Unraikyo

First topic message reminder :

Místo tréninku Kiraa Beeho.

Po nějaké době čekání jsem ho našla na místě, kde jsme se setkali poprvé, jak zběsile mává katanou. Opatrně jsem se k němu přiblížila a pozdravila: "Ahoj."

Nervózně jsem se na postavu podíval a když jsem zjistil, že je to Arame, přestal jsem se hýbat a usmál jsem se. Ahoj.. a promiň. Když trénuju tak je ze mě někdo jiný. Zasmál jsem se ještě a pak trochu ustaraným hlasem pokračoval. Tak co? Jak to šlo s Raikage-sama? Když jsem ucítil jeho chakru, tak jsem si dělal ještě větší starosti. Přiznal jsem se a čekal na odpověď.

"Je to vyřešené," odpověděla jsem a sedla si na zem, protože už jsem byla hodně unavená.

Tak jo. Stručně jsem se vyjádřil a přemýšlel jsem, jak zase navázat konverzaci. Chceš teď trénovat? Víš, když už jsem se do toho dostal tak asi jen tak jendoduše nepřestanu. Usmál jsem se a natáhl k ní ruku, abych jí popřípadě pomohl pomoci vstát.

"To radši ne," řekla jsem, "jsem už hodně unavená, ale klidně trénuj dál, budu tě pozorovat." Myšlenkami jsem byla někde úplně jinde. Pořád jsem musela myslet na svůj trest, hrozně mě zajímalo, jaký člověk to asi bude.

Jak myslíš. Odešel jsem trochu dál a snažil jsem se přijít na nějakou techniku s mečem, jelikož i když bojuji s Kenjutsu, žádné techniky neovládám. Stoupl jsem si mezi dva stromy a přemýšlel jsem nad nejlepším způsobem, jak bych je rozsekal. Vyskočil jsem do vzduchu a párkrát se otočil s katanou nataženou, takže jsem stromy přesekal. Přistál jsem na zemi a pozoroval výsledek. S tímhle vesnici neochráním. Řekl jsem si v duchu a bouchl jsem do země.

Zvuk padajícího dřeva mě probudil z přemýšlení. "Co to je?" zeptala jsem se nechápavě.

Ah.. promiň že jsem tě vyrušil z tvého -jak bych to nazval- meditování? Jenom jsem něco zkoušel. Ale chtěl bych ti pomoct s Gobim. Vážně se ti nechce trénovat? Usmál jsem se a i když jsem znal odpověď, stále jsem ji sledoval.

"Hmm...tak jo," zamyslela jsem se, "ale jak mi chceš pomoct?"

No.. popravdě nad tímhle jsem nepřemýšlel. Sedl jsem si na zem a přemýšlel nad dobrým způsobem, jak pomoct. To jsem vážně až tak k ničemu? Tuhle myšlenku jsem zahnal a podíval se na Arame. Promiň, ale asi nejsem schopný ti s Gobim pomoct. Jestli chceš trénovat něco jiného, tak řekni. Neměl jsem z toho moc dobrou náladu no doufal jsem, že to Arame nebude moc vadit. A pokud chceš, tak můžeš zkusit nějak to vyřešit. Budu tu, abych tě hlídal. Kdyby ses měla vymknout kontrole, pokusím se tě alespoň omráčit. Řekl jsem nakonec a pokusil se o úsměv.

"Tak jo," řekla jsem a pokusila se naladit na Gobiho čakru. Když se mi to dařilo, začala jsem jí tahat ven jenže vůle šla zase s ní a mě se začal tvořit první ocas. Snažila jsem se ho uklidnit, ale byla jsem moc unavená.

Když jsem tuhle scenérii uviděl, lekl jsem se, jelikož jít bojovat jinchuriki není moc bezpečné, bleskově jsem se k Arame rozběhl. Sakra.. už nikdy jí nebudu k ničemu přemlouvat.. Ta holka udělá všechno a je to jenom moje vina! Začal jsem si v hlavě nadávat, no Arame byla přednější. Snažil jsem se, aby mě nezaregistrovala a v mžiku jsem jí rukojetí mého meče udřel do zátylku. Doufal jsem, že to Gobiho chakru zatlačí. Arame spadla na zem.

