Uchiha Nakame

Jméno: Uchiha Nakame
Přezdívka: Shinizama
Věk: 16
Hodnost: Genin
Element: Katon

Sen: Obnovit klan Uchiha a zachovat jeho bývalou slávu a hrdost
Cíl: Zabít Uchihu Karasua, který se pokusil o zničení Konohy, na které na Nakamemu záleží.

Motto: Každé oči vidí svět jinak ...
Slib: Neumřu bez boje ... Nebo před JEHO smrtí ...
Nejčastěji používaná věta: Rádi lpíme na tom co známe a víme o tom že je to pravda, ale jak potom rozeznáme iluzi od bezpochybné reality ?

Vlastnosti: Nakame je celkem otevřený a pohodový člověk. Kvůli výchovné proceduře, kterou získával skrze svou matku, mluví výhradně zdvořilou a uctivou japonštinou, ke každému, výjimkou je pouze Hokage a Vyšší hondostáři Hi no Kuni, ke kterým chová zášť a nenávist. Je si plně vědom toho co provedli, ale v Konoze zůstal jen kvůli menší loajalitě k ní, nikoliv kvůli Hokagemu. Dokonce ani po nástupu Rokudaime Hokageho v nich nevidí nic jiného než bandu vrahů. Plně chápe že i klan Uchiha měl chyby, ale Konoha upírala to, na co měl klan právo. Největší ostudou by pro Nakameho bylo jít bok po boku s Hokagem jako jeho tělesná stráž či bodyguard. Tuto úlohu by na místě odmítnul, nehledíc na to, co by za ni získal. Stráží hroby klanu Uchiha jako oko v hlavě a jen málo nukeninů se dostalo do těchto Hřbitovů, natož do Konohy. Vždy si jejich smrt Nakame vychutnával jako smrt kohokoliv z hlav země.

Styl boje: Jakožto Uchiha je Nakame specializovaný na boj s ninjutsu a kenjutsu. Povětšinou používá techniky ohně, po kterým vysokou rychlostí zaútočí katanou. Díky sharinganu má vysoký bonus jak v kenjutsu a taijutsu, tak i v ninjutsu a genjutsu. Když už jde do tuhého, vyvolává summona, který nejen mluví, ale dokáže protivníka i celkem dobře poškádlit. Po boji se Nakame ujišťuje nepřítelovo smrtí tím, že si nad něj stoupne a katanou mu probodne srdce. U těžších protivníků používá pečetící ninjutsu, takzvané fuuinjutsu, k tomu, aby nepříteli zabránil jakkoliv vstát z mrtvých.

Charakteristická znamení: Nakame je často rozpoznán černým kimonem, které nosí společně s přívěškem rudé barvy a vyrytým znakem klanu Uchiha, Vždy před bojem zavře oči, aby nebyl vidět přechod normálního oka a sharinganu.

Rodina

Venku lilo jako z konve a z jednoho z domů v Amegakure se po chvíli ozýval dětský pláč. Tehdy se zde narodil Uchiha Nakame, já. Žena, která zde byla jako porodní bába hlasitě oznámila.
" Je to kluk ! " Rozléhalo se celou budovou.
Má matka vyčerpaně dýchala a natáhla pro mne ruce. Tato žena, co mne držela, mně předala do spravných rukou a ze zvědavosti se zeptala.
" Tak jak se bude jmenovat ? "
Nacož se Kyoko zahleděla do mých očí a s úsměvem odpověděla.
" Nakame ... "
Žena chvíli mlčela, ale podívala se na mne ještě jednou a musela odejít ...

