Yukiyuya Yami vs. Daisuke Maeda * vs. Yukki Maeda

First topic message reminder :

Den vystřídala temná noc,která byla něčím výjimečná,měli se totiž střetnout dva shinobi a poměřit mezi sebou svoje síly,oba vlastnili velmi silné pokrevní vlastnosti,též nazývané jako Kekkei Genkai a měl to být souboj na život a na smrt. Byl to souboj mezi potulnou kunoichi,která pocházela z Kirigakure no Sato a mezi jedním chuuninem ze Suny,právě teď a právě tady na tomhle posvátném míste,kde se ve vzduchu nehybně vznáší kusy ztraceného města jménem Tenbatsu ( 天罰 Zatracení ).

Spoiler:

Yukiyuya Yami

Jakmile se ke mě princátko rozešel,poznala jsem na něm,že něco není v pořádku,musela jsem pouze smát nad tím,jakou rychlostí ke mě šel,protože se spíše coural a sotva udržel rovnováhu. Já ti říkala andílku nevstávej tak brzo,tady máš následky hele! Usmála jsem se a poté mi něco Daisuke začal šeptat do ucha,byl to postřeh o negativním efektu mého Kekkei Genkai,nad kterým jsem se pouze ušklíbla. Takže přeci jen přišel na ten vedlejší efekt zatížení,ale nevadí...Já také znám jeho slabiny,takže jsme teď na tom nastejno... Pomyslela jsem si a jakmile byl u mě temný princ opět velmi blízko,jen jsem nechala všechno tak jak bylo a posléze ucítila jeho rty,opět na těch mých,přičemž to byl on,kdo mě tentokrát kousl do jazyka. Hmm že by repete? Jak chceš! Zavřela jsem oči a nechávala jsem se unášet slastí krve,která nám opět kolovala v ústech,jakmile jsem však ucítila jednu Daisukeho ruku na zádech,která by nebyla zase až takový problém,ale ta druhá,která byla níž jak na zádech,čili na mém pozadí,tak jsem ho od sebe prudce odstrčila,takže tou silou spadl na zem a toho momentu jsem pro změnu využila já. Rychle jsem k němu přiběhla a opět si mu sedla na břicho,přičemž nehty mu zaryla hluboko do hrudi,takže mu ta místa začínala rudnou,jak se v nich hromadila krev,stačilo jen o trošku víc přitlačit a narušila bych mu kůži. Takže ty takhle? Ale no tak,můj malý temný princi,snad si si nemyslel,že se nechám ovládat jako nějaká hadrová panenka! Nehty jsem mu zaryla hlouběji do kůže,takže mu z nich pouze vykapávala kapička krve,kterou jsem následně olízla a poté mu prsty opět zajela do krátkých vlasů. Nebuď naivní princátko! Usmála jsem se a jazykem mu olízla ret,ze kterého kapala další douška krve,vlastně pro mě byl můj anděl něco jako osoba,která mě naplňuje neukojitelnou touhou a zároveň žízní po krvi...

Po dobe boskávania som s jej krvi necítil to čo kedysi nevedel som prečo ale vobec ma to neťahalo k nej nemal som tušenia prečo ale bolo to tak.S ničohonič som sa ocitol na zemi a ležala mi na bruchu.Prstami mi zarila do kože, no moj tupi výraz sa nemenil a len som hladel na nu.Ako mi oblízala krv s ust to bolo finálnym číslom.Chytil som jej ruky čo mala do mna zarité a zmaťkol osm jej ich až tak že bolo počuť jemné krupnutie.Odsotil som ju od seba preč a pomali som sa postavil.Obzeral som si tuto krajinu ktorá vela toho zmenila.Silno som sa nadýchol a moj ciel bol jasný rozdávať temnotu svetu a každý kdo sa mi postavý do cesty bude trpieť."Temna paní ked chcete vydajte sa somnou na cestou alebo sa vydajte vlastnou to už je na vás do ničoho vas nutiť nebudem"Začal som si rozhýbavať končatiny a premýšlal ktoré miesto ako dalšie navštívim.O chvílu ticha sa postaral večerny vánok a padanie kamenov.Usmial som sa a vyslovil "Suna"
Bez nejakej odpovedi od temnej paní som začal skákať s kamena na kamen a užíval si poslednu vonu tohto kraja ktorý bol pre mna znovuzrodením a nastolenia novej sili a nového začiatku.


(Boj je u konca výťazom nsa nestal nikdo.)