Kesshōgakure no Sato

Toshi Takari

Vyzerá to ako kus kryštalického šutru, pomyslel som si, jeho nepriateľský tón ma neprekvapil tak som len sucho podotkol smerom k Takerovi, "zdá sa, že nemá len vaše schopnosti ale aj váš zmysel pre humor" ... nula bodov, uškrnul som sa, a díval sa na to prerostlé monštrum pred sebou. Najväčším nedostatkom bolo, že sme neboli ako tým zladený, my sme totižto ani žiadny tým netvorili, ... nevedel som teda odhadnúť načo sa Takeru chystá, len som vedel, že ho musíme zamestnať a on musí získať kontrolu, nato by sme ho však museli nejako uväzniť, a ja som mal istú predstavu ako túto veľkú vec, dostať do úzkych.

Suishōkami
" A kdo se o to prosil ? Proč nenecháte mou duši na pokoji !?" řekl rozzuřeně
"Suishoken" řekl a v jeho rukou vyrostly dvě katany
" Chci znát odpověď !"

Takeru Takahashi

To nelze, už v době, kdy si zemřel byla tvoje duše předurčena k tomu, aby se z tebe stal Golem! To už nezměníš, osud každého člověka je jasně daný a nikdo to nedokáže změnit! vykřikl jsem a máchnul jsem několikrát rukou, při čemž se vytvořilo několik menších krystalových útvarů, které se rozletěly proti golemovi...

Toshi Takari

Obrie katany z krýštáľu veľkého tvora, ... toho len tak niečo nezloží, ... veľkosť tomu nepomôže, nie pri tejto technike, začal som skladať pečate, pričom som Takerovi a Mizore, naznačil nech sa držia nachvíľku späť... akonáhle som dokončil poslednú pečať sústredil som sa len na svoju techniku, a kľakol som si k zemi, ... Raiton: Kaminari Hakai ... šepol som s položenými dlaňami rúk na zemi, a následne otvoril prižmúrené oči, pričom som si prešiel golema od spodku po vrch, a keď som zastal očami na jeho hlave uškrnul som sa, v tom momente začala vo veľkom štýle praskať zem všade okolo neho, pod ním, a kamene spod zeme sa drvili o jeho telo, pričom ho postupne takto zasekávali v zemi a on začal strácať rovnováhu, táto technika Raitonu je typ plošného útoku, vložím svoju čakru priamo do zeme a následne použijem svoju elementárnu podstatu, je to ako zle uzemnení blesk ktorý vráža spod zeme, nieje možné sa mu vyhnúť pretože je ohromne rýchly a naviac, nečakaný, o to horšie pre protivníka takýchto rozmerov, uškrnul som sa sledoval čo to spraví s tím obrím tvorom, ktorého katany boli teraz úplne zbytočné.

Suishokami
Pode mnou praskala zem a něco do mě šťouchlo.
Odskočil jsem a spustil " To byla technika ? " zasmál se a běžel směrem na Takera, přičemž poté změnil prudce směr na Shirayuki.
" Ahoj holčičko ..." řekl a vytvořil i třetí katanu, kterou měl pod kolenem a začal provádět výpady.

Takeru Takahashi

Teď mám možnost, a rozhodně si ji nenechám jen tak projít pod rukama! vykřikl jsem a pousmál se, začal jsem skládat pečetě, v tu chvíli se okolo mě utvořilo několik krystalových zvláštních útvarů, ze kterých se posléze zformoval krystalový drak Shōton: Hashō Kōryū! vykřikl jsem, ten drak nebyl sice tak velký, ale byl dlouhý. Zatím jsem si ho nechal v záloze za sebou a začal jsem skládat pečetě.

Suishokami
Jen jsem se otočil a hodil jednu katanu po té holce.
" Dobrá ..." řekl a otočil se na Takera
" Ty jsi můj protivník " řekl
Vytvořil okolo sebe krystalové shurikeny a pomalu šel proti němu.

