Kancelária Mizukage

First topic message reminder :

[b][i][left]

Noki Hozuki

Po čase, ako prišla Yukiyuya, tak sa Noki zdržala slova. No keď prišiel nový genin, tak sa usmiala, pretože to je nový genin, nový sila Kirigakure no sato.
"Tvoj sensei bude Naomi Momochi, ihneď po ňu pošlem." Pošeptala s úsmevom, pričom si začala genina prezerať. Bol zvláštny, no radšej nič nehovorila. Následne sa pozrela na Yukiyuyu, a pošeptala.
"Uhm, doriešime to keď budeme same." Hovorila to nie moc s úsmevom, skôr to znelo tak pohldlne, bola šťastný že tie najhoršie veci už mala za sebou.

Vďaka, počkám ju vonku.Dosť mladá.Pomyslel som si pri odchode.Zrazu ma začala štípať prekliata pečať.Zabuchol som dvere a utiekol najrýchlejšie ako som vedel.

Kráčím si to k budově Mizukageho. Cestou si prohlížím jak vypadá okolí, abych se náhodou nikdy neztratil. Otevřu dveře u hlavního vchodu a jdu po chodbě. Jdu dlouhou chodbou a nějak jsem zabloudil. Vyšel jsem do dalšího patra a prošel další chodby. Na tomto patře jsem konečně našel tu správnou cestu. Jdu ke dveřím před Mizukageho místností. V mysli si povím.
*Jsem zvědavej jaká bude. Snad nebudu mít hned problém při prvním setkání. No tak jdu na to a nezastavím se před tím.*
Zaklepu na dveře "Mizukage-sama jste tam?"

Yukiyuya Yami

Pokud tu někdy sami vůbec budeme... Hlasitě jsem si povzdychla a přitom si dlouze zívla,vážně mě tu nebavilo trčet a čekat,až se všichni příchozí uráčí vykecat a odejít. Ještě chvíli a asi to tu převrátím vzhůru nohama! Pomyslela jsem si,zavřela na chvíli oči,protože jsem nějak podvědomě věděla,že toto bude ještě na dlouho,jakmile však ten nováček odešel,tak jsem jedno oko otevřela a zadívala se na Mizukage. Hele Noki-baka tady se ti ti lidé střídají jako počasí,kdybych tě na jeden den zastupovala,tak by všichni nestíhali ani za sebou zavírat dveře jakou rychlostí bych je vykopávala z pracovny,to by šlo ne? Nepříjemně jsem se usmála a poté uslyšela opět klepání na dveře a hlas nějakého kluka,který si zřejmě opět přišel buď pro misi nebo pro tým,už mi to začínalo solidně lézt krkem. Můžu jít na misi? Máte pro mě nějakou misi? Dostanu tým? Znovu,znovu a znovu,to snad neumějí říct něco jiného než tyhle otřepané věty?! Sklopila jsem zrak a opět zavřela obě oči,protože další hlas znamenal jen další zbytečné čekání. Ne není! Šla do solárka a potom na manikůru,máš smůlu! Bože to jsou otázky tohle... Křikla jsem ke dveřím svým obvykle dost agresivním hlasem a zůstala opřená o zeď,která se teď stala jediným místem,odkud jsem se za posledních deset minut ani nehnula...

Noki Hozuki

Noki len okom pozrela po novom prichádzajúcom, a len sa na Yukiyuyu usmiala.
"Myslím, že tebe kontakt s ľudmi do rúk zverovať nebudem." Povedala to s menším posmechom, no potom sa znova začala tváriť vážne, a pozrela sa na genina.
"Uhm, Kataro... Patríš do tímu, ktorý už začal, ale to nevadí. Tvoj sensei sa volá Kenichi, a nachádzajú sa pri vodopádoch Ameyuki, na Juhu... Asi vieš kde to je. Mal by si tam za nimi dôjsť, možno ešte ani poriadne nezačali, ale nie som si istá..." Následne kývla na Genina, na znak, že má odísť, a pozrela sa na Yukiyuyu.
"Myslím, že ten stôl by sa ti tu hodil, ale uhm, myslím že nejaký by mal byť v sklade... počkaj." Pošeptala, a išla sa pozrieť, do starej zaprášenej miestnosti, pričom sa naspäť vrátila asi o 5 minút, so stolom a stoličkou, bol to celkom vtipný pohľad, pretože vyzerala dosť slabu, a nosenie stola a stoličky naraz je vôbec nerobilo problém. Keď prišla, položila stvol vedľa jej stola, a stoličku len pokojne zasunula.
"Tu to máš." Povedala to už s úsmevom, no potom si išla znova sadnúť.

Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Prohlížím si očima místnost a uvidím 2 osoby ta u zdi nevím kdo je a ta předemnou bude zřejmě Mizukage. Vyslechnu rozkazy mizukageho a vzpomínám si kde by to asi tak mohlo být. "Dobře Mizukage-sama, já si tedy teď pospíším za ostatními." Odcházím z místnosti a zavřu za sebou dveře a pak běžím za svým týmem a cestou si opakuju v mysli kudy se tam vlastně jde.

[presun k vodopádům Ameyuki]

Hned jak jsme se vrátili do vesnice, vydali jsme se rovnou k Mizukage předat jí zprávu od Kagamiho. Došli jsme před kancelář Mizukage ze které zrovna vycházel nějaký genin. Usoudil jsem, že v kanceláři nebude nikdo další, když zrovna někdo odešel. Z toho důvodu jsem vzal za kliku a bez klepání vstoupil dovnitř. Trochu jsem se zasekl, když jsem viděl druhou osobu, ale nevypadalo to, že s Mizukage něco řešily. Vydal jsem se radši k Mizukage s vysvětlením mého vpádu.
Omlouvám se že ruším Mizukage, ale právě jsme dorazili ze Suny a nesu zprávu od Kagamiho.
Došel jsem až k ní a předal jsem jí onu zprávu. Mana si stoupla napravo od dveří kde čekala co bude dál. Já jsem s napětím sledoval Mizukage a doufal jsem, že se mi dostane nějakého konkrétnějšího vysvětlení.

Noki Hozuki

Noki sa len pozrela na nového príchodzieho, a zamyslela sa. Ich misia sa skončila celkom rýchlo, no rozhodla sa najskôr prečítať si list, aby mohla usúdiť čo sa v tom liste deje. Kagami sa rozhodol ísť pátrať sám, a mieril do Konohy. To by mohol byť problém, ale s Hokage mali dlhoročné dobré vzťahy, takže dúfala že to dopadne dobre. Následne sa pozrela na Oininov, ktorý tam boli.
"Uhm, no, myslím že Kagami to chce riešiť sám. No, zatiaľ sa môžete vrátiť do Sídla Oininov, pri najhoršiom mu prídete na pomoc."

Dobře Mizukage-sama naschledanou.
Mírně jsem se uklonil a vydal jsem se ke dveřím, ještě jsem se podíval na tu postavu, co byla v místnosti už předtím, než jsem přišel. Nejvíce mě zaujala její zbraň, protože se jednalo o velkou kosu. Nijak jsem na sobě nadal znát překvapení a vyšel jsem z místnosti.
Co se sakra děje proč ten náhlej obrat a proč nás poslal zpátky co se tady sakra děje?
Šeptal jsem si pro sebe a pomalu jsem se vydal zpátky do sídla Oininů.

Yukiyuya Yami

Dalšího člověka jsem si nevšímala,protože jsem se teď hodila do takového svého off módu,kdy jsem přemýšlela o tom šermíři,kterému jsem měla sebrat meč,do čehož se mi vážně nechtělo,protože Kenjutsu nebylo mojí silnou stránkou,ale přeci jen přes mojí zrcadlovou obranu by to teoreticky nemělo projít,avšak stále jsem byla tak nějak nesvá z té formy kladiva. Jestli mě sejme ten týpek ze sedmi legendárních šermířů,tak se rovnou můžu rozloučit se životem... Jakmile jsem uslyšela zmínku o svém stolu,jen jsem otevřela oči a trochu nechápavě se podívala na mizící Mizukage,která posléze donesla můj stůl se stoličkou,jakoby to byl nějaký kus lehkého papíru a na pohodu mi ho dala vedle toho svého. Dík Noki-baka,alespoň už nebudu muset být neustále opřená o tu zeď... Usmála jsem se a sedla si na stoličku,přičemž se spokojeně rozvalila na stole,kde jsem na chvíli zavřela oči a relaxovala. Hele co kdybych tu dneska zůstala s tebou? Nemám co dělat,zrcadlo jsem už rozdala,spisy o šermíři jsem si taky prošla,ale do večera je ještě daleko,takže nemám co dělat a poznat nové členy Kirigakure no Sato není špatné,když už jsem tedy ta zástupkyně,abych náhodou nenapadla třeba při nějaké akci stoupence vesnice. Blbě jsem se zašklebila,protože u mě bylo všechno možné,dokonce ani zabíjení vlastních vesničanů mi nedělalo problém,jelikož jsem to už jednou udělala,ale nechtěla jsem Noki přidělávat zbytečné potíže,takže poznání bylo na prvním místě...

