Tenshiho dům

First topic message reminder :

Můj vysněný dům

Spoiler:

A moje praštěná kočka ...

Spoiler:

Tenshiho pokoj hraje modrou a zelenou barvou.

V tu chvíli jí políbil a Nyako sledovala tuhle estrádu jako celovečerní film.

jemně jsem jeho polibek opětovala a těšila se z pocitu tepla u srdce a položila jsem mu ruku na krk a zavřela oči

Cítil jsem jak mnou projelo vzrušení
Po chvíli jsem si všimnul vycházejícího slunce
"Stačí ti to jako důkaz ? " zašeptal jí do ucha

otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho a jen kývla
"stačí." řekla jsem tiše

Objal jí okolo ramene a sledoval východ slunce
*Vzpomínky ... vzpomínky mě tlačí zpátky ... aspoň se tam podívat ...* pomyslel si

položila jsem mu hlavu na ramena, v hloubi duše jsem moc dobře věděla že to co jsem teď udělala budu litovat a jestli se to dozví další lidé, mohl by být on i já v nebezpečí, i když byla jsem ráda, že jsem ho potkala.....
"T-Tenshi?" začala jsem nejistě

Znejistěj a podíval se Ansellu
" Stalo se něco ?" zeptal se a starostlivě se na ni podíval

"Já.....já bych měla jít zase o kus dál." sklopila jsem hlavu, bála jsem se jeho reakce, hlavnš po tom co jsem udělala

" O ... o kus dál ? ..." zeptal se
Snažil se popírat to, že chápe co myslí
Poté se podíval do země a po chvíli vstal
" Chápu ..." pokračoval " Každý máme něco na práci ... hlavně neudělej zas nějakou hloupost ..."
Po tváři mu stekla lehce slza a pomalu odcházel směrem k Amegakure
Nyako po chvíli vyskočila nahoru a dívala se chvíli na tebe a chvíli na odcházejícího Tenshiho ...

"Měla by jsi jít za svým pánem, myslím že bude potřebovat vlídné pomazlení." řekla jsem směrem k Nyako. POmalu jsem se postavila a podívala se za odcházejícím Tenshim
Vím že ho to bolí, ale on je z jiné vrstvy a já taky o n to musí pochopit, já potřebuju svobodu. Seskočila jsem ze střechy a odcházela pryč z vesnice (přesun)

Naposled se ještě otočil za Ansellou, ale věděl že ona o něj nestojí ...
Otočil se zpět a mohutným výskokem vyrazil k Amegakure no Sato

Nyako běžela za Ansellou

Vrátil se domů s Ansellou v rukou, kterou uložil do postele, převlékl se do kalhot na spaní a lehnul si vedle ní.
Před spaním vzpomínal na jejich nejlepší zážitky.
Nyako vyskočila na postel a lehla si mezi ně.
" Ty víš jak člověka vyprovokovat co ..." zešeptal jsem a Nyako se jen usmívala

probudila jsem se, trochu mě bolela hlava, ale věděla jsem že to přestane, cítila jsem na straně ruky něco teplého a když jsem otočila hlavu zjistila jsem že to je Nyako a vedle ní spal Tenshi, povzdychla jsem si a tím Nyako vzbudila, zvedla ke mě hhlavičku

"Vůbec se nevzrušuj má milá jako bych tu nebyla." pohladila jsem jí po hlavičce a pomalu vstávala

Pomalu jsem otevřel oči.
Zvedl jsem se z postele a uviděl Ansellu.
"Už jsi se probudila ?" otázal jsem se
Očividně jsem si nic moc nepamatoval ...
" Co se vlastně včera stalo ? ... pamatuji si jen jak jsi nade mnou stála ..."

"Nemusíš vědět víc, tohle stačí." řekla jsem tiše a šla pomalu ke dveřím

" P .. počkej ! ... " zakřičel a vyletěl z postele
" Jak jako to mi stačí ! Vždyť jsi mě léčila ! Co se stalo ..." zeptal se když stál přímo u Anselly
" Proč mi to nechceš říct ... jsme snad zase na začátku ? ... " zeptal jsem se poté

"Jo bojoval si s KAzekagem a já tě pak léčila. ak si ani já víc nepamatuju." řekla jsem narovinu a otevírala dveře aniž bych se na něj podívala

" S Kazekagem ?!" Žasnul jsem a vzal Ansellu za ruku a táhnul jí k židli,
Na kterou jsem jí posadil.
Sklonill jsem se k ní " Takže já jsem bojoval s Kazekagem ... na území Konohy, nejspíš kvůli tobě a ty se mi ani nepodíváš do očí ?! Proč jsi z někoho, komu na všem záleželo vyrostla v tohle ?!" zakřičel na ní

"Nemusel si to dělat, neprosila jsem se o záchranu." řekla jsem tiše a natočila hlavu na stranu

"Jsem pořád stejná, jen ty mě vidíš jinak." už jsem skoro neslyšně šeptla

" ... vidím jinak ? ... " řekl jsem
" Ne ... sice jsi se neprosila o záchranu ... ale moje télo reagovalo samo za sebe ..."
" ... Automaticky ..." řekl
Zvedl se zase od ní a zeptal se
" Nechceš něco k jídlu ? "

"Nechci...samo od sebe reagovalo, pěkná výmluva." řekla jsem a vstala taky

" Výmluva ? ..." zeptal jsem se
" Najednou jsi zchladla ... Na střeše jsi mluvila jinak ..." řekl a čekal reakci

"Jsem nukenin a těm se nedá věřit. Jsem nevypočitatelná." odvětila jsem mu prostě a ustoupila od něho trochu dozadu

"Pořád se posuzuješ podle ostatních nukeninů ... ale nevidíš že jsi neprosto jiná" řekl
V čemž mu nejspíš vyjela žilka na čele
Přišel k ní tak blízko jak to šlo a řekl jí
" Jsi NAPROSTO jiná ! Nejsi jako ti vrazi venku ! Uvědomíš si too někdy ?" zakřičel

odstoupila jsem od něj opět

"I já jsem občas vrahi když né přímí." řekla jsem klidně