Vyprahlé pláně

First topic message reminder :

Pláně na kterých nenajdete jedinou známku života.

Na ty dva jsem se koukal z větší dále ale zatím se ten zápas moc nerozjel povzdychl jsem.

Bylo těžké sledovat vítr. Větrné techniky jsou totiž téměř neviditelné. Kdyby nebylo vidět, jak se ke mně blíží ta čepel, tak bych nevěděla, co bych mohla dělat. O maličký kousíček jsem se tomu vyhnula. Při tom jsem skočila trochu dopředu. Rozeběhla jsem se proti Raizovi a u toho jsem dělala pečetě.
"Katon: Hinotama!"
Z mé pusy vyletěla ohnivá koule velká asi jako dva velcí vlci schoulení dohromady (jakože do klubíčka). Ihned za tou koulí jsem vyběhla i já samotná. Skryla jsem se za ní, takže mě zatím nemohl vidět.

Překvapeně jsem se koukal na killi a řeklHezky!

Musel jsem jednat rychle protože ohnivá koule se nezastavitelně blížila.Kdybych použil techniku s větrnou podstatou jenom bych to zhoršil tak budu muset použít Katon.
Vytáhl jsem Tanto z pochvy a začal skládat pečetě Katon:Genzai no kasai
Malý meč začal rychle obalovat oheň až byla čepel celá obalena v ohni tak jsem s máchl s mečem a Ohnivá čepel vyrazila kupředu.Naštěstí to dopadlo přesně jak jsem chtěl moje technika se zrazila s její a rozpůlila ji na dvě poloviny bohužel ji ale rozpůlila příliš blízko sakra rychle jsem zhodil kabát který mi začal hořet aby mi nechytlo ještě víc kusů oblečení.

Běžela jsem za svou ohnivou koulí až do té chvíle, kdy ji rozpůlil. V té chvíli jsem vytáhla kunai a zastavila jsem se. Raizovi začal kabát. Zasmála jsem se a přesunula jsem se před něj.
"Ahojky..." Démonicky jsem se pousmála a kunai zamířil přímo na jeho břicho.

při zhazování kabátu jsem jen zaslech Ahojky a rychle jsem zareagoval Tanto který jsem měl pořad ještě v ruce jsem se pokusil útok odvrátit bohužel sem ji vyvrátil jen z části a způsobilo mi to řeznou ránu na mé pravé ruce. Ale ted mám šanci. blesku rychle jsem poskládal pečetě a řekl Katon:Hi no Retsu a rychle jsem odskočil dozadu ohnivý sloup který měl zakrytý aji vrch začal obalovat okolí kolem Killi tahle Technika byla sice navržena pro obranu ale když se chytře použije je zní dobré vězení. ale já ještě neskončil když byl sloup kompletně utvořen začal jsem opět skládat pečetě Fuuton:Kazekiry řekl jsem co nejtišeji aby mě neslyšela killi zavřena uvnitř sloupu ohně.Větrná čepel vyrazila přímo dovnitř ohnivého sloupu.

Pomaly som zletel dolu lebo som videl zápas a nemohol som si ho nechať újsť.
Sadol som si na neďalekí strom.
(vtáčia forma)

Trošku mě potěšilo, že se mi ho podařilo zranit, ale pak to hned vyprchalo. Díky své nepozornosti jsem ale nestihla zareagovat na jeho techniku, takže jsem tam zůstala zavřená. Naštvaně jsem dupla do země. Sloup byl z ohně. Jelikož jsem neovládala Suiton, nemohla jsem to nijak zrušit. Takže jsem byla zavřená.
Sakra, takhle mě rychle porazí... No jo, takže už to mám prohraný... Právě teď začaly mé depkařsky pesimistické myšlenky. Tak, jako to u mě bylo hodně často.
Ani jsem nic neslyšela, když přímo do mě vrazila větrná čepel a celkem nehezky posekala moje břicho. Kdybych mohla, něco bych proti tomu udělala, ale byla jsem naprosto bezmocná. Ohnivé ani lávové techniky by proti stěně nic nezmohly. Byla jsem tu uvězněná. Takže jsem vlastně teď prohrála.

Sakra ! tolhe jsem přehnal bylo toho na ni moc ! přišel jsem pomalu k ní a uviděl jsem jak se jí z rány řine krev. Sakra!Sakra! Jak se cejtíš řekl jsem a sám v sobě sem v duchu nadával Jak by se asi mohla cejtit když má takovéhle zranění na břiše ! lehce jsem jí ránu začal obvazovat ale v tom šoku jsem ani nevěděl jestli to dělám dobře.

Raději jsem si klekla, abych nespotřebovávala tolik energie. Rána na břiše mě bolela opravdu hodně. Tekoucí krve jsem se nebála. Ta totiž zas tak rychle netekla. Spíš jsem se bála toho, aby mi ven nevypadl nějaký orgán (jako například střeva). Okamžitě jsem se chytla za břicho. Když ke mně přišel (nebo přiběhl, to já nevím, kontrolovala jsem si ránu), tak jsem ho nechala aby mě obvázal. Mezitím jsem v hlavě formulovala odpověď.
"Cítím se hrozně... Nemůžu uvěřit, že jsem tak slabá..." Cítila jsem se trošku smutně. Mozek mě ale nutil myslet na jiné věci. "Tenhle souboj je u konce. Tys vyhrál a já prohrála... A teď bude lepší, když se vrátíme zpátky do Suny a já si skočím do nemocnice..."
Pomalu, ale opravdu velice pomalu, jsem se zvedla a vydala jsem se zpět směrem do Suny.

