Centrála

First topic message reminder :

...

"Nakame, já... nemůžu vidět, jak někdo přede mnou umírá."
řekla jsem, nechtěla jsem se vzdát, ale přesto... přesto jsem věděla, že ho nemůžu zachránit.
Skončila jsem s léčením.
Na zlomek sekundy se mě zmocnila panika a já se dívala do země.
Všechny moje vzpomínky na výcvik lékařských technik se mi vybavily i do nejpodrobnějších detailů.
Věděla jsem, jak to mám udělat...
Věděla jsem, že i kdyby Nakame neměl takováhle zranění, nejspíš by to nepřežil...
Ale nemohla jsem neposlechnout jeho prosbu....
To jsem nedokázala....
"Tak dobře."
řekla jsem potichu a podívala jsem se Nakamemu do očí.
Cítila jsem, že umírá...
Ale věděla jsem, že to nezměním, proto jsem se rozhodla upeslechnout jeho poslední žádost.
Podívala jsem se na Shiro.
"Můžeme?"
zeptala jsem se jí.

Cítil jsem okolo sebe chlad. Naprosto nikdo nebyl schopný vzít mi mé oči, tak jsem to musel udělat sám. " Pro tvojí budoucnost ... " Zašeptal jsem, přičemž si vytrhl s obovským výkřikem obě oči. S krví zastřenými důlky už jsem byl bez očí slepý, jen jsem si Shiroinou čelenkou překryl ten hrůzný pohled. " Mina ... Sajonara ... " řekl jsem s posledním dechem. " Jednou se potkáme ... Lpíme na tom co známe a čemu rozumíme ... To byla věta kterou jsem řídil svůj život ... Myslím že je načase ji změnit ... " Usmál jsem se a před smrtí dodal poslední. " Teprve tváří v tvář smrti poznáme, jací vlastně jsme ... " Řekl jsem a má ruka náhle ochabla ...

Nemohla som prikývnuť.. chcela som aby žil.. nemohla som robiť vôbec nič. Keď však jeho ruka ochabla tak som cítila, cítila som ako sa mi robí zle, začala som zrýchlene dýchať a pocítila som ostrú bolesť v oblasti srdca a pľúc. Nejak som to však zamaskovala...stále som sa vyjavene pozerala na Nakameho ktorý predo mnou zomrel.

Přihlížel jsem, jak Nakame leží a dlouho jsem to nevydržel, nemohl jsem vydržet, že přede mnou leží člověk a já nemůžu nic dělat, tak jsem Byakuganem sledoval jeho rány, byly hluboké, už mu nebylo pomoci.
Umřel.

Držela jsem v rukou Nakameho oči.
Kousla jsem se do rtu, když Nakame opravdu zemřel.
Sice jsem ho moc neznala, ale opravdu je hrozné, když přede mnou zemřel.
Podívala jsem se na Shiro.
Viděla jsem, že je jí to líto, opravdu líto, určitě byla zničená.
"S-Shiro, můžu?"
zeptala jsem se jí poněkud neklidně a v mých očích jsem ucítil slzy, ale snažila jsem se je zadržet.

Len som nepatrne prikývla.. sama som však svoje okolie vnímala stále rozmazanejšie a rozmazanejšie, spravilo sa mi nevoľno až som nakoniec iba klesla na zem. Predsa len v Konohe neexistoval človek na ktorom by mi záležalo viac, než na Nakamem.. a ten bol teraz mŕtvy.. či už ma uspala alebo nie, ja som sa doslova uzamkla do seba, celú svoju prítomnosť, moja psychika to viac menej nevydržala a tak ma zahalila lákavou prikrývkou bezvedomia.

Viděl jsem, jak Shiro lehla na zem, byl jsem chvíli ticho, ale nakonec jsem něco říct musel
"Hanaki, budeš něco potřebovat?"
zeptal se jestli nebude něco chtít.

"Ne, nepotřebuji nic."
řekla jsem nervózně a inplantovala jsem Shiro Nakameho oči.
Musela cítit ohromnou bolest, i když byla v bezvědomí.
Ukápla mi slza.
Ta byla za Nakameho.
Utřela jsem si tu slzu a podívala jsem se na Kiyoshiho.
"Byl to moc dobrý člověk."
řekla jsem a znovu mi ukápla slza, mírně jsem se pousmála, ale ne, protože bych byla šťastná, ale protože jsem věděla, že už to nezměním, i kdybych dělala cokoli.
Podívala jsem se znovu na Shiro a zavřela jsem jí oči.
Nakameho oči.
Plné vzteku, ale na Shiro vypadaly krásně.