Takeru Takahashi

Chceš proti mě používat vlastní techniky? Na něco si pozapomněl, ty seš výtvor našeho klanu! Nikoliv my tvůj výtvor, možná, že seš sám imunní vůči krystalizaci, ale techniky, které vytvoříš podléhají stále vládnoucí rodině! řekl jsem a pousmál se, v tu chvíli Shurikeny u něj zkrystalizovaly a praskly Co to?! Zatraceně... nejen, že on sám je odolný vůči procesu krystalizace, ale i věci vytvořené za pomocí jeho unikátní schopnosti, tohle není vůbec dobré. Ten meč může být velice nebezpečný... pomyslel jsem si a podíval sem se naproti němu Už jednou mě skoro zabil... tentokrát musím být více obezřetný pomyslel jsem si...

Toshi Takari

Mohol by som využiť Raiton Furrashu, a oslepiť toho golema na tú dobu by nemal šancu reagovať, lenže je tu jeden problém, ostatný o tejto technike nevedia, a bude fungovať len raz, pretože na druhý krát bude už pripravený..

Čo už... pokiaľ to chápem je schopný predmety skryštalizovať rovnako jednoducho ako ty Takeru, sledoval som ako Mizore použila svoju techniku a reagoval som následne vytiahnutím dvoch zvitkov z pod roztrhnutého bordového plášťa ktorý som mal na sebe. Následne som jeden prehodil ponad hlavu toho veľkého tvora a druhý som hodil po nohy, a predviedol som pečať uvoľnenia, to sa zvitky rozleteli (otvorili) bolo to asi tak v tom momente čo doňho napálila technika Mizore, a ja som už v tomto momente mysľou obsiahol dve obrovské reťaze z kovu ktoré obe z mojich zvitkov vypustili, boli skutočne veľké a mohutné, človek by nimi skrátka nepohol, takýchto zvitkov som nosieval pri sebe celé kvantum, a mal som ich všetky uložené pri sebe ako vždy, a každý obsahoval niečo iné, bola to moja najsilnejšia zbraň, pokiaľ som mal tieto zvitky a svoje Kekkei-Genkai schopnosti bol som schopný na bojisku reagovať neustále. Veľká kovová reťaz zovrela v okamihu nohy toho golema dokopy, ohromný tlak a silu akú som na tento predmet vyvíjal svojou čakrou by bežného človeka rozdrtila na cucky, tohto golema som sa snažil len zdrkotať k zemi, akonáhle sa uvoľnila aj druhá veľká reťaz kovu zo zvitku nad jeho hlavou dokončil zvolal som nahlas vo svojej mysli sledujúc jeho reakcie, Jishaku Jūryō! ... predmet z kovu nabral niekoľko stonásobne na váhe a udrel toho golema priamo do hlavy to však nebolo všetko, reťaz bola vážne veľká ako tá druhá a táto technika medzi nimi vytvárala niečo ako spojenie, navzájom sa k sebe snažili pritiahnuť ako dve magnety, takto mohol ten golem cítiť ohromnú ťarchu na svojich pleciach a hlave, zatiaľčo zdola mu nohy obmotola kovová reťaz a k tomu všetkému na celé jeho telo pôsobil zdrvujúci tlak v podobe toho ako sa retaze u jeho nôh a jeho hlavy snažili k sebe dostať. Takýto kúsok však niečo stál, cítil som ako pribúda únava, ten tvor bol skutočne silný a mocný, a toto bol len dočasný spôsob ako ho zbrzdiť, naviac, pri tomto druhu sústredenia som nemal čas na čokoľvek iné než na vlastné myšlienky.

Suishokami
Jen jsem stál na místě a sledoval pokusy těch bláznů.
Obří rychlostí zkrystalizoval jehly, které popadaly na zem.
Když se mu ale řetěž obvázal okolo nohou, začal ho měnit v krystal.
Po chvíli ho roztrhl, jenže mu na hlavu spadlo něco těžkého.
" Au ..." řekl vysměvačně
Kousek jeho krystalického brnění se odlomil, ale měl dost času nato, aby ho zregeneroval.
" Přestaneme si hrát Takeru ... " řekl a ohnul se.
Zarazil jeden velký meč do země a druhý chytil do obou rukou, čímž ho zvětšil.
Ale meč nabíral tlustší a placatější tvar, z něhož se vyklubalo mohutné kladivo.
Vší silou s ním bouchl do země, která pod jeho náporem všude rozpraskala.
Jediné co zůstalo byl ostrůvek pod golemem, který zkrystalizoval, aby vydržel více.
" Sa ..." řekl klidně a sledoval asi deset metrů hlubokou jámu ve které byli ti tři.
" Nyní se vzdejte nebo to špatně skončí." řekl a na vrchu jámy se vytvořili mříže.

