Město rýž. polí

First topic message reminder :

Zde se dá koupit kde cos, od konkubín po jídlo až k informacím.

Prečo čumí do dažďa ? opýtal som sa pokojne Mizore, dívajúc sa naňho.

Po chvíli přemýšlení se koukl na ostatní.
" Jdeme do hotelu ... " řekl a šel proti němu
" Platím .."
Když bylo vše zařízeno, našli jste obrovský pokoj se čtyřmi postelemi.
Tenshi sebou ihned plácl o tu největší /Pro vaše dobro xD Nevíte co se na ní odehrálo xD

Toshi sa zadíval na hotel a izbu v ktorej teraz boli následne na železnú nožku postele na ktorú sa Tenshi hodil, ktorá v okamihu povolila a posteľ stále už len krivo na troch nožičkách. Medzitým sme už každý mali vlastný flek. A ja som si na posteli opravoval hodiny, šanca žeby ma nejak odhalil bola tak -0%.

Po chvíli si sedl.
" Neměli bychom se aspoň poznat když už spolu budeme trávit tolik času ? " řekl
" Každý o sobě řeknete něco ..."

Takeru Takahashi

Vybalil jsem si svoje věci a pouze jsem se pousmál. Jak jsem tak pozoroval celou místnost. Sense-ii, který se roztáhnul po celé postely, Toshi, který si dělal ze Sen-seii srandu a do toho Mizore, která se po koupání oblékla zpět do mokrých šatů. Celkově mi to přišlo zvláštní, ta atmosféra tady, něco, co jsem doma nikdy nezažil. Jakmile jsem dokončil vybalování, tak jsem vyšel směrem ven Budu venku, někde vysoko.. řekl jsem, to už jsem však mířil směrem ven. Ihned jsem zamířil na střechu hotelu, ve kterém jsme bydleli, pozoroval jsem nebe a přemýšlel jsem, co se se mnou stalo. Podíval jsem se na velký svitek na mých zádech a vzpomněl jsem si na to všechno, co se za těch pár dní stalo. To všechno... bylo toho tolik.

Takeru Takahashi

To netuším. Tohle je po letech, co mám misi. Od jednoho incidentu jsem už nikdy nechtěl jít na žádnou misi, nikdy nemít už přátelé a tím pádem už nikdy nemít možnost je ztratit. Můj život byl plný samích pastí a nástrah... bolestí a krutostí, které jsem si musel protrpět. Všechno, o čem jsem si myslel, jak je dokonalé a skvělé se dokázalo zničit v jedné jediné chvíli, a já jsem zjistil, že život, který jsem ještě donedávna žil byla vlastně jenom iluze, to... jak jsem žít chtěl ale nemohl, nic víc. A ty si na tom podobně, že? optal jsem se mile a pousmál jsem se...

Takeru Takahashi

Nedokážu s tebou soucítit. Ale vím, jaké to je, když ti něco chybí. Sám sem přišel o své tři nejlepší přátele, myslel jsem si, že je to navždy, ale pletl jsem se. Život je pomíjivá věc a oni se obětovali pro mou záchranu... obětovali svůj život za ten můj. Všichni tři, od té doby jsem se změnil, nechtěl jsem už nikdy s nikým mít žádné pouto nic. Už sem nechtěl žít ve strachu, že se jednoho dne stane to, co se mi už jednou stalo, ale ty... ty si mě změnila. Připomněla si mi to, na co jsem se snažil zapomenout, připomněla si mi jednu členku mého bývalého týmu. řekl jsem mile...

Toshi Takari

Zahľadel som sa na sensei-a akýmsi divným pohľadom a s nezáujmom, som sa pohodlne oprel o posteľ, a neprítomne som hľadel na hodiny. Už nejakú chvíľku šli správne, tak som ich položil na posteľ, a rozhliadol som sa po miestnosti, zdalo sa, že každý odtiaľto utiekol v momente, keď sa ten divný chlapík chcel zoznamovať, ja som zostal mlčať, nemal som v pláne sa tu vykecávať.

