Recepce a operační sál

Recepce za kterou věčně stojí milá sestřička čekající na nějakého pacienta.
Hned vedle je operační sál kde končí většina případů.

dovezli jsme Tenshiho přímo na sál a já ihned začala s operací (do 12:20)

Takeru Takahashi

Po několika minutách cesty jsem dorazil společně s těmi dvěma do nemocnice. Za tu cestu se to zlepšilo, už jsem dokázal sám chodit, aktuálně bych ale dokázal použít možná tak C-rank techniku a už bych byl zase skoro mimo, takže jsem si moc nefandil. V nemocnici bylo hodně lidí, což jsem osobně moc neměl rád, čekal jsem, až mě přijmou...

Pomalu kráčel recepcí když si všiml Takera.
Zastavil se a řekl.
" To to až tak přeháníte s tréninkem ? " zeptal se, ale když jsi všiml že je to Takahashi radši od toho upustil.
" Aha ... zase jsi se ho snažil porazit ? " dodal s úsměvem

Takeru Takahashi

Yare Yare, trošku arogantní tón? Nemyslíte? Ale jak vidím, tak jste dobře informován od Hokage, není moc lidí, kteří vědí o existenci toho summona. Ale i přes to nemám rád, když na mě někdo mluví a nepředstaví se řekl jsem arogantním tónem a podíval jsem se na něj, neznal jsem ho, pouze z doslechu, krom toho sem mu ani nehodlal říkat, že se mi povedlo toho summona chytit.

" Hokage mi nemusí nic říkat " zasmál se
" Neříkej že mne neznáš ... Ale jinak Tenshi jméno mé " dodal
" Nevypadáš jako minule ... No nic ... Sháním volný tým nevíte o nějakém ? "

Takeru Takahashi

Tenshi? To jméno mi něco říká.. řekl jsem...
Takže tohle je Tenshi, celkem zajímavé, narazím na něj zrovna tady. Jaká to náhoda
Tým? Ale jistě, Hokage nás přiřadila do týmu, ale nehodlám být pod někým neschopným a ještě k tomu s více neschopnýma Geninama... takže od teď jsem váš tým já, Mizore a Toshi dořekl jsem chladným hlasem, cítil jsem z něj však sílu, i když jsem nevěděl proč.

Začal jsem se smát
" To říkáš s takovým klidem ? " zasmál se znovu.
" Jdu za Tsunade tak se na vás zeptám ..." řekl a náhle zmizel

Takeru Takahashi

Ani jsem mu nestihl odpovědět a už zmizel...
"To říkáš s takovým klidem...?" přehrál si v hlavě ještě jednou a pouze se nad tou myšlenkou letmo pousmál. To už ho ale sestřička vedla do pokoje...

Vrátil jsem se
" Ták .. zařízeno Takeru " řekl jsem s úsměvem.
" Cestou jsem si všiml něčeho podezřelého, co to jít prozkoumat ? " pokračoval a dodal
" Takeru ... První základ tréninku je překonat vlastní meze ... veř mi ... vím o tom své ... Ale pokud nechceš nechoď "

Vběhla jsem dovnitř a doslova jsem zuřila, ani nevím proč, ale věděla jsem, že tady bude.
"Ty!" zakřičela jsem a vyběhla jsem k tomu nevychovanému klukovi.
"Zabiju tě, rozumíš?!" křičela jsem dál.
*A pěkně pomalou smrtí, hošánku! haha* pomyslela jsem si a chytla jsem ho za límec

Jen koutkem oka pohlédl na nově příchozího jounina.
" Klídek ... nebo přijdeš k úrazu ... " řekl a ruku mu obalilo chidori

Toshi Takari

Sedel som na chodbe a pozoroval som hodiny, každú sekundu sa ručička na nich posúvala smerom doprava, teda skôr mala sa. Sedel som tu už v podstate dosť dlhú dobu, asi tak o 10 metrov po mojej strane boli vľavo dvere v ktorých ležal Takeru Takahashi a s ním tam šla aj Mizore o ktorej som v podstate vedel asi toľko čo o ňom. Zaujímavejšie pre mňa momentálne boli hodinky než tí dvaja...

Pozrel som sa do oboch strán, chodba bola prázdna, začínal som sa tu pomaličky nudiť tak som sa postavil a zavítal do miestnosti kde bol teraz Takeru, potom ako sa oňho medici postarali. Otvoril som dvere, bez zaklopania nakukol dovnútra, a pod pazuchou som držal staré kruhové hodiny, ktoré ešte pred pár sekundami viseli na stene odkiaľ som prišiel. Najskôr som pozrel na Mizore a potom na Takera, a prehovoril... "vyzeráš otrasne" povedal som úprimne s pokojným hlasom a nezmenením výrazom na tvári, spravil som krok a ocitol som sa v miestnosti, načo som sa ešte pozrel na dvere ktoré sa za mnou zavreli, a potom som chytil do oboch rúk hodinky na ktoré som sa zamyslene pozeral, pričom som ale vnímal konverzáciu v miestnosti.

"Tak hele ty tele, pokud toho nenecháš, tak taky neskončíš dobře a ty asi nevíš, proč tě chci zabít, co?! Ale to nic, malá inteligence je už normální." řekla jsem s úšklebkem a pustila jsem mu límec.
"Navíc, ty asi nevíš, že tě můžu zabít kdykoliv." řekla jsem jistě.
*Sakra, teď mě určitě zabije!* pomyslela jsem si, ale nedávala jsem na sobě nic znát.

Její arogance ho naštvala a v už tak pokaženém dni ji chytl pod krkem a narazil na stěnu.
" Nevíš že co jsem kvůli Konoze obětoval ! Lásku, pomstu ! " řekl jí a držel ji při stěně.
" Má inteligence se nedá srážet ! Ne po mých zkušenostech !"

Takeru Takahashi

To vím moc dobře i bez tebe ty chytráku.. řekl jsem, potom jsem se snažil vstát, oblékl jsem si triko a vzal jsem si k sobě svitek To bude stačit, dokror říkal, že nemám nic zlomenýho ani nic podobnýho, nehodlám tady proležet celej den... řekl jsem a vyšel jsem ven Jo a mimochodem vy dva, ať vás ani nenapadne se někomu zmínit o tom, co se stalo tam, v chrámu... dodal jsem, to už jsem však vyšel ven. Ihned jsem uviděl svého senseie Takže? Předpokládám, že se vám povedlo tu bábi překecat, Sensei... řekl jsem a pousmál se...

Pustil ji se znechuceným výrazem.
" Jdeme .. " řekl aniž by odpověděl, kvůli jeho špatné náladě.
Zmizel
________
Do cel

"Po-počkej! Už zase zdrháš?! Ani nevíš, jak dokáže lidem pomsta ublížit..." křičela jsem.
"Nevíš to, hlupáku." řekla jsem klidně a dívala jsem se do země.
Pak jsem pomalu odešla.
*Chápu, jak se cítí, ale pomsta dokáže lidem jenom ublížit .... ale to asi nepochopí.*