Trošku to Gobiho oslabilo, ale bohužel jsem byla stále při vědomí. Alespoň to mělo takový výsledek, že už další ocasy nerostly. Pořád jsem se snažila nějak ho ovládnout, myslím, že se to i trochu dařilo, ale navenek nebylo nic poznat.

Když jsem pozoroval co se děje, došli ke mě ty nejhorší myšlenky. Co když ji Gobi ovládne? Byla by to moje vina! Zase bych jí přivodil problémy. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem Arame slíbil, že ji ohlídám. Nevěděl jsem, jak to zastavit, tak jsem vsadil na techniku omráčíš-přežiješ. Rozběhl jsem se k ní a snažil jsem se ji omráčil. Zaměřil jsem se na zátylek a snažil jsem se ji zasáhnout znova.

Otočila jsem hlavu. Gobi chtěl hned zaútočit, ale hodně těžce jsem se ovládla a rána dopadla tam, kam měla. Ucítila jsem prudkou bolest a cítila jsem, jak Gobiho čakra mizí. *Vážně to není žádné štěně...* pomyslela jsem si ještě, než jsem padla do bezvědomí.

Když Arame spadla a Gobiho chakra konečně ustoupila, přenesl jsem ji opodál ke stromům a položil ji na trávu. Čekal jsem až se probudí, abych se ji omluvil.

Na malou chvíli jsem zavřela oči a ocitla se před obrovskou klecí. Každá ze železných tyčí, které poutaly démona byla silná asi jako moje ruka. Podívala jsem se na jeho tvář a začala jsem se trochu bát. Chtěla jsem mu něco říct, ale nebyl čas. Celá místnost se totiž začala rozplývat. Pomalu jsem otevřela oči a hlesla: "Co se stalo?"

Arame.. konečně ses probudila. Řekl jsem trochu nepřítomně. Chci se ti omluvit, víš, pokaždé, když se dostaneš do problémů, tak je to mou vinou. Jak s tou organizací, tak se mnou. Podíval jsem se na ní. A co Gobi? Šlo ti to už líp? Zeptal jsem se s úsměvem. Dneska bychom už asi měli s tréninkem přestat. Vypadáš opravdu unaveně.

"Neomlouvej se!" okřikla jsem ho možná až moc silně, "S Gobim jsem nemluvila a to s tou organizací byl i můj nápad."

Jasně. radši to neřešme. Můžeš vstát? Asi bychom se měli vrátit do vesnice. Měl jsem už lepší náladu, že je Arame v pořádku a pomohl jsem ji vstát.

"Půjdu se domů trochu vyspat, zítra si tě najdu, jo?" řekla jsem, když už jsem stála pevně na nohou.

Jasně.. tak se zatím měj. Zakýval jsem jí a sám se vydal vlastní cestou.

(přesun)

Kráčel jsem rovně až ke stromům, kam jsem včera přenesl Arame. Dnes bych měl už vážně trénovat pořádně. Blesklo mi hlavou a podíval jsem se na stromy. Katon:Hotarubi Řekl jsem do ticha a z dlaní mi začali vycházet malé, svítivé kuličky. Zaměřil jsem se na strom a snažil jsem se, aby kuličky dopadly tam, kam jsem chtěl. Při doteku se stromem se ihned vznítili a strom sežehli plameny. Uf.. je to lepší než minule. Řekl jsem spokojeně a sledoval, jak strom dohořívá.

Pomalu jsem se sunula k místu, kde jsem se měla setkat s tím člověkem. Raikage-sama říkal, že mám přijít večer a já tu nechtěla být pozdě. Všimla jsem si, že tu trénuje i Shiki. "Ahoj," pozdravila jsem trochu nepřítomně a sedla si.