Námestie

First topic message reminder :

...

Pozerala som sa ako Hanaki naskočila na pódiu.. to počasie bolo vážne deprimujúce. Nútilo ma myslieť na Nakameho.. pri jej slovách som len ostala ticho a pohľad som znova zavŕtala niekam do zeme. budeš dobrou Hokage Hanaki-san.. prebehlo mi hlavou a len som k nej zodvihla pohľad.. ako aj k ľuďom ktorý sa na ňu pozerali.

Seskočila jsem dolů a přišla jsem ke Shiro.
"Shiro, já vím, že je to těžké, ale.... Nakame má..... pohřeb.
Za chvíli začne."
řekla jsem smutně a podívala jsem se do země.
Doufala jsem jenom, že se toho Danzo nechytne a nebude to považovat za mojí slabost.
"Já.... půjdu a ... půjdeš i ty?"
zeptala jsem se a po chvíli jsem se jí podívala do tváře.

Pohreb? teraz?.. prebehlo mi hlavou no nedala som na sebe poznať.. ten smútok.. aspoň nie tak ako včera. Prikývla som. Pôjdem tam.. posledný krát sa s nim rozlúčiť.. šepla som potichu a len som potiahla do nosa trocha vzduchu. Nechcela som znova plakať, ani som neplakala no.. bohvie čo bude na tom pohrebe.. Keď som si ho predstavila v truhle.. a ako ho dávajú pod zem.. trocha sa mi zatočila hlava no nejak som to ustála.

Věděla jsem, že tam Shiro bude chtít jít, ale čekala jsem, že bude plakat.
Ale neplakala.
Je silná a dokáže se ovládat.
"Shomei bushin no jutsu."
špitla jsem a vedle mě se objevil jeden světelný klon.
Věděl, co má dělat.
Šel do kanceláře Hokage, dělat papíry a rozdávat mise, dokud nebudu hotová se svými věcmi.
"Půjdeme?"
zeptala jsem se, abych si byla naprosto jistá jejím rozhodnutím.
/přesun/

Hanaki řekla Shiro o pohřebu, čekal jsem, že se rozbrečí, ale Shiro byla klidná, jen se zdála trochu vystrašená.
Já jsem měl v plánu jít.
(přesun)