Takeru Takahashi

Raději ne, nechci tě zabít- řekl jsem a pousmál se, potom jsem se podíval na transformaci jeho meče na kladivu a ještě předtím, než vůbec praštil do země začala země okolo nás krystalizovat Možná máš velkou sílu, ale stále seš pouze duše krystalu, nedokážeš prorazit to, z čeho si tvořen, a s tím počítám! řekl jsem a vyslal jsem draka přímo k němu, při čemž jsem neútočil, ale snažil jsem se v podstatě obmotat drakem jeho tělo tak, že jsem mu ruce připnul k tělu...

Toshi Takari

Mal som od neho dosah skrz 10 metrov, jeho útok sa ku mne teda nedostal, bolo to ako povedal Takeru, s takými informáciami bolo v podstate celkom jednoduché sa vyhýbať jeho útokom a skúšať na ňom vlastné, lenže aj ja som pocítil slušný úbytok chakry ktorej som mal na štastie dosť, ale rozhodol som sa držať viac späť hoci ma rana do jeho hlavy potešila pretože ukázala, že skutočne nepremýšľa viac než priemerný shinobi. Sledoval som teda Takerov pokus... držiac sa trochu späť niekde vedľa Mizore.

"Vážně si to myslíš ?" řekl a obrovskou silou zničil draka pouhou pěstí.
" Sic jsem jen duše ... Ale jak jsi řekl .. Jsem z krystalu !"
Poté co to dořekl vzal kladivo do ruky a běžel proti Takerovi.
Mohutnýma rukama vytvořil pečeť a za Takerem se vytvořila zeď krystalu.
Kladivo zabořil do země a u Takera se zastavil.
" Co po mne vlastně chceš ?!" řekl

Takeru Takahashi

Oddanost. odpověděl chladným hlasem Takeru a zadíval se Golemovi do očí, ve chvíli, kdy za Takerem vyjela krystalová stěna už byla pod Takerovou mocí, ten se pouze pousmál a začal skládat pečetě Tohle je tvůj kone- nedořekl Takeru a před očima se mu doslova zablesklo Ultra Vigilis Umbram Ecce Veritas... projela mu hlavou slova jeho otce, které mu řekl vždy, když nedokázal Takeru porazit golema Skrze duši strážce spatříš pravdu... zopakoval si potichu Takeru, nestihl dokončit svou techniku a než se nadál, tak už byl golem u něj. Jednou se rozhodl věřit i někomu jinému než pouze sobě, jakmile se golem přiblížil k Takerovi, tak ze stěny vyjelo několik útvarů, vypadaly jako krystalový draci, ale vůbec to nebyly draci, spíše něco jako krystalové provazi, které golema doslova připoutali ke zdi, díky tomu se golem nemohl hýbat, ale stejně tak ani Takeru se nemohl pohnout. Při takovém množství oněch provazů neměl ani jeden z nich šanci se vyhnout, Takeru se pouze pousmál a potom se podíval na Toshiho a Mizore, poté už pouze ze stěny nad nimi vyletělo několik krystalů směrem k zádům golema, tyhle krystaly měly za úkol skrze záda zničit golemovo srdce, čímž by Takeru oficiálně vyhrál, též tu však bylo riziko toho, že krystaly skrze golema proletí a trefí i Takera, poprvé se rozhodl věřit tomu rčení od jeho otce...

Je lehce přetrhal provazy, čímž ho krystalky trefily do hrudi, nikoliv do srdce, a vytvořil "krabici" s víkem nahoře.
Tento křišťál byl nesmírně kluzký.
Po chvíli udělal Golem pečeť, a najednou se nad krabicí začaly usazovat vločky.
" Buď a nebo Takeru " řekl jsem a držel krabici, dávajíc do ní svou chakru
______________
Příště si najdi svou větu a nekopíruj ji z Daisukeho podpisu.

