Kancelária Mizukage

[b][i][left]

Noki Hōzuki

Mladá Mizukage len sedela v kancelárii, pričom sa pozerala von z okna, jemne sa pousmiala, aj keď bolo vidno len rozsiahlu hmlu, tak ju niečo trápilo. Nedala to síce poznať, no mávnutím ruky sa pred jej stolom objavili dvaja Oninovia, a Mizukage sa s kreslom otočila na nich.
"Máte informácie o Aovi?" Pričom zvýraznila slovo Ao, Oininovia len prikývli.
"Sledovali sme ho, resp. je nám známe, že to nebol tak úplne Ao, svietil červenou farbou, pričom mieril, niekde. Nezistili sme presne kde, no vieme, kde to približne nachádza. Aký máte plán Mizukage-sama?" No Mizukage sa len pozrela do stropa, a nakoniec sa postavila.
"Počkáme týždeň, pokiaľ sa dovtedy nevráti, tak jednoducho vyšleme výskumný tím, no Ao je silný Shinobi, verím že ho len tak niečo nezkolí. Čo sa týka naozajstného problému, ktorý ma trápi, je ten, že máme už len jeden zo siedmych Legendárnych Mečov, a to Hiramekirei. V blízkej budúcnosti musíme dostať aj ostatné, no myslím, že na to bude úžasná príležitosť, pokiaľ sa vyvolá vojna, Akatsuki, proti Dedinám, no a my, ako najhoršia oblasť pre boj máme tú výhodu, že proti nám moc nepôjdu, aj tak nás nepovažujú za nebezpečenstvo..." Než dokončila, mávla rukou, a Oininovia zmizli, pričom sa začala nespontánne smiať.
"Myslím, že je čas zohnať Yukiyuyu, v súčasnosti by sa jej tu znova mohlo páčiť." Pomyslela si, pričom sa pomaly rozkráčala, von z budovy, no namiesto jej tam zostal jej klon.


___
Oficiálne môžete začať hrať, dúfam že sa Vám môj nový dej, a všeobecne Kirigakure no Sato bude páčiť :)

Prechádzal som sa ulicami a len som sa tak pofľakoval. Nemal som práve nič na práci a trochu ma to už nudilo. Nechcelo sa mi len tak zabíjať čas a nič nerobiť. Chcel som byť trochu užitoční. Preto som zamieril k budove Mizukage. Pred budovou som sa zastavil a premýšľal som, či tam vážne mám ísť, a či Mizukage nebudem otravovať. Predsa len musí mať veľa práce. Nakoniec som vošiel do budovy a šiel som po schodoch hore pri kanceláriu. Novú Mizukage som ešte nevidel. Som celkom zvedaví aká je. Aspoň ju spoznám. Pomyslel som si a zaklopal som na dvere do kanclu. Čakal som na vyzvanie.

Noki Hōzuki [Klon]

Klon len v pokoji sedel v kresle, v tom sa rozhodla vyzvať nového človeka, ktorý práve zaklopal na dvere. Bol to nový človek, ktorého ešte pred tým nevidela, resp. ho poznala, ako väčšinu ľudí, pretože čítala zvitky s informáciami, no naživo väčšinu ešte nevidela.
"Ah, my sa ešte nepoznáme." Pošeptala, pričom kreslo zasunula, a ona sa postavila. Načiahla ruku, so zámerom podať mu ju.
"Teší ma Kenichi, volám sa Noki Hōzuki." No potom začala robiť svôj typický zlozvyk, a to je ten, že začala rozprávať o ľudoch všetko čo vedela.
"Takže, ty si ten utajený človek, z mojeho klanu, však že?" Hovorila to s úsmevom, no pokiaľ to bol naozaj on, tak na neho mala veľa vecí.

Vošiel som do kancelárie a falošne som sa usmial. Uvidel som, že mi podáva ruku. Tiež som jej podal ruku. Tiež ma teší, Mizukage-sama. Povedal som a počúval som čo mi hovorí. Takže je Hōzuki. Bude to určite silná Mizukage, pretože v našom klane sa rodia iba silný ľudia.
Potom ma celkom zaskočilo, že mi povedala "utajený človek". Falošne som sa na ňu usmial a potom sa jej na to odpovedal. Áno. Je to tak. Tiež pochádzam z Hōzuki klanu. Povedal som a čakal som, či sa ma na niečo ešte bude pýtať, alebo sa budem môcť pýtať ja.