Po čase ...
Po nějaké době jsme znovu byli v Konoze a mě bylo se Sasukem dost na to, abychom začali s naším tréninkem. Když jsem se nemohl v síle měřít s Karasem a Sasuke s Itachim, vybrali jsme si jeden druhého. Jako znak dospělosti bylo považováno Katon: Goukakyo, které jsme po delší době se Sasukem zvládli. Ale mě zajímali techniky jiné ráže. Párkrát jsem viděl Karasua dělat nějakou mocnou techniku ohně. Žasl jsem, ale před Sasukem jsem se o ní nezmínil. Nadešlo několik týdnů dál a já se Sasukem jsme trénovali vrhání shurikenů. Stmívalo se. Sasuke po nějaké době odešel s tím, že by měl být dávno doma. To já věco jako čas neřešil a trénoval jsem dál, Semtam jsem se zapřemýšlel, proč je Karasu na misi tak dlouho, když jsme se dohodli, že mi pomůže s tréninkem. Shuriken zasáhl střed, ale ani svist, zvuk který vydal, nedokázal zastřít podivné šustění keře. Přes chvilkový strach jsem se přenesl a šel proti keři.
" Jo Sasuke, tohle není vtipný ! " řekl jsem před keřem
Neslyšel jsem odezvu, ale jen dopadající kapky prudkého deště. Zpoza keře se vynořovala postava a já dostal strach jako nikdy. Keř, který jsem slyšel šustit se zvedl a svými kořeny mne svázal.
" A .. ANBU ?! " Divil jsem se a vykoktal ze sebe to jedno slovo.
Ten ninja složil ruce do pečetě hada a okolo mne vyjely ostré trámy.
" Poslední slova- " Nedokončil větu, jelikož mu masku roztříštila něčí pěst.
" Niisan ! " Zakřičel jsem radostí.
" Karasu ? " Usmál se onen muž v masce
Pomalu vycouval pryč, když okolí zachvátily plameny spalující každý kousek země. Já jsem se ale nadýchal kouře a omdlel ze zplodin, které oheň produkoval. Další den jsem se probral jinde, než ve čtvrti klanu Uchiha.
" Proč jsme tady ? " Zeptal jsem se tiše.
Jenom Karasu stále mlčel a já se musel spokojit s nulovou odpovědí.

Genin
Když jsem dokončil akademii, byl jsem přidělen do týmu s podivýnským Hyuugou a zajímavým klukem z klanu Inuzuka, se kterým si po nějaké době vytvořil nesmrtelné pouto, jenž je nemohlo nikdy rozdělit. Normálně proti tomu nic nemám, ale víme co se stalo, že jsem ztratil cené pouto se Sasukem, ale ta největší rána měla teprve přijít. Trpěl jsem těm dvěma i to, že mě považovali za kamaráda, ale Karasu mne naučil, abych nevěřil nikomu, protože za každým rohem je zrádce. Po rozdělení týmů jsme my, tým dvanáct, zůstali bez senseie. Ale někdo vešel do dveří, někdo opravdu neočekávaný, který zarazil i mne. Byl to Karasu, který si stoupl před nás a začal jsem mluvit než stihl cokoliv říct.
" Ty budeš náš sensei ?! " řekl jsem nadšeně.
" Ne, ne, ale my odcházíme " Zasmál se nad tím Karasu
Já jsem chvíli nevěřícně stál, ale po chvíli přemýšlení jsem odešel s Karasem. Ten mne zavedl na hlavy kagů a sedl si na jednu z nich. Nechápal jsem o co jde. Pak jsem se zeptal.
" A co Sasuke a ostatní ? "
" Víš proč nežijeme ve čtvrti klanu Uchiha ? " řekl chladně, ignorujíc mojí otázku.
Moc se mi nelíbilo kam tahle konverzace vedla, ale pak jsem nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"[color=red] Protože Konoha nařídila vyvraždění klanu Uchiha !" Vybalil na mne
Bylo to na mne tak rychlé a bolestivé zjištění, po všech těch lžích, kterým jsem naivně věřil. Mé oči zrudly a od panenky se odpojilo jedno tomoe, čímž jsem probudil sharingan. Jenže na ten nával jsem omdlel a Karasu mne vzal na svá záda a utíkal se mnou bůhví kam.