Pomalu jsem vyšla po schodech nahoru přímo před dveře do kanceláře. Chvíli jsem tam stála a koukala jsem se okolo sebe. Přemítala jsem. Přemítala jsem, zda bych si misi měla vzít, nebo ne. Poslední dobou jsem si totiž přišla pro Kiri úplně zbytečná, jako bych tu vlastně ani nebyla. Pravda, že po tom bezhlavém útoku na Midori jsem se držela poněkud stranou, ale teď jsem si uvědomila, že už to stačí.
Zaklepala jsem tedy a čekala jsem na vyzvání.

Noki Hozuki

Noki moc Yukiyuyu nepostrehla, lebo hneď po nej prišla Naomi, pre ktorú už mala konečne genina.
"Ahoj Naomi, vonka by ťa mal čakať genin s menom Kemichi Namare... Držím palce v budúcom tréningu." Hovorila a potom sa pozrela na Yukiyuyu.
"Noo, zostať tu môžeš, ale negarantujem ti že sa neunudíš od smrti, ale tak Chojuro bude problém, mala by si tam ísť oddýchnutá. Takže to bude fajn.."

Pomaly som sa tackal po chodbe ako opilec a vtom mi konečne zmizla pečať.Došiel som až k dverám Mizukage a stlačil kľučku.Dobrý.Pozrel som sa na dievča, teda aspoň som si myslel, že to dievča je.Ahoj.Pozdravil som sa jej.

Dobehol som za Kemichim a vyskočil mu na hlavu.Pozrel som sa na Mizukage a jedno dievča a začal sa usmievať.

Odchádzal som z vodopádov s dobrým pocitom. Bolo dobré, že som nedostal do týmu žiadne padavky. Títo dvaja by mohli môj tréning prežiť bez ujmy na zdraví. Ale to ma už moc nezaujímalo. Teraz mi v hlave vŕtal ten "cenný" predmet ktorý mi dala Yukiyuya... zástupkyňa Mizukage-sama. Zrkadielko som vytiahol z vačku a prezeral som si ho. Nebolo popraskané a ani zničené čo som považoval po tréningu ktorý sme absolvovali celkom slušný výkon. Usmieval som sa keď som cez hustú hmlu uvidel obrysy známej budovy. Konečne som sa blížil k môjmu cieľu. Zrkadielko som si zasa začal pohadzovať z ruky do ruky. Celkom ma to bavilo. Keď už som bol tesne pred budovou zrkadielko som zasa schoval. Pomaly som kráčal schodmi hore. Som vážne zvedaví, na čo to je. Nevypadá to moc ako zbraň. Vyšliapal som schody a ocitol som sa na začiatku dlhej chodby. Pomaly som ju prešiel až k posledným dverám ktoré boli na konci chodby. Zaklopal som a hneď som vošiel dnu. Zdravím Mizukage-sama. Usmial som sa, no úsmev nebol ako každý normálny. Bol falošný, aj keď som sa snažil o normálny. Proste som ho nevedel...

"Hai," přikývla jsem k Mizukage. Užuž jsem se chystala odejít, když do kanceláře vstoupil někdo další. Nějaký kluk. Pozdravil mě celkem nezdvořile (pokud to "ahoj" opravdu mířil na mě). Podívala jsem se na opičku na jeho hlavě.
"Takže jdu najít toho Kemichiho..." povzdechla jsem si a vyšla jsem na chodbu.

Yukiyuya Yami

Bylo tu nějak moc lidí,tedy spíše více než je obvyklé,protože ještě za mého normálního žití v Kiri se tu vždy objevil jeden člověk za den a dnes? Skoro celá vesnice se natlačila do budovy Mizukage a já si nad tou myšlenkou musela hlasitě zívnout,protože skapat tady od nudy,to určitě nebylo v plánu. Aaah...Noki-baka ani mi toho šermíře nepřipomínej,ještě dnes se na něj asi vypravím,ať mám toho puberťáka za sebou a můžu si jít v klidu lehnout. Usmála jsem se a pozorně si prohlédla Momochi,toho kluka s opicí na hlavě a mě už více než dobře známého Jounina Ken'ichiho. Odkdy se tu pořádá veřejná párty? Zašklebila jsem se na všechny přítomné a uvelebila se na stoličce,přičemž jsem si rukou trochu poťukávala do stolu přede mnou. Hej Noki dneska tu máš nějak narváno,takže tu nudou určitě neumřu. Jednak zdravím Ken'ichi,doufám,že máš stále u sebe ten dáreček,který jsem ti dala! Pod stolem jsem vytáhla totožné zrcadlo s tím,které jsem dala Ken'ichimu a zahleděla se do něj,viděla jsem jen tmu,takže to znamenalo,že ho má stále u sebe. Poslechl si mě,dobrá práce hochu. Přiblble jsem se usmála na Jounina a zrcadlo,které mohla vidět pouze Noki se mi potichu vytratilo z ruky,jakoby se někam vypařilo...

