Izba č.2

Nachádza sa tu tak isto jedna poslet vedla nej stolík a oproti postele šaktník.

Probudila jsem se a jen se němě dívala nad sebe. Takže.... to nebyl sen. Podmračeně jsem stočila pohled a prohlédla si pokoj. Nic výjimečného, ani hezkého, obyčejný nemocniční pokoj. Ani mě nezaskočilo, že se nacházím v takovém zařízení. Setkání s Itachim... jak jinak by mohlo skončit..?! Svěsila jsem nohy na podlahu. Byla jsem bosa. Chladná podlaha mě mrazila do nahých chodidel, ale nějak jsem to nevnímala.
Jediné, na co jsme dokázala myslet byla minulost, která mě pořád stíhá a já ani nevím, kde a jak začala... a hlavně proč tak náhle a bez známek existence skončila...
Ve skříni jsem si vzala své věci, převlékla se z nemocniční košile a oknem to vzala ven. Neměla jsem chuť se s někým bavit, nebo cokoliv řešit! Měla jsem akorát chuť se sebelitovat a tak se jsem prostě a jednoduše vypařila.
(Přesun)

Medik
Přivezl jsem toho kluka do pokoje a přendal ho na lůžko. Hned jsem ho připojil na přístroje kontrolující životní funkce a pak jsem opustil místnost.

Vešla jsem do pokoje, jak mi řekla. Daisuke ležel na posteli.
Rychle jsem přiběhla a chytla ho za ruku. Začala jsem vzlykat.
Pochvíli jsem pocítila zvláštní pocit a místě kde mám své znamení.
Když jsem se na něj koukla, uviděla jsem znamínko zářit...
A tak jsem si sedla vedle Daisukeho postele a vzlykala...

Měla jsem namířeno domů, když mě zastavil jeden jounin a informoval mě o tom, že můj student je v nemocnici. Nezdržovala jsem se s ničím jiným a rovnou jsem zamířila sem. Na sesterně mi řekli, na kterém pokoji je a jak na tom je. Chtěli mi říct ještě něco, ale už jsem je neposlouchala.
Stanula jsem před pokojem. Vzala jsem za kliku a otevřela jsem. Uarazila jsem se ve dveřích. Netušila jsem, že by tu někdo mohl být. "P-pr-promiňte." vykoktala jsem ze sebe. Pomalu jsem couvala ven z pokoje.

Celí rok som pretrval v spánku žiadny náznak prebudenia ani nič.
Ubehol celí rok no pre mna to bolo ako par hodín,s ničoho nič sa mi začal hýbať ukazovák jemne ťukal hore dole.
"Vo ... vo ... vo ...." zopakoval som asi pať krát po sebe ale vemlmi potichu tak že keby v izbe bolo čo by len torcha hluku nebolo by to počuť.

A tak jsem sem co celý rok chodila,hladila svého bratříčka.
Dnes jsem přišla také. Už jsem cestu dobře znala a tak jsem
rovnou vešla do poskoje...´´Ťuk ťuk..´´
zaklepala jsem předtím než jsem vešla...a ?

Moje telo bolo cele stuhnuté a nehýbal som sa ani oči som nemal otvorené.
Jedine mi nerv cukal v prste a tak som nim hýbal,a stále opakoval do okola potichu"vo ... vo ..."
Stále dookola to že niekdo zaklopal som ani len nezaregistorval.

Zevnitř jsem slyšela nějaký hlas a vešla jsem...
´´Daisuke? Už jsi vzhuru ?´´
zeptala jse se a šla blíže k posteli na které ležel...

Niekdo vošiel do vnutra asi to bola sestra pomali som zdvýhal ruku ne nemohol som.
Ked na mna prehovorial ten hlas mi bol velmi povedomi ale nemohol som ho zaradiť.
"K kdo s ste?"opýtal som sa potichšie a zle sa mi hltalo.

´´Ty nevíš?´´zarazila jsem se...
´´Jsem .... no určtě si vzpomeneš..´´
chytla jsem ho za ruku a doufala že vtipkuje...