Počkej řekl jsem takhle bys mohla po cestě někde zkolabovat.Pojď ponesu tě řekl jsem a čekal jsem jestli se Killu odhodlá k tomu abych ji nesl.Bylo mě hrozně tomuhle jsem se mohl vyvarovat ještě štestí že jsem se nerozhodl použít silnějsí techniku mohl jsem Killu odnášed odsud v krabičce od zápalek. I já bych měl jít do nemocnice podíval jsem se na svou pravou ruku stále krvácela.A vůbec nejsi slabá řekl jsem málem si mě dostala stím kunaiem chytře si využila moment překvapení.

"Zvládnu to sama..." Ano, jsem paličatá. A to hodně. Nechtěla jsem se ukázat jako slabá holčička. Vždycky jsem měla nutkání všem ukázat, že to vydržím.
Teď by mě to ale mohlo stát život.
Mé kroky se najednou začaly zdát těžší a dýchání bylo obtížnější. Něco jsem si uvědomila. Opravdu bych neměla jít po svých.
"Ne, nedostala jsem tě ani málem. Možná jsem tě trochu překvapila, ale pak jsem ztratila pozornost a nechala jsem se takhle lehce porazit..." Zastavila jsem se v chůzi. "A možná máš pravdu. Neměla bych chodit pěšky. Máš mé svolení mě odnést..."

Vyděl jsem ji jak se snaží odejít po svých ale po jejich prvníc vrávoravých krocích mi došlo že to sama nezvládne naštěstí to asi v tu samou chvíli došlo taky a dovolila mi abych ji odnesl.
Přišel jsem k ní začervenal jsem se a chytil ji do ruk a nesl jsem ji směrem k vesnici. vypadala hodně zesláble snad to nebude zas tak vážný a rychle se uzdraví.Bolí to hodně?

Když mě vzal do náruče, tak jsem sklopila zrak. Měla jsem v sobě podivný pocit. Takový... ne zrovna příjemný. A hlavně neobvyklý, nikdy předtím jsem to necítila (možná proto jsem ho nedokázala popsat).
"Bolí to, ale asi tak normálně. Zas tak hrozný to není..." odpověděla jsem tiše.

Pomaly som zletel na rameno dievčaťa.

Malý ptáček jí přistál na rameni ale já mu nevěnoval sebemenší pozornostMěl bych raději přidat....při pohledu na její břicho jsem si pomyslel Můj útok asi zanechá jizvu na jejím jinak dokonalém těle Za chvíli tam budeme v nemocnici se už o tebe postarají (přesun)

Podívala jsem se otráveným pohledem na ptáka, který mi sedl na rameno.
"Kšá," řekla jsem a ohnala jsem se po něm rukou. Zamračila jsem se.
To jsem taková mrtvola, že mě už otravujou i ptáci? Protočila jsem oči v sloup. A doufám, že už tam budeme, protože se mi začíná dělat nějak špatně... A břicho nějak bolí. Doufám, že ze mě něco nevypadne ven. Bylo by to nechutný a hrozně by to bolelo...

Zletel som na zem a premenil na draka.
Nechcete sa odviesť?

Přiběhl jsem k nim a řekl skvělý zápas a ty killi pojď radši se mnou k doktorce jestly seš ok i málý škrábanec tě může pěkně oslabit.

odletel som
(presun)

Dorazil jsem na místo svého tréniku a doufal že si trochu zdokonalím své Kekkei Genkai Shakuton.Problém byl v tom že jsem vždy potřeboval větší množství času na spálení tekutin. Vytáhl jsem z batohu tedy několik čutor s vodou a postavil je na zem
Shakuton: Kajosatsu kolem mě poletovaly 4 orby a já snimi pokoušel vypařit vodu co nejrychleji z čutor pryč.

Cesta pouští mě unavovala. Pití mi už dávno došlo a písečné duny nebraly konce. Každou chvíli jsem si myslel, že se tu upeču, usmažím a umřu žízní. Chvílemi jsem si dokonce trošku zoufal, proč zrovna já.
Příště, až se vydám pro Kekkei Genkai do Suny, tak si s sebou vezmu deset litrů vody... Když jsem spatřil nějakého kluka, který tu trénuje, nechápavě jsem zvedl obočí. Jak vydrží trénovat v takovým vedru? No jo, asi to bude místní... Koutkem oka jsem postřehl čutory s vodou. Okamžitě jsem se k nim vydal. Cestou jsem minul toho kluka. Napadlo mě se jen tak zeptat na Kekkei Genkai, které právě hledám.
"Heleď, kluku, nevíš o někom, kdo by ovládal Shakuton?"

Při mém tréninku mě vyrušil nějákej divnej chlap.Nikdy jsem ho v okolí neviděl a pomalu se ke mně přibližoval na jeho otázku jsem jen řekl.
Záleží na tom co od něho chceš ? vypadal trochu jako smrtka měl bíle vlasy a černý oblek.

Sebral jsem ze země jednu čutoru a okamžitě jsem se z ní napil. Byl jsem tak schopný lépe mluvit. S vyschlou pusou to totiž moc nejde.
"Potřebuju od něj jenom takovou malou drobnost... Rád bych poznal sílu toho Kekkei Genkai..." řekl jsem a pousmál jsem se. "Neznáš teda někoho takového...?" Podíval jsem se na něj svýma světle modrýma očima.

Přeměřil jsem si ho pohledem nějak sem tušil že z toho asi nevzejde nic dobrýho ale zvědavost mě opět porazila.
No tak si ho našel co ode mně potřebuješ ?