Údolí Nemu

Po kratší cestě jsme došli až do údolí. Nestačil jsem se divit, jak úžasně to vypadalo. Hory kryli okolí celého údolí a byli schované v mlze. Malá říčka protékala středem a rostli zde nádherné stromy. Došel jsem k řece, kde jsem si odložil věci a připravil jsem se na trénink taijutsu. Podíval jsem se na Setsuko a naznačil jsem, aby začala.

Podívala jsem se na říčku. Bylo tam dost vody na vytvoření zbraní, *škoda, že nemůžu použít ninjutsu*, pomyslela jsem si. Stejně jsem tu myšlenky nevypudila z hlavy a rozhodla jsem se použít jí až budu prohrávat.
S potuleným úsměvem jsem se k němu rozběhla a dělala, že ho chci kopnout. Během kopu, který ho měl pouze zaměstnat jsem napřáhla ruku a pokusila se zasáhnout s ní jeho břicho.

Rozběhla se a simulovala útok nohou. Mírně jsem odstoupil, no věděl jsem že mě má jen zaměstnat. Svou levou rukou jsem tu její odrazil směrem nahoru. Chytil jsem ji za rameno a přitáhl k sobě, při čemž jsem ji podkopl nohy, takže neměla možnost udržet rovnováhu.

Spadla jsem přímo na zadek. byla jsem uražená, tak jsem se rozhodla podvádět.
"To není fér!" křičela jsem na brášku, zatímco jsem tajně vytvořila několik shurikenů.
Postavila jsem se a křikla:
"To mě nemůžeš nechat jednou vyhrát?"
Dramaticky jsem při tom rozhhazovala rukama, ne ale proto, že bych chtěla, aby mě nechal jen tak vyhrát. Nenápadně jsem po něm hodila rychlé, průhledné zbraně. Pak jsem udělala další, lépe viditelné zbraně a hodila je po něm. Po druhé várce jsem se rozběhla za něj a pokusila se mu podkopnout nohy, zatímco bude uhýbat.

Tiše jsem si vyslechl kritiku a pak jsem jen prohodil. Pokud tě nechám vyhrát, tak to bude víc nefér. Pak jsem ale vyskočil do vzduchu, abych se vyhl zbraním. Když jsem dopadl na zem, letěli další, takže jsem se sehnul. Setsuko zatím běžela ke mě, takže jsem se znova zvedl, čekajíc co udělá.

Chtěla jsem mu podkopnout nohy, ale když se sehnul, naskytla se mi jiná příležitost. Hrdě jsem se zasmála a vší silou ho kopla do zadku.
*Konečně, teď se musím trefit!* radovala jsem se, protože mě nenapadlo, jak by tomu v této pozici mohl uhnout.

Neměl jsem v plánu nechat se zasáhnout a už vůbec ne takhle potupně, takže jsem se v rychlosti překlopil na záda, na kterých jsem teď ležel. Setsuko svým kopem minula, i když byla opravdu blízko. Odkulil jsem se o kousek dál a udělal jsem kotoul vzad, takže jsem teď klečel.

Během jeho akrobatického představení jsem se držela pořád u něj a když si klekl, opřela jsem se celou svou vahou do jeho hrudi.

Když se o mě opřela, mé ruce se ji bleskově chytli, takže jsem ji stáhl s sebou, čímž skončila ležíc na mě. Jsem o něco těžší, takže jsem se překulil tím, způsobem, že byla pode mnou. Pak jsem od ní odskočil a znova jsem se chystal na útok.

Rychle jsem vyskočila na nohy a z ledu udělala dva fuuma shurikeny, které jsem po něm hodila těsně za sebou. Bylo to něco podobného jako stínový shuriken, jenže tenhle by šel vidět, dkyby nebyl z ledu, který je skoro průhledný. Hned po hození jsem se zase rychle rozběhla, abych se dostala za něj.

A pak kdo podvádí..řekl jsem si pro sebe, zatímco jsem se ohýbal do můstku, abych se vyhl shurikenům. Pak jsem se rukama opřel o zem a odrazil jsem se, takže jsem udělal salto a koukal se na Setsuko tváří v tvář.

