Hyuuga

Jméno: Hyuuga
Kekkei Genkai: Byakugan
Popis Kekkei Genkai: Byakugan vidí chakrové body a její oběh
Členové: Hinata Hyuuga, Nji Hyuuga, Hyuuga Hiashi
Techniky:
Juuken ( Vznešená pěst ) - D - 5
Hakke Sanjuunisho ( Úder 32 ) - C - 32
Hakke Rokujuuyonsho ( Úder 64 ) - B - 64
Hakke Hyakunijuuhachisho ( Úder 128 ) - A - 128
Hakkesho Kaiten ( Vír proroctví ) - A - 100
Hakke Kusho ( Prázdná pěst ) - B - 85
Hakke Kuhekisho ( Dvojitá prázdná pěst ) - B - 80
Hakke Hasangeki ( Drtič hor ) - A - 100

Historie:
O Historii klanu Hyuuga toho moc v zápisech není, ale to že Hizashi Hyuuga se obětoval pro hlavní rodinu byla vysoká oběť, kterou Neji těžko nesl. Od té chvíle se jeho nenávist k hlavní rodině neustále zvětšovala. Když ale v Chuuninských zkouškách bojoval s Narutem, začalo se mu pomalu rezedmívat, že každý si určuje svůj osud sám a nemusí se řídit tím co je mu dáno. Když už ale byl na misi na záchranu Sasukeho, uvědomil si, že se stále mýlil ...

Pootvorila som moje biele nevýrazné oči, prvý pohľad smeroval na strop, mala som na ňom veľkú maľbu Yin-Yang ktorá mala zobrazovať celú moju filozofiu. Vedela som že mám ešte tak desať minút.. v podstate na všetko, na raňajky, rannú hygienu, oblečenie. Bolo to celkom málo času no aj tak som ešte dve minúty bez pohnutia ležala. Po tom som však vyskočila na nohy, zo šatníka som zobrala oblečenie z čelenkou no trielila som do kuchyne.. odtiaľ som schmatla niečo na jedenie a už som sa presunula do kúpelne. Mohlo to vyzerať celkom komicky. O ani nie päť minút som vychádzala z kúpeľne v mojom zvyčajnom oblečení, dlhé biele vlasy som mala stiahnuté v dvoch dlhších no menších copoch, na tvári som mala moju "masku" ktorá mi nezakrývala asi len ústa. Oblečená som bola v čiernom komplete ktorý som používala na tréning. Bola to niečo ako druhá koža, proste ma to vôbec neobmedzovalo v pohybe. Zbehla som až na dvor kde som začala robiť kolečká a rozohrievať sa.

Po tom čo som sa rozohriala som sa z jedným členom klanu Hyuuga, vyšším chuninom, presunula do doja. Vyzula som si sandále a vstúpila som približne do stredu. Následne som sa v momente postavila do postoja špecifického pre Hyuuga taijutsu a aktivovala som Byakugan. Môj súper spravil to isté. Bola to taká ranná povinná rozcvićka, bolo to už však celkom dlho čo ma naposledy zrovna tento človek dokázal poraziť. Bol starśí, mohol mať tak devätnásť.. vlastne bolo celkom záhadou prečo ešte stále nie je jouninom. Nasledoval boj pri ktorom sme obaja využívali čisto taijutsu, bola som síce slabšia čo sa týkalo fyzickej sily, no tiež som bola o niečo menšia, o dosť ohybnejšia a rozhodne rýchlejšia. Náš boj miestami pripomínal skôr tanec, presúvali sme sa pri ňom z jednej strany Doja na druhú a veľkú časť z neho sme boli vo vzduchu, teda pri výskokoch a podobne. Nakoniec som to však ukončila jedným presným Juukenom do zhora do ramena môjho súpera. Ten len klesol kolenom na zem a trocha bolestne si zovrel rameno. Obaja sme boli zadýchaný, dosť zadýchaný, vyhrala som však. Čupla som si za daného človeka a následne som mu odsunula ruku z tenketsu, ktorú som mu svojím útokom zablokovala.. muselo to nie zrovna príjemne bolieť. Oboma rukami som mu pritlačila na dané miesto a začala mu ho rozmasirovávať.. "Prečo ste ešte neišli na skúšky Chuninov Shiro-sama?" Spýtal sa ma a ja som sa len mierne pousmiala. "hodnosť pre mňa nič neznamená".. odpovedala som mu a následne som ho pustila. Bol už v poriadku, v tichosti sa postavil a odišiel. Ja som však ostala v Doju a naďalej som trénovala.. tento krát na figurínach ktoré boli poriadne tvrdé.. aj tak sa mi podarilo jednu raz začas rozbiť.

