Kairyo

Přišel jsem do nejzaššího kouta lesa poblíž Kostry, na mýtinu, která nikdy nenesla a ani nebude nést žádný vznešený název. Tam jsem pohodil ty dva ninji, zatímco jeden ležel dál od toho druhého. S rituálem jsem čekal na Tobiho, aby neměl kecy. Přecejen .. na mě něco má ... stejně jako já na něj ...

Takmer okamžite som sa dostavil za ním.
"Prosím, neviem sa dočkať," prehovoril som mierne sarkasticky.

" Tse ... " Ušklíbl jsem se a vyvolal pečeť velkých rozměrů. V jedné stála oběť a před ní byly dvě pečetě. "Země" a "Nebe". Poté jsem jen použil DNA toho, kdo má být oživený a oběť začalo obalovat několik set, papírků podobným, objektům. Nakonec se na jeho místě stvořil Kakuzu, který byl naprosto mimo a nevěděl co se děje. " Tohle je první část .. Pokud ti to mozek pobral, můžeme přejít k další ..."

"Svoje nie veľmi vtipné poznámky si môžeš odpustiť," upozornil som ho.
"Prosím, pokojne môžeš prejsť k druhej časti. Som jedno veľké ucho," prehovoril som a nadšene hľadel na Kakuzua.
Tse, tak mocná zbraň v rukách tak slizkého hada.

pes kůň tygrPostavil jsem před něj a podíval se mu do očí. " Stačí mne ovládnout a donutit mne vytvořit tyhle pečetě. " Jakmile jsem to dořekl, vytvořil jsem tři pečetě, Psa, Koně a Tygra. " A poté mě donutit vyslovit slovo "kai"" Dořekl jsem a čekal v laxním stylu jeho reakce. " Například tvým sharinganem ... Nebo zapečetit duše těl, to je jedno."

"Znie to celkom jednoducho, ak mi teda neklameš," pohliadol som naňho prísnejšie.

" Nemám tolik odvahy na to, abych ti lhal " Dodal jsem s úsměvem a očekával že nad Kakuzem upevní svoji nadvládu. Poté jsem se ke Kakuzovi otočil a jen prohodil. " Jak se ti líbila smrt otrávením ? " Zasmál jsem se arogantně.

Kakuzu
Čo to má znamenať?! počudoval som sa nad situáciou.
"Smrť?" dával som si pomaly dva a dva dohromady.

"Kakuzu," nechal som ho pohliadnuť mi do oka.
"Je niečo, čo by som ti mal povedať," prostredníctvom sharinganu som mu odhalil niekoľko skutočností a zároveň ho vyprostil z Kabutovej nadvlády. Nebolo to vôbec tak ťažké, keďže doňho nič nevložil (ako to robieval aj Orochimaru s hokage).
"Vám, niekoľkým vybraným akatsuki, bol zoslaný dar z nebies. Dostávate nesmrteľnosť a druhú šancu, aby ste pomohli pod vedením mňa, Uchihu Madaru, nastoliť dlho očakávaný krvavý mier."

Kakuzu
Konečne som si dal všetko v hlave dohromady.
"Budiš, ale je tu jedna vec, ktorú by si mal vedieť, Madara," oslovoval som ho tak, hoci som mal isté pochybnosti.
"Zadarmo nepracujem," prehovoril som s úsmevom pod maskou.

" Vypadá to že budeš muset Kakuzu " Usmál jsem se. " Tobi ... Nebuď tak namyšlený .. Ale teď k další části ... " řekl jsem a pomalu vcházel do komplexu.

"Ozval sa ten správny," reagoval som hneď na jeho poznámku k namyslenosti.
"Pochopiteľne," aj s Kakuzuom som vchádzal dovnútra.
"Niečo za niečo, prišiel čas, kedy ti i ja odhalím zopár zo svojich tajomstiev," postupovali sme tmavou chodbou.

* Takže něco za něco jo ? ... Radši bych materiál ... * Zamyslel jsem se a vcházel dovnitř. " Tak ? Co to bude ? " řekl jsem nezaujatě a zamyšleně.

Konečne sme sa dostavili doprostriedku obrovitánskej miestnosti, uprostred ktorej sa rozpínala neskutočne veľká socha Gedō Mazō, i s už nazbieranými bijuu vo vnútri. Jednalo sa nepochybne o majestátny pohľad, v porovnaní s ňou sme my boli sotva o veľkosti hmyzu.
"Pravdepodobne chceš vidieť dôkaz pravdivosti mojich rečí ohľadom DNA Hashiramu, je tak?" spýtal som sa Kabuta s úsmevom pod maskou.

