Tenshiho dům

First topic message reminder :

Můj vysněný dům

Spoiler:

A moje praštěná kočka ...

Spoiler:

Tenshiho pokoj hraje modrou a zelenou barvou.

" Nepřímý, ale nejsi ... prober se "
" Dávno jsme si slibovali jak pomůžeme Ame ... to už si to snad nepamatuješ ?!" zakřičel
"Nebo už nejsi Ansella, kterou jsem znal ?!" křičel jsem dál

"Nepamatuju," poklesla mi hlava

"Jsem pořád tam samá Ansella, jen má o povinnosti navíc a nemůže si dovolit žít s běžnými lidmi, protože by jí odsuzovali. POdávám léky které léčí i zločince naopak podávám i jedy které zabíjí bojovníky spravedlnosti."

" S běžnými lidmi ? Já jsem pro tebe normální člověk ? " zeptal se zklamaně
" Je mi jedno koho léčíš, je mi jedno koho otrávíš... Ale můj názor na tebe tím nezměníš ..."
"Jediné co mě mrzí je ... že zapomínáš nejdůležitější chvíle mého života ..." řekl vážně

"Na ty své jsem dávno zapomněla...nemám pro co žít jen pro pomoct světu která mi byla tradicí dána." řekla jsem smutně a obešla ho a šla ke dveřím

" Tvojí tradicí ? ... tvoje babička pomáhala správným lidem ..." řekl zády k ní
" A dělala dobře ... " řekl když se k ní otočil
Nyako se zadívala na Ansellu a po chvíli se podívala nehápavě na Tenshiho

"tak toho moc o mé rodině nevíš Tenshi... ona pomáhala tak podle toho kolik jí kdo nabídl i ona byla ve službách zla." skápla mi jedna slza, kterou ale neviděl

" Hmm ..." řekl a očekával další odpovědi na mé otázky.
" Dobře ... mám na tebe poslední otázku ... Záleží ti vůbec na mě ?" řekl a Nyako zbystřila

"Záleží....." šeptla jsem a setřela jsem si slzy a vyšla ze dveří na chodbu

" Tak proč tu rovnou nezůstaneš ? ... Vždyť lidem se dá pomoct i jinak ..." řekl vážně a čekal její reakce

"Společnost by mě neuznávala a i nukenini potřebují pomoct." zastavila jsem se

" Si nepamatuješ co jsem ti jednou řekl ? " zeptal se a pokračoval
" Mě nezáleží co si o mě myslí ostatní ... Mě záleží co si o mě myslíš TY ..."
" A ohledně těch nukeninů ... byl bych schopen přehlížet to že jim pomáháš ... přestanu je lovit ... ale s Akatsuki nepřestanu ..." řekl a sledoval ji
Nyako se protáhla skočila na postel, sledovala Ansellu. Tiše na ni mńoukla.

"Zrazoval bys sám sebe. V hloubo duše by se ti nelíbilo, kdybych pomáhala nukeninům, přiznej si to." podívala jsem se na něj

"NEchci aby ses zlobil a kvůli mě tolik riskoval i když mě miluješ a já ti to prozatím nemůžu opětovat..." odmlčela jsem se najednou mi prostě došli slova

"Nemohlo by mi to vadit ... vždyť právě teď jednomu pomáhám " řekl a usmál se
" A je mi jedno kolik riskuju ... pro mě budeš vždycky, moje nejbližší osoba za kterou stojí položit život ..."

skápli mi další slzy tak jsem se zase otočila zády k němu neměla jsem ráda když mě někdo a zvlášť muži vidí brečet

Přišel k ní a chytl jí za rameno.
"Víš že mě je co děláš ... Jsem prostě Tvrdohlavej blbec co si jde za svým ..." řekl a pokračoval vlídně
" Co kdyby jsme na nějakou dobu zmizeli z Konohy ? ... než se celá věc uklidní ? ..."

"My dva? S-spolu?" podívala jsem se na něj "Myslíš že se to uklidní?" pochybovačně jsem se ho zeptala

" I kdyby ne ... nevadilo by mi to ..." řekl a pokračoval
" Tak co ty na to ? "

"Já....nevím." řekla jsem tiše

" Pak tedy ... zašijeme se ... do Země Železa ? ... Je to neutrální Země takže by jim neměla moc vadit naše přítomnost ..." řekl a šel si balit věci

nevěřícně jsem se na něho dívala

Sbalil si věci, vzal peníze, trochu jídla, hodil tašku na záda přišel k Anselle a zeptal se
" Můžeme jít ? " po čemž z batohu vykoukla Nyako

vzal jsem Nyako do náruče a pohladila

"Asi jo."

" Jdeme ... " řekl a začal utíkat směrem k Zemi Železa
Nyako se na tebe zadívala a spokojeně mňoukala.

běžela jsem za ní

Přišel a plácl sebou o pohovku
" Zase "doma" " řekl a slyšel znovu bouchnutí dveří