Cely

Vězení, ve kterém jsou vězněni lidé od nejhorších i k těm nejméně nebezpečným.

seděla jsem v cele kam mě na rozkaz Hokage poslali ANBU. Přemýšlela jsem co asi dělá Tenshi a jeslti dopadl stejně tak.

Pomalu přišel dovnitř, tichý jako stín.
ANBU si ho mohli všimnout pouze pomocí chakry.
Když uviděl Ansellu, rychleji k ní popoběhl.
" Co se stalo ? " zeptal se a dal ruce na mříže

"Tenshi!" šeptla jsem a šla k mřížím

"ANBU vtrhli do tvého domu an arozkat hokage mě zavřeli." řekla jsem mu a také položila ruce na mříže

" Aha ... Jenže .. trochu se ve mne hnulo svědomí ... " řekl a po chvíli pokračoval
" Po zkušenostech jaké mám ... vím že pomsta je ... to druhé co mne čeká ... "
" Ale ty ... jsi ... " řekl a poté mlčel se zamšleným výrazem

"Co jsem?" povzbudila jsem ho "Tenshi nechci aby jsi měl problém že jsi tady se mnou měl by jsi raději jít, jsem ráda, že jsi přišel." usmála jsem se

ANBU jednotky doběhli do cely a hledali Tenshiho tušili že bude u té holky tak běželi za ním

" Ty jsi prostě něco co nemůže zůstat na místě ... " řekl posmutněle
" Pamatuješ si můj sen ? " zeptal se
" Pamatuješ si mé oblíbené věci "
" Víš o mne aspoň něco ? Nebo zase děláš něco za mými zády ?" řekl a bouchl do mříží

"Všecho a nic Tenshi." řekla jsem smutně a zaregistrovala ANBU jednotky a raději jsem ustoupila od mříže zdál se mi naštvaný.

" Stále stejné odpovědi ... Nevím jestli ti můžu věřit ..." řekl a otočil se
" Asi bych měl změnit cestu kterou svůj život vedu ... " řekl posmutněle a pomalu odcházel za Tsunade

"Tenshi!" zvolala jsem za ním a přistouoila k mřížím.

ANBU jednotky
"Máš se ihned vrátit do nemocnice Tsunade zuří." řekl mu velitel

" Tse ... " odsekl a pokračoval dál
Otočil se na Ansellu
" Vím co jsi dělala ... Tehdy ... Mrzí mě to že jsi mi to nemohla říct ... " řekl a odešel

"Tenshi...." překvapeně jsem se za ním dívala " promiň." šeptla jsem a svezla se po stěně k zemi a objala si kolena

seděla jsem už hodiny v cele a přemítala jestli jsem udělala chybu nebo ne. Nakonec jsem musela uznat že ano, ale jít za Tenshim a omluvit se mu? Nevzal by mě vážně, teď už asi ne. Vstala jsem připravená odsud co nejrychleji odejít ze života všech a hlavně Tenshiho. Mrzelo mě to al emusela jsem to udělat. Utlumila jsem chakru a použila henge krysy. Měla jsem štěstí že mi nevzali chakry proklouzla jsem mřížemi a podel zdi jsem cupitala k východu krysy tu nebyla žádná novinka takže si mě nikdo ani všimnout nemohlů Jakmile jsem byla venku ještě jsem odcupitala dál a za stromem na sebe vzala svou podobu. Pak jsem znovu udělala henge a proměnila se ve veverku a ješě před definitivní odchodem jsem se rozhodla prohlédnout si celou Konohu a pozastavit se nad hlídkami v Konoze, abych měla pro Orochimara fakta. (20 minut prohlídka Konohy)

Přišel a čekal na ostatní
" Kde se flákaj ..." řekl naštvaně

Toshi Takari

Díval som sa na hodinky pričom som kráčal za nejakým cvokom ktorí mal nejaký agresívny problém, niežeby som ho počúval ale nasledoval som ostatných a snažil som sa pohnúť ručičkou na správne miesto. "Vysvetlí mi prosím niekto, kto to je ?" opýtal som sa dívajúc sa stále do hodín v rukách ktoré som vyniesol z nemocnice.

