Náměstí

First topic message reminder :

Malé, ale zato rušné náměstí ležící přímo před budovou Hokageho.
Občas zde lze zahlédnout pár ANBU, podivného kluka, ale poté se to tu jeví jako jakékoliv jiné náměstí

Celí priebeh toho suboja ťo bol pri akadémii som pozoroval nebolo to moc zaujmavé no precaj som si pozrel kdo čo ovláda.Nasledoval som osoby ktoré odišli do nejakej reštaurácie čakal som vonku oprený o stenu a sem tam očkom pozeral čo sa deje kedže ten chalan na nu vtedy zautoťil a vzapetí je s nou prišlo že bud ide o psychopata,schyzofrenika,alebo o zaujatie toho deivčaťa.Po dlšom pozorovaní sa k nim pridala nejaká dalšia postava nevedel som kdo to je pretože v živote som ho nevidel no ako tam sedel a jedol vyzeral ako jejích priatel.No ako sa tak pozerám dosť sa to tu skupinkuje pomyslel som si a oprený o stenu som dalej uvažoval a sem tam očkom som pozrel na nich čo tam robia.

Zrazu niečo začul a obzrel sa, no nikto tam nebol.Asi ma niekto sleduje alebo niekto sleduje ich.Pomyslel som si a dojedal.

Dojedol som a vstal,dal kapucňu na hlavu a odchádzal keď som si zrazu všimol toho pri dverách.Takže to si ty?.Povedal som a išiel ďalej.

Takeru Takahashi

Na její odpověď jsem se pouze pousmál, toho kluka, který si k nám přišel jsem ignoroval, stejně tak jako toho, který nás sledoval už nějakou dobu od našeho souboje Tímhle tempem z milované Konohagakure no Sato, či respektive z jejich obyvatel bude brzo jen jedno velké krystalové sousoší, jak tak koukám na přívětivost některých geninů... řekl jsem úsměvně, byl jsem rád, že se Mizore alespoň částečně rozmluvila, musel jsem poznat, jaká je, i když už teď se mi velice líbila, jak chováním, tak vzhledově... dokonce i její schopnosti sousedili s těmi mými Nuže, až dojíš, tak bych tě rád vzal někam, kam se ještě mnoho lidí nepodívalo, pokud ti tedy nebude vadit, že opustíme vesnici dodal jsem úsměvně...

Takeru Takahashi

Jistě, nic nemůže být lepší než vrátit se na místo, kterému můžeš říkat domov. To mi je jasné, a i když s tebou nemůžu soucítit, protože můj domov je v Zemi Ohně, i přes to vím, že to není vůbec jednoduché... řekl jsem mile a pousmál jsem se, potom jsem se vydal směrem za ní, toho kluka jsem úplně ignoroval, vůbec jsem se nezajímal o nějakého dalšího ztroskotance z téhle vesnice, i když ten Uchiha vypadal celkem zajímavě, stejně tak jako ten týpek s tím brněním, ale to jsem aktuálně nehodlal řešit Není to daleko, tak se nemusíš bát, je to jenom několik stovek metrů... dodal jsem ještě, to už jsme však mířili směrem k bráně v Konoze, odkud jsme se posléze vydali směrem k vesnici mého klanu, která byla nedaleko od Konohy na vysoké hoře...

Pozn.: Přesun Konohagakure no Sato -> Kesshōgakure no Sato

Přiběhl jsem před bránu a zahlédl několik geninů. Čekal jsem na místě na Kentu a přemýšlel nad tím co se stalo. Když konečně dorazil jen ze zajímavosti jsem prohodil. " Co se to Tsuchikage stalo ? ". znělo to spíš jako prohozená věta z nudy, ale opravdu mě to zajímalo. Byl jsem si nejistý, jestli vůbec něco řekne, nebo se se svými tajemstvími podělí.

Prišiel som hneď za ním a bol som trochu mimo a stále som musel myslieť na deti a na to, že asi budem otec. Potom, čo sa ma Nagi na niečo spýtal som sa na neho otočil. Prepáč, ale nechcem o tom rozprávať. Povedal som a znovu som sa zamyslel.

" Ok ... Měli by jsme jít ohlédnout zdejší tréninkové místnosti ..." řekl jsem v klidu a pomalu odcházel zaprášenou cestou. Cestou jsem přemýšlel o různých věcech, ale hlavně o mojí minulosti. Potom jsem konečně došel na místo a čekal na Kentu.

Len som neprítomne kýval hlavou na znak súhlasu a potom som sa pomalým krokom vydal za ním.

