Naomin byt

Malý byt, ve kterém je pouze ložnice s jednou postelí, obýváček spojený s kuchyní a koupelna.

Spoiler:

Po dlouhém a poněkud úmorném dni jsem konečně zavítala do svého bytu. Možná byl malý, ale mně to rozhodně stačí.
První místnost, kterou jsem navštívila, byl můj pokoj, kam jsem odložila Kami no Mizu. Pak jsem zašla do kuchyňky udělat si něco k jídlu. Měla jsem celkem hlad a navíc jsem se tak možná snažila zapomenout na ten trapas v kovárně, kdy jsem bezdůvodně zaútočila na Midori.

Po nějaké době jsem se sbalila a vyšla jsem ven z bytu. Zamířila jsem do pracovny Mizukage, protože jsem už dlouho nedostala žádnou misi. A mise byly dobrý způsob, jak se odreagovat.
(přesun)

Pomaly sme dorazili k bytu Naomi.Zaklopal som na dvere.Naomi ste tam?Byt nebol veľký no pre jedného určite vystačil.Poškriabal som Deina na chrbte a ďalej som čakal.

Dein: Zoskočil som dole a ani sám neviem ako som sa dostal k oknu a pozrel sa do bytu.

Dein poď sem, nie je slušné nazerať ľudom do bytu.

Večer jsem se vrátila domů a už jsem nikam nešla. Před spaním jsem přemýšlela o tom, jak bych mohla trénovat Kemichiho, když on ovládá Katon a já Raiton se Suitonem.

Druhý den ráno jsem se probudila velmi brzy. Pořádně jsem se najedla, několikrát jsem se pokochala svou katanou, Kami no Mizu, a přečetla jsem pár knížek. Pak mě někdo vyrušil. Podívala jsem se z okna a všimla jsem si Kemichiho malé opičky, kterou jsem u něj viděla včera. Povzdechla jsem si, zvedla jsem se a přišla jsem mu ke dveřím otevřít.
"Co si přeješ, Kemichi?"

Dvere sa otvorili a v nich stála Naomi.Prosím, prepáčte mi to ako som vás včera oslovoval, myslel som si, že ste mladšia lebo tak vyzeráte.Pozrel som sa jej do očí a dúfal, že mi odpustí.

[color=green]Dein: Pomaly som k nej podišiel.Ahoj ako sa máš?Dosť si to včera Kemichimu natrela.V duchu som sa smial.[/color

"To je v pohodě.." řekla jsem mu mile. "Nezlobím se na tebe. Jen mě to.... překvapilo. Nižší hodnosti se ke mně vždy chovali trochu s úctou už jen proto, že jsem Jouninka a bývalá ANBU. A to, že jsi mě považoval za mladší, beru jako lichotku..."
Pak jsem se sklonila k Deinovi.
"Mám se celkem dobře," odpověděla jsem mu. "No, zas tak jsem mu to nenatřela... Spíš to málem on natřel mně..." Lehce jsem se zasmála a pak jsem si něco uvědomila. "Nechcete jít dál?"

Dein: Ja áno.Pomaly som jej podišiel k nohám a pozrel sa dnu.

Keď môžeme.Okom som nakúkol dnu a byt pôsobil celkom dobre.Bolo tam vidno posteľ a stôl no nič iné som nevidel, pretože som pozeral cez jej rameno.

Ustoupila jsem jim, aby mohli vejít dovnitř. Když tak učinili, zavřela jsem za sebou dveře.
"Je trochu menší, ale je můj a mně stačí..." Lehce jsem se pousmála. Pak jsem ale trochu zvážněla. "Kemichi, ty máš prokletou pečeť, že?" zeptala jsem se tiše a čekala jsem, zda mohu pokračovat. "Tys... byl u Orochimara?"

Započul som toto meno a zasa mi bolo zle.Áno bol, ale proti svojej vôli.Pozrel som sa na Naomi.Nemysli si, že som zlý.

Dein:Pozrel som sa smutne na Kemichiho.Je to prevda nechcel tam ísť.

"Ale i tak to znamená, že jsi nejspíše nevyrůstal v Kiri, protože Orochimaru si bral děti z Konohy a své vesnice, Oto. Odkud teda jsi?" Byla jsem tak trochu ráda, že není zlý. Ti, kteří byli u Orochimara, buď byli zlí, nebo nepřežili. On to, zdá se, přežil. Tak, jako Anko. Ani jsem se neusmála, jen jsem si tiše sedla na postel.

Vyrastal som v Konohe ale potom, čo náš klan k sebe odviedol Orochimaru, som ostal sám.Prisadol som si k nej.Nemám ani domou, občas nás niekto prichýli.Chcelo sa mi plakať no po tom čím som si prešiel sa to ani nedalo.Stále ešte cítim tu bolesť, pálivá a vôbec sa nedala zniesť.Odmlčal som sa a vôbec nevedel pokračovať.