Trénovala som v podstate celý deň, ako aj každý iný, v noci som prišla do domu už hodne neskoro, otec aj s mamou a sestrou pravdepodobne spali. Ja som si vybrala len niečo malého a ľahkého na večeru a po skonzumovaní daného jedla som si mierne povzdychla.. bolelo ma snáď celé telo. Išla som rovno do sprchy a po nej do postele. Netrvalo dlho kým som zaspala.
_________

Ráno ma zobudilo klopanie nejakého za*raného vtáka o okno. Mala som sto chutí napáliť do neho ranu Juukenom. Klasika, moja nálada sa dala prirovnať k nazúrenej beštii ktorá však svoje city dokonale maskovala. Bola to celkom nostalgia, až na to že som vstávala o niekoľko hodín skôr práve kvôli tomu.. ***** vtákovi.. Obliekla som sa, dala som si moju upravenú čelenku na tvár, aktivovala som Byakugan a následne som znova vybehla na ulicu, kvôli rozcvičke. Skončila som s ňou asi o dve hodiny, bola som rozohriatá a rozhýbaná takže mi nerobil problém absolútne žiaden pohyb. Vošla som do domu a zbalila som si do tašky nejaké veci ako pitie a niečo na jedenie.. plánovala som ísť za Kagem, po nejakú misiu, musela som predsa plniť svoje záväzky voči ranku genin.. aj keď to boli docela mizerné misie.. aspoň doteraz.
(presun)

Po návštěvě Hanaki jsem byl unavený, tak jsem tiše vešel domů.
Doufal jsem, že se mě nikdo nebude ptát na Shiro.
Matka už spala, potichu jsem vešel do mého pokoje a lehl si.
Chvíli jsem ještě přemýšlel, o Shiro, Nakamem a Hanaki, ale nakonec jsem usnul.

Hiashi
Společně se Shiro jsme došli před velký dům. Vešli jsme dovnitř a já zasedl s ostatními za stůl. Stačil tichý sed, přičemž jídlo bylo na stole. Pomalu jsem začal jíst a ukázal Shiro, že si má také sednou. " Shiro, řekni mi důvod, proč jsi se poslední dva dny neukázala doma " Řekl přísně, sledujíc Shiro. Doufal, že bude nějaký důvod mít, protože jinak by mohl Hiashi probudit svou povahu přísného otce.

Poslušne som si sadla na stoličku a začala som sa babrať v jedle. Nie že by som nemala chuť no, pod ťarchou otcovho pohľadu ma nejak prešla. Úskokom som sa pozrela na sestričku Hinatu či mi nejak nepomôže no... vedela som že si to musím zlíznuť sama. bola som na misii.. zamumlala som potichu po čom som si odhodlala dať prvé sústo do úst. Dúfala som že mu to bude stačiť no pochybovala som o tom.

Hinata
" Otousan ... " Zašeptala, když se podívala na jeho výraz. Přesto ale radši mlčela a jen soucitně sledovala Shiro. Sama byla Hinata moc slabá na to, aby vzdorovala slovu svého otce, představitele a hlavy klanu Hyuuga.

Hiashi
" Jelikož se to stalo poprvé, dám ti druhou šanci " Řekl pro překvapení všech a pokračoval v jídle. Sice byli všichni překvapení Hiashiho rozhodnutím, ale to zničila u některých věta, kterou přednesl poté. Sice se nelíbila asi jen Hinatě a Shiro, ale ostatním se zamlouvala, jelikož to byl klan, který stál Hyuugům v cestě. " Ten Uchiha ... Je lepší když teď leží obličejem k zemi " Pronesl s takovým chladem, takovou neúctou ...

Pokračovala som v jedle.. nijak som na jeho prvú vetu nereagovala.. bola som trocha prekvapená no tom som ešte netušila čo povie potom. Ostala som ako skamenelá.. pohľad som mala zavŕtaný niekde do stola no v tom som sa postavila, obrátila som sa a vbehla som do najbližších dverí, teda lepšie povedané na chodbu.. ani som si nevšimla že som pri tom prevrhla misku s polievkou a polovicu z nej som mala na oblečení.. nevnímala som absolútne nič, celá som sa triasla pri čom som sa snažila nájsť cestu do svojej izby.. všetko sa mi začali pliesť, znova ma rozbolela hlava a začalo mi byť zle.. môj otec naozaj vedel ako mi pokaziť náladu..

