Ulice Hanami

Ulice starých příběhů, ve kterých vystupují lidé i jiné tajemné bytosti.

přišel do ulice a rozhlédl se zda-li nevidí někoho známého pak se protáhl a šel si sednout na lavičku aby si zavzpomínal... *mohl by tady někdo být... hlavně nějaká hezká holka* pousmál se a znovu se rozhlédl jestli někde nějaká poblíž není... vstal a šel se poptat jestli nemá mizukage nějaké nukeniny na lov

došel do ulice i s dívkou po chvilkách se po ní pokukoval a pak řekl ahoj já jsem Bill ale někdo mi říká Hanta usmál jsem se a čekal jak dívka bude reagovat to jsme to zase pos*** pomyslel si když to dořekl

Naklonila jsem hlavu na stranu.
Ehm... fajn... Hanto... já si říkám Midori, nejistě jsem se na něj usmála.
Jak to mám nechat být, když se to deja-vu pořád vrací, malinko jsem svraštila obočí. Už zase jsem z těch domů měla staronový pocit.

všiml si u Midori divného chování nechám to být možná se jí něco stalo přemýšlel ale nakonec mu to nedalo a zeptal se co se děje? vypadáš nějak vystrašeně a zmateně?

Dorazil jsem do ulice, aspoň jediné klidné místo, ne, že bych si na to potrpěl. Viděl jsem pár Shinobi, ti co předtím byli i u brášky, vadilo mi to? Ne, bylo mi víceméně fuk, co tady dělají, i když jsem je v Kiri nikdy neviděl. Nová dívka ano, upoutala mou pozornost, ale doopravdy jsem nebyl typ, co by si přišel poklábosit, alespoň když je kolem víc lidí pohlaví mužského.
Ušklíbl jsem se a vyskočil na střechu jedné z budov, zaklonil jsem hlavu a rozvalil se na ní. Pozoroval černé nebe, tmavou oblohu. To jediné, co mě uchvacovalo víc, než krása žen.

Podívala jsem se na něj a zakroutila hlavou.
Já... mám poslední dobou divné pocity a vůbec se stávají divné věci... potkala jsem jednoho kluka a ten říkal, že jsem nejspíš ztratila paměť.
Prohrábla jsem si vlasy, jako by to nějak pomohlo.
Ale to není tvoje starost.

promiň že jsme se zeptal... Ale rád poslouchám příběhy ostatních už jen proto že ten můj za nic nestojí řekl a pousmál se a zhahlédl lavičku nechceš si sednout? podíval jsem se na ní

Usmála jsem se na něj a mírně pokrčila rameny.
Proč ne? Došla jsem k lavičce a posadila se na ní.
Neřekla bych, že je ten můj zrovna dvakrát zajímavý. Možná proto, že je vlastně dost krátký. Ale nevěřím, že by ten tvůj nebyl ani trochu zajímavý, naklonila jsem hlavu na stranu a přemýšlela, co to může být za člověka.

posadil jsem se vedle ní a katanu opřel o lavičku není to moc zajímavé Matka pochází odsud ještě z dob kdy tady byla "krvavá" a otce jsem nikdy nepoznal ale jak ho najdu tak ho zabiju za to co matce provedl podíval jsem se před sebe a pak pokračoval kdysi jsem prý býval talent ale když jsem udělal chuuninské zkoušky tak mě odchytil orochimaru kterému jsem utekl.... zasmál jsem se a dodal tak to je asi ta zajímavá část a podíval se směrem na ní

Podívala jsem se na něj a snažila se netvářit, jako debil.
Pár věcí sice nevím, co znamenají, ale zní to zajímavě, řekla bych, že můj příběh je o dost nudnější, ušklíbla jsem se.
Krvavá Kiri... slyším to poprvé za tak krátkou dobu...
Opřela jsem se, protože do té doby jsem seděla spíše v předklonu.
Ty, co jsi myslel tím 'krvavá'?

byl tady uplně jiný systém... Vesnice dala skupinu, dá se říct dětí, do jedné místonosti kde spolu vyrůstali, trénovali a dělili se o jídlo a když přišel čas tak je nechali mezi sebou pozabíjet a ten kdo přežil udělal i zkoušku... Jeden známější, kdo vyzabíjel o generaci starší děcka, je Momochi Zabuza, později chtěl i zavést zpátky tenhle systém, ale už je mrtvý...

