Yasuo Sato

Byl učitelem boje s katanou.
A proto také ovládám svou katanu.
A i když se nikdy ninjou nestal vždy mě v tom podporoval.
Teď je na odpočinku.

Nepamatuji si jí. Prý zemřela hned po porodu.

Narodil jsem se v malé vesnici nedaleko od Iwagakure no Sato, matku jsem nikdy nepoznal ale otec jí plně nahradil. Byl učitelem boje s Katanou, brával mě s sebou na tréninky, takže jsem vyrůstal mezi staršíma lidma. Už od mala jsem se chtěl stát ninjou a hlavně umět bojovat katanou jako můj otec.
Ale měl jsem čas i na kraviny. Ty se mi jednoho dne vymstily. Bylo mi 6 let. Společně se třemi kamarády jsem běhal po lese a hrály jsme si na ninji. Jak jinak. Já zrovna utíkal před jedním z "nukeninů" v podobě mého kamadáda a nedával jsem pozor na cestu. Postavila se mi do ní větev a já padl do bezvědomí. Když jsem se probudil ležel jsem v nemocnici. Zhrozil jsem se protože jsem neviděl na jedno oko, otec seděl u postele a vše mi vysvětlil jak mě kamarádi přinesly, jak mě vzal do nemocnice ale oko mi již nezachránily. Pár let mi trvalo než jsem se dostal do cviku ale teď mám své jedno oko daleko lepší než ostatní.
V 9 letech jsem se přihlásil na akadamii. A přišlo to čeho jsem se bál, spolužáci na mě koukaly jako na "někoho jiného" než jsou oni. Ale našlo se pár takových kteří se se mnou začaly bavit a poznaly jaký doopravdy jsem. Mezi nimi i Lena, už z kraje se mi hrozně líbila a já jí taky, kupodivu. Byla to láska jak trám společně jsem vystudovaly akademii a byly zařazeni do stejného týmu.
Ve 14 jsem udělal Chuuninské zkoušky. Rok poté, stále jsme byly spolu, jsme byly vysláni na jednu B misi, Náš tým se rozdělil já šel společně s kamarádem a Lena šla se senseiem. Měly jsme se pak sejít ale na místo nepřišly. Vydal jsem se je hledat. Byly přepadeni, když jsem přišel Lena už byla mrtvá, a sensei těžce zraněný, ihned jsme je vzaly a donesly zpět do vesnice. Senseie se podařilo zachránit, ale Lenu jsem pochoval. Od té doby jsem neměl na lásku ani pomyšlení.
Během dalších pěti let jsem bral mise jednu za druhou abych na tu událost zapoměl.Jedna z mála věcí co mi pomohla bylo když se mi podařilo zvládnout techniku Kuchyiose no Jutsu. Mezi mé přátele se přidaly Orli, hlavně Ho, podepsal jsem s nimi smlouvu a trénoval spolu s nimi. Když mi bylo dvacet byl jsem jmenován Jouninem. Pomalu ze mě začalo vše opadat a já se znovu dostal do starých kolejí úplně. Ne že bych se předtím uzavřel kamarády jsem měl ale na ženy jsem neměl ani pomyšlení.