Fugayaku

Kluzké hory a propasti smrti.

Nobaru
Konečne sa mu aj s Ryoshim podarilo preskákať až na vrchol hory. Bol však pomerne unavený a ledva stál na nohách.
Len tým, že som sem vyliezol, som stratil toľko energie. Hoci sa zdá, že on je na tom lepšie, aj tak ho to muselo vyčerpať, pomyslel si a pohliadol na Ryoshiho seriózne.
"Potrebujem s tebou o niečom hovoriť," prehovoril udychčane.

" Nani ? " zeptal se a cítil se celkem svěží ... Až na tu horu. " Co tady ? " zeptal jsem se znovu a čekal jsem nějakou reakci, protože po tom šplhu jsem neměl zrovna nejlepší náladu. Ale byl jsem si vědom co tréning obnáší, překonání sebe sama a určitě i nějaký doplňky od Raikageho.

Nobaru
"Je to jednoduché," prehovoril som.
"Chcem aby si odmietol tréning a odišiel."

Uchechtl jsem se. " Samozřejmě odcházím .. " řekl jsem a šel proti němu směrem pryč. U něj jsem se zastavil. " Já neberu svá slova zpět ... " řekl a v tu chvíli mu vpálil pěstí, která byla silná, ale ne taková, aby spadl dolů.

Nobaru
Úder bol pomerne schopný, kvôli čomu som sa potáckal. Podarilo sa mi však ostať stáť, akurát som sklopil svoj pohľad a chvíľu iba mlčky prizeral.
"Blázon... toto nie je hra!" vykríkol som po ňom.
"Raikageho tréning je... nezmysel..." v hlave sa mi vynorili nepríjemné spomienky na onú osudnú udalosť.

" Můj celý život je nesmysl ... Takže se ke mně hodí .. " Natáhl proti němu ruku zatnutou v pěst a s úsměvem dodal. " Ať už se během něj stalo cokoliv, mě se to nestane ! "

Nobaru
Pohliadol som prekvapene jeho smerom. Po chvíli som však sklopil svoj pohľad a začal hovoriť.
"Pred deviatimi rokmi, krátko potom ako sa stal Masaru-dono raikagem, bola jeho sila v kumo označovaná za "najväčšiu". Stal sa žijúcou legendou, jediný muž, ktorý sám premohol v priamom útoku organizáciu "červený blesk". Môj sensei bol jeden z najbližších priateľov bývalého raikageho a hrdina kumogakure, potom, ako však videl, čo sa stalo, rozhodol sa, že to len tak nenechá. Podobne ako ty, pochopil, že i napriek jeho sile na raikageho stále nemá. Vydal sa za ním a žiadal ho o tréning, s čím súhlasil, lenže podobne ako u teba, poslal ho predtým na toto miesto, kde sa to stalo," prehovoril som zmordovane.
"Povedal "ak sa ti podarí "to" splniť, ukážem ti Raiton no Yoroi a vytrénujem ťa na moju úroveň". Všetci sme vedeli, že je "to" bláznostvo, ale aj tak sme dúfali, že to zvládne, lenže..." nepokračoval som.
"Je "to" nemožné splniť, mnohí dedinčania si myslia, že to urobil iba preto, pretože sa chcel zbaviť konkurencie. Nemyslím si, že je raikage-sama ten typ človeka, ale aj tak..."

" Heh ? " Otázal jsem se. " Co "to" Vlastně je ? " zaptal jsem se bez strachu a čekal odpověď.

Nobaru
"Blbče, to tomu ešte stále nerozumieš?! Nie je možné to splniť, raikage-sama to prehnal! To je dôvod, prečo nikdy nikomu nebol senseiom, jeho metódy sú zbytočne príliš náročné! On je-"

"Ty sám si tu blbec," ozvalo sa zozadu.
"Bola to jeho chyba, že šiel do niečoho, čo preňho bolo nemožné."

Nobaru
"Tse, ako to môžete povedať?! Vy sám predsa najlepšie viete, aký silný bol!" bol natoľko naštvaný, že poprvýkrát po dlhom čase nemal problém oponovať raikagemu.
"Sám ste predsa uznali, že je to blbosť. Čo zmenilo váš názor?!"