Dein: Nevedel som zniesť to čo hovoril.Ospravedlnte ma pôjdem sa prejsť.Zakýval som a odišiel.

Dobre len nechoď ďaleko.Okríkol som ho a nastalo ticho.

Dein: Nadýchol som sa čerstvého vetra a po tvári mi zišla slza.

"Hm... Třeba já žila střídavě v Kiri a Konoze, protože matka byla z Konohy a otec z Kiri. V Kiri jsem měla bratra, v Konoze přátele... Moje rodina je mrtvá, většina mých přátel taky. Vlastně jsme zůstali jenom dva. A já s ním už dlouho nebyla v kontaktu. Takže taky nemám zrovna nejlepší život..." Ani nevím, proč jsem to všechno říkala. Prostě jsem jen tak něco blábolila. Bezmyšlenkovitě. "Jestli nemáš kde spát, klidně ti pomůžu sehnat nějaký levný byt podobný tomu mému..." řekla jsem mu mile a vyndala jsem ze skříňky čaj. Pak jsem dala vařit vodu. Poté jsem se vrátila ke Kemichimu.
"Každý cítí nějakou bolest. Tebe bolí to, že jsi zůstal sám, když si tě odvedl Orochimaru. Mě bolí to, že jsem ztratila matku, otce i bratra. Z rodiny jsem přežila pouze já. Ale rozhodla jsem se, že už bych se k tomu neměla vracet a nechala jsem život jít dál. A celou dobu doufám, že někde vysvitne světlo, které už tak dlouho hledám..." Další zbytečné bláboly. Ale teď už jsem to nemohla vrátit zpátky. Tak jako životy Obita a Zabuzy. "Promiň, jestli moc mluvím..."

Nie nie to je v poriadku, je mi to ľúto, že si stratila to čo si milovala.Bolo mi ešte viac smutno no vôbec sa mi to riešiť nechcelo.Započul som to o byte.Tak keď sa bude dať zohnať.Porozmýšľal som nad cenou bytu.Len problém je v tom, že pečať nedokážem ovládať, spustí sa kedy chce.Chytil som si miesto kde ma kusol Orochimaru.

"Určitě se nějaký najde. Kdyžtak ti pomůžu zaplatit si ho. Myslím, že v tomhle domě je ještě jeden volný byt v přízemí. Tyhle byty jsou dvoupokojové, jak sis určitě všiml, a celkem levné i na koupení. Takže by to nebyl až zas takovým problém..." (Vysvětlení: Bydlím v 1. patře, dům má přízemí a 1. patro ^^) Na chvíli jsem se na něj podívala. "Jednou se ji určitě naučíš ovládat. Ty jsi schopný ninja, tak se ti to určitě povede. A kdybys s tím měl nějaký problém, pomůžu ti." Mluvila jsem rozhodně. Pak jsem si všimla, že se voda už uvařila. Přišla jsem tedy k lince a nalila jsem horkou vodu do hrnku. ak jsem tam dala sítko s lístky zeleného čaje. Otočila jsem se na Kemichiho. "Dáš si čaj?" zeptala jsem se ho mile.

Pozrel som sa na Naomi.Áno veľmi rád.Poobzeral som sa po byte.Dúfam, že tu ešte bude niečo voľné.Pomyslel som si.

Nalila jsem tedy čaj i pro něj. Potom, co získal správnou barvu, jsem hodila sítka s lístky do dřezu a přinesla jsem oba hrnky ke stolu.
"Ještě uvidíme, co s tím bytem bude. Zatím budeš muset ještě bydlet různě, ale až začneme chodit na mise, tak to bude lepší..." Zamyslela jsem se, o čem bych mohla dál mluvit. Už mě nic nenapadalo. Začínala jsem si připadat trošku trapně.

Zhlboka som sa nadýchol a ucítil som príjemnú vôňu čaju.Ja len dúfam, že misia bude čoskoro.Pousmial som sa a pozrel na čaj.

"Hm..... Něco zkusím zařídit..." Dopila jsem čaj a zvedla jsem se. Chvíli jsem se protahovala. Pak jsem vzala do ruky Kami no Mizu a zamířila jsem ke dveřím. "Počkej tu, hned jsem zpátky..." Zavřela jsem dveře, na chvíli jsem pohlédla na nebe a pak jsem se vydala do budovy Mizukage.
(přesun)

Dopil som čaj a odniesol ho do kuchyne.Pekní byt.Pomyslel som si a sadol na posteľ.Je celkom pekná.Povedal som a pousmial sa.

Keďže sa Naomi už dlho neukázala tak som sa vydal preč a nechal jej odkaz.
(presun)