Izba č.2

First topic message reminder :

Nachádza sa tu tak isto jedna poslet vedla nej stolík a oproti postele šaktník.

Oditiahol som sa od nej a utrel si slzy"Yuki čo čo tu robíš? ako si sa sem dostala kedy si prišla?"
Mal som milion otázok nemohol som veriť že predomnou sedí moja sestra.
Len som na nu hladel ako keby predomnou sedel zázrak.

´´Taky jsem odešla...´´řekla jsem a uhnula pohladem.
´´Tak už jsi teda probudil druhý stupeň že ?´´zajímala jsem se...
Pak jsem se ale usmála, obejmula svého oblíbeného bratříčka .

"To to naozaj a prečo si odišla? a čo mama otec a bratia?"
"Druhý stupen nie prví teraz nedávno som ho prebudil na chunin. skuškach počkať ty už maš druhý?"
Wau druhý aky je druhý čo može robyť.
"Ale stále si mi neodpovedala kedy si prišla a ako dlho tu budeš ?"

´´Odešla jsem protože jsem chtěla být s tebou...´´po těch slovech jsem se zase na něj podívala.
´´Mámka a táta pořád žijí.. a bratři jsou mrtví...´´při těch slovech jsem se trošku třásla a snažila se vypadat normálně ale moc mi to nešlo

Kvoli mne prečo by odchádzala kvoli mne? Ved 9 rokov nič a teraz zrazu? Nechápal som tomu.
"A aha takťe bratia zomreli"zosmutnel som a chvílu som bol ticho.
"Ale to by potom znamenalo že ty a ja sme"nechcel som to povedať chcel som to nehať na nu nech to dopovie.

Nejdříve jsem nechápala a potom mě to trklo...
´´No... já jsem hluboce milující sestra a ty ?´´
chtěla jsem aby odpověděl sám. Nechtěla jsem ho nějak...můj princ..můj jediný....

Ostal som mlčať a nehal som to radšej tak.
"A ty ehm kedy si prišla do suny musela si nedávno však?"
Stále som nemohol uveriť že tu predomnou sedí moja sestra bolo to na nepochopenie .

´´Jsem tu už tak rok ...´´dělala jsem, že jsem na to zapomněla,
ale on určitě věděl o co mi v jaké chvíli šlo...
´´No...no..´´

"Aha no to už si tu dlhšiu dobu ah"chvílu som bol ticho a usmieval som sa na nu.
"Počkať čože rok!!!!!! To mi chceš povedať že som bol rok mimo!!!!!"
"Vy ste chodili na misie trénovali a ja som tu rok spal nieeeeeeeeeeeeeeee!!!!!"
Kričal som po celej izbe Dokonca aj Ryo ktorý ležal na stiliku sa zlakol a začal lietať po miestosnti.

´´Ale noták...´´začala jsem běřet za ním.
Chtěla jsem ho zastavit a tak jsem ho chytila.
´´Táák...a mám tě!´´křikla jsem hravým hlasem
a držela ho kolem hlavičky....

"Ale ja jak kje to možné prečo som spal rok !!! a prečo ste ma nezobudili"
Bol som uplne v strese nemohol som to pochopiť ako som rok mohol byť mimo od všetkého.
No ako ma chytila za hlavu ukludnil som sa"ah prepáč chovám sa ako magor len nemožem tomu veriť že prešiel celí rok a ja som ni nespravil ah "

´´To patří k probuzení 2stupně..byl jsi v komatu...´´.
měla jsem svého bratříčka ráda. Sedla jsem si s ním na kraj postele.
´´To je dobrý.. určitě ostatní brzy doženeš...´´mrkla jsem na něho...

"Ale ale o to nejde ide o to že ty si tu už rok a čo som mohol byť s tebou tak som si tu jednoducho ležal".
Buchol som trocha do postele ale pri pohlade na nu sa mi znova objavil usmev na tvári.
"Som velmi rád že ťa vidím Yukki moc si mi chýbala"objal som ju .

´´Byl jsi v komatu..´´zopakovala jsem .
Viděla jsem jak se usmál, ten úsměv mi chyběl..
Sklonila jsem se k němu a políbila ho na čelo...
´´Taky jsi mi chyběl...´´

"A čo teraz Yukki vrátiš sa domov alebo tunak ostaneš?"
Bola tak pekná 9 rokov je 9 ale vobec sa nezmenila bola to moja sestrička ,bola tu vedla mna čo som nemohol uveriť.

´´Zůstanu tu.. chci ti být blíže...´´řekla jsem.
Po chvíli ticha jsem se na něj koukla.. ´´Copak? Že se na mě tak díváš...´´ zpozornila jsem a očekávala nějakou odpověď, která by mě nenapadla...

Usmial som sa na nu"heh tak to je od teba pekné len dufam že neodídeš odoman a ked hej tak ne tak skoro".
Prestal som na nu hladeť a vrátil som sa do realu"ou prepáč hh len nemožem uveriť že si to ty torcha si povyrástla a zmenila si sa ani nemožem uveriť že mam taku peknu sestru"
Nad tým som bol donutený sa zasmiať .

Hned potom co řekl ´´pěknou sestru´´ tak jsem začala rudnout.. ukliďňovala jsem se tím, že je to můj malý roztomilý bráška...
´´Však ty jsi také vyrostl´´rozcuchala jsem mu vlasy a klidně se na něho dívala...

"Ale no ták Yukki toto mi už nerob som neni malí a ked mi to robi sensei som na zbláznenie"
"Ale len tak ti to neodpustím"priblížil som sa k nej a začal ku štekliť.
"Tak povec kdo kdo je najlepší brašek na svete he?"Smial som sa jej a pýtal a pri tom ju nehorázne šteklil.

´´Kdo? Hmm... no to je přeci jasné...ten kluk od vedle... ten je takovej slaďoučkej..
a když mu rozcuchávám vlasy tak se tak roztomile smaje.. ach...ach..´´ rýpala jsem do něho a dělala jakoby nic a přitom se smála...

"Yukki ja ťa varujem nehraj sa s mojími vlasmi lebo to zle dopadne"Odstrčil som hlavu a vyplazil na nu jazyk.
"Som velmi rád Yukki ale čo bude zajtra? ja mam tým ty si určite neni genín takže spolu nebudeme"
Oprel som si hlavu o ruky a premýšlal.

´´Kazekage-sama mi přidělil jednu dívku takže budu její sensei..´´
tentokrát jsem pozvedla ruku abych ho znovu pohladila , ale potom jsem si to rozmyslela a pustila ji zase dolu....

"Aha takže moja sestra a nebudeme spolu v týme "hm torcha som sa zamraťil lebo som si to nevedel vysvetliť.
Prečo by to spravil že by naschvál ah jo zase o nu prídem.
Ale na tuto chvílu som nechcel zabudnuť a tak ako za mlada som si hlavu položil do jej lona a pozeral sa na nu zo spodu.

Přišla jsem k Daisukeho pokoji. Zvedla jsem ruku a dala jsem ji za kliku. Už už jsem se chystala dveře otevřít, když v tom jsem uslyšela ze vnitř hlasy. Ruku z kliky jsem odělala. Usmála jsem se. Jeden z těch hlasů jsem poznala. I když jsem ho už dlouho neslyšela.
Opodál byla lavička, tak jsem si na ni šla sednout. Nechtěla jsem rušit.

´´Copak ?´´mile jsem se na něj usmála a hladila ho po hlavě.
´´Já myslela, že můj Daisuke je veliký..´´zašklebila jsem se na něho.
Lehce jsem ho chytla za noc a zatahala za něj.