Takeru Takahashi

Tohle je náš nový mistr. Věř mi, nějakýho ztroskotance jako mistra nechci a Tenshi je z celý Konohy snad nejlepší Jonin. Krom toho za posledních pár dní se většina Joninů v konoze skoro nehlásí a je to tu mrtví... Neboj se, můžeš mi věřit. Výjimečně... dodal jsem...

" Takže ... začneme hledáním stop ..." řekl a pokračoval
" Utekl odtud nukenin, pracující pro Orochimara, nesoucí informace o Konoze" dodal
Otočil se a šel do cely kde byla.
" Nikdo tu není Iriyo ninja ? " zeptal se a všiml si stop chakry

Toshi Takari

"Keď to vravíš ..." povedal som pokojne hľadiac stále do tých sprostých hodín, a následne som pozrel aj na Tenshiho, a len som podotkol .."Oro-koho ?" načo som len bezvýznamne pozdvihol obočie nechal hodiny v jednej ruke.

Takeru Takahashi

Ne... nikdo tady není Chakra Sensor. Teda Mizore ovládá Hyoton a tady přítel nejspíš Koton, nebo něco společného s kovem. Takže máme smůlu... řekl jsem a pousmál se Orochimaru!? Ten Orochimaru... ten, co zničil celý můj klan kvůli jednomu hloupému pokusu, zabiju ho! pomyslel jsem si...

" Dobře ... " řekl uklidněně
"Kuchiyose no jutsu " řekl a před ním se objevil Sněžný vlk.
Předal mu vzkaz pro Hokage a ten utekl.
" Pomalu půjdeme ... Do města rýž. polí " řekl

Přišel jsem a posadil Ansellu na židli. Sám jsem si tedy šoupnul židli před ní, obrácenou stranou a sedl si. " Táák ... co jsi plánovala ? ..." řekl jsem a naznačil ať mluví než přijde Ibiki

dala jsem si nohu přes nohu, stále mě bolela hlava, byla to vážně pecka do oceli a odpověděla jsem trochu přerývavě.
"Zapomenout na tebe a Konohu?" odpověděla jsem otázkou s lehkým tóne ironie v hlasu.

Toshi Takari

Po celkom dlhej ceste som sme konečne dorazili do Konohy. Zastavili sme sa pred budovou Hokage, a nasledovali sme senseia do miesta kde boli cely, pričom so sebou nie som omráčenú kunoichi. Kráčal som s rukami vo vreckách za Tenshim, pričom som sa následne obrátil od pohľadu na Nuukeninku. Tá má ale zvláštnu chakru, pomyslel som si, pričom som mal prácu od nej odtrhnúť oči. Ovládala Koton a moje schopnosti (Kekkei-Genkai) na ňu nepriamo reagovali už teraz, hoci som to nechcel a bolo mi to dosť nepríjemné, pretože sa od nej ťažko strhával zrak.

Podľa mňa je celkom v pohode, mali by sme ju pustiť, alebo jej dajte aspoň vodu, nesiete ju celú cestu ako vrece, navrhol som pokojne a pozrel na Tenshiho, ktorý podľa mňa patril do cely pre opice omnoho viac než ktokoľvek iný, to bol zatiaľ momentálny dojem z jeho osobnosti ktorá na mňa vplývala. Nielenže mi unikol zmysel misie, naviac toto je typ človeka zomierajúceho v prvej línii, do všetkého ide po hlave a bez premýšľania, nebyť toho, že naše schopnosti boli voči tím Nuukeninom v dokonalej výhode, mohlo to dopadnúť zle, on nepremýšľa a to si vraví sensei... zamyslel som sa dívajúc sa na jeho chrbát.

Jinchuuriky hň*p čo mi v podstate došlo už pred pár hodinami cesty, kedže som videl využívať chakru Bijuu Tenshiho. Čo ma vlastne dostalo do Konohy?, neveriacky som pokrútil hlavou, a prešiel do zadnej časti miestnosti za ostatných, k dverám.