Hiashi
" Jak jsem si myslel ... " Řekl se sklopenýma očima. Za Shiro ještě v rychlosti zvolal. " Víš co je na tom nejsmutnější ? Že dcera nedokáže říct otci pravdu " Tentokrát to byl jiný hlas. Hlas starosti. Ale sám se poté zvedl a odešel někam pryč. Na tohle neměl nervy.

Nakoniec som len vrazila do svojich dverí.. trhane som ich otvorila a následne som ich zabuchla za sebou, zamkla som sa.. zrýchlene som dýchala.. bola som vytočená ako asi nikdy v živote. V oćiach sa mi leskol Sharingan ktorý však bol kvôli byakuganu bielej farby. Nemohla som ho kontrolovať .. nie teraz. Mala som chuť do niečoho praštiť, niečo rozmlátiť.. po tom sa len niekam zahrabať a už nevyjsť. Stále som tam však stála a .. len som klesla na zem.. chrbtom som sa oprela o dvere a stále som zhlboka dýchala.. nemala som tušenie čo robiť no.. bola som úplne ale úplne na nervy..

Hinata
" S ... Shiro-chan ? " Zašeptala nerozhodně a pomalu vklouzla do Shiroinina pokoje. " Ten Uchiha ... Kdo to byl ? " Zeptala se soucitně, přičemž si sedla vedle Shiro, v jejíchž očích zahlédla Sharingan, viditelný pouze zblízka.

Keď sem vstúpila Hinata tak som sa na ňu ani nepozrela.. nemohla som odvrátiť pohľad od toho jedného bodu.. ani som jej neodpovedala.. len som sa postavila a do menšej tašky som začala hádzať najzákladnejšie veci, teda hlavne oblečenie no nezmestilo sa mi ho tam moc.. idem preč.. nemôžem tu ostať.. šepla som k Hinate na čo som si tašku iba prevesila cez chrbát. Po tom som sa zastavila.. mohla som sa rozlúčiť aspoň s ňou, pochopiteľne som nemienila utiecť z Konohy ale.. v tomto dome pre mňa proste nebolo miesto. V ruke som stále zvierala papierik od Hanaki ktorý som si už stihla prečítať.

Hinata
" Soka ... Tak .. Já .. radši půjdu ... " Řekla zklamaně, odcházejíc pryč, zpátky do jídelny. Když Shiro měla nervy pryč i pro Hinatu, musela odejít, jinak to nešlo. " Sajonara " Řekla při odchodu a zabouchla za sebou.

Onee-chan.. zamumlala som pri čom som len rýchlo jednou rukou zachytila dvere.. tou druhou som zachytila Hinatinu ruku, aby mi nešla.. v tvári som mala naozaj strápený výraz.. J..ja sa na teba nehnevám.. prosím.. nemysli si to.. povedala som potichu a len som ju vo dverách mojej izby objala. Chcela by som tu ostať... s tebou ale.. nemôžem.. nedokážem vydržať s otcom v jednom dome.. gomenasai.. šepla som potichu.. predsa len bola to moja sestrička !.. nemienila som si ju pohnevať za nič na svete.

Hinata
" Tady s tatínkem nevychází nikdo ... Ale on není takový ... Jen chce pro rodinu Hyuuga to nejlepší ... " Zašeptala svým typickým hlasem. Výraz měla stále stejný. Její mysl byla zaplavená Narutem, takže věděla, proč reagovala Shiro na toho Uchihu takhle. Něco s ním měla ...

Len som ju o niečo tuhšie objala.. po tom som sa postavila na špičky a dala som jej pusu na líco.. uvidíme sa sestri.. zatiaľ.. sayonara.. a ešte raz gomen.. zamumlala som, po tom som ju len pustila a vbehla som do izby, otvorila som okno a už som bola preč.. bolelo ma to, rozlúčiť sa zo sestričkou no.. čo som mala robiť? ostať som tu rozhodne nemohla.
(presun)

Zbudil mě nějaký rozhovor
Vyšel jsem ven, připravený k nějaké misi.
Měl se volit Kage, proto jsem šel na náměstí.
(přesun)

Vešel jsem na naše území, doufal jsem, že mě nikdo neuvidí.
Tajně jsem vešel do domu.
*Snad mě nikdo neviděl, ještě by se ptali po Shiro.*
pomyslel jsem si a s neklidem usnul.

Vstal jsem, jako každý den.
Ani jsem nesnídal a běžel do budovy Hokageho, promluvit si s Hanaki.
(přesun)