Dům Mizukageho

First topic message reminder :

Zde Mizukage většinou není jelikož musí obíhat celou vesnici kvůli jejím problémům.

Malinko mi cuklo oko.
Takže přece!
Ruka mi samovolně sklouzla k jedné z Sooseiji, těsně před ní se mi jí ale povedlo zastavit.
Ksó, co to zas dělám? Musím se uklidnit!
Stiskla jsem ruku v pěst a falešný úsměv se o trochu rozšířil.
Takže ještě jednou. Dobrý den, mizukage. Podívala jsem se na něj.

"Ehmmm... jsem Sho Terumi, Mizukage těší mě!" pousmál jsem se na ní mile. "Potřebujete něco..?" naklonil jsem hlavu na stranu a čekal, s čím přišla.

"mě neodpovíte je pravda že Kabuto má Samehadu" zepal jsem se ho protože jsem to opravdu chtěl vědět.

Kývla jsem hlavou.
Těší mě, já jsem... Midori, dodala jsem po krátké odmlce tichým hlasem. Tak docela jsem nevěděla, jak mu odpovědět.
Já... nepřipomínám vám náhodou někoho? naklonila jsem hlavu na stranu.
A zas působím, jak blázen!

"Mizukage neměl ste jít na sraz kagů" řeknu Mizukagemu potom co si nato vzpomenu

Po dlhšom čakaní som len pristúpila ku Shoovi, vlastne som sa postavila vedľa neho. V ruke som zvierala Izanagi ktoré bolo ešte stále v púzdre.. na sebe som pochopiteľne stále mala iba uterák. Takým ľadovým pohľadom ktorý bol však pre mňa úplne typickým som sa na prítomných pozrela.. nič som nehovorila no.. bolo vidieť že som pripravená.. zabíjať.. alebo sa to z môjho pohľadu aspoň dalo vyčítať.

Chtěl jsem něco odvětit, ale ta černovlasá dívka, mě už ZASE překvapila natolik, že jsem skoro spadl ze schodů. Klid Sho!! "E-ehmmm.. Midori.. bohužel, nemůžu ti pomoct... jak jsem říkal, jsem mizukage jen chvilku... ty.. nepamatuješ si to...?" potom jsem se zasekl a otočil se nejdřív na Kunichiho a potom na Lily.. "Asi budeš mít misi..." informoval jsem ji otráveně.

Vytřeštila jsem oči na dívku stojící ve dveřích. Teda spíše na její meč.
I-izanagi? spíš jsem si to pro sebe šeptla, než co jiného. Pak jsem ale vystartovala jak čertík z krabičky.
Ty jsi šermířka, která ho zdědila? Slouží ti dobře? Je v pořádku? ta poslední otázka byla skoro zbytečná. Poškodit Izanagi by se rovnalo nadlidskému výkonu. Oči mi zářili, tohle nebyl hraný výraz.

procházel už asi 15. dům a ptal se asi 6 lidí aby sem vůbec trefil sakra vždyť jsme si to pamatoval teda aspoň myslím přemýšlel když dorazil ke kageho domu uviděl tam 2 kluky a 2 slečny tak jsem vyšel směrem k domu... Zdravím prý tu bydlí mizukage kdo to je? řekl jsme nezaujatým tonem když jsme si všiml jedné ze slečen je mi jakási povědomá určitě jí musím odněkud znát přemýšlel když se díval po kagem mezi těma 4

Prišiel som potichu za Billa a priložil som mu ukazováčik na spánok a potichu som povedal. Čo si zač?

jenom jsem se usmál a řekl to to tady tak kleslo od doby co jsme tady vyrůstal? a zasmál se pak se bezstarostně otočil směrem na blázna co se mu hrabe ve vlasech a řekne co myslíš? Můžeš mi říkat Hanta zasmál se a kdyby vycítil nějaký útok z jeho strany tak by připravený tasit katanu

Prstom som mu stále mieril medzi oči. čo tu chceš? Povedal som s falošním úsmevom na tvári.

Co se to tu kurńa děje...? Vyhlásil jsem slevy nebo co?! Díval jsem se po všech těch lidech u mého domu! "Taakže lidi!!" naznačil jsem rukama poločas xD. "Jsem Sho Terumi - Mizukage, těší mě. Vy co máte nějaký problém a chcete po mě něco, napravo! Vy, co už ho máte vyřešený, ale jen tu stojíte a nudíte se, nalevo! Chápeme..?!" informoval jsem je a jen se ušklíbl. Tolik lidí můj dům asi v životě nezažil! Ještě by mohl přijít Toshi!

tak ty jsi jinčí liga dej tu ruku dolů nebo o ní příjdeš usmál se a dal ruku na jílec katany. můžeš mi říkat Hanta zasmál jsem se a čekal co ten nekňuba zase vyvede
pak se ozval jakýsi hlas to je ai kage pomyslel jsem si a otočil se jenom jsme se na něj díval jak ze sebe dělá šaška a začal se smát jak to ze sebe vyhrkl tak jsme jenom řekl zdravím nemáte nějakou práci?

Fajn, fajn... tak slevy to asi nebudou... "Víš... u nás bývá zvykem se představit, když něco chceme.." pousmál jsem se mile, založil jsem si ruce na prsa a opřel se o futro. Aspoń, že ti hodní lidé nemluví najednou! A taky, že už se nechtějí zabíjet!