Takeru Takahashi

Skrze duši strážce spatříš pravdu... možná jsem na to celou dobu šel ze špatného konce. Už jsem s ním bojoval snad tisíckrát a ani jednou se mi nepovedlo vytvořit strategii, kdyby to mělo jít bojovou cestou, tak už by se to tak stalo. Možná měl nakonec děda pravdu, ne všechno se má řešit soubojem. Ach bože... co to říkám!? Tohle přece nejsem já- hádal jsem se sám se sebou, potom jsem pohlédl na Golema Volnost, vlastní duše, vlastní mysl... tohle všechno mu je již po staletí odepřeno, skrze duši strážce prohlédnu pravdu, je načase podívat se na to očima toho, koho celou dobu tak mučím. Děkuji otče... přišel jsem na to- pomyslel jsem si, to už jsem se však probudil ze svého snu, podíval jsem se na techniku, kterou právě použil, věděl jsem, co musím udělat Já chápu tvou bolest a vím, jak se cítíš. Osud je k některým lidem velice neshovívavý, taky jsem musel za svou moc zaplatit, nikdo mě neměl rád, každý se bál moci, kterou jsem měl. Vytvořil jsem si vlastní svět, ve kterém záleželo pouze na síle, spletl jsem se. Možná právě dělám chybu, ale pokud ano, tak jsem rád, že jsem chyboval alespoň jednou v životě správně! vykřikl jsem a začal jsem skládat pečetě Prohlédnout skrze duši golema... je načase předat žezlo dál- pomyslel jsem si ještě, to už jsem však dokončil ruční pečetě Shōton: Kurenai no Kajitsu! vykřikl jsem a okolo golema se oběvila ochranná bariéra, která zamezila tomu, aby na něj technika dopadla a tím pádem mu ublížila, na obranou techniku pro sebe jsem však už neměl čas...

" Ne .. já měl rodinu a přátele ! Nevíš jaké to je je ztratit ! " řekl a zničil obranou techniku zevnitř." Pokud by jsi mi rozuměl, už dávno by jsi mne zničil ! Tvůj děda byl stejný ! " zařval chraplavým hlasem. " Já hodlám osvobodit svou duši ... nikdo mne nedokážete pochopit, vždy jen když vám jde o život snažíte se o diplomacii !" řekl a zvýšil intenzitu krystalů. Sám se ale zachoval podivně. Nahl se nad Takera tak, aby na něj vločky nemohli padat. " Sbohem ... Takeru ... " řekl tiše a z jeho prstu vypadl malý, zlatý prstýnek. Pomalu ho krystal sám začal pohlcivat a bariéra se rozpadla. " Děkuji ti za poslední boj cti ... ". Jakmile to dořekl, sám se rozpadl a na jeho místě se znovu objevil. Vypadal ale mnohem více jako člověk a vypadal že si chce spíše promluvit.

Takeru Takahashi

Hudba:

Proč... proč někdo se takovou silou jako ty zachraňuje někoho jako já? zamumlal Takeru z posledních slov a přitom se mírně pousmál, potom padl na zem vyčerpáním, zaplnění 10 metrové krychle krystalem plus všechny jeho ostatní techniky mu vzali hodně chakry, viděl pouze golema, jak se doslova rozpadá, natáhl ruku... a hle. Jediné, co chytil byl prsten, takový, který už jednou viděl. Golem se změnil na zvláštní podobu, vypadal v podstatě částečně jako člověk, padl na kolena k Takerovi a pouze se pousmál Proč...? optal se Takeru, teprve až teď viděl tomu člověku do tváře, avšak to, co viděl ho vyděsilo. Byl to jeho starší bratr Stále si můj malý bratříček, a já... jsem slíbil, že tě budu chránit- dokončil Shikio, v tu chvíli už však Takeru padl do bezvědomí, prsten však stále svíral ve svých rukách Omlouvám se bratře... ale zapřísáhl jsem se, že tě budu ochraňovat. dodal Shikio, poté chtěl vzít Takera do náručí, v tu chvíli se okolo něj však sformovalo několik dlouhých bílých krystalů, které mu v tom zabraňovali Tak dost Shikio! Vem si zpátky prsten! ozvalo se z daleké chodby, byl to Takerův děda. Shikio se na něj pouze podíval a naklonil se k Takerovi, vzal z jeho rukou prsten -NE! vykřikl Takeru a z posledních sil se zvedl Ale bez toho prstenu ztratí moc, kterou zdědil po mě... bude opět na tvé úrovni, úrovni Chunina. Ztratí možnost používat svou poslední schopnost. namítal děda, Takeru pouze zvedl pohled a podíval se na Shikia To možná ano. Ale s tím prstenem ztratí něco mnohem cennějšího... s tím prstenem ztratí svou duši, kterou pro mě obětoval! vykřikl Takeru a pousmál se, přitom mu ukápla jedna slza, v tu chvíli začal prsten krystalizovat, až se rozpadl na prach Od teď je to můj služebník, spadá pouze pode mne, už nemáš právo určovat jeho osud, už ne- dodal Takeru z posledních sil, poté padl na zem vyčerpáním, avšak s úsměvem na tváři, který tam už dlouho nebyl. V tu chvíli se začalo Shikiovo tělo opět obalovat krystalem, avšak tentokrát jinak, jeho fyzické tělo mělo konečně klid a on se změnil na úplného golema...

