Južná časť lesa

Vstupna brána do južnej časti lesa.

Došiel som sem aj s tým shinobi aj s Ferii pozrel som sa na bránu no z vonku to nevyzeralo moc nebezpečne čakal som čo sa bude diať dalej.

Trochu znuděně jsem se opřela o plot. Byla jsem trochu nesvá... představa, že musím tam dovnitř, mě nijak nenadchla. Nic neumím, nemám šanci to udělat! Neučila jsem se jutsu, neučila jsem se obranu.. neumím nic... paráda Fei!

Poslušně jsem pokývala. Potom jsem se otočila na Daisukeho. "Tak do toho par´táku!" usmála jsem se a vkročila dovnitř temného lesa... ne neměla jsem dobrej pocit!!

Celu dobu pri bráne som sa držal za hlavu pretože ma strašne bolela nevedel som čo sa deje oči ma nesmierne boleli a musel som si ich v kuse držať bolesť bola prirovnatelná k ihliam.
"Heh dobre zahlasené tak teda podme"
Došiel som vedla nej už v mieste kde bola brána,z vnutra išlo podozrivé ticho.
Ah Daisuke čo si to len spravil ved ja vlastne nič neviem musím sa s časti spolahnuť aj na Ferii.
Očami som prebehol na jej chvílu som jej do nich pozeral a zavrel som.
Ah takže som aspon neni jediny s divným pocitom,ale jej srdce bije pravidelne takže..
Jednu ruku som jej položil na rameno"tak podme Ferii určite to bude dobré a ked nie stretneme sa spolu v druhom svete"
Usmial som sa nu zdvihol palec hore a jedným okom som mrkol,dal som dole ruku a otočil sa na ten les.
"Uff tak je čas"vyrazil som vpred do lesa.

(Takže neviem či ste mali chuť bojovať v tomto lese o svitok ale možte sa podakovať Tenshimu ktorý vymyslel že svitky sa daju hned takže vaše posledné posty nech su mierene na niečo také bojovali sme s tym a s tým a získali sme od neho svitok a vraciame sa do stanoviska)

Aby bola aspon predstava toto je svitok:


(Takže gratulujeme)

Hlasitě jsem si oddychla. Had, asi tak pětkrát větší než obvykle hadi bývají se válel v prachu a ani se nehnul. Had?! Proč sakra had?! Přežiju myši, hmyz, netopýry.. ale HAD?!
Otřásla jsem se odporem. Brr jak já nenávidím tyhle slizký potvory!! Otočila jsem se na Daisukeho a usmála se. "Tak... týmová práce nebyla tak úplně nejhorší!" zakřenila jsem se a zvedla svitek, co se válel vedle toho ztočeného tvora. Došla jsem k němu a podala mu jej. "Vezmi jej prosím, jsem schopná ho ztratit, ještě než vyrazíme!" pohodila jsem vlasy a setřela si krev z dlaní.
Pak jsem se otočila a rozhlédla se kolem sebe. "No... asi bychom se měli vydat někam... pryč, ... ne?!" zase jsem se otočila na svého týmového par´táka a čekala jeho odpově´d. Rozhodla jsem se, že tu příhodu přejdu... to že s ním mluvím mi ještě nezaručuje náš vzájemný vztah! A vůbec, kdo by stál o kamarády..?

Ten had bol velmi nechutný nemal som rad hady nepatrili medzi moje oblubene zvierata.
Konečne sme s nim skončili teda lepšie povedané Ferii pretože ja počas boja som dostal bolesť a ona sa musela postaviť predomna a zachrániť ma aby mi ten had neublížil.
Dostal som na samého seba hnev,nedokážem ani partnerovi pomocť čo tu vlastne robým.
Mlčky som si zobral svitok"vráť me sa tam kde sme začali myslím že to bude najlepšie".
Bez dalšich rečí som sa držiac za oči vidal naspať.
(presun)

Vzdychla jsem a protočila oči. "Bože!" vzdychla jsem zase a rozeběhla se za ním, nevnímajíc toho hnusného mrtvého tvora, ani tu další havěť, co se plazila, létala a běhala kolem nás! (Přesun)