Noki Hōzuki[Klon]

Noki sa len znova usmiala. Tentokrát to bolo však iné, vedela si úplne predstaviť ako sa iní ľudia cítia, no ona ešte mala veľa otázok.
"Došla tvoja úroveň až po Joki Boia?" Opýtala sa dosť jasne, bol to pre ňu rozhododujúci faktor. Bol to Jounin, ale tá technika bola prakticky tá hlavná v ich klane. Potom sa následovne pozrela nachvíľu na strop, a potom znova na neho.
"Keďže si Jounin, mal by si dostať nejakého genina, ale zatiaľ sa žiadny nenahlásil, takže ťa budem kontaktovať. Máš zatiaľ nejaké otázky?" Opýtala sa, pretože bola pripravená že s novým Mizukage bude istotne mnoho otázok.

Stále som sa usmieval a pozorne som ju počúval. Áno, tú techniku mám zvládnutú. Predpokladám, že ste ju zvládla určite aj vy. Povedal som a stále som si ju prezeral. Dostanem genina? Takže budem sensei? Povedal som celkom udivene. Nechcem byť sensei. Na túto prácu sa moc nehodím. Pomyslel som si, ale nakoniec som sa s tým zmieril.
Mizukage-sama, je tu niečo s čím by som mohol pomôcť?

Noki Hōzuki
Kurokodairu Mizūmi -> Kancelária Mizukage

Pred tým, ako klon stihol odpovedať sa jednoducho roztiekol.
"To bude zase bordel..." Pošeptala Noki, ktorá sa práve objavila v dverách, aj s Yukiyuyou. Potom si premerala Kenichiho, pričom začala rozprávať.
"Takže Kenichi, toto je Yukiyuya, moja zástupkyňa. Yuki, toto je Kenichi, jeden z Jouninou... silných Jouninov." Pošpetala, a potom sa obzrela na Yukiyuyu, no potom naspäť na Kenichiho.
"Keďže geninovia sa nehlásia, takže si myslím, že nič špeciálne tu nebude, ale mám pocit že najbližšiu dobu ťa budem kontaktovať... aj kvôli klanovým veciam..." Pošeptala, a naznačila Kenichimu, že môže odísť. Bolo jej to dosť trápne, pretože pre jouninov v súčasnosti nemala žiadnu misiu, ale s Yukiyuyou mala iné plány. Počkala, kým Kenichi odišiel, a potom začala.
"Samozrejme, papierovačky zvládajú aj moje klony. Pre teba mám iné veci, tých úloh je v podstate viacej, no mohla by som ťa uviesť do prvej. Ide o to, že najvýznamnejšie meče Kirigakure no Sato, Meče Siedmych Legendárnych Šermiarov už takmer vôbec nepatria Kirigakure. Je fakt, že len jeden sa tu nachádza, a ten vlastní Chojuro. Je to síce kruté, pretože s tým mečom je takmer 100% zosynchronizovaný, ale je rozpačitý. Nemyslím si, že je slabý, ale je veľmi možné, že Kabuto si príde pre meče. A v tú dobu ten meč chcem mať ja. Môj summon ho uschová na najlepšie miesto, kde ho nikto nenájde. A je mi jasné, že Chojuro sa ho len tak nezdá, a preto bude chcieť bojovať, ale to ešte netuší, že aké schopnosti máš ty. Taktiež by si mu potom mohla povedať, že to nie je na stálo... Len do Kabutovej smrti, ale problém je v tom, že ho nesmieš zabiť, a zároveň musíš získať ten meč... Už asi chápeš prečo som vybrala práve teba." Dokončila, pričom jej bolo jasné, že táto úloha by sa Yukiyuye mohla páčiť, ale nebola si istá, či to Chojurovy nebude vadiť, resp. či sa poddá.

Prekvapilo ma, keď sa klon premenil na vodu a zostala po ňom iba mláčka. Otočil som sa na pravú Mizukage a jej zástupkyňu, Yukiyuyu. Teší ma Yuki. Povedal som a potom som sa vydal preč z kancelárie. Dovidenia, Mizukage-sama, Yuki. S týmito slovami som opustil kanceláriu a smeroval som preč. Takže budem mať tým? No uvidíme čo to bude za decká. Falošne som sa usmieval a vyšiel som z budovy. Pomalými krokmi som sa vzďaľoval od budovy až kým som sa nestratil v hustej hmle.