O pár minút nato som len niečo zamrmlal smerom k senseiovi a vyšiel som vonku z hotela, hlavným vchodom, to že bol niekto na streche som si nevšimol, porozhliadol som sa okolo, či ma na mňa niekto nezíza a vybral som sa niekam za hotel. O necelú minútu som sa zastavil a vytiahol som z pod plášťa a položil som ich na zem, načo som len šepol Jiki Jinsei no Kyūnyū (人生の吸入, Vdýchnutie života) ešte predtým som však spravil pečať uvoľnenia načo sa predo mnou objavili dve sochy v podobe sediacich vlkov, vyzerali ako doplnok k nejakým dverám. Kedysi obývali sídlo klanu Takari, v Údolí magnetických hôr, dalo mi prácu dostať sa k nim. Ešte raz som teda zvolal za pomoci pečate, a potichu Jiki Jinsei no kyūnyū (人生の吸入, Vdýchnutie života), následne som sa dotkol oboch sôch, s ktorými sa však zatiaľ nič nedialo.

Probdělou noc jsem si celkem neužil. Měl jsem hlavu plnou otázek, vzpomínek, myšlenek. Zíral jsem do jednoho místa, ale když jsem si to jakž takž srovnal, zvedl jsem se a odcházel ven. Cestou jsem prošel recepcí a velkými, zlatem osázenými dveřmi. Myslel jsem na to, jak mohla být tak nenapravitelná, proč jsem ji potkal zrovna já. Procházel jsem se všudy přítomně po městě a pak jsem šel proti louce, nedaleko města Rýžových polí. Stoupl jsem si do jejího středu a vytvořil pár pečetí. Po chvíli jsem vysokou rychlostí vytasil katanu a bodl ji do země. Z Katany šlehaly blesky chidori. Zem praskala, ale přesto mi připadala technika neúplná. Chvíli jsem trénoval Chidori Kouken, ale poté jsem si sedl a soustředil se na vlastní chakru, na chakru Gobiho no Houko.

Toshi Takari

Sledoval som pohľadom tých dvoch vlkov vytvorených z tej najtvrdšej ocele, sedeli poslušne na mieste, vyzerali ako sochy, oni to totiž aj sochy v podstate boli. Chrám pred ktorým som ich našiel patril kedysi mojej rodine, o ktorej som aj tak nič v podstate nevedel. Toto ovládanie je omnoho vyššie než som ja, ak chcem pohnúť kovmi skrátka nimi pohnem, ale tu budem potrebovať hýbať každou čiastočkou kovu zvlášť, je to omnoho náročnejšie ak nie nemožné, pomyslel som si. Spravil som pečať, a obe sochy som vrátil späť do zvitkov na ktorých stáli, následne som si ich vzal a rozmýšľal ako zvládnuť túto techniku v čo najkratšom čase, nech som však robil čo som chcel pripadalo mi to nemožné. Možno by mi pomohol Takeru, ktovie aj on vie vytvoriť kryštál ktorý sa hýbe na základe vlastného uváženia, alebo aspoň podľa jeho myšlienok, zamyslel som sa, avšak vedel som, že sa ho nato aj napriek tomu neopýtam.

Kráčal som späť do hotela, keď som si všimol modrých zábleskov vychádzajúcich z neďalekého okolia. Tak som sa tam teda šiel pozrieť a uvidel som tam senseia, "zaujímavá technika" ozval som sa smerom k senseiovi hoci moje nadšenie pre techniku vyzeralo nulovo, keď som videl ako katanou rozrazil v podstate všadeprítomnú okolitú zem, sám som dokázal niečo podobné ak nie o trochu silnejšie.

Po chvíli pohlédl směrem k Naotovi. "Tohle není to co jsem chtěl ... " řekl jsem klidně a složil v sedě ruce do pečetě tygra. Dýchal jsem rovnovážně, klidně. Nenechal jsem se rozrušit okolními vjemy, poslouchal jsem pouze šustění listí a padání kapek k zemi. * Musím se dříve nebo později naučit ho ovládat ... Akatsuki přijde ...* pomyslel si a pokračoval. Jakmile ho začala obalovat rudá chakra, ihned přestal. Přesto to ale zkoušel stále dokola.

Toshi Takari

To vyzerá ako pekelná nuda, pomyslel som si a s rukami vo vreckách som sa vracal opäť k hotelu, pričom som tentokrát na streche spozoroval Mizore s Takerom. Náš sensei je idiot, kto je Mizore netuším, a Takeru ? To tak vedieť... , pomyslel som si, nevedel som kam teraz pôjdem, skrátka som sa nudil.

Po třech hodinách se zvedl a odcházel pryč. Předtím ještě jenom přivolal vlka, kterého nechal jít za jeho týmem.