Vyšla som na námestie a porozhliadla som sa okolo. Nikoho som nevidela . Ako vždy. Preplnené námestie s rôznymi skupinkami ľudí. Už mi to fakt liezlo na nervy.
No teraz už viem techniku, ktorou si to určite uľachčím.
Poobzerala som sa a okolité stromy a na jednom som zazrela kŕdeľ vrabcov. Našla som toho z, ktorého by som mala najlepší výhľad a po chvíli som ho našla.
,, Senringan."
Ocitla som sa v pohľade toho vrabca. Pozeral sa na námestie a mal naozaj uchvatný pohľad.
Ach, mala som šťastie, akurát hľadel na človeka, ktorého som potrebovala smeroval priamo ku mne. Určite išiel za hokage. Rozhodla som sa, že mu pôjdem oproti. O chvíľu som ho stretla a pozdravila.
,, Vytaj joukuu, dlho sme sa nevideli, hokage ma poverila úlohou a mám si zohnať nejakých ľudí do týmu, nechcel by si mi robiť doprovod?"
Dúfala som, že tento návrh príme, lebo ak nie určite by som sa rozhodla ísť do toho sama.
Ten človek sa na mňa pozrel akoby ma videl prvý krát.
A do frasa to nie je Joukuu. Ako som sa takto mohla zmýliť.
Odbehla som rýchlo preč nechcela som už viacej mrhať časom rozhodla som sa, že pôjdem plniť svoju misiu sama.
Ešte raz som chcela vidieť celú konohu a tak som sa rozhodla, že najlepší výhľad bude z hláv hokáge.
Pri ceste som narazila do jednej neznámej osoby
,,Jou do frasa dívaj sa prosím pred seba poriadne."


// post od hanaki

V Konoze byl klid, tak jsem si řekl, že zajdu na náměstí a možná někoho potkám.

Vypadalo to, že tu nikdo moc známý není tak jsem zamířil zpět do Akademie. (přesun)

"Promiň", řekla jsem dívce, do které jsem omylem narazila.
Podívala jsem se na ni, připadala mi povědomá.
Teď jsem ale neměla čas ani náladu s nikým mluvit.
Uklonila jsem se a běžela jsem dál.
*Jestli ho nenajdu, tak se asi zcvoknu.*
pomyslela jsem si a přidala jsem.
Běžela jsem domů, pokud jsem chtěla Nagiho najít, musela jsem být připravená.

Až teraz som si uvedomila, že človek do ktorého som narazila bolo Jounin.
Hneď mi aj napadlo,že by mohla so mnou splniť tú misiu.
Rozbehla som sa za ňou.
,, hej, hej počkaj Nechcela by si mi robiť spoločnosť pri mojej misii?."
Opýtala som sa kričiac na ňu, s dufaním, že sa otočí.

Zastavila jsem se, z ničeho nic, slyšela jsem, jak na mě někdo volá.
Otočila jsem se a pomalu jsem k ní přišla.
"Na jaké misi?" zeptala jsem se mile a usmála jsem se.
*Mohla bych přijít na jiné myšlenky, alespoň na chvíli.*
pomyslela jsem si a čekala jsem na její odpověď.

Podišla som bližšie k nej a vytiahla z pod plášťa zväzok v čiernom obale.
,,Tu mám nejaké informácie o Akatsuki, Tsunade chcela aby som ich preverila."
ukázala som druhou rukou na zväzok, dúfajúc, že mi stým pomôže.
Už som bola unudená z toľkého , dohadovania sa. A rozhodla som sa, že ak povie nie tak sa vyspím a ráno pôjdem overiť informácie v knižnici.

Chvilku jsem zamyšleně hleděla na svazek a pak jsem se usmála a podívala jsem se té dívce do očí.
"Pomůžu ti." řekla jsem s úsměvem.
*Koneckonců je asi lepší se nudit při hledání informací, než se snažit najít přítele, abych ho pak zabila, ne?*
pomyslela jsem si a hleděla jsem na ni.

Usmiala som sa
Konečne, som zohnala aspoň jedného človeka, konečne môžme vyraziť
,,Dobre,dnes sa pozrieme do knižnice zistíme nejaké informácie, a zajtra pôjdeme overiť ostatok."
Schovala som späť pod plášť zväzok s informáciami.
,, Ak chceš môžeš tam ísť hneď teraz so mnou, ale ak chceš môžeš si ešte chvíľu odpočinúť.
Ja som nestrácala čas a hneď aj som sa z miesta kde sme stáli, pohla. Prerívala som sa davmi na námestí a zamierila som rovno do knižnice. Po chvíli som bola na mieste. Vyšla hore schodmi a vošla dnu.

Podívala jsem se na ni a šla jsem hned do knihovny.
Jakmile jsem vešla dovnitř ucítila jsem vůni knih.

Z Ichiraku jsem si to namířil na náměstí, kde jsem si sedl na lavičku a odpočíval.

Po dlouhém odpočinku mě napadlo, že by už měli být souboje v Aréně a tak jsem hned běžel do Arény, ať o nic nepřijdu. (přesun)

Procházel jsem se ulicemi a sledoval lidi okolo.
" Konoha ... " Zašeptal jsem si v závanu větru.
Po chvíli jsem si sedl na lavičku na náměstí, kde jsem také delší dobu posedával. Rozhlížel jsem se všude okolo sebe. Občas jsem zahlédl jak malé dítě přeběhlo někomu přes cestu nebo dokonce několik týpků co se prali mezi sebou. Hlavu jsem sklopil dolů a začal hluboce přemýšlet. Rozmýšlel jsem nad tím co se do téhle doby stalo.

Po delší době jsem se protáhnul a naposled se rozhlédl. Zapřemýšlel jsem nad pár věcmi a namířil si to k budově Hokageho.
" Snad bude mít na skladě misi ... " Zamumlal jsem znuděně.
Po chvíli procházení uličkami jsem stanul přímo před velkou budovou, která sama o sobě říkala, že v ní bude někdo vysoko postavený. Neměl jsem Hokageho v lásce, ale když musíte mlčet, mlčíte ...