Suna 114

" Já ... potřebuju pomoct ... Jsem z Konohy a já ... se ztratil ... viděl jsem sem vejít Jounina z Konohy ... Tak ... chci domů ..." vzlykal

"Určitě!" vydechla jsem a hlavu zvrátila dozadu. Dobrý!! Hlasitě jsem vzdychla, rukama se přesunula na jeho záda.Nehty jsem zaryla do jeho kůže a znovu se pokusila potlačit hlasitý sten. Měla jsem zavřené oči a kousala jsem si spodní ret... až mi tekla krev!

"Jounina z Konohy?! To mi chceš říct, že?" Já ti dám genina ze Suny! Bručela jsem v duchu, byla jsem naštvaná. Opravdu naštvaná. Jo, pokud si tam teď užívá s mojí sestrou tak budiž, ale nenechat mě vějít do vlastního domu! No chlapečku, těš se.. Ušklíbla jsem se.
"Uklidni se, to bude dobré, ano? Ale já ti teď nepomůžu.. Jedině by sis musel zajít ke Kazekagemu a je pozdě.. a umm, dovnitř dá se říct, nemůžeš.." Ničit si drahocenný majetek nebudu, i když myšlenka rozkopnout dveře není špatná!

''Vážně mě tvá sestra zabije'',vydechl jsem a přitlačil ji pevně ruce.Přiblížil jsem se k jejím rtům a olízl je.''Sladká'',řekl jsem hlasitěji a snažil schladit rozpálené tělo o studenou zeď.

" Kazekage tu není ..." řekl a utřel si slzy.
" Nejsem hloupý .. vím že Kazekage by mi pomohl ..." řekl a začal pomalu šplhat nahoru po vínu(Břečťanu)

"Jo, udělá to... ale bude to až po tom, to už mi to bude jedno!"ušklíbla jsem se. Cítila jsem jak mi stéká krev po bradě a kape na nahé tělo, ale kdo by to teď řešil?! "Ale to, že nemůže domů je hnusný... řekla bych, že ti udělá něco horšího!" vydechla jsem a sevřela ruce v pěst... ještě chvíličku a...

"Slez dolů, víš jak dlouho to trvalo, než to obrostlo?" Křikla jsem na něj. Nejenom, že tu trčím venku ve tmě, mrznu, nedostanu se do vlastního domu, ale tendhle malej nevychovanej parchant mi ničí drahocennou zahrádku, i když je to břečťan!
Nechala jsem ho prostě být a šla k oknu. Gome, gome! Omlouvala jsem se oknu, než jsem ho rozflákala. Odstranila jsem nejdrobnější střepy a vlezla dovnitř. Pak jsem mrkla na kliku u dveří. Krystal?! Tak tohle není Feriina práce!
Došla jsem k oknu v kuchyni a všimla si toho skrčka , co lezl nahoru. "Víš, tam Kazekage není!" Zabručela jsem, chmátla po něm a stáhla ho dolů. "A ničit mi břečťan taky nebudeš.." Zabručela jsem, neměla jsem dobrou náladu.

Tiše jsem zasténal a cítil..že už je konec.A..Sakra!Skousl jsem si ret a oddálil se.T-to snad ne..A teď se musím co nejrychleji dostat pryč!Lehl jsem si vedle a hlasitě vydechoval.''Omlouvám se..''Řekl jsem,a doufal že si toho prozatím nevšimne.Přivřel jsem oči a chytil jí za ruku,počemž jsem přes nás přetáhl peřinu.

Svezla jsem se do polštářů a hlasitě vydechla. "Ummmm..." olízla jsem si ret. Ležela jsem na zádech, dívala se do stropu a přemýšlela, co jsem to zase udělala! "Hmmmm být tebou bych šla, Ami nebude ráda... její postel..." ušklíbla jsem se a vymanila se z jeho objetí. Vstala jsem. "Můžu te´d už konečně vědět s kým jsem vlastně měla tu čest?!" ušklíbla jsem se a začala sbírat svoje oblečení. To, že jsem použila její postel snad přežije, ale ležet v ní.. to už by mě přerazila!

Jo a díky^^ můžeš jít za kmotra^^

Vystoupala jsem po schodech dopatra, opravdu načuřeně. Neměla jsem v plánu vtrhnout k nim do pokoje, to v žádném případě, chtěla jsem se za 1.vyspat a za 2. zbytek budu řešit zítra ráno, až mi opraví okno a.. Vypočítávala jsem to na prstech, chtěla vzít za kliku od dveří svého pokoje, když jsem zjistila, že ten Feriin je otevřený a nikdo tam není. Nejsou ani v kuchyni, obýváku, koupelně, v Feriiném pokoji, takže! O krok jsem odstoupila. TOHLE nepežije! MŮJ pokoj! Prkenně jsem se otočila a nasupeně si odkráčela dolů, tam jsem si kecla na sedačku do obýváku. Jedna, dva, tři... Potřebovala jsem se uklidnit, nikdy jsem nebyla cholerická, ale můj pokoj. Je mi jedno, co dělá a s kým to dělá, ale není mi jedno kde to dělá, když se to týká mých věcí. Jen jsem si povzdechla, založila ruce na prsou a ze samého vzteku, i únavy usnula. Zatímco Freya mi seděla u nohou, jak se sem dostala? Kdo ví..

