Ulice Karasu

Zde lze často nacházet odpadlíky a "černé" zboží

Z ničeho nic se přehnal písek nad střechami Konohagure,a začal se formovat do postavy,menší velikosti.Porozhlédl jsem se kolem a nadechl se.Není to žádný rozdíl..Zmapoval jsem,kde se zrovna nácházím,a znovu jsem se změnil v písek.(přesun)

Procházel jsem se ulicí zahalený svým ninja oblečením xD, aby mi nebylo vidět do tváře a kráčel jsem pomalu až k mému starému domu, vkročil jsem do něj a na chvíli se porohlédnul smutným obličejem na pokoj mých rodičů. Po chvilce jsem šel dále, až do svého pokoje, kde jsem ze skříňky vzal svůj meč a luk, který jsem si zastrčil pod oblečení a odešel jsem. (Přesun)

Než jsem se nadála, tak jsem skončila v této části Konohy. Celou dobu jsem se procházela, abych nemusela myslet na probíhající zkoušky a také na to, co se stalo.
Stejně mi to nedalo a pořád jsem myšlenky bloudila ke zkouškám a k tomu, co mi Daisuke řekl.
Povzdechla jsem si. Už aby bylo po zkouškách. S rukama v kapsách jsem se dál procházela ne moc dobrou částí Konohy.

Stál jsem uprostřed ulice a sledoval všechnu tu špínu tady. Vlastně jsem se k nim hodil, byl jsem jeden z nich. Opřel jsem se o jednu ze stěn a pohlédl na nebe, které sem prosvítalo malou škvírou mezi domy. Začal jsem přemýšlet a na tváři se mi vyrojil úsměv. Zavřel jsem oči a uculil se. Zjevně mne napadla úsměvná představa. Ale samozřejmě jsem nepřestal být na pozoru. Tady si musíte hlídat záda.

Po chvíli rozjímání nad vzpomínkami a jinými, pro ostatní nedůležitými věcmi, jsem se vydal pryč, pryč na náměstí. Doufal jsem, že se pro mě konečně najde nějaký sensei, který bude k dispozici, nejlépe i s týmem. Rád jsem býval ve společnosti lidí, kterým jsem mohl věřit, i když události posledních dnů mi moc nepřidávali na štěstí v Konoze.