Naklonila jsem hlavu na stranu.
Aha.
Nic se nevrátilo, žádné vzpomínky. Jen stále více otravný pocit deja-vu. Povzdechla jsem si.
A co tu vlastně děláš. Návrat ke kořenům?

Tak co Midori a Bille dvojitý úlovek naráz.Chtěl jsem vám pouze nabídnout se připojit do mojí organizace.

A o Zabuzovi jsem slyšel Byl jsem tam když ho zabil Hatake Kakashi byl jsem zrovna na cestách a byl jsem v té vesnici na nocleh.

podíval jsem se na midori a řekl jí budu ti pomáhat jestli chceš usmál jsem se a pak nás vyrušil jakýsi maník vstal jsme a chytl kanatnu do levé ruky stoupl jsme si k němu čelem organizace? nepůjdu k někomu koho porazím



///promiň ale nepamatuju si že by jsme se ti představovali///

Nikdy nepodceňuj schopnosti dobrého špiǒna.A Nevím jestly by jsi mě porazil.Jelikož tvá podstata je Fuuton a vážně nevím jestly ho máš na lepší úrovni než já Katon a i kdyby jo tak pak mám v záloze můj mistrovský Raiton

Vstala jsem a prohlédla si ho od hlavy až k patě. Jeho chování se mi nelíbilo ani trochu.
Pak poměř síli semnou jestli si teda troufáš, kluku, rozhodla jsem se postavit za člověka, který mi v tomhle životě první nabídl pomocnou ruku.

jenom jsem se začal smát a ty by jsi tu organizaci vedl jo? Ten co se tady chlubí místo toho aby něco dělal pak jak Midori vstala podíval jsme se na ní a nechápal jsme proč to dělá... nemusíš to dělat spoupl jsem si před ní a podívla sena toho divného maníka sáhni na ní a pracky ti zlámu řekl jsme výhružným tonem

Prechádzal som sa ulicami až som natrafil na toho týpka ktorý bol pri Mizukageho dome. Pri nich stál nejaký človek. Vypadali ako by sa chystali bojovať. Ani ten nový čo stál oproti nim nemal čelenku. Tí dvaja vypadali ceľkom neutrálne, takže som ich nechal na pokoji kedže som si nemyslel, že by chceli zaútočiť na dedinu. No ten ďalší by to kľudne urobiť mohol. Priblížil som sa za neho a priložil som mu ukazovák zozadu na spánok. Čo si zač a čo tu pohľadávaš? Povedal som potichu a čakal som na jeho reakciu. Bol som pripravený zakročiť ak by sa rozhodol zaútočiť.

Zaslechl jsem opět změť hlasů, která doléhala až na budovu. Tak jsem se uráčil posadit. Už zase moc lidí, moc "volume". Ušklíbl jsem se, obloha už nebyla černá a jak jsem zjistil, přečkal jsem tu noc, bezúspěchovou noc. Domů nemůžu.. Tam má bratříček návštěvu.. Život je tak fér! Kdybych to vyslovil nahlas, ironie by byla cítit na kilometry daleko. Nakonec jsem jen pokrčil rameny a pozoroval ty pod sebou. Jen do sebe, já se pobavím!

Šel jsem po ulici a najednou tam vidim Midori a toho kluka Karasu snějakýma dalšíma 2 kluka ma tak jsem se rozhod tam jít protože to vypadalo že tam nálada neni moc do brá "čau Midori ahoj Karasu a kdo jsou ti dva" řeknu a čeám na odpověď

Klid Klid nepřišel jsem sem bojovat a ty dej tu pracku pryč!

Nedám ju dole. Najprv mi musíš povedať kto si a čo tu chceš. Falošne som sa na Kuna usmial. Čau. Na ďalšie otázky som mu neodpovedal kedže som na ne sám nevedel odpoveď.

zase ten ňouma s tou rukou pomyslel jsem si a přitom jsem se usmál přišel jsi jen tak zničeho nic.. Chceš nás naverbovat do nějaké organizace. Já pod někým kdo se chlubí tím že umí toto a tamto nikdy nebudu. Navíc budu se držet Midori a pomáhat jí si vzpomenout řekl jsem vážným a klidným hlasem jen jak jsme to dořekl došel další týpek jen jsem se na něj podíval a pak zpátky na toho divně vyadajícího kluka