Proměna:

Toshi Takari

Sledoval čo sa tu dialo celú dobu, nechápal síce väčšinu z toho ale jedno čo sa dozvedel ho fascinovalo, tento človek nebol taký krutý akým sa robil, hoci každého odstrkoval, Toshimu sa teraz zdalo, že to bol niekto celkom iný. Následne padol do bezvedomia a mieste kde pred chvíľou stál golem vytvorený z kryštálu bol človek, ktorý stál nad jeho telom. Je to jeho brat... povedal potom čo počul jeho slová, a zadíval sa Mizore a následne späť na Takera v ďalšej sekunde, sa telo toho muža začalo opätovne meniť a on zmizol.

Keď sa tak stalo podišiel som k Takerovi, a zahľadel som sa naňho z vrchu, obzrel som sa ešte naokolo a sklonil som sa pričom som si jeho ruku dal cez plece, bol som dostatočne silný aby som ho dokázal preniesť, tak ako som ho podoprel a pozrel som na Mizore, ku ktorej som povedal, "myslím..že bude potrebovať odpočinok, takže kde tu je nemocnica ?" pozdvihol som obočie, a celkom pokojne hoci za jeho narážky predtým by ho mnoho ľudí pichlo zozadu kunaiom do chrbta zato čo sa tu stalo mi to nestálo. O pár sekúnd sme sa tak všetci ocitli na ceste mieriac do nemocnice v Konohe.

Takeru Takahashi

Pouze jsem se podíval na svého dědu, vzápětí jsem však zrak odvrátil. Věděl jsem, že to dělal pro mé dobro, ale vadilo mi, že se neustále drží těch několik stovek let zažitých pravidel, nemusí vždy všechno být podle toho, jak je to zažité. Ihned, jakmile jsem odvrátil zrak, tak zmizel v obláčku dýmu a já jsem společně s Toshim a Mizore vycházel ven z chrámu. Na smlouvě už dávno byl otisk mojí ruky a smlouva byla na mých zádech... otisk změnil barvu na šedou, golem mě přijal, podíval jsem se svým chladným pohledem na Toshiho a snažil jsem se udělat něco jako úsměv, což se dělalo dost těžko Díky... a... omlouvám se- řekl, snažil se nahodit milý tón, ale moc mu to nešlo.

Takeru Takahashi

Uběhla už dlouhá doba, hodně se toho stalo a já jsem se seznámil s hodně lidmi, skoro jsem nevěřil tomu, jak mě dokázal změnit pouze jeden jediný člověk, ale co už, očividně to měl být můj osud. Procházel jsem se po vesnici a přemýšlel jsem, co asi teď Shirayuki dělá, přitom jsem si prohlížel zprávu, která prolétla celou vesnicí (Konohou), byla to zpráva o chystajících se Zkouškách Chuninů Zkoušky... ještě jednou? Skvělá příležitost jak se seznámit i s někým z jiné vesnice, přeci jen... pomyslel jsem si a pousmál se, sice jsem netušil, kdy se zkoušky budou konat, protože jsem nedočetl zprávu celou, ale aktuálně to pro mě bylo nepodstatné...