Yukiyuya Yami

Zvládla bych se představit sama Noki-baka...Ale těší mě Ken'ichi! Nepříjemně jsem se usmála a probodávala toho Jounina pohledem,byla jsem po dlouhé době v Kiri a proto jsem neměla nijak náladu seznamovat se s lidmi právě z vesnice,raději jsem chtěla zůstat ještě chvíli v utajení,ale byla jsem nadruhou stranu ráda,že Mizukage neprozradila mé příjmení,protože sice můj klan nebyl tolik znám,ale nechtěla jsem,aby o mé přítomnosti věděl otec. Prozatím nashledanou! Hodila jsem jeden dost hnusný pohled na toho muže a přitom si trochu poupravila kosu na zádech,celou dobu jsem poslouchala to,co mi říkala Mizukage,byla jsem z toho nadšená,ale zároveň trochu zmatená,protože bojový styl Kenjutsu jsem vážně neměla moc v lásce. Ach bože,člověk příjde po dlouhé době a hned má bojovat proti Kenjutsu to se mi zdá,ale jak myslíš! Dlouho jsem nebojovala a ten tvůj kdosi vypadá jako velmi silný,což je pro mě jen dobrá zpráva,ale...Sama dobře víš,že útočných technik moc nemám,tedy spíše moje Kekkei Genkai samo o sobě není útočné,takže máš určitě plán jak ho zajmout,čili...Ty půjdeš se mnou či? Zašklebila jsem se a pohla hlavou ze strany na stranu,přičemž mi v krku hlasitě křuplo,jelikož od toho sezení u jezera jsem měla ztuhlé všechny svaly. Jednak vím o ztrátě mečů z Kiri a je celkem zarážející,že právě vesnice,kde byly tyto meče ukovány,vlastní pouze jeden ze sedmi! Ale jak myslíš,pokud na tom tolik trváš půjdu si pro to párátko,ale nic moc neočekávej! Zasmála jsem se a koukla se ven z okna na vesnici zahalenou v mlze,už jsem si ani nevzpomínala,kdy jsem tu byla naposledy,ale něco uvnitř mi říkalo,že bych odtud už neměla odcházet...

Noki Hōzuki

"Nemôžem si ako Mizukage dovoliť napadať ľudí z našej dediny. A teba som zvolila pre túto úlohu že si v dedine všeobecne neznáma, resp. si ťa nikto nepametá. Myslím si, že to zvládneš aj sama, pretože je to predsa len kenjutsu, a s tvojími zrkadlami by si mohla byť proti nemu úplne ochránená, a s kosou ho napadnúť..." Mizukage sa len pousmiala, pretože jej plán vyzeral takmer bezchybne, no stále nerátala s možnosťou, že Yukiyuya prehrá, no dúfala že to hroziť nebude.
"Ale, to urobíme až o dva dni, v podstate dovtedy sa môžeš poriadne porozhliadnuť po dedine, pooprípade sa môžeš znova zabývať." Hneď, ako dokončila vetu, tak jej hodila kľúč.
"Toto je taký na začiatok." Pošeptala, pričom sa posadila do kresla.
"Máš ešte nejaké otázky? Alebo môžeš ísť... Mám pocit že by si sa tu ešte zajtra mala zastaviť, a pripravím ti zložku s Chojurovými informáciami." V tom jej naznačila, aby sa buď pýtala, alebo odišla.

Yukiyuya Yami

Kývla jsem hlavou na souhlas,že jsem tu pro vesničany vlastně takovým nováčkem,ikdyž jsem si tu toho zažila víc než většina lidí,ale to se zrcadly o čem mluvila Noki nebyla až tak úplně pravda,ale chtěla jsem jí nechat v nevědomosti o mých technikách. Porozhlédnout po vesnici? Hele žila jsem tady dost dlouho na to,abych tu znala všechny kouty a neboj se o to,že bych je zapomněla! Ale ten provizorní byt by se hodil,nechci jít bydlet do klanového sídla,kde mě stejně mají za vražedkyni... Řekla jsem potichu a odrhla pohled od okna a zadívala se na Mizukage,přičemž jsem jen ladným pohybem ruky chytila klíče a pevně je sevřela. Už půjdu,zítra se tu kolem dopoledne stavím,potřebuji čas na promyšlení toho útoku. Ale chci,abys mi nashromáždila hlavně co nejvíce informací o tom meči,sice vím jeho přibližný vzhled a schopnosti,ale potřebuji detaily,ne přibližné informace,takže složku o tom Baka a ještě o tom meči! Zašklebila jsem se a pomalu vycházela z kanceláře Noki. Takže zatím! Bez dalších slov či pohledu jsem zmizela za dveřmi a pomalu se vydala do ulic Kirigakure no Sato...
~ přesun do domu ~