Probral mě z mé opravdu důležité práce rušno u dveří. Docela neochotně jsem vstal a s rukama v kapsách zamířil k oněm dveřím. Okamžitě jsem strnul v půlce pohybu a pak se ušklíbl. Opřel jsem se o futra poblíž. "Ale, ale zakládáš školku, Sho?" Odpověděl jsem a ušklíbl se, no rozhodně jsem neměl šanci ho z té situace dostat, na chvilku se pobavím, ale přeci jen. Moc lidí, moc problémů! Neznají náhodou slovo kancelář?

Povzdichla som si.. bolo tu moc ľudí.. príliš veľa ľudí na to, na čo som bola zvyknutá. Mizukage, má prácu.. šepla som ľadovým hlasom.. bol však taký ľadový že dokonale zablúdil ku každému jednému.. pohľad na mňa síce mohol byť dosť zvláštny ale.. pôsobila som naozaj desivo, možno za to mohol aj Izanagi ktorý nadobudol ostatným pocit že sa zo mňa naozaj tá temná aura šíri.. Jedným ráznym švihnutím s ním som medzi Mizukagem a ostatnými vytvorila ohnivú "hranicu".. samozrejme genjutsu ale neradila by som druhým asi sa cez to pokúšali dostať. Neodpovedala som na otázky Midori, sama mohla vidieť že naozaj funguje. Len som sa postavila trocha bližšie k Shoovi, vyrušili ste nás.. je noc.. odíďte.. šepla som znova takým ľadovým pohľadom na Shooa, meč som zasunula do púzdra.. následne som sa na neho doslova nalepila a začala som ho bozkávať, pri tom som ho zatiahla dovnútra a zabuchla som za nami dvere.. proste som dala jasne najavo že.. je zaneprázdnený xD vôbec mi nevadilo že sa tam objavil aj jeho brat, možno som si to len nevšimla.

podíval jsem se jak už jsem říkal jednou můžeš mi říkat Hanta pak došel druhej maník a cosi tam mlel moc jsem si ho nevšímal ale jak ta holka řekla slovo práce začal jsem se od srdce smát holka práce vypadá úplně jinak né že tady spí s nějakou holkou a pak před nosme se mu udělala ohnivá stěna... napřed mi bere práci a pak mě vyhodí z cizího baráku to je komedie zasmál jsem se a a otočil jsme se k tomu nbekňubovi co na mě mířil prstem

Vytřeštila jsem na ní oči.
Fjůů funguje fakt parádně. A má všestranější použití, než jsem si představovala.
Obrátila jsem se na přítomné a trošku se pochechtávala.

jak si všiml chichotající se dívky jenom se usmál a řekl jdem si někam sendou? kage dělá že pracuje a bude to asi na dlouho zasmál se a vykročil směrem ven (přesun)

omlouvámse za edit ale jedno slovo se mi fakt nechtělo psát jako samostatný post

Chtěl jsem něco říct, něco namítnout. Nestačil jsem to. Než jsem stačil reagovat na její slova, cítil jsem ji na svém těle, pak už jsem ani reagovat nemohl. Vždy´t já nic vnímat nezvládal, ani když mě strčila dovnitř, když bouchla dveřmi.
Až když odstoupila, "probudil jsem se". Opřel jsem se zády o zeď, cítil jak mi rudnou tváře. Díval jsem se na ní. Neměl jsem slov! "Proč...?" hlesl jsem po chvíli, kdy jsem konečně nabral dech. Bože, líbala mě dokonalá holka! Znovu jsem zčervenal.

Pretože otravovali.. povedala som.. samozrejme znova tým mojim chladným hlasom a pohľadom.. Naozaj to vyzeralo že to pre mňa nič neznamenalo.. čo vlastne bola tak sčasti pravda.. jediné o čo mi išlo bolo, zatiahnuť ho dovnútra. Potrebujem oblečenie, mužské mi neprekáža.. dodala som s nemenným hlasom a stále som na neho upierala ten svoj "pohľad". Necítila som sa divne a ani.. nijak zvláštne.. bolo to čisto na vyjadrenie toho že proste otravujú..

Dala jsem si ruce za hlavu a kývla na toho kluka.
Stejně mi nepomůže ... nic neví, takže proč ne?
Rozhodla jsem se na chvíli pustit starosti z hlavy. Aspoň chvíli se chovat normálně.
Možná bych měla přestat hledat a začít na novo.
(přesun)

Skoro mě při jejích slovech kleplo. "A tos mě nemohla třeba jen strčit..?" vypadlo ze mě. Pak jsem se zasekla a zhluboka se nadechl. "Ehmm... jasně..." odvětil jsem po chvíli a rozešel se do svého pokoje.
Otevřel jsem prádelník, vytahal všechny trička, našel to nejmenší a podal jí ho. "A-asi na tobě bude plandat... ale nic menšího nemám a Toshi je větší, než já..." potom jsem vyndal ještě kraťasy a podal jí i ty. "N-no... já si půjdu dát sprchu... ledovou... takže.. se oblékni a... nevím, dej si dole snídani, nebo tu zůstań, dívej se na televzi.. nebo co-co chceš.." vysoukal jsem ze sebe a zmizel v koupelně.

Noo.. Tak tohle pohádka o školce nebude.. V duchu jsem sám nad sebou protočil oči a pak se rozhodl tady déle neoxidovat, stejně se tu jenom nudím, chtělo by to si někam zajít, jo přesně tak! Zbytečně se zmiňovat bráškovi kam jdu, chůva to moje není, tak co. Jen jsem se ušklíbl, otevřel dveře a vyšel ven.
(Přesun)