''Tobi, již dorazil, jak koukám, už jsem čekal''
Pověděli jsem a postávali jsem kousek od Sochy

" Samozřejmě ... " řekl jsem a nemohl spustit oči ze Sochy Kacířského démona. Byl tak obrovský a majestátní. My jsme byli s našimi technikami nic, oproti jeho síle. Ale se zájmem jsem sledoval Tobiho až do nejnižšího patra komplexu.

"Vítam ťa, Zetsu. Priniesol som si sem návštevu," ukázal som na Kabuta.
"Tak, môj drahý slizký priateľu, pohliadni na umelecké dielo."
Pochopiteľne som mal namysli žijúci klon prvého hokageho.
"Dúfam, že ti to ako dôkaz stačí," prehovoril som, zatiaľ čo sa Kakuzu zdržiaval za nami bez komentára.

" Stačí ... Teď splň druhou část své dohody, dochází totiž trpělivost i mne ... " Odsekl jsem a podíval se někam jinak. Začal jsem zase stoupat po schodech a očekával, že splní to, na čem jsme se domluvili.

oběvil se výstup z dimenze... rozhlédl jsme se.. zdravím Kabuto-dono pojďte za mnou mám tam ty věci které jste po mě žádal... ďábelsky jsem se usmál a čekal na kabuta...

"Myslím si, že som to povedal dosť jasne ešte v čase, keď sme uzatvárali našu dohodu. Uchihu dostaneš až potom, ako naša malá hra na chytanie bijuu skončí. Každopádne sa nemusíš obávať, ja svoju dohodu splním a to do posledného puntíku, ten Uchiha za tebou pôjde ešte rád a sám, akurát musíš vyčkať času," uistil som ho a sledoval jeho odchod.
"Kakuzu, vráť sa s ním do sídla a zoši Hidana. Budete spolu pokračovať v chytaní jinchuuriki tak ako doteraz."
Ten po chvíli prikývol a vydal sa teda za Kabutom, zatiaľ čo ja som aj so Zetsuom ostal v úkryte.

Objavil som sa i so Sasukem v jednej z miestností úkrytu. Položil som ho na posteľ, usadil sa vedľa neho a čakal, kým sa prebudí.
Uchiha Sasuke, spĺňaš všetky požiadavky, preblesklo mojou mysľou.

Nočné mory ktore preletavali mojou hlavou napokon skončili a ja som sa ocitol opať v realite.Pomali som zdvihol hlavu a obzeral sa kde to som všimol som si že vedla mna leží nejaký chlap o nevenoval som mu pozornosť a len som si ruku položil na moje oči a v tichosti tam sedel nechapajuc čo sa kde to som.Vlastne moje myšlienky od toho ako som naposledy videl Itachi sa pominuli.

"Dal som ti nejakú tú prvú pomoc," prehovoril som a venoval mu svoju pozornosť.
"Tvoje zranenia sú vážne, tak skoro sa nepohneš. To však nič nemení na skutočnosti, že si zvíťazil, hoci by som ti pre každý prípad radil nehazardovať toľko so svojim životom. Každopádne, zahoďme formality stranou, prišiel som ti povedať niečo dôležité."

Pozrel som opať na toho chlapa čo sedel vedla mna no netrvala to dlho a opať som zvrtol svoju hlavu naspať nemal som v umysle počuvať nejake reči od niekoho koho som vobec nepoznal.Kedže som bol sám zamorený v myšlienkach nevedomky čo sa deje a stále som mal pred očami suboj ktorý sa odohral pred tým než som sa objavil na tomto divnom mieste.

"Ako by sa dalo čakať, nulový záujem," poznamenal som pobavene.
"Vzali sme to za zlý koniec. Pokus číslo dva, bude to o Itachim," prehovoril som s úsmevom pod maskou a ticho vyčkával na jeho reakciu. Sledoval som najmä výraz v jeho tvári.

Tento krát smerujuc hlavou dole som otovril oči najviac ako som len mohol a telo sa mi trocha roztriaslo."Nerozumiem čo máš take doležité aby si mi ešte povedal o Itachim všetko čo som potreboval viem"A dalej zo mna ani hlasok nevypadol nemal som dovod ale nechápal som jakto že tento človek vedel vobec niečo o Itachim kdo to može byť a prečo mi vobec pomohol.