Suna 114

''No ehm..šel jsem tak náhodou kolem a viděl jsem co se ti stalo..Já půjdu po Sasukem teď o to víc'',usmál jsem se a pohladil ji ve vlasech.''Nevím jak..Ale rána se ti nějakým způsobem uzdravila''

"Hmmm... to má krev..." vysvětlila jsem. Chtělo se mi spát. "Šel jsi náhodou kolem...? Tomu mám věřit?!... Co se tu děje....?" rukama jsem si břicho objala a stulila jsem se víc k sobě. Zavírala jsem oči, ale vždy jsem se zase donutila je otevřít. Chtěla jsem odpovědi.

''Nechápu proč tě Sasuke Uchiha napadnul..Jen vím že mám svitek,který ukradl v Konoze..A jo..Jen tak náhodou'',vyplázl jsem jazyk a přisunul se tak,abych ležel vedle ní.''Třeba to bylo tím..Že jsem se chtěl stavit po tom co si mě minule tak vyhodila'',dodal jsem a objal ji kolem ramen.

"Řekněme, že jsme si trochu vyměnili názory... a skončilo to tak, jak to skončilo..." ušklíbla jsem se, měla dál zavřené oči a jen ležela. "Aha... byla jsem tak dobrá, že ses vrátil, co?!" vyplázla jsem na něj jazyk a s obtížemi se posadila. "Měla jsem pocit, že v týhle věci jsme na stejný vlně..." ušklíbla jsem se. "A mimochodem, Manami je doma!"

''Hmm..Nejsem tu jen proto abychom to dělali znova'',vyplázl jsem jazyk a koukal se do stropu.''Šel jsem tě zachránit..Teda šel jsem náhodou kolem a viděl jsem to'',posadil jsem se vedle ní a pátral pohledem po obýváku.''Nemyslím že by mě zrovna zabila..Snad.A ano..Byla jsi dobrá'',ušklíbl jsem se a sledoval její zranění.

Byla jsem trochu předkloněná, přece jen úplně v pořádku to nebylo! "Šel jsi mě zachránit... takže ještě jednou... kdo si a JAK jsi věděl, že tam jsem?!" ušklíbla jsem se a otočila jsem k němu obličej. Zkoumavě jsem si ho prohlížela. "A řekni mi pravdu, nebo na tebe pustím Freyu!" ušklíbla jsem se znovu.

Ano, tak nějak opomněli na mou maličkost sedící v křesle. No, je fakt, že jsem spala tvrdě jako nemluvně, ale jejich hlasy mě probudily. Ucítila jsem smrad a vyskočila na nohy. "Sušenky, sakra!" Vřítila jsem se k troubě otevřela jí a okamžitě se na mě vyvalil černý kouř. Rozkašlala jsem se a vytáhla úplně černé sušenky! Baka no Manami..
Ušklíbla jsem se a povzdechla si. S čoudícím tácem, jsem došla do obýváku a změřila osazenstvo pohledem. Ferii ležela, ten KLUK vedle ní mi někoho opravdu dost připomínal. "Ty! Já ti dám Genina ze Suny!" Zavrčela jsem a plnej tác zčernalých sušenek mu vysypala na hlavu. "Tse a ještě ke všemu moje postel! To sis nemohl vybrat jiný místo?!" Vyplázla jsem na něj jazyk a pak přejela Ferii pohledem. Jo, vždycky byla tak trochu bílá, ale že by se její barva rovnala kaktusu? Chvilku mi to šrotovalo než..
"CO se stalo?! Já věděla, že tě nemám pouštět samotnou!" Brblala jsem si pro sebe.

Začala jsem se smát, ale rychle jsme přestala. Nene to nebylo zrovna příjemný! "Ami klid!" usmála jsem se na ní. "Nic mi není, jeden kluk mě trochu... vyměnili jsme si názory a dopadlo to nějak takhle..." ušklíbla jsem se a trochu si vyhrnula tričko, kde jsem ještě pořád měla jasně viditelnou ránu. "Sklenáře jsem nenašla... gome!"