"To asi áno, ale. Tento tu má potenciál, predviedol niečo, čo som nevidel už roky. Nie som si istý, či to bude stačiť, ale... Ak nie, potom mi jeho život za nič nestojí. Slabých spojencov nepotrebujeme," pohliadol som na Kurodamu.
"Ideme," otočil som sa smerom k priepasti a hľadel na jej dno, ktoré však nebolo možné vidieť. Bola to najhlbšia priepasť v celej Kumogakure, jedno jediné miesto, ktoré zovšadiaľ obklopovali klzké hory. Už od pohľadu bolo pochopiteľné, že sa odtiaľ len tak dostať nedá.

" Mluvíte o něčí smrti s takovou lehkostí ... To se sám sobě nehnusíte ?! " řekl a šel za ním. " Zatím ... " řekl mu ale přesto čekal na Raikageho odpověď.

Za normálnych okolností by už pravdepodobne dostal zásah, ale tentokrát som nič nerobil. Žiadne chladné pohľady, útok, alebo akýkoľvek pohyb, nič.
"Denne na bojisku umierajú stovky shinobi. Spôsob, ktorým opustil tento svet, bol taký, aký si zvolil," pod maskou sa mi objavil úsmev. Pohliadol som Nobaruovi do očí a následne si zasa premeral Ryoshiho.
"Ale, nenechával by som ho robiť nič, o čom by som vedel, že je to nemožné splniť. Bol presne taký ako ja a taký, aký si ty, Ryoshi. Ochotný za svoj cieľ položiť život, je jedno, čo by som mu bol povedal, aj tak by do toho šiel, tak isto ako aj ty. Niet pochýb o tom, že hrdinom ostane navždy, hovoril som ti to už ale predtým a poviem to znova. Môj tréning je smrteľne náročný, ak do toho nejdeš s presvedčením, že je minimálne 50-percentná pravdepodobnosť, že odtiaľ nevylezieš živý, potom je predom jasné, že to nedokážeš a môžeš si zbaliť svoje veci a vypadnúť."

" A dál ... " řekl a čekal že mu řekne co bude vlastně dělat. " Co je ona nemožná věc ? Co je na ní tak obtížného, že nejde splnit ani hrdinou Kumogakure ? " Ptal se s vážným a zamyšleným pohledem.

"Všetko sa dozvieš na mieste," sústredil som chakru do nôh.
"Poď za mnou," nabehol som na najostrejší svah hory a spúšťal sa dole, rovno doprostred priepaste. Pochopiteľne to bolo dosť náročné, ja som v tom ale však už mal pomerne dlhoročnú prax, preto som s tým veľké problémy nemal.

Následoval jsem Raikageho v jeho stopách a kopíroval jeho pohyby tak, aby mi to nečinilo tak velké potíže, nebo tolik neunavovalo. Samozřejmě jsem byl od prachu a vypadalo to okolo jako po výbuchu ...

Po istom čase sme už konečne boli takmer dole.
"Teraz príde tá najnáročnejšia časť," v istý moment som sa odrazil s čo najväčšou silou a zavesil na vytŕčajúci úlomok hory, kde som sa zvrtol a dopadol na zem. Pochopiteľne však na tom mieste ostala jama.
Ak dopadne priamo, umrie. Ak vyskočí priskoro, napichne sa na osteň a ak naopak neskoro, minimálne si doláme nohy.

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jak skočil Raikage, a po chvíli měření a časování jsem vyskočil naprosto stejným tempem jako Raikage, naprosto stejný čas, síla, rychlost. Mlčky jsem očekával co bude dál.

