Ulice Kokorosu

Zde se najímají nejlepší Oinini v Ninja Světě.

přiběhl do jedné z ulic... kde to jsem pomyslel si a rozhlédl se... uviděl jeden temnější koutek tak se tam schoval a začal si pročítat spisy po chvíli čtení se však ušklíbl a levou rukou bouchl do zdi... Sakra je na misi... a četl dál jestli se nedozví kde přesně je

hmmm asi jí to bude trvat tak jdu pomoct Kakuzovi vyhrabal menší díru do země a tam složku položil a zase jí zahrabal jak odhcázel tak se díval na místo kde jí zahrabal a také se díval okolo sebe jestli ho nikdo nesleduje pak vyběhl smšr mizakgeho kancl

přiběhl s Kakuzem na místo kde měl zakopanou složku... Vytáhl jsem jí a otevřel.. dobrá jdeme do Suny řekl jsem naštvaným hlasem proč tu ta parodie orochimara lozí? Už mohl být jedna z dalších obětí pomyslel si a přitom si sáhl na obličej... (přesun)

Hao prechádzal uličkou sem a tam, obzeral si Kiri, mal ešte dosť času na splnenie svojej úlohy, sotva by si jeho prítomnosti niekto všímal, vyzeral ako otrhaný človek, vracajúci sa z ťažko pracujúceho dňa. Následne zabočil do ľudoprázdnej uličky, o čom sa predtým utvrdil, a vzal noviny zo smetného koša ktorý tu boli, prstami rúk sa z jeho ruku na ne umiestnila teleportačná značka niekde medzi množstvo textu, a následne vložil noviny späť do koša. Páni, špinavá robota, pomyslel si.. a pokračoval v ceste po Kiri. (presun)

Seděl jsem na jedné z laviček, které se na této ulici nacházeli a převazoval si obvazy. Nedalo se říct, že bych měl dobrou náladu. Někdo se mě zase snažil dostat a já nemohl přijít na to, ke komu patří. V mé přítomnosti předvedl jen dvě techniky a ani jedna mi moc nepomohla. Dodělal jsem obvazy a zamyšleně se opřel o lavičku.
Čert to vem! Aspoň, že ho příště poznám. Ikdyž mám takové tušení, že pošlou někoho jiného.

přišel jsem do ulice a začal se rohlížet kde by mohli být nějací shiobi kteří nemají co ztratit a kteří by prošli mou zkouškou zase jsme se ďábelsky usmál a uviděl jednoho chlapa jak si předělává obvazy... ten asi ne ten vypadá že ne na odpis pomyslel jsem si a šel kolem něj.. Pak jsem zalezl do jedné hospody která vypadala do nebezpečně a vyhlídl jsme si stůl u kterého sedělo 5 shinobi. přišel jsem k němu poupravil si masku a řekl
zdravím jsem zdejší velitel anbu nechci vás nějka zdržovat ale mám na vás pár otázek a zase jsem se ďábelsky usmál ale přes masku nešlo nic vidět

Po chvíli jsem se zvedl z místa.
Určitě to bylo zase kvůli byakuganu. Doufám, že to nebyla Konoha. To je vážně život. V jednom týdnu tě málem odpálí nemrtví chlap a sotva se z toho člověk trochu vzpamatuje, přichystají na něj past. A co hůř, kdybych tam nebyl, vyhodil by Deidara do povětří mizukageho! Zatraceně, jdu si dát panáka!
Vešel jsem do hospody a všiml si jednoho chlapíka z našich jednotek. Klidně jsem ho ignoroval a objednal si panáka rumu. Neměl jsem ve zvyku pít, ale když to bylo s rozumem, tak to nemohlo uškodit.

slyšel jsme že kdosi přišel tak jsem se ohlédl to je zase ten dědek ušklíbl jsme se a otočil jsem se zpátky k těm shinobi docela to spěchá a nejsem ten typ který by rád čekal řekl jsem klidným hlasem a čekal jestli mi někdo odpoví...

Když předemnou přistál panák, prostě jsem ho do sebe hodil. Pak jsem se obrátil na hospodského. Byl to můj starý známí. Kývl jsem na něj hlavou.
Hele, nevíš, jestli tu nedávno nebyl takový kluk? Blonďák, s ošklivou ránou na krku... pokračoval jsem v popisování, ale hostinský jen vrtěl hlavou.
Vážně Ao, nikoho takového jsem tu neviděl, proč to chceš vědět?... snad ne... už zase?
Jen jsem přikývl.
Jo, ale tentokrát to byl někdo natolik schopný, aby se dostal do vesnice.
Hostinský vyvalil oči.
[color=blue] No to mě teda podrž. Myslíš že to bylo zase kvůli tomu?[/b] kývnul směrem k mému levému oku, které mi zakrývala páska.
No, tak kvůli tomu, že mám rád fialky to nebude určitě.
Zamračil jsem se. Potřeboval jsem o tom chlapovi zjistit něco víc, ale nevěděl jsem, kde začít.

odpovědi se asi nedočkám. zasmál jsem se ďábelským úsměvem a odešel ven když jsem stál na ulic přemýšlel jsem kde bych mohl sehnat nějaké shopné shinobi
kage by měl mít nějaké spisi o shinobi ve vesnici usmál jsem se a vyšel

Najednou mi začali rudě svítit oči a pečeť na čele, která ovšem nebyla vidět, protože byla pod čelenkou. Jako v transu jsem se otočil a zamířil ke dveřím. Na volání jsem nereagoval. Řídila mě pečeť na mém čele a proti ní jsem nesvedl naprosto nic. Vedla mě dál a dál přímo za Hirukem.