Sušenky které se odrazili od mé hlavy skončily někde v gauči xD.''Huh?Tak pozor já jí zachránil''skoro..Ale to je detail,ušklíbl jsem se a sklepal ze sebe drobky,které skonšily taktéž na gauči.''A..Ten pokoj byl nejblíže co se dá dělat..A dobře,tak jsem se sekl,trošku o vesnici a hodnost to se stává i těm nejlepším'',vyplázl jsem na ni jazyk.

"Takže, byli bychom rádi, kdybys ses odsekl a řekl nám pravdu!" ušklíbla jsem se a zvedla jednu sušenku. "Ehmmm nové typy... shurikenů?!" hodila jsem jednu sušenku do okna, ta jím proletěla a sklo vypadalo na podlahu. "Jejda!"

"Takže za prvé ty drobky si uklidíš! I když, aspoń, že neskončili na tom čistým linu, ale! Sekl se o hodnost?! Tse, tak se vyžvejkni, nemáme na tebe celej den! Báka!" Ukázala jsme na něj prstíčkem, a tak nějak se vetřela na sedačku!
"Zachránil? No, nějak to nepomáhá, jak vidím!" Zakřenila jsem se, no pak zvážněla. "Umm, nechceš na to něco? Lékárnička je nahoře.." Zamumlala jsem a zamračila se, no pak si všimla letící sušenky. He? Ta extra rychle tuhnoucí směs ze sklepa tam asi patřit neměla, co? Zavrtěla jsem hlavou. "Noo, dáte si někdo ty nespálené?" Zamumlala jsem. Tam jsem snad nepřimíchala to hnojivo na kytky! Ale nějak mi to vykypělo, noo to se zamaskuje! Nevinně jsem se usmívala.

"Ummm já to radši nebudu ryskovat!" ušklíbla jsem se a zavrtěla hlavou. "Nic mi není, vždyť mě znáš!" usmála jsem se. "Asi mě fakt zachránil.. i když nevím, pamatuju si jen toho černvolasího týpka a pak Gaaru!" přiložila jsem si prst ke rtu a zamyšleně natočila hlavu na stranu.

''tse...Přišel jsem tam pozdě..Já nemůžu za to že mé techniky nejsou dokonalé'',skousl jsem si ret a nevinně se usmál.''Hmm..Jsem z Konohy'',vyplázl jsem jazyk a znovu se raději položil na záda a dal si ruce za hlavu.

Píchla jsem ho prstíkem do břicha. "A ta hodnost?! Mimochodem, ve jménu jsi se taky sekl, nebo ti můžu věřit?!" ušklíbla jsem se.

''Hmm..Trošku víc než ANBU..Teda vylitel ANBU,ale jenom chvilku'',nevinně jsem se uculil a sledoval zajímavý strop.''A ano..Takeshi se jmenuju'',vyplázl jsem jazyk a podíval se na Manami.''Jo jasně uklidím..''Jako ten pokoj.Ušklíbl jsem se a znovu se zakoukal na strop.

Významně jsem mrkla na Manami. To tu ještě nebylo!! Ušklíbla jsem se a pokusila jsem se postavit. Mno šlo to sice šparně, ale šlo. "Cos teda dělal tam, kde jsem si hráli na Harryho Pottera?!" ušklíbla jsem se.

ANBU ze suny doběhli před dveře domu a bez klepání vnikly dovnitř.''Takeshi-sama,slyšeli jsme že jste tu a chceme vás poprosit o pomoc.Kazekage-dono bojuje se dvoumi členy Akatsuki a pořebuje pomoc.''

On fakt nelhal?! Napadlo mě, opřená o zeď jsem sledovala ANBU. "Gaara-sama?!" vyhrkla jsem. Akatsuki?! Zírala jsem na něj, jako zpadlá z višně na znak. Co se to děje?!

