chvíli ... zemřu ... " Řekl jsem klidně a usmál se na ni. " Nikdy jsem ti nic nedal ... a proto, ti nyní dám ... svůj Sharingan ... " Dodal jsem se Sharinganem v očích. " Vezmi si ho ... " Řekl a pomalu otevřel co nejvíc oči. " Hanaki ... implantuj ho prosím ... do očí Shiro ... " řekl jsem

Šel jsem s Hanaki pro misi, když někam běžela, neváhal jsem a běžel za ní.
Viděl jsem Nakameho ležícího, Hanaki a někoho dalšího z klanu Hyuuga.
"Nakame...on je."
řekl a všiml si, že Hanaki se ho snaží léčit.
*Co se tu proboha stalo?*
ptal se sám sebe.

N..neblázni .. veď žiješ.. budeš žiť.. určite.. mumlala som pri čom som Byakuganom prechádzala po jeho zraneniach.. stále som si viac a viac uvedomovala krutú pravdu. Prišla aj sensei no na ňu som sa len tak zblednuto pozrela.. nezmohla som sa absolútne na nič.. len som rezignovane klesla na zem a pozerala som sa na snahu senseiky, dostať ho z najhoršieho... videla som však že nemá.. žiadnu šancu.. niektoré zranenia.. a hlavne takéto hlboké sa vyliečiť nedali ani Shousenom.

" Víš jak byl Hokage posedlý Sharinganem ... " Zašeptal jsem. " Shiro ... Uzřím pro tebe budoucnost ... Ukážu ti to, co Byakugan nedokázal ... Ukážu ti i ty nejtajnější sny ... " Řekl jsem tiše a naposledy jsem ji pohladil po tváři. " Pospěš si .. Víš že tohle ... nezvládnu ... "

Nechápavě se díval na všechny
*Hokage a posedlý Sharinganem? Proč by to dělal?*
přemýšlel
"Hanaki, jak to vypadá?"
zeptal jsem se jí

Chcela som sa na neho pozrieť.. kým bol nažive.. vlastnými očami.. nie len cez pásku s aktivovaným Byakuganom.. dala som si dole špeciálnu čelenku ktorá mi oči zakrívala.. Byakugan som pri tom deaktivovala a len som sa na neho zo slzami pozrela.. jemne som chytila jeho ruku na mojej tvári.. spravil mi tam cestičku krvi páč mal prsty od svojej vlastnej. nemohla som hovoriť, nezmohla som sa ani na slovo.. proste to nešlo. Všetky problémy, typu že ma otec zabije keď zistí že som bola na misii .. alebo celkovo misie, všetky obyčajný blbosti prišli teraz také.. nepodstatné.