Kancelář Kazekageho

Nakoniec som sa rozhodol ísť pre nejaku misiu k Raikagemu nemal som v pláne dnes trénovať a precaj som už dlho misiu nemal takže bolo na čase ísť pre nejaku.No zarazil som sa ked som tu zbadla Shizuku nevedel som čo mám hovoriť len som sklonil hlavu a prišiel som ku dverám kde som na ne zaklopal nechcel som jej ani pozerať do očí nechcel som vedeť o oči ide jako je na tom podobne nechcel som sa pre dnešok dneska trápiť dneska určite nie.Aj som zabudol ež so mzaklopal no zaklopal som znova.

Kazekage neodpovídal. Už jsem tam čekala dlouho. Uviděla jsem Daisukeho. O několik kroků jsem couvla a sklonila jsem hlavu.

Dalej som čakal na výzvu Kageho ale nič sa nedialo neodpovedal ako obvikle.Nevedel som čo mám hovoriť kusok odomna bola Shizuka a bol som stratený, no nakoniec som sa premohol."Prišla si oznámiť že zahadzuješ naž tým však?Povedal som tichým hlasom a čakal som na odpoved i ked mi bolo celkom jasné o jaku pojde a čo sa dalo čakať no bolo mi to luto ked to malo všetko takto skončiť vobec som nič také nechcel aby sa skončilo niečo čo tak pekne začalo.

"Smířila jsem se s následky..." začala jsem šeptem. "Nikdy jsem nepočítala, že bych se dožila této doby...." zase jsem se odmlčela. Zaklonila jsem hlavu a dívala jsem se do stropu. Oči mi začaly slzet. "Byla jsem smířena..." zopakovala jsem. "Pak narazím na tebe a všechno v mém životě se převrátí vzhůru nohama..." Chtěla jsem říct, že k dobrému, ale raději jsem to neřekla. Bylo to to nejlepší, co mě kdy potkalo. Po tváři mi skutálela slza. Rukou jsem ji zastavila. Chci bojovat Daisuke, ale nevím jak... Pomyslela jsem si. Nevzdávám to, jen nevidím cestu.

Len mlčky som tam stál a bolo to jasné jej smrť sa každým dnom blížila viac a viac jej choroba ku požierala viac a viac a ja som nič s tým robyť nemohol stále som nemal silu na to aby som je jmohol pomocť a aby sme sa mohli spoločne smiať a uskutočniť naše spoločne plány.Kso prečo prečo som stale taky slabý no nechcel som vzdať to čo som slubil a bol som schopný preto spraviť vo svojom živote a vedel som že teraz ta spravna chvíla prišla na to aby som svoje schopnosti dostal na uplne inu uroven a stal sa silnejším než kedykolvek pred tým.Otočil som sa ku nej a chytil ju jemne za ruku a otočil ju ku sebe."Uvidíš spolu to zvládneme nedovolím aby s ati niečo stalo dal som ti slovo a to aj dodržím dal som jej bozk na usta a potom len sumevom som sa na nu pozeral,utrel som jej slzy s očí.Sice som sa na nu usmieval ale z vnutra ma zožieral smutok a predstava že tu ona nebude mi bola nepripustná.

Otočil si mě k sobě a otřel mi další slzy, které mi stekly po tváři. Vyhýbala jsem se jeho pohledu. Věděla jsem, co dokáže se svou schopností. Políbil mě. Usmíval se. Sice to nebylo v tuhle chvíli pro to, že by byl šťastný. Asi mi jen chtěl dodat sebevědomí. Rukama jsem ho objala a jako malé dítě jsem mu zabořila tvář do jeho košile.(trička) Pořádně jsem se k němu přitiskla, jako bych nechtěla dát z ruky svou milovanou věc.

Pozeral som na nu z vrchu a s mojich očí sa pustili slzy radšej som nič nevravel aby nebolo počuť moj roztrasený hlas.Len osm zdvyhol ruku a začal ju hladiť po hlave potom som jej dal letmý bozk na hlavu a a potom oprel somvu o jej.Bolo mi jedno či ma niekdo vidí alebo ma vyzval Kazekage teraz som bol rád že som opať pri nej a nemal som v pláne ju vobec puštať.Ale pri nej som prežíval aj radosť a aj bolesť kedže jej choroba sa nedala vyliečiť sice som niečo v tajnej miestnosti pre medikov pochytil ale je to málo neviem zatial s tým narábať a moc som tomu nepochopilale jedno viem že svoje slovo dodržím nech sa deje čokolvek."Shi Shizuka mala by si ísť domov je už vela hodím a potrebuješ si oddýchnuť ked tak zajtra pojdeme spolu Kazekagem ale dnes už je vela hodím".

Kagami sa vrátil do kancelárie osamote a našiel tam rovno troch ninjov. Tváril sa neutrálne, oprel sa o stenu pri dverách a pozoroval dojímavú scénu pred ním. Dúfam že sa nám bude Kazekage čoskoro venovať... Pomyslel si.

"Nepotřebuji odpočinek. Poslední dobou nic nedělám pořád."Pak někdo řišel. Stišila jsem hlas. "Asi bych teda měla jít. Nemusím tu způsobovat rozhruch."