Nemal som otvorené oči takže som tej dáme do očí nevidel takže som nevedel kdo to je až na ten hlas čo mi bol povedomí.
"Nie pre prepáčte a mal by som ?Opýtal som sa a čudoval som sa tomu že je zarazena s toho že ju nepoznám.
Kdo to je mám to na jazyku ale nemožem .

Bylo mi do breku... nevěděla jsem co dělat...
Nakonec ho jen pohladila po vlasech...možná si vzpomene.. někdy..možná..
´´Daisuke.. vyrostl si mi..´´smutně jsem se usmála...

ZNemal som rád ked mi niekdo šahal do vlasov jedinému človeku ktorému som to dovolil bola .......
No zarazilo ma čo povedala ani mi to nevadilo"vám ako to myslite vám kdo ste prosím ?
Nechápal som ako som jej mohol vyrásť kdo to bol.

´´Kdo jsem ?´´sundala jsem ruku z jeho vlasů...
´´Můžeš hádat...´´řekla jsem a vyndala si lízátko.
´´Měl jsi sourozence??´´zaváhala jsem.

Surodencov prečo sa ma to pýta čo odomna chce táto žena torcha moj výraz sa zmenil na vážny.
"Prečo sa ma to pýtate prečo sa pýtate na moju rodinu? Ale áno mal som bratov a sestru alpe prečo?"
Opýtal som sa a bol som zmetený.

´´Hmmm... a jak se jmenovala tvoje sestra?´´
začala jsem ho vést ke správnému jménu... mému jménu...
Po chvilce jsem rozbalila lízátko a strčila si ho do pusy...

Nerozueml som tejto žene a jej chovanie a otázky mi začali liesť na nevri nemal som rád ked niekdo sa vypytoval na moju rodinu zvlášť na nu.
"Do toho vam nič nieje ale dobre Yukki prečo sa furt vypytujete na moju rodinu".

´´Protože jsem tvoje rodina...´´
rozvlykala jsem se a padla na kolena..
*celou tu dobu jsem tě hledala.. a ty mě ani nepoznáš...*

"Yukki!!!"Zakričal som a dal som sa do sedu na posteli nevnímal som ani bolesť.
Lenže stále som mal zavreté oči a moj výraz s radostného sa zmenil na nepričetný.
"Nie nieste moja rodina žije daleko a moja sestra tak isto s nimi vy nieste určite Yukki"
Povedal som a zaťal som od nervov pasťa.

´´Co bys chtěl slyšet, kdybych byla tvoje sestra?´´
uviděla jsem v tomhle jedinou naději...
Zvedla jsem se, utřela si slzy a posadila se vedle něj...

Dostal som velké nervi najvačšie ake som len mohol pretože zmienka o Yukki ma privádzala k šialenstvu.
"Ty ty si neni moja sestra !!!! Ona je preč a nedávaj ju do svojich ust !!!"
Zakričal som na celu miestonosť a otočil sa na tu osobu konečne som otvoril na nu oči.
Lenže bez toho aby som videl či je to naozaj ona tak od zlosti sa mi automaticky na nu spustil prví stupen.

Konečně jsem uviděla ty oči...oči klanu Maeda..
také jsem je aktivovala a podívala se na něj..
Koukali jsme si z očí do očí...
´´Tak co už věříš!!´´rozčílila jsem se...

(Nový song Daisuke and Yukki)



Moje oči chceli aktivovať techniku no ked som zbadal tu tváričku a tie oči technika ani neučinkovala okamžite sa mi oči vrátili do normálu.




Pozeral som sa na nu"Yukki!!!"zakričal som a hodil som sa jej plačuc okolo krku.


(A len poznámka Keikore sa neaktivuje ako sharingan mi máme take zelene oči furt jedine stupne sa aktivuju)

´´Tak jsi mě nakonec poznal...´´
řekla jsem už normálním hlasem a začala ho hladit po vlasech...
´´Uklidni se zlato..´´ chlácholila jsem ho