Išiel som za tím dievčaťom.Kemichi som ja.Pousmial som sa.To bolo po prvý raz čo ma niekto spomínal od tej doby.Čo odo mňa potrebuješ?Pozrel som sa zvedavým pohľadom a pomaličky som si ju poobzeral.

Kemichi sa pohol tak rýchlo až som spadol.Au.Kemichi ti jeden hlupák mal si mi povedať, že niekam ideš!Povedal a narazil som mu o nohu.No super ja sa tu ešte zabijem.Pomyslel som si.

Ale ja nikam nejdem a prepáč mi to Dein.Zdvihol som ho a on sa mi obmotal okolo krku.

Zastavila jsem se a otočila jsem se na toho kluka. Pak jsem si lehce povzdechla. Už ho alespoň nemusím hledat. Náhodou tam byl. Štěstí. A to celkem slušné.
"Výborně," řekla jsem klidně. "Takže mám pro tebe menší zprávu. Jsem tvoje senseika... A musím uznat, že je tohle poprvé za těch deset let, co jsem jouninkou, co někoho budu učit, takže se mnou budeš muset mít trochu trpělivost... No, nevadí." Zastavila jsem se v mluvení a sledovala jsem jeho reakce.

Pousmial som sa.Ja som dosť trpezliví.Podišiel som k nej bližšie.Tak čo budeme robiť?Dáme si tréning alebo pôjdeme na misiu?Navonok som pôsobil kľudne no v duchu som sa obával čo spraví keď zistí, že mám prekliatu pečať.No dúfal som, že ten deň nenastane.

Dein: Podišiel som k dievčaťu.Ahoj.

Pomalu jsem při cházel k budově a vešel jsem potrochu kluzkých schodech do kanceláře mizukageho zaklepal jsem a opřel jsem se o zeď vedle dveří a začal jsem si hrát s kunaiem který jsem vytáhl z pouzdra.

Prišiel som k budove Mizukage a vedel som, že som buď mŕtvi ja alebo keď zaútočia oni tak to bude naopak.Otvoril som dvere a stúpal hore po schodoch ktoré boli trošku mokré.Došiel som až ku kancelárii a zaklopal na dvere.Stlačil som kľučku a vošiel dnu a dúfal som, že mi pomôžu.
Dobrí deň Mizukage-sama.

Procházím s Juugem dlouhou cestu vesnicí až k budově Mizukage. Cestou kontroluju jestli se náhodou Juugo někde nezdržel, aby se tu ještě neztratil. "Pojd Juugo už jsme skoro tam." Přijdeme před budovu Mizukage-sama a otevřu hlavní dveře a s Juugem projedeme dovnitř. Procházíme zase dlouhými chodbami až přímo k místnosti kde je Mizukage -sama. Přijdu ke dveřím a zaklepu na ně. "Mizukage-sama jste uvnitř?" Někoho vám vedu." Otevřu dveře a s Juugem vejdeme do místnosti.

Prosím, mohli by ste ma prijať medzi ninjou z Kiri?U Orochimara som si prežil peklo a k tomu peklu sa už vrátiť nechcem.Stál som kľudne no mohli na mne vidieť nervozitu a trochu strachu.Bolo to po prvý raz čo som sa tak bál od tej doby ako ma Orochimaru väznil.Bolo mi jasné, že keby na mňa išla celá dedina mal by som malé šance na prežitie aj pri druhom stupni pečate.

Pozrel som sa na tých dvoch.Jeden mal no druhý nemal čelenku našej dediny.

Sehnula jsem se k malé opičce a pohladila jsem ji po hlavě.
"Ahoj," opáčila jsem mile. Pak jsem se zvedla a podívala jsem se na Kemichiho. "Dneska si jenom trochu zatrénujeme. Ukážeš mi, co umíš. Takže chci tě vidět za dvě hodiny u řeky Sumidy. Pokud přijdeš pozdě, dostaneš trest..." Ani nevím, proč jsem to tak chtěla.
Mé oči zaostřily ninji, kteří sem mířili. Zvláštní věc byla, že jeden z nich čelenku Kiri a druhý ne. Nakonec jsem to ale nechala být a zamířila jsem pomalu ven z budovy.