Yukiyuya Yami

Byla jsem tu přesně na čas a jen doufala,že Noki-baka tu taky bude,pomalu jsem se loudala tou velkou budovou,až jsem nakonec stanula před dveřmi do kanceláře,které jsem jen pokojně vykopla,takže vyletěly kamsi dopředu. Zdravím Noki,máš ty informace nebo jsi zapomněla? Usmála jsem se a přistoupila ke stolu Mizukage,kde jsem se opřela rukama o hranu a dívala se na papíry,které před sebou měla. Koukám že tvoje práce zahrnuje dost věcí najednou,ale s timhle ti nepomůžu to už víš,takže dej mi informace o tom meči a ještě jeho majiteli...Dneska si to všechno projdu a pokusím se přijít na nějakou strategii,takže máš tu nějakou místnost,třeba knihovnu nebo tak,kde bych nebyla rušená a mohla přemýšlet? Nechtělo se mi odcházet z budovy Mizukage,protože bych v ulici poté začala být už podezřelá,takže jsem chtěla zůstat tady a případné otázky,které by mě napadly směřovat rovnou k Noki,která by byla jen o pár mísností vedle...

Noki Hōzuki

Noki sa len okom kukla na Yukiyuyu, a zívla. Dosť ju ale prekvapilo, že s tým už Yukiyuya moc problém nemala, no nakoniec predsa len mala Noki pravdu.
"Samozrejme, že to tu mám." Pošeptala, pričom na stole mala pred sebou dva zakladače, v ktorých mala všetko spísané.
"Takže, meč, Hiramekirei. Meč Siedmych Legendárnych Šermiarov z Kirigakure no Sato. Tento meč sa drží oboma rukami, a má tvar žraloka, čo je dosť zvláštne, no je fakt, že nie je najsilnejší meč, ale má dosť silnú schopnosť. Umožňuje mu formovať chakru do rôznych útvarov, Chojurove známe je kladivo, čo využíva najviac. Sila nie je až tak v meči, ako v samostatnom Chojurovy, ktorý ten meč majstersky ovláda. Vlastne, viacej máš v toho spisoch...a knižnicu? No v podstate by si mohla ísť do Kucho no Shisai, je to v centre Kirigakure, asi 5 minút odtiaľto." Hneď, ako Mizukage skončila s monológom, tak sa len postavila, očividne mala v pláne niekde vyraziť.

Pomalu jsem došla k budově Mizukage a vydala se po schodech nahoru. Když jsem došla až ke kanceláři potichu jsem zaklepala na dveře. Masku jsem na sobě neměla, nebyla jsem ve službě. Někteří z našich lidí měli ve zvyku jí nosit pořád, já si jí ale mimo službu sundávala. Byl to jeden ze zvyků, kterým mě nakazil Ao. Byla jsem poněkud nervózní, ale na povrchu nebylo nic vidět a na mé tváři se zračil lehký úsměv.

Noki Hozuki

Noki len otvorila dvere, a v tom uvidela jedného z Oininov. Bola to dosť škoda, pretože práve mierila niekde inde, no nedala sa zaskočiť.
"Mana, Oinin, ... Počkaj" Pošeptala s úsmevom, a vedľa nej sa zjavil klon, pravá Noki vyšla z budovy, bohvie kam mierila.
Pomedzi to sa klon na Manu usmial, a zasadol si za kreslo.
"Takže, Mana Doshaburi, majiteľka vzácneho Kekkei Tota, Perla Kirigakure. Je mi cťou ťa spoznať osobne, bohužiaľ, ako si si mohla všimnúť, teraz odišlo moje pravé ja, pre nového veliteľa Oininov, po tom čo ten had Muteki utiekol, a pridal sa ku Kabutovy. Nový veliteľ však bude lepší, oveľa." Povedala, s plnou dávkou opitmizmu, bola síce nový Mizukage, no očividne ju to dosť bavilo.

Sotva jsem zaklepala, otevřela mizukage dveře, takže jsme se málem srazili. Rychle jsem ale ustoupila pryč. Zaraženě jsem pozorovala, jak vytváří klon a pak mizí kamsi pryč. Když klon vešel dovnitř, vešla ale za ním. Mizukage, tedy její klon, si sedla do křesla a začala ze sebe chrlit informace. Překvapeně jsem zamrkala a vstřebávala ten příval informací, co se ke mě hrnul, pak jsem jen přikývla a pousmála se.
Hai, taky mě těší, Mizukage-sama. Ehm... mám tedy počkat na nového velitele, nebo by jste potřebovala s něčím pomoct?

