Oáza

First topic message reminder :

Malinká oáza.

Nejsi na procházce trochu moc daleko od své vesnice ? ten chlápek se mi vůbec nezamlouvá.

No tak já se jdu najíst sám (přesun)

Spoiler:

Po dlouhém čekání mi bylo jasný že on asi jen tak něco neprozradí.
Ts dělej jak chceš pomalu jsem odešel pryč na svoje oblíbené místo k tréninku

(Přesun vyprahlé pláně)

Po dlouhé cestě z Konohy jsem zůstal tady. Viděl jsem docela hodně věcí, ale takhle malou oázu ještě ne. Byla to doslovně "Kapka v moři". Cítil jsem se zde uklidněný. Věděl jsem že jestli je v Suně někdo, někdo dostatečně silný, najde mne. " Shiro ... " Zašeptal jsem si pro sebe a poté se mi v mysli už jen zmítaly různé vzpomínky na Konohu. Ty jsem ale okamžitě rozpustil. " Konoha ? ... Ne ... " Dodal jsem negativním tónem. Odešel jsem z Konohy. Konoha je minulost !

Anbu Root (NPC)

Už nejaký čas sme sledovali týpka ktorý pravdepodobne prišiel z Konohy.. všimli sme si jediného.. znak klanu Uchiha a to.. nám úplne stačilo. Boli sme asi štyria a na sebe sme mali masky aj s uniformami Anbu.. Jeden z nás si začal pripravovať pečate a akonáhle sa Uchiha o niečo priblížil tak si mohol všimnúť ako okolo neho poletujú pierka.. následne by však mal upadnúť do bezvedomia, teda do hlbokého spánku.. to už sa však pri ňom objavili zvyšný traja Anbu ktorý ho zviazali a následne vo veľkej rýchlosti odniesli do blízkeho tajného vchodu, ktorý ústil do sídla Rootu.

(Presun-sídlo Root)

Přišla jsem k oáze a okamžitě jsem začala hledat škorpiona, kterého jsem se měla zbavit. Zamířila jsem pod palmu, protože na sluníčku jsem se už málem usmažila.
"Tfuj, to je vedro... Neskutečný vedro... Chň..." zafuněla jsem žíznivě. Vytáhla jsem čutoru s vodou a napila jsem se z ní. Pak jsem zrak namířila na čistou průzračnou vodu v jezírku. Dávala jsem zároveň pozor, kdyby se objevil někde ten škorpion.

Bleskově jsem se otočila po zaslechnutí cvakání klepet. Ten škorpion byl opravdu veliký. Lekla jsem ho, až jsem nadskočila. Okamžitě jsem upustila čutoru do vody a postavila jsem se do bojové pozice. Udělala jsem rychle pečetě a namířila jsem na škorpiona svou pravou ruku ve tvaru pistole.
"Katon: Hi no Misairu!"
Před něj jsem vystřelila plamen, který sahal až k němu a na zemi před ním vytvořil ohnivou zábranu. Tato technika mu neměla moc ublížit. Spíš ho měla zastavit a možná trochu zastrašit. Škody byly minimální.

Rychle jsem udělala pečetě. Když mě zasáhl škorpion, mé tělo se změnilo na kus špalku. Já jsem teď byla nad ním s kunaiem v ruce. Skočila jsem na jeho hřbet, rychle jsem udělala další pečetě na Kawarimi a snažila jsem se škorpiona zranit.

Mé skutečné tělo jen z úkrytu sledovalo, jak škorpion svým ocasem zasahuje pouze Kawarimi. Udělala jsem dva lávové klony a vyrazila jsem s nimi do útoku.
"Katon: Hinotama!"
Jeden klon vyplivl ohnivou kouli. Druhý klon se rozhodl zaútočit zblízka. Já jsem zaútočila na škorpiona další technikou.
"Katon: Karyū Endan!"

Zrušila jsem oba klony a s nechutí jsem poslouchala, jak je škorpion spalován. Poté, co to skončilo, jsem přišla k místu, kde byl spálen, a začala jsem hledat něco, co po něm zůstalo. Zůstalo. Špička ocasu, kterou měl vztyčenou, když ho plně pohltily plameny. Opatrně jsem ji sebrala a vydala jsem se zpět do Suny za Kazekagem.
(přesun)