"Ano, sice jsem ho moc neznal, ale podle mě byl a moc dobrý."
odpověděl jsem Hanaki, potom se podíval Shiro na oči.
"Ty oči na ní vypadají hezky, bude mít památku na Nakameho."
dodal jsem.

Tým mediků odešel stejně rychle a nečekaně, jako přišel.
Vzali s sebou Nakameho a já se jen dívala na jeho nehybné tělo, které odnášeli.
Podívala jsem se na Shiro a položila jsem její hlavu na moje kolena.
Několikrát jsem ji pohladila po vlasech.
*Doufám, že se brzy probere.*
pomyslela jsem si s dívala jsem se do její tváře.
*Milovala Nakameho z celého svého srdce.*
Snažila jsem se nemyslet na něj, ale jeho tvář ležela před mýma očima, jako by pořád ležel přímo přede mnou.
Bylo to skoro, jako sen.
Bolestivý a chladný sen, na který se nezapomíná.
Stejně tak rychle, jak jsem Nakameho poznala, byl už pryč.

Medici přišli, vzali Nakameho a šli pryč, byli rychlí, jako by se něco dělo.
Potom jsem se podíval na Shiro a potom na Hanaki.
"Neměli bychom ji odnést domů nebo někam? Ať si odpočine."
zeptal jsem se Hanaki.
"Je toho teď na ni trochu moc."
dodal jsem a opět podíval na Shiro.

"Vezmeme jí ke mně domů.
Její rodiče by asi neměli radost za sharingan ani za to, v jakém je stavu."
řekla jsem a naposledy jsem ji pohladila po vlasech.
Opatrně jsem vstala a vzala jsem ji do rukou.
Pevně jsem ji držela, abych ji neupustila.
"Jestli chceš, můžeš jít se mnou."
řekla jsem Kiyoshimu a šla jsem ke mně domů.

Šel jsem za Hanaki a cestou se zeptal
"Uneseš ji? Klidně bych ji vzal já"
řekl.

"Já ji vezmu, přece jen, je to moje studentka."
řekla jsem a mírně jsem se pousmála.
Pak jsem šla přímo domů.
(přesun)

Šel jsem za ní.
(přesun)

Kloni
Přišli jsme sem a hodili jsme ty ninji na židli.
Nepřivázali jsme je.
Věděli jsme, že bychom je chytili.
"Proč jste útočili na Ishigavaro Muchino?"
zeptala se jedna z nás dost hlasitě.

Hned, jak jsme přišli jeden z klonů křičel.
Tak jsem se do toho přidal
"Tak odpověz!"
zařval jsem a hrozil, že mu budu uzavírat chakrové body jeden po druhém, což by bylo dost nepříjemné.

Ninja
"Její schopnosti.
Naše vesnice chce její schopnosti!"
zakřičel jeden z nich.
"To je pravdu.
Nechceme jí zabít, ale ti další ano."
řekl druhý.

Klon
"Schopností?
Tak proto to byla mise typu B."
řekla jsem si pro sebe.
"Jaký další?
Kdo to je?!"
zakřičela jsem na oba dva.

*Schopnosti? Na to se musím zeptat Ichira nebo Ino.*
pomyslel jsem.
"Mluvte dál."
řekl jsem jim tentokrát trochu tišeji.

Ninja
"Šéf vesnice chce její schopnoti, aby ta holka zjistila něco o našich nepřátelských vesnicích.
Po tom, co jsme neuspěli, nejspíš půjde pro tu holku sám."
řekl ten ninja tiše.

Klon
Jeden klon vyběhl ven, hned potom se rozplynul.
Udělal to proto, aby to pravá Hanaki věděla.
"ANBU."
zavolal druhý klon a vedle něho se objevili v obláčku kouře dva ANBU.
"Víc už toho vědět nepotřebuji."
řekl klon a otočil se k odchodu.
ANBU vzali ty dva a zmizeli v obláčku kouře.

"Takže půjde po Ino a Ichirovi."
řekl si pro sebe.
"Tu holku musíme zachránit!"
řekl, tentokrát nahlas.
Měl jsem o ně strach, ten jejich šéf mohl být dost silný.

Odešel jsem za Hokage-sama do kanceláře. (přesun)