Všimol som si že sem zavýtal nejaký shinobi, nebol so Suny ale ani nebol rozruch.Možno som to mal riešiť a pýtať sa na niečo ale teraz som na to naozaj nemal náladu.Jedian vec čo ma teraz zaujmala bola Shizuka.Vykročil som jednou nohou pred a nastavil som ruku az seba aby mi ju podala a aby sme odialto prísť toto prostredie nenaznačovalo nič dobré.Usmial som sa na nu"tak pod pojdeme niekam spolu prejdeme sa a porozprávame sa ked teda samozrejme bdueš chceť"mrkol som na nu a dufal som že spolu pojdeme.

Vzala jsem ho za ruku. Když nemáš nic jiného na práci..." dorovnala jsem krok.

Usmial som sa na nu "Shizuka-chan an teba si vždy najdem čas aj keby išlo o hoci čo"mrknem na nu a spoločne sa vydáme do kroku sice som od Kazekageho potreboval niečo velmi doležité čo určite mohlo zmeniť moj život ale Shizuka bola pre mna rozhodne prednejšia a nemienil som sa ničim iním starať pokial nebudem vedeť že sa cíti aspon lepšie.Celé tie dni som bol ako keby zaslepený trávil som ich pomymo zatial čo o nu prichádzam no dalej už to tak nebude budem len a len s nou napokon v pochmurnych myšlienkach sme sa vydali preč.
(presun)

(přesun)

přišel jsme do budevy a chvíli hledal kancelář... zase tak velkej barák a tak malý dveře... šklebil a klel jsme celou dobu co jsem ten kancl hledal... Když jsme ho konečně našel tak jsem zalepal a vešel dovnitř ale nikoho neviděl... taklže práci asi zase neseženu... byl jsme naštvaný ještě víc a vylezl jsme ven z baráku a šel se někam projít abych se uklidnil

No když tu Kazekage není Jdu domu(přesun)

Seděl jsem v pohodlné židli u mého stolu na kterém byli mraky papírů k podepsání.
Předchozí Kazekage snad měsíc nepracoval ne ? pomyslel jsem si a vzal jsem do ruky první papír na potvrzení.Dolů razítko pak podepsat a takhle to pořád a pořád pokračovalo až jsem měl první sloupec papíru potvrzený.
Jeden hotov dalších 7 zbývá už jenom říct si takovou větu znamená že vaša nálada nepatrně klesne.
Na chvíli jsem odložil tužku a podíval se z okna za mnou.Vesnice byla jako obvykle rušná na ulici pobíhali obchodníci z různými věcmi,ninjové spěchající na misi a občané kteří si užívali krásného dne.
Otočil jsem se zpátky ke stolu a v dolním šuplíku jsem nalezl láhev Sake.Nalil jsem si jednu skleničku napil jsem se a potichu řekl
Na vesnici.Skleničku jsem vypil do dna a pustil se zpět do práce.

Přišla jsem před kancelář. Už jsem opravdu potřebovala misi. Měla jsem pocit, jako bych se každou chvílí měla zbláznit. Zvedla jsem ruku a sevřela jsem ji v pěst. Už jsem se chystala zaklepat, ale zastavila jsem se. Chvíli jsem tam stála. Nakonec jsem přece jen klouby zaklepala na dveře. Ruku jsem svěsila a čekala jsem na vyznání.

Na stole ležel další papír který jsem podepisoval a řekl jsem si že se nepatrně protáhnu.
Vstal jsem od stolu a přešel k oknu abych si pročistil hlavu od rutinní činnosti.Chvíli jsem stál u okna a pozoroval jak sunou vzduchem poletuje písek když v tom někdo zaklepal.
Dále. zajímal jsem se kdo vejde dovnitř měl jsem tady trochu nepořádek.

Vyzval mne dovnitř. Vzala jsem tedy za kliku a otevřela jsem dveře. "Dobrý den, Kazekage-sama." Poklonila jsem se.

Dovnitř vešla mladá dívka okolo dvaceti let uklonila se mi což mi přišlo nezvyklé.
Sice jsem byl Kazekage ale tenhle post jsem nabral teprve nedávno,ještě jsem si nezvykl že se mi lidé uklánějí a oslovují mě Kazekage-sama.
Dobrý den. odpověděl jsem té mladé dívce a usmál jsem se na ni.My se ještě neznáme že ? Já jsem Shiro Goen.Rád tě poznávám.Co by si potřebovala? po našem rozhovoru jsem se posadil na židli za stůl a čekal na její odpověď.

"Promiňte, pane. Jmenuji se Shizuka Yoru." Stoupla jsem si. "Chtěla bych nějakou misi."

Misi...Misi řekl jsem a začal se přehrabovat v papírech a našel jsem Shizučinu složku a stálo tam o ní všechno hodnost schopnosti. Hm...takže jounin jo ?
Potom jsem našel misi která byla jakoby přímo pro ni.
Podal jsem jí složku s popisem mise.

Ve složce.

Spoiler:

Neměla by to být zase tak těžká mise,měla by si ji v pohodě zvládnout. řekl jsem a usmál jsem se na ni Ještě něco ?

Vzala jsem si od něj složku. Prolétla jsem ji očima. "Ano, Kazekage-sama." poklonila jsem. "Ne to je všechno. Děkuji." Čekala jsem jsem, jestli bude něco chctít on.


(a bude za něj někdo hrát?)

Podíval jsem se na ni a jen jí řekl
Tak doufám že mise uspěje a po konci mise se jsem stav aby si mi řekla jak to dopadlo teď už můžeš jít. odvrátil jsem pohled
Tak a teď musím se zase vrátit k papírování ... otrava.pomyslel jsem si a začal jsem opět papírovat jako obvykle.