Takeru Takahashi

Jistě, že je to dobře. Nikdy jsem nepotkal nikoho jako ty nebo i Toshi. Ten mi trochu připomíná též mého bývalého kolegu z týmu, je tvrdohlavý, arogantní a celkem silný, flegmatik ale boj bere vážně... je to ironie. Ale nejspíš to byl můj osud, narazit na vás... všechny. dodal jsem a pousmál se No, ale nejsme tady jen kvůli sentimentálním vzpomínkám ne? Možná jednoho dne se ty dozvíš víc o mě a já zase o tobě, ale zbytek dneška chci věnovat pouze tréninku... pokud chceš, přidej se. řekl jsem, seskočil jsem ze střechy na zem, kousnul jsem se do prstu a začal jsem skládat pečetě Kuchiyose no Jutsu! vykřikl jsem, v tu chvíli se pode mnou zjevila zvláštní pečeť a vedle mě se zjevil golem Vítej zpět bratře. Uvidíme, jestli mě dokážeš stále porazit i po smrti. řekl jsem a pousmál se, odskočil jsem od něj několik metrů, na což reagoval pouze jasným úsměvem...

Toshi Takari

Ja by som sa pridal, ozval som sa nahlas počúvajúc len časť ich rozhovoru, znelo to trochu provokatívne, spoza golema pričom som sledoval Takera a pomaličky dokráčal k nim. Vyznelo to skôr tak, že by som chcel bojovať, pravdou bolo, že som sa chcel zoznámiť, lenže prísť k nim normálne a povedať, ahoj ja som Toshi, mi robilo väčší problém, ako konverzácia počas vyčerpania pri tréningu.

Po chvíli probíhal ulicí arktický vlk, jehož srst byla bělejší než sníh, ne kterém se narodil. V dešti sice trochu zmokl, ale stačilo se oklepat a byl zase v pohodě. Po chvíli vyskákal na střechu za nimi a spustil " Neměli by jste radši jít hledat úkryt ? " zavrčel a sedl si.

Vlk pouze nastavil přísnější a vyšší tón.
" Je to Tenshiho příkaz, máte přijít do oblasti kde se může nacházet Orochimaru " zavrčel a dýchl na střechu, na které se z ledu vytvořila mapka okolí, cíl byl v koužku. Poté se podíval na Mizore " Ignorující jako vždy ... " zamumlal

Takeru Takahashi

Orochimaru. To kvůli němu na tomhle světě existuje už pouze moje rodina, která má Shoton. Jen kvůli němu nemají ostatní členové klanu mimo naši rodinu Shoton. Za to zaplatí, to slibuji. pomyslel jsem si a podíval jsem se lhostejně na vlka Dobře teda, očividně se náš souboj posouvá, jak na to tak koukám. dořekl jsem a odvolal jsem Golema, tentokrát si však Golem vzal svitek k sobě, protože jsem ho nehodlal táhnout celou tu dobu u sebe.

Dorazil jsem do rýžového města a rozhlížel se kolem.''Kam teď Sasuke?Jdi první navíc..Nikdy jsem to tu neměl rád...Už jen kvůli Orochimarovi'',řekl jsem chladně a snažil se najít něco,nebo někoho povědomého.

mlčel jme a pokračoval

Šel jsem k městu a přitom mi vítr foukal dovlasů Kruci budu si muset pořídit čepici pomyslim si a jdu dál poté najdu nějaké místo kde si sednu pložím vedle se be karasu a kuoari a sednu si

" Zase se vidíme ... " řekl muž v kápi, ale ty jsi ten hlas znal moc dobře. Zvuk syčících hadů a bílá šupinatá kůže. " Řekni mi co mi můžeš přinést tím, že se ke mne přidáš ... " řekl klidně a sedl si na židli naprosti němu. " Nebaví mne tě stále vyhazovat ... " zasyčel

"já tu byl dřív Kabuto" odsekl jsem naněj "proč bychom byli spojenci as proto žejsme skoro stejní zradily jsme rodnou vesnici kamarády" řeknu mu trochu víc podezíravě "ale co chceš Kabuto snad mě nechceš do svý sbírky" řeknu

Usmál jsem se. " Já nemám rodnou vesnici ... Nevím kdo jsem ani odkud pocházím " řekl chladně. " Tady pokládám otázky já ! " řekl s mírným bouchnutím do stolu, po kterém začal lézt had.

"aha tak takle toje tak to se ani nebudu ptát jak se má Orochimaru co" řeknu mu s malým pousmátím "no ale spátky kvěci tak co budem spojenci" dodám