Takeru Takahashi
Procházeli jsme lesem, celá tahle zkouška byla jen něco jako fraška, alespoň pro mne. Už jsem to jednou zažil a neměl jsem moc dobré vzpomínky právě na toto místo. Možná jsem se měl bát, možná jsem měl být víc bojechtiví, ale toto místo mě akorát donutilo si vzpomenou na věci, na které jsem se snažil roky zapomenout. Procházel jsem společně s Mizore lesem a přemýšlel jsem o hodně věcech, o mojí změně, o tom, co se vlastně celou tu dobu dělo, prostě o všem. Přemýšlel jsem též o Mizore, o tom, jak mě právě ona změnila, pouze jsem se musel nad tím faktem pousmát Dobrá tedy, už ať je Zkouška za námi Mizore, staneš se Chuninem, ať to stojí cokoliv... řekl jsem a zasmál jsem se na ní, ona byla člověk, jeden z mála, ke kterému jsem cítil něco jiného než nenávist a neměl jsem chuť ho hned zabít, nepřetvařovala se, nebála se a nekoukala na mne skrze prsty, z mého přemýšlení mne však vyrušil šramot, velice zvláštní a nepříjemný šramot, pootočil jsem se a pouze jsem se pousmál, už dávno okolo nás všude po okolí poletovaly miniaturní nanokrystaly, které mi kdykoliv mohli ohlásit cizí chakru nepřítele, a tak se i teď stalo, několikrát jsem máchnul rukou a tím jsem vylákal onoho narušitele ven z jeho úkrytu, neviděl jsem na jeho pásku vesnice, protože ji měl zakrytou, vlastně celá jeho tvář byla zakrytá, šlo však poznat, že to rozhodně nebude žádný profesionál, ba naopak. Několika technikami se mi snadno povedlo získat na naše štěstí nefalšovaný skutečný svitek, schmátl jsem ho v ruce a rozešel jsem se společně s Mizore směrem k místu, kde jsme měli podat hlášení.
