Oáza

Malinká oáza.

Kousky mého písku se rozletěly do všech zákoutí,kolem Sunagakure.Technika nazývaná Suna no Kanchi (Sand sensing),se rozprostřela desítky metrů daleko,takže Kazekage ví o každém kroku,ať malých či velkých tvorů.Technika je stále aktivovaná,takže se nikdo,opakuji nikdo jen tak nemůže proplížit do vesnice,či z ní..

Seděla jsem v oáze u jezírka a skrz palmy(?) koukala na vesnici v dálce. Byla pěkná, ikdyž na mě tu bylo trochu moc horko, proto jsem se zastavila tady. Když jsem se na ní dívala neměla jsem ten pocit vzdáleného deja-vu, což znamenalo, že tu nejspíš nebyla ani moje předchůdkyně. Ráda bych se do té vesnice podívala, ale nějaký vnitřní instink mi říkal, že by jsem se tam nedostala. A že by byli problémy. Povzdechla jsem si a opláchla si obličej vodou.

Z ulíc som sa nakoniec dostal až k tomuto miestu .
Nevedel som prečo ale vôbec sa tam nič nedialo a to ma naozaj hnevalo trénovať by som aj trénoval len som nevedel nájsť senseii a preto som sa aspoň vydal na malú pochodzku po okolí ktorá by mi možno prospela aspoň by som zabil nejaký čas .
Ako som mieril k vode všimol som si tam že tam niekto je , docela ma zaujalo že sem niekto chodí preto som k nej pristúpil .
"Zdravím ... "

Podívala jsem se na toho kluka, který mě pozdravil. Na čele se mu skvěla čelenka. Když jsem se zadívala na znak na ní, musela jsem se chvíli soustředit. Znovu se objevil pocit deja-vu a moje podvědomí mi oznámilo, že to znamená, že patří k této vesnici. Nevypadal nepřátelsky, ale člověk si nikdy nemůže být jistý. Přemýšlela jsem, jestli bylo mé minulé já slavné a jestli mě poznal. Slavné částečně skutečně bylo, ale pomalu jsem upadla v zapomění a pamatovali si mě pouze lidé z Kiri, nebo ti, co se semnou osobně setkali. O tom jsem ale nemohla vědět.
Kývla jsem na něj hlavou. Taky zdravím. Co tu děláš? Bylo tu liduprázdno a já jsem přemýšlela, proč sem přišel.
Že by tu měl s někým sraz?

Pozeral som k nej a bola pravda že ja som ju veľmi nepoznal teda vôbec .
"Ale ... v dedine nemôžem na nikoho naraziť a nudil som sa preto som sa vybral na malý pochod po okolí no nečakal som že tu na niekoho narazím no ale čože vy tu ?"
Opýtal som sa keďže ma to docela zaujímalo aj tak bolo dobré že som konečne na niekoho narazil .

Naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se.
Já? Já tu jen tak, přemýšlím. Pohodila jsem vlasy dozadu a ponořila ruku do vody. U pasu se mi houpali Soseiji - dvojčata, každý na jedné straně a v pěkném černém obalu. Po chvíli jsem odtrhla hlavu od vody, na kterou jsem se dívala a trochu se na něj pousmála.
Máte pěknou vesnici. Akorát je tu trochu horko, nemyslíš?

Trocha som sa pousmial aj ja ale to skôr preto aby som sa netváril stále rovnako
"No tak to je ... ešte ani ja som si na toto poriadne nezvykol .
Umm a tak je pravda je tu pekne len niekedy keď si človek myslí že to tu ožije tu je to viac mŕtve než sa zdá alebo skôr jja neviem na nikoho naraziť ."
A to som viac ľudí postretával keď som bol v nemocnici než keď si chodím po dedine
"Kam ste vlastne mala namierené ?"

(ospravedlnujem sa teraz musím na chvíľu ísť .)

Dala jsem ruce dozadu, opřela se o ně a upřela svůj pohled na nebe. Můj úsměv se vytratil, stejně nebyl pravý a na nebe se člověk nemusí usmívat, aby se cítilo dobře a nebálo se ho.
Řekla bych, že nikam. Anebo spíš prostě někam, malinko jsem si pro sebe kývla. Jo, to by bylo přesnější, někam.
Pak jsem se pohledem vrátila k němu.
Neměla bych se tu tak vykecávat s cizím člověkem. Bůh ví, jestli mě nezná.
Povzdechla jsem si a vstala.
A myslím, že je právě čas jít dál, hodně štěstí v životě, usmála jsem se na něj, ale ten úsměv působil tak nějak chladně. Pak jsem se otočila a vydala se z oázi.
(přesun)

