Jméno: Midori
Příjmení: Kishin
Přezdívka: Zatím žádná
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: B
Barva očí: Světle modrá
Barva vlasů: Kaštanová
Klan: Kishin
Kekkei Genkai: ---
Záliby: Trénink, být ve společnosti a bavit se, spánek
Zlozvyky: Drzost
Povaha: Midori se snaží nebýt středem pozornosti, má ráda, když je někde v ústranní a nemusí o ničem rozhodovat. Vyhovuje jí poklidný život ve společnosti, zkrátka bavit se jako ostatní. Jinak je celkem přátelská a milá, když však zasáhnou její zlozvyky, dokáže být vážně otravná..
Oblíbené jídlo: Yakitori
Neoblíbené jídlo: Sushi
Zaměření: Ninjutsu, ovládání meče bezejména
Výbava: Základní výbava ninjů, rudý plášť, Meč bezejména (Není ničím speciální, jen je obrovský, ale lehký, takže Midori nedělá problémy rozdávat s ním rychlé rány)
Vesnice: Sunagakure no Satto
Hodnost: Chuunin
Element: Raiton
Minulost:
Byl slunečný pátek bez mračen, 24.4. a v nemocnici Písečné se odehrával nejšťastnější okamžik dvou zamilovaných. Zrodil se zde nový život. Doktor, který zběsile pobíhal po pokoji a vykřikoval, aby budoucí matka tlačila, byl opravdu na nervy. Sestřička se snažila dýchat s matkou, protože otec dávno ležel na zemi, protože omdlel. Nezapomenutelný zážitek. A právě v tu chvíli se po nemocnici rozezněl křik té maličké.. Mě. Byli to totiž mí rodiče, kteří způsobili takový povyk. Když se zjistilo, že jsem děvčátko, okamžitě mi připadlo jméno - Midori. Midori z klanu Kishin. Podle toho, co mi matka vyprávěla, jsme spolu prožívaly další dva týdny v nemocnici, zatímco otec všechno připravoval doma. Když nás pustili domů, tak jsme se tam pochopitelně vydaly, tedy přesněji, já jsem tam byla odnesena v matčině náručí. Následovaly tři roky pokojného života, v nichž se nedělo nic zvláštního. Jen jsem rostla, jako každé dítě, a přišel čas, abych se naučila hovořit, chodit a všechny ostatní základy. Jako první nastalo mluvení, rodiče totiž chtěli, abych radši mluvila, než začala pobíhat a narážet do stolů ve třech letech. Mé první slovo nebylo vůbec tradiční. Neřekla jsem Mama, ani Tata, ani Baba, ani nic podobného. Jednoho večera jsem prostě najednou vykřikla slovo "kunai" . Vlastně v mém podání to bylo spíš "Kuaai", ale to není důležité. Tehdy nastaly oslavy, protože od té doby jsem se mnohem víc snažila hovořit. Když už jsem o půl roku později zvládala téměř vyslovit všechna základní slova plus Kunai, došlo na chození. Tady už učení trvalo mnohem déle. Nedokázala jsem udělat víc než jeden krok, i když "výcvik" trval rok. V pěti letech už jsem to skoro měla, akorát jsem se vždycky posadila na zadek. To ovšem stále nebylo to nejhorší. Další dva roky, tedy do sedmi let, jsem se učila všechny ostatní věci. Uměla jsem mluvit, chodit, číst, psát i počítat. Rodiče velmi dlouho přemýšleli, jestli jsem připravená na akademii, prý jsem nebyla. Když nastal čas, přihlásili mě tam. Byla jsem ve třídě nešťastná, protože se mnou nikdo nemluvil. Aspoň jsem se ale učila, takže mi základní techniky a veškeré informace potřebné k vědění šly dobře. Když se blížily geninské zkoušky, bylo mi jedenáct. Těšila jsem se, ale byla jsem nervózní. Začala jsem trénovat mnohem víc, abych je zvládla. Stejně jsem ale byla nervózní. Když nastal ten den, málem jsem dostala nervový šok. Test započal a tužky všech žáků se pohybovaly po papírech. Během testu bylo velké množství studentů diskvalifikováno, takže můj stres stále narůstal. Odevzdala jsem test mezi prvními a vyhlášení prokázalo, že mé snažení nebylo marné. Test jsem zvládla. S hrdostí jsem obdržela čelenku naší vesnice a tak se stala Geninem. Dostala jsem se do týmu, kde už to bylo lepší, komunikovali semnou. Náš sensei mě toho spoustu naučil, jako třeba udržet si klidnou povahu i v nejhorších situacích. Následovaly roky tréninku a plnění misí. Občas jsem se zranila, občas se zranil někdo jiný, ale dle všeho to stálo za to! Když jsem se konečně naučila první techniku kromě těch z akademie, byla jsem radostí bez sebe. Jelikož se zjistilo, že můj element je Raiton, naučil mě sensei, který měl náhodou také Raiton, techniku Raijū Hashiri no Jutsu. Dalo mu to sice práci, protože jsem nebyla zrovna dokonalá, ale zvládli jsme to. Konečně jsem v týmu měla nějaké větší uplatnění, byla jsem silnější, na chuuninské zkoušky jsem si ale stále netroufala. Když však za další dva roky, tedy v mých patnácti, nadešel čas zkoušek, byla jsem tak nervózní, že ani léta tréninku klidné povahy nepomohla. Uměla jsem již další techniku, ale stejně.. První část zkoušek byla téměř lehce zvládnutelná. V druhé už to bylo horší. Bylo zde nebezpečí a málem jsem přišla o život, nebýt členů mého týmu. Nakonec jsme přeci jen zvládli druhou část a nadešla ta nejtěžší. Sledovala jsem členy týmu, jak oba zvládli, co měli. Byla jsem na řadě. Stála jsem v aréně, proti mně se zuřivým pohledem v očích stál můj protivník. Byl tak silný, že jsem během pár minut skončila. Chuuninské zkoušky jsem tedy jako jediná z týmu nezvládla. Velice mě to zarmoutilo. Tým 13 se tedy rozpadl, takže jsem trénovala sama. V mé výbavě už bylo o jednu zbraň víc, meč, který nikdy neměl jméno. Pilně jsem s ním trénovala a na dalších zkouškách jsem splnila jak první, tak druhou část. Už jsem nebyla nervózní, ale odhodlaná. Můj protivník byla teď dívka. Během boje jsem se dozvěděla, že jejím elementem byl suiton, takže jsem jí s raitonem a mečem porazila. Štěstí mi tedy konečně trochu nahrálo. Stala jsem se Chuuninem a začala trénovat, jako nikdy.
Techniky: Raijū Hashiri no Jutsu (Technika běžící bleskové bestie [BBB xD]) (B)
Raikyuu (Koule z blesku) Midori do svého meče nastřádá elektřinu a vytvoří bleskovou kouli. Tu hodí na nepřítele.Účinek je že utrpí elektrický šok (co jiného, že?) (C)
Sennen Goroshi (E) - Tisíc let bolesti
Kawarimi no Jutsu (E) - Technika náhrady
Henge no Jutsu (E) - Techniky přeměny
Bunshin no Jutsu (E) - Technika klonu (Slouží pouze ke zmatení nepřítele)
Nawanuke no Jutsu (E) - Technika úniku (Z provazů)
Kakuremino no Jutsu (E) - Technika neviditelného pláště