Zaslechla jsem jeho poznámku, ta mě ale nemohla vyvést z míry.
"Musím podvádět, když jsi silnější," odpověděla jsem prostě a hodila po něm ledové kunaie, načež jsem se zase přiblížila k němu.

Tohle mě už nebaví. Řekl jsem si v hlavě, při čemž jsem vytáhl shuriken, kterým jsem odbil ty, které po mě Setsuko hodila. Byla už nebezpečně blízko u mě, tak jsem kunai odhodil a přikrčil jsem se na zem. Nohou jsem ji podkopl, udělal jsem přemet a trochu jsem se vzdálil.

Zakopla jsem, dopadla jsem na ruce a odrazila se, takže jsem zase stála přímo u něj a jelikož jsem byla nižší než on a na obličej bych nedosáhla, vrazila jsem mu pěstí do břicha. Byla to dost velká rána, no nemohla jsem si dovolit držet se zpátky, když mě pořád vykrývá.

Sledoval jsem, jak se odrazila od země a dopadla přede mě. Pak chystala útok na moje břicho, takže jsem se ohnul, aby to vypadalo že zasáhla, i když mi bylo jasné že pozná neúspěch. Chytil jsem její ruku a trhl s ní na bok. Pak jsem ji pustil a dostal jsem se za ní. Chytil jsem jí obě ruce za zády a čekal jsem, co udělá dál.

Na nic jsem nečekala a kopla jsem dozadu, abych ho donutila pustit mi ruce. Trefila jsem se do "citlivého místa", takže byl nucen mě pustit a já jsem se otočila a zase se pokusila praštit ho do břicha.

Chtěla mě nečestně kopnout, takže jsem jí rozpažil ruce a 'hodil' jsem je směrem dopředu, aby měla špatnou rovnováhu. Pak jsem ji chytil za ramena a vyskočil jsem do vzduchu, přeskočil jsem ji a byl jsem před ní. Pak jsem ji trochu silněji bouchl do břicha.

Skrčila jsem se a díky mé výšce, která byla o mnoho menší než jeho jsem se vyhnula. Zatímco jsem byla v podřepu, natáhla jsem nohu, abych mu s ní podkopla nohy.

Pomalu jdu pocestě do údolí abych si ho prohlíd a taky abych si odpočinul od vodopádů byl obyčejný den a tak jsem tam chodil a potkal jsem dva lidi "dobrej lidi" zakřičel jsem na dva lidi co tam byli a trénovali ale já šel kousek dál a koukal jsem se jak trénujou

Když jsem udělal výpad, Setsuko se skrčila a vyhla se mému útoku. Pak jsem uslyšel něčí hlas a má pozornost už směřovala jinam. Setsuko mi podkopla nohy a já jsem málem upadl. Rukou jsem zadržel pád a udělal jsem plynule přemet. Pak jsem se zastavil a podíval jsem se směrem, kudy přišel návštěvník. Neodpovídal jsem s místo toho jsem se jen spokojeně podíval na Setsuko. Zlepšuješ se.

Radostí jsem byla celá bez sebe, i když jsem vyhrála jenom díky tomu klukovi, který Akiho yvrušil. Taky jsem mu za to byla náležitě vděčná.
"Díky," usmála jsem se na brášku a podívala jsem se na toho kluka, co zrovna přišel.
"Ahoj," zamávala jsem mu.

Zvedl jsem se a zatvářil jsem se tak žemi je to líto a řekl jsem "aa promiň že jsi prohrál" a pak jsem knim šel abych si je líp prohlíd.

Čekal jsem, než dojde až k nám a pak jsem potichu jako vždy promluvil.
Neprohrál jsem, jen jsem ukončil náš souboj, takže se neomlouvej. Pak jsem podešel k říčce a sedl jsem si na okraj. Nad ničím jsem nepřemýšlel, jenoduše jsem jen němě hleděl do dálky.

"Prohráls a to nezakecáš!" křikla jsem na něj a nečekaně do něj strčila, čímž jsem ho shodila do vody. Pak jsem se otočila ke Kunichimu.
"A ty jsi kdo?" přeměřila jsem si ho zkoumavým pohledem.
Nedívala jsem se na něj vážně, protože toho bych asi ani nebyla schopná. Spíš jsem se jako vždycky usmívala, protože jsem měla radost ze svého "vítězství".