Tajný trénink
Po dlouhé cestě jsme došli až před brány Iwagakure, kde se Karasu představil jako jistý Tsuchi Ken, čímž nám získal přístup do Iwy. Zde ze mne začal vychovávat vraždící stroj, což jsem ale nevnímal, sám jsem vlastně nevěděl co se ze mne stává. Naučil jsem se v Iwagakure hodně, ale našel jsem si tam i nové přátele, kteří mi znovu otevřeli oči. Už dávno jsem měl schopnosti na to, abych zvládl Chuuninské nebo Jouninské zkoušky, ale titul mne ani Karasa moc nezajímal. On i já jsme chtěli jediné, sílu. Jenže přátelé ale míjeli mojí cestu, dokud na ní nezůstal jeden jediný. Ten mi otevřel srdce a já mu řekl celý svůj příběh. Sice mi bylo čtrnáct, ale cit se neztratí ani pokud je z vás krvelačná bestie. S probuzeným třetím stupněm sharinganu jsem se vrátil za Karasem, který v klidu prohodil.
" Vracíme se do Konohy ... Zničit jí ... "
Já jsem chvíli nevěřícně koukal, ale s plánem v hlavě jsem přitakal a odešel společně s ním. Sice jsem nebyl na jeho úrovni, ale sám sharingan mi dával šanci.

Konoha
Po několika dnech cesty jsme byli v Konoze. První kam Karasu vyrazil, a já s ním, byla budova hokageho. Na jejím vrcholu stáli tedy dvě osoby. Já a Karasu. ANBU už skákali všude okolo nás a já zvedl nad místem menší bariéru.
" Co to děláš ?! " řekl mi Karasu naštvaně.
" To co je správné ... " Odsekl jsem mu
S mým sharinganem jsem rychle poskládal pár pečetí, čímž se z mých úst vydrala obří ohnivá koule. Karasu ji zrušil pomocí jedné ze svých vodních, ale přesto se nepřestal divit.
" Správné je zničit Konohu ! " Zařval s pěnícím hněvem.
" Sám jsi řekl ... Nevěř nikomu, protože za každým rohem číhá zrádce ... Myslím že bylo dobře, když ti klan Uchiha nevěřil " A jakmile jsem to dořekl, začal prudký boj.
Chakra vířila a dokázal ji ucítit dokonce i normální vesničan, obyčejná veverka. Výbuch střídal techniku a obráceně. Schvílemi se na Karasově straně vytvořilo několik klonů, kteří mne bombardovaly shurikeny. Ty jsem jen tak tak vykrýval katanou, ale na mé úrovni jsem neměl proti Karasovi šanci. Stačilo několik ran Karasovými shurikeny a nápor jeho techniky s názvem Katon: Goukamekkyaku, a já jsem byl na místě v kritickém stavu. Karasu odešel jen se slovy.
" Proto zrádce nemůže žít ... " řekl chladně svému vlastnímu bratrovi
Odešel, následován ANBU. Nakame ležel na zemi a krev vytékala z jeho těla jako voda z kohoutku. V tu chvíli k němu ale přiběhla mnoha Iriyo ninjů společně s Tsunade, a za to co pro Konohu udělal ho začali léčit. Dokonce se dostal do stavu klinické smrti, čímž se Karasovi probudil Mangekyo Sharingan, po kterém tolik toužil. Jenže po několika dnech se i Nakame dostal z kómatu a začal tvrdě trénovat.

Dlouho v Konoze
Sice jsem Genin, ale podstoupil jsem trénink, který jsem si sám nastavil na nejvyšší úroveň. Chtěl jsem nalézt něco co by vzdorovalo Karasovým slabinám. Pak jsem je objevil. Změnily se v můj další koníček. Techniky pečetění. Za ten čas jsem se naučil sice jen dvě, ale doufám že mi v bojích proti nepřátelům dokážou pomoci. Konoha mne začala po dlouhé době zase přijímat mezi své druhy a já se musel jen usmívat nad její krásou. Jediné co mi ten úsměv kazilo, byl Hokage. Cítil jsem k němu zášť a nemohl jsem ji potlačit. Byl jako jed který mi proudí v žilách, ale už jen kvůli Konoze, jsem ho ze sebe vysával, už jen kvůli zachování míru uvnitř Konohy. Jenže čas běží a volný čas se krátí. Po delí době mám získat nový tým, ale sám doufám, že to nebudou geninové jako dřív, ale někdo, kdo je mi podobný ...