Dům Tsuchikageho

First topic message reminder :

Zde bydlí Tsuchikage. Častěji než zde ho naleznete ve vesnici.

Chvíli jsem jen tak ležela a pak jsem uviděla šmouhu na čele. " Chjo ..." vzdychla jsem si a šla do koupelny. Jen jsem provokativně poklepala na sklo u sprchy a napustila si vanu horkou vodou. Vlezla jsem si do ní /Nahá jak jinak/ a užívala si ji.

Prestal som sa sprchovať a pozrel som na ňu. Usmial som sa a vošiel som za ňou do vane. Už je ti lepšie po tom včerajšku? Spýtal som sa a pozrel som sa jej do očí.

" Myslíš předvčerejšku " usmála jsem se a opřela hlavu o vanu. Nohy jsem si provokativně položila na Kentovo ramena. "Ale ano ... je mi lépe, trochu " řekl jsem a užívala si koupel

Zasmial som sa keď si na mňa vyložila nohy. To je dobre. Mala si sa vidieť čo si robila. Znova som sa zasmial.

" Radši to ani vědět nechci " usmála jsem se trochu ztrapněně. " Co se vlastně stalo ? " zeptala jsem se

Prišla si na tréningové priestory a začala si tam vykrikovať kto je tam nový a nadávala si mi. Zasmial som sa.

Pomalu jsem se začala potápět až k nosu. " To snad není pravda ..." řekla jsem s vyvalenýma očima a jimi jsem také Kentovi darovávala omluvné pohledy. /Pusa je pod vodou ^^

Usmial som sa. Nahol som sa k nej a pobozkal som ju pod vodou. Potom som sa oddialil a poškrabkal som sa na hlave. Nemala by si byť náhodou v kancli? Čo ak ťa niekto bude potrebovať? Spýtal som sa a zamyslel som sa. A ja by som mal ísť asi trénovať aby som urobil tie chuuninské skúšky.

" Midotsuchi si v Suně ještě chvíli pobude, podle toho jak znám Kazekageho " usmála jsem se při Kentově polibku. " To jestli půjdeš je tvoje věc " usmála jsem se znovu a sundala z Kentových ramen svoje nohy. " Já nikam nespěchám ... řídím se heslem "užívej si život dokud můžeš"" řekla jsem a lehce vydechla

To je dobré heslo. Priblížil som sa k nej a začal som ju bozkávať.

" Taky si myslím ..." řekla jsem mezi polibky. Tiše jsem ležela ve vodě a má ruka začala přejíždět po Kentově těle.

Rukou som jej začal prechádzať po chrbáte. Tá vaňa je docela malá... Pomyslel som si.

Moje ruka šmátrající pod vodou náhle narazila na "něj" ^^. Podívala jsem se na Kentu a přivinula jsem se k němu a jemně se nadechla a potopila jsem se pod vodu. Nejdříve jsem jemně líbala jeho podbřišek a pak přišel na řadu .... orální sex ^^

Ale no ludia nemožte si to nehať až po 22:00 ved je sobota len dufam že to tu nebudete popisovať dakujem

Chytil som ju za ramená a vytiahol z vody. No tak neblázni. Však sa utopíš. Zasmial som sa.

" Myslíš si že neumím dýchat ? " usmála jsem se a vylezla pomalu z vody. Ještě nahá a mokrá jsem si sedla na zem a podívala se na Kentu. " Neříkej že ti to bylo nepříjemné " Usmála jsem se.

Procházel jsem se jednou z nejtemnějších uliček v Iwě a přemýšlel nad rodinou a přáteli. Během své procházky jsem slýchával tiše si povídající hlasy. Vydedukoval jsem z nich že Iwa ztratila při boji s oním "Kabutem" něco důležitého. Dlouho mi vrtalo hlavou co a stále mi to hlavu láme. Vyšel jsem z uličky na světlo a podíval se na nebe. Bylo tak jasné a čisté. Tak spokojené samo se sebou. Jenže se denně dívá na to jak lidé pod ním trpí a umírají. Sedl jsem si na střechu nejbližšího domu a po chvíli jsem zjistil, že je to zrovna dům naší milé Tsuchikage, přezdívané "Uragimono". Lehl jsem si na onu střechu a zavřel jsem oči. Vzpomínal jsem si na ty krásné dny i noci, kdy pršelo a byl příjemný chlad. Nemohl jsem si pomoct od úsměvu a s rukama za hlavou jsem se tvářil šťastně. Když ale na povrch vypluly tamty traumatické zážitky, okamžitě jsem otevřel oči. " Tohle už nechci zažít ..." stekla mu lehce slza po tváři bez projevu jakékoliv emoce. Cestička, která po ní zbyla se ve větru po chvíli vypařila, zmizela. Přel se sám se sebou v tom, co je v životě důležité a co není. Nakonec seskočil dolů a čekal, než Tsuchikage vyleze ven a zadá mu nějakou misi, nebo alespoň někoho, koho by mohl trénovat, či něco naučit

Nie bolo to príjemné. Usmial som sa a tiež som vyšiel z vane a vzal som uterák a podal som jej ho. Potom som si sám jeden vzal a začal som sa utierať. Neseď na tej studenej zemi. Nachladneš.

" Jak myslíš ... " usmála jsem se a začala ze sebe stírat kapky vody. Poté jsem se suchá oblekla do kimona a s mokrými vlasy jsem pomalu odcházela do Kanceláře. " Tak večer " usmála jsem se a můj poslední dovětek byl " Jde vidět že to bylo příjemné " Usmála jsem se a v tu chvíli jsem byla pryč.

Jen v tichosti jsem sledoval směřování Tsuchikage-sama a pomalu jsem se rozpochodoval za ní. Jak pokaždé jsem si vybral cestu, ve které jsem se mohl schovávat před sluncem a dojít k budově Tsuchikage.

Vracela jsem se domů a cestou jsem přemýšlela co Kenta asi právě teď dělá. Chvílemi jsem se usmála a vlezla dovnitř. Bylo slyšet pouhé klapnutí dveří a já jsem si to namířila do ložnice. Tam jsem si sundala kimono a položila ho vedle postele. Pouze ve spodním prádle jsem si lehla na postel a očekávala Kentův příchod.

Utrel som sa a dal som si na seba župan. Prišiel som do spálne a ľahol som si vedľa Karany. Niečo nové v dedine?

" Ach nic ... Jen mi vrtá hlavou ten muž s Meitonem ... Co je vlastně zač ? Chtěla bych to vypustit z hlavy, ale nejde to ..." řekla jsem s mírným pootočením na Kentu.

Muž s meitonom? Povedal som sám pre seba. Pomôžem ti zabudnúť... Povedal som a začal som ju bozkávať.