''Hmm..''Pokývnul jsem a vstal.''Gome..snad se ještě uvidíme''(přeun)

"Á zase je v čudu.." Podotkla jsem a založila ruce v bok. "Umm, Ferii nechceš něco? Nebo s něčím pomoct? Já tomu hajzlovi, co ti to udělal..roz-" Nakvašeně jsem sevřela ruce v pěst, doopravdy mě štvalo, že má sestřička je zraněná a já si peču sušenky, paráda! Vzala jsem nakonec do ruky vysavač a všechno pouklízela! Ničit mi mou 24 hodinovou práci, tse!

Zavrtěla jsem hlavou a vydala se nahoru, do svého pokoje. Hlavou mi běhalo tisíce myšlenek... měl pravdu, jsem slabá.. k ničemu! Zamračila jsem se. Neměla jsem ani šanci se bránit! Nedokázala jsem vlastně vůbec nic! Provokovat a nechat se skoro zabít! Ano, tak to jsi vážně dobrá Fei, gratuluju! Třeba... moje minulost byla... ne! Zavrtěla jsem hlavou a vešla do pokoje. Z poličky jsem sundala knížky a vyndala svitky za nimi. Že je moje krev jiná než u ostatních, to jsem věděla, ale něco s ní dělat jsem se vždy bála... ale teď se to změnilo. Vzala jsem jeden ze svitků (Kuchiyose no Jutsu: Chiirezumi) a začala v něm číst... musela jsem to udělat, musela jsem se konečně naučit bránit!

Posledních pár dní s Ferii něco nebylo v pořádku. Tichá byla vždy, ale teď. Bylo to zvláštní, možná jen proto, že se uzavřela do sebe. Kdykoliv jsem za ní přišla do jejího pokoje, byla plně ponořena do svitku a své okolí nevnímala. Nevadilo mi to, byla jsem zvyklá, jen.. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. Ferii byla prostě zvláštní člověk a ani bych jí nikdy za nikoho nevyměnila. Vstala jsem a přestala se slunit na lehátku na zahradě. Z kůlny jsem vytáhla pár cvičných panáků a terčů. Rozhodla jsem se trochu si zatrénovat, abych úplně nezlenivěla!

Promnula jsem si oči. Byla jsem unavená. Prsty jsme měla rozkousané, jak jsem se znovu a znovu snažila... ale byl už aspoň vidět úspěch! To mě uklidńovalo! Odložila jsem svitky a vyhrabala se ze papírů. Vstala jsem, pohladila Freyu, co spala mezi listy a sešla do kuchyně. Ukradla jsem si jedno dango z ledničky a i s ním se vydala na průzkum. Manami jsem našla až venku a zaujatě jsem zůstala stát a zírala na ní. Chtěla jsem vidět, co umí!

Několik dalších hodin, jsem trénovala na postavy, nehybné, ale mě to stačilo. Po chvíli skončila jedna bez hlavy, druhá dobitá a ostatní netřeba zmińovat. Zhluboka jsem vydechla a setřela si pot z čela. Sundala jsem si jen lehké závaží z nohou. Nechtěla jsem Jinton používat, leč jsem věděla, že musím. Ne, vytrénuji se i v Taijutsu, aby byl Jinton ještě silnější! Zasmála jsem se, no něco jsem zaslechla. Blížící se kroky. Přestala jsem v pohybu a pak se jen pousmála. Během několika málo vteřin jsem byla u stojící Ferii. Nebyl to Jinton jen Taijutsu. Nenadarmo jsem trénovala a jí vděčím za všechno.. Za všechno.
Udělala jsem otočku a pohybem se zastavila těsně před Ferii.
"Konečně jsi vylezla?" Zakřenila jsem se na ní a založila ruce v bok.

Opřela jsem se o ze´d a založila ruce na prsa. "Musela jsem se mrknout... zlepšila jsi se, to musím uznat!" kývla jsem hlavou na souhlas a usmála se. "Začínám se tě bát!" zazubila jsem se a dívala se na rozmašírované panáky. "Někdy dáme cvičný souboj, co ty na to?" ušklíbla jsem se.