Pochopiteľne, ten muž je z Yukigakure. Nečudujem sa, že to zvládol, s podobnými sklzavkami má isto nejaké tie skúsenosti.
Zatlieskal som mu a s úsmevom pod maskou prehovoril.
"Výborne, konečne sme tu. Predstavujem ti pôvodné miesto prvého pečatenia hachibiho, priepasť Fugayaku v jej plnej kráse," vyzeralo to tam pomerne chabo. Priestoru tam bolo plno, avšak naokolo boli len mohutné skaly. Všetko bolo zatarasené, nebola cesta preč, jediná možnosť bola vyliezť zasa hore. Zároveň sa nedalo nevšimnúť si uprostred priepaste obrovskú pečať a zo všetkých strán preplietané reťaze, hoci na prvý pohľad sa to identifikovať nedalo, pretože tam vzhľadom na polohu bola takmer absolútna tma.

Jen jsem se mlčky rozhlížel. " Moc honosně to teda nevypadá ... " řekl jsem a čekal že mi konečně prozradí co je to ta nesmyslná věc. " Takže ... řeknete mi už konečně co mám vlastně udělat ? " Zeptal se a ve vzduchu byl cítit zápach síry. Jen se rozhlížel a hledal něco co je z něčeho jiného než z Kamene či železa.

"Pochopiteľne," namieril som svoj zrak na reťaze.
"Tieto reťaze sú spevnené špeciálnou pečaťou prvého raikageho. Ich účinok je jednoduchý, čerpanie chakry. Boli schopné udržať aj nazlosteného hachibiho so všetkými jeho chvostami, je pomerne namáhavé... alebo, ak chceme byť perfekcionisti, nemožné sa odtiaľ dostať. A čo bude tvojou úlohou, nechať sa spútať, prelomiť reťaze a nejakým zázračným spôsobom vyliezť zasa hore."

" Soka ... " řekl a podíval se na ony řetězy. Přemýšlel nad tím co kdyby. Co kdyby to nezvládl. Jenže negativní síly převládaly společně s touhou něco dokázat. Přišel blíž k řetězům a nechal se spoutat ...

Neváhal som ani na chvíľu. Spútal som ho a pomaly odstúpil.
"Ak sa ti to podarí splniť, ukážem ti Raiton no Yoroi a dostanem ťa minimálne na moju úroveň. Želám veľa šťastia," sústredil som všetku svoju raiton podstatu do ruky, napriahol sa a čo najväčšou silou udieral do jednej z menších skál, ktorá po chvíli popraskala. Z onoho miesta začala vytekať voda a valila sa čoraz väčším a väčším prúdom.
"Pochopiteľne na to budeš mať časový limit. Dúfam, že dokážeš udržať dych pod vodou," vyskočil som na jednu zo skál a pomaly sledoval, ako prúd vody silnie a zasiahnuté miesto praská.

Jen jsem sledoval vodu valící se na mě. Zadržel jsem dech a snažil se přelomit řetězy. Byly obrovské a téměř nemožné je přelomit. Vysávaly mi chakru a tudíž jsem nemohl použít sílu chaker, abych je přetrhl. Snažil jsem se chvíli myslet jen na to nejhezčí co mne kdy potkalo. Yuki, rodina, přátelé. Tohle všechno byli moje priority. Při pomyšlení že bych je nikdy neuviděl jsem se zhrozil. Uklidnil jsem se a uchopil jeden řetěz. Silně jsem zabral a s výkřikem pod vodou jsem ho přelomil. Ztratil jsem při tom trochu kyslíku, ale pokračoval jsem s dalšími řetězy ...

Darí sa mu celkom dobre, predsa len, pečať prvého raikageho za ten čas rapidne oslabla, ale... to nebude ani zďaleka stačiť, pomaly som liezol na vrchol. Ryoshi mal čoraz väčšie problémy, pretože čím viac chakry reťaz načerpala, tým väčšia a silnejšia bola. Táto situácia sa javila pochopiteľne ako nemožná na prežitie.

Moje chakra rapidně klesala a já si zachovával chladnou hlavu. Věděl jsem co se stane když to teď použiju, ale pro úspěch to bylo nevyhnutelné. Chtěly řetězy chakru ? Mají ji mít. Mým tělem začala proudit černá chakra, která rychle slábla. Řetězy ji pomalu začaly sát, ale pod její tíhou musely začít praskat. Kyslík jsem měl ještě na dvě až tři minuty, víc ne. Snažil jsem se ze sebe vymáčknout co nejvíc chakry.