Noki Hōzuki

Noki sa len zamyslela, pričom len zakývala hlavou.
"Myslím, že úloh budeš máť dosť od veliteľa Oininov, zatiaľ môžeš odísť, a myslím, že keď bude čas, tak ťa nejako kontaktuje, no väčšinou by sa mal nachádzať v sídle Oininov..." V tom sa len otočila na kresle, a naznačila Mane, že môže odísť, bol fakt, že v sídle Oininov to bolo dosť kruté, no to boli jej zámery. Kirigakure mala dve zložky, neľútostných zabijakov, ktorí boli schopní plniť aj tie najkrutejšie misie, no zároveň postrádali na ľudskosti, to u Many zatiaľ prípad ešte nebol, no Noki to ani moc netrápilo, len sa usmiala, vedela že jej čas ešte príjde.

Přikývla jsem a usmála jsem se.
Arigato Mizukage- sama. Pak jsem se obrátila k odchodu. Došla jsem skoro ke dveřím, když jsem se na moment zastavila. Chtěla jsem se zeptat, na Ao-a měla jsem s ním před dvěmi dny schůzku. Nakonec jsem ale jen pohodila hlavou a vydala se dál, nechtěla jsem Mizukage zatěžovat. Prostě měl nejspíš nějakou nečekanou misi, konec konců, nebylo by to nic zvláštního. Vydala jsem se tedy do sídla Oininů.
(přesun)

Pred kanceláriou zaklopal a potom do nej vstúpil 15 ročný chalan s mečom na chrbte a povedal Som ochotný slúžiť našej dedine Mizukage - sama a preto vás prosím aby ste ma zaradili to nejakého týmu a aby som doňho vstúpil s okamžitou platnosťou dopovedal Daichi a pri tom salutoval ako nejaký vojak a Daichi to myslel vážne a pridal k svojmu preslovu Som pripravený slúžiť dedine aj ako Genin. Som vychovaný s rešpektom k nadradeným a poslúcham ich skoro vždy pokiaľ mi nedajú nezmyselný prikaz a za každú cenu ten splniteľný príkaz splním !

Noki Hozuki

Noki sa na mladého genina len trocha pousmiala, pretože vyzeral byť nejaký natešený, no vyzeral byť celkom oddaný Kirigakure no Sato, a preto ho celkom milo privítala.
"Daichi Terumi, genin, unikátne elementy, teší ma. Volám sa Noki Hozuki, a tvôj sensei.. hmm" Zamyslela sa, pričom začala listovať v spisoch, v tom sa zastavila, a hodila na stôl jeho, a Kenichiho spis.
"Tvoj sensei sa volá Kenichi, a každú chvíľu by tu mal prísť." Hovorila to neustále s úsmevom, a ten úsmev jej tam zostával naozaj dlho, aj keď to bol len klon.

Kedže som dúfal, že by som už mohol mať prideleného študenta, tam som sa vydal smerom k budove Mizukage. Vyšiel som hore po schodoch a zastavil som sa pri dverách na ktoré som zaklopal. Rozmýšľal som, čo by som mal urobiť prvé s mojimi študentmi. Nič ma nenapadalo, ale vedel som, že im nedám pokoj a úplne ich zničím. Pokúsim sa z nich vycvičiť dobrých shinobi ktorý budú slúžiť dedine. Falošne som sa usmial a čakal som na vyzvanie aby som vstúpil dnu do kancelárie.

Noki Hozuki [Klon]

Presne, ako na zavolanie sa tam objavil Kenichi, Noki sa len pozrela na Daichiho, a pošeptala.
"Toto je ten sensei. Ahoj Kenichi, tunak máš genina." Pošetpala, pričom sa jej trocha uľavilo, pretože tu konečne prišiel aspoň jeden genin. Teraz mal aspoň jeden z mnoho jouninov niečo na práci, no len im naznačila, aby vyšli von, pretože zoznamovacie časti boli väčšinou najdôležitejšie, a presne toho sa ona moc zúčastniť nechcela. Len sa pousmiala, pričom premýšľala čo všetko by ho Kenichi mohol naučiť.

Zdravím, Mizukage-sama. Povedal som keď som vošiel do kancelárie. Pozrel som sa na môjho nového žiaka a falošne som sa na neho usmial. Potom som sa pozrel na Mizukage. Potom som sa otočil k dverám ktoré som otvoril. Dovidenia, Mizukage-sama! Povedal som a vyšiel som z kanclu. Čakal som, že ma Daichi bude nesledovať.
(presun)

Dovidenia Mizukage-sama povedal mizukage-sama a obdaril ju úsmevom
Ten jeho úsmev je taký ,taký falošný ale som zvedavý celkovo na mojho senseia
pomyslel si Daichi lebo mal taký pocit s jeho úsmevu ale bol zvedavý na svojho senseia
Daichi vyšiel s Kanclárie Mizukage , nasledoval Senseia aj keď nevedel kam idú