Ja som jej iba odzdravil keď už teda šla preč ale mne sa naozaj vôbec nikam nechcelo aj tak sa už nestávalo často že som sa nejako zabavil a to ma hnevalo lebo som stále chcel žiť naplno preto som sa vyzliekol a hodil som sa na chvíľu do vody.
V nej som si takú chvíľu plával no ako som tam sedel pozrel som k nebu bolo to teraz docela príjemné schladenie .
Nakoniec som sa ale odtial vybral von a hodil som na seba šaty vedel som že suchý budem rýchlo aj keď noci bývajú chladné .
(presun)

Cesta mě zavedla k oáze.Byla to velká změna přijít po dlouhé době někam kde není všude kolem písek
Je tu příjemně krásné místo na trénink.
Stoupl jsem si proti hromadě navátého písku na kraji oázy která se zdála jako dokonalý terč
a začal jsem opět trénovat.

raizou čau opět trénuješ to je už trochu moc pojď v klidu na rámen.(a v tu jsem zaslišel jak nám oboum kručí v břiše).Už mám pěknej hlad pojď platim.

přišel jsem a podival jsem se tady je rušno díval sem se na ně ze stromu

Z tréninku mě vyrušil Zotany rámen mě nikdy moc nechutnal. Chtěl jsem mu odpovědět že nejdu ale v tom se objevil nějaký ninja.
Nebyl to ninja ze suny protože měl na sobě čelenku z oblačné.
Kdo jsi a co tady děláš?
Že by zvěd ze skryté Oblačné?

co tě to zajímá ? ale nic slysel jsem ze tu nekde je jeden chlápek v okolí myslím si ho půjdu najít (presun)

Nejsi na procházce trochu moc daleko od své vesnice ? ten chlápek se mi vůbec nezamlouvá.

No tak já se jdu najíst sám (přesun)

Spoiler:

Po dlouhém čekání mi bylo jasný že on asi jen tak něco neprozradí.
Ts dělej jak chceš pomalu jsem odešel pryč na svoje oblíbené místo k tréninku

(Přesun vyprahlé pláně)

Po dlouhé cestě z Konohy jsem zůstal tady. Viděl jsem docela hodně věcí, ale takhle malou oázu ještě ne. Byla to doslovně "Kapka v moři". Cítil jsem se zde uklidněný. Věděl jsem že jestli je v Suně někdo, někdo dostatečně silný, najde mne. " Shiro ... " Zašeptal jsem si pro sebe a poté se mi v mysli už jen zmítaly různé vzpomínky na Konohu. Ty jsem ale okamžitě rozpustil. " Konoha ? ... Ne ... " Dodal jsem negativním tónem. Odešel jsem z Konohy. Konoha je minulost !

Anbu Root (NPC)

Už nejaký čas sme sledovali týpka ktorý pravdepodobne prišiel z Konohy.. všimli sme si jediného.. znak klanu Uchiha a to.. nám úplne stačilo. Boli sme asi štyria a na sebe sme mali masky aj s uniformami Anbu.. Jeden z nás si začal pripravovať pečate a akonáhle sa Uchiha o niečo priblížil tak si mohol všimnúť ako okolo neho poletujú pierka.. následne by však mal upadnúť do bezvedomia, teda do hlbokého spánku.. to už sa však pri ňom objavili zvyšný traja Anbu ktorý ho zviazali a následne vo veľkej rýchlosti odniesli do blízkeho tajného vchodu, ktorý ústil do sídla Rootu.

(Presun-sídlo Root)

Přišla jsem k oáze a okamžitě jsem začala hledat škorpiona, kterého jsem se měla zbavit. Zamířila jsem pod palmu, protože na sluníčku jsem se už málem usmažila.
"Tfuj, to je vedro... Neskutečný vedro... Chň..." zafuněla jsem žíznivě. Vytáhla jsem čutoru s vodou a napila jsem se z ní. Pak jsem zrak namířila na čistou průzračnou vodu v jezírku. Dávala jsem zároveň pozor, kdyby se objevil někde ten škorpion.

Bleskově jsem se otočila po zaslechnutí cvakání klepet. Ten škorpion byl opravdu veliký. Lekla jsem ho, až jsem nadskočila. Okamžitě jsem upustila čutoru do vody a postavila jsem se do bojové pozice. Udělala jsem rychle pečetě a namířila jsem na škorpiona svou pravou ruku ve tvaru pistole.
"Katon: Hi no Misairu!"
Před něj jsem vystřelila plamen, který sahal až k němu a na zemi před ním vytvořil ohnivou zábranu. Tato technika mu neměla moc ublížit. Spíš ho měla zastavit a možná trochu zastrašit. Škody byly minimální.