''AChjo..Tak dobře jsem Velitel ANBU z Konohy a jdu si pro Sasukeho'',vybafl jsem to na tak,aby to nebylo uvěřitelné,našel kousky mého oblečení a natáhl je na sebe.''Chceš abych šel?''Dodal jsem a pomalu bral za kliku.

"Běž prosím oknem, mám takový pocit, že je dole!" mírně jsem se ušklíbla. Někdy jsem na sebe byla fakt hrdá! xD.... naklonila jsem se k němu a v rychlosti spojila naše rty. "Díky!" ušklíbla jsem se, nečekala až odejde, prostě jsem vyšla z pokojíkua zamířila do koupelny.
Čistá a voňavá jsem potom dole přikryla Ami, odnesla Freyu do pelechu a sama zakotvila do své postele. Byla jsem krásně rozlámaná a unavená, takže jsme usla během deseti krátkých minutek^^.

Probudila jsem se a zamžourala. Freya už mě nehřála na břiše, ne tam jí vystřídala deka. Odhrnula jsem jí stranou a pomnula si oči, načež jsem zbystřila to rozbité okno naproti sobě. Klimatizace zdarma? Ušklíbla jsem se a vstala. Nejdřív jsem došla do kuchyně, tam připravila snídani, pro Ferii a sama si ukořistila zelené jablko. Stejně tak jsem se vyzbrojila koštátkem a lopatkou a společně s nimi jsem zamířila do prvního patra. Vtrhla jsem do svého pokoje. "Vstávat, vstá-" Zasekla jsem se, vždyť ten pokoj byl PRÁZDNÝ! Ovšem neustlaná postel, rozházené povlečení a polštáře mě utvrdili v domnění, že tady jsem vážně nespala já. Povzdechla jsem si, prostěradlo a peřiny sundala a hodila to celé do pračky s hromadou pracího prášku.
Pak jsem se stále vyzbrojená, ukusujíc jablko, vydala do Feriina pokoje.
"Jen počkej ty!" Zavrčela jsem, potichu otevřela dveře a zbystřila jen spící Ferii. Úlevně jsem vydechla, znamenalo to jediné, zmizel, stejně jako většina před ním. Založila jsem ruce v bok, sice mě mrzelo, že mu to koště nenarvu do chřtánu, ale zase mi tady nebude dýchat potřebný kyslík! Nechala jsem Ferii spát a došla zpátky do obýváku, odtud jsem putovala po schodech dolů do sklepa. Tam jsem začala házet haranpádí na hromadu a hledala jen jednu jedinou věc, která by ve směti toho uhlí a prachu mohla být vcelku. No, v to jsem doufala!

Probudilo mě skřípot dveří. Vstala jsem a protáhla se. Ušklíbla jsem, oblékla si první co mi padlo pod ruku a došla do kuchyně. Manami tu už nebyla, ale snídaně na stole byla důkazem, že má sestra tu byla!! Vzala jsem si kousek chleba a začala prohlížet dům, abych ji našla...
"Co tu děláš?!" opřela jsem se o futro a dívala se na její záda, zatím co jsem okusovala kůrku a prohlížela její práci.

Kolem Feriiné hlavy momentálně proletěl prasklý květináč, no naštěstí jí nezasáhl. Vstala jsem a oprášila si ruce, no na ten fakt, že jsem celá od prachu a obličej mám černý od sazí, jsem ignorovala. V pravé ruce jsem držela kladívko a v levé s úsměvem tabulka skla. "Jdu opravovat okno!" Zabručela jsem a hned nato se usmála. Pak jsem se rozkašla, čímž jsem prach ještě rozvířila. "Měli bychom tu uklidit.." Zkonstatovala jsem a už vyběhla nahoru, ladně přeskočila hromadu nepořádku, ovšem jsem šlápla na hrábě a tyčka mě praštila ddo obličeje. "Tse, že já sem lezla.." Mumlaala jsem, přimčež jsem si třela pomalu vznikající bouli na čele. "Co si ženská neudělá sama, to nemá, ne?" Zakřenila jsem se na Ferii, boule neboule, a táhla černovlasou nahoru z téhle zatuchlé, plesnivé místnosti.

Začala jsem se smát tak, že jsem málem spadla ze schodů. "Mana-mi!!" smála jsem se jako blázen. "Ty jsi takový pako!!" zubila jsem se. "Proč nezajdeme pro sklenáře?! A proč je to okno vůbec rozbité?!" nechápala jsem a vlála za ní nahoru. "Pooooočkej!! Vytřsla jsem tam!!!"

Zastavila jsem se, při jejím výkřiku, ale bohužel černým stopám na zemi jsem nezabránila. "Gome, ale.. To se vsákne!" Ujišťovala jsem jí a nohou se snažila skvrny zbavit, no nevšimla jsem si velice podstatného faktu. A to toho, že to rozplatlávám ještě víc. Zacukalo mi obočí a usmála jsem se. "Víš, tvůj drahý GENIN ze Suny!" Svraštila jsem čelo. "Zkrystalizoval kliku, a já se nemohla dostat do vlastního domu! Tak to odneslo okno!" Dodala jsem jakoby nic a zpokrčila rameny. Znovu jsem se usmála. Ferii za to neemohla, ale ten kluk si to jednou vyžere do dna! "A sklenáře? Hmm, to je nápad!" Zakřenila jsem se. Kdybych tam dala tuhle okenní tabulku, máme rovnou kouřové skla a s mou šikovností, bych to neriskovala. "Etto.. To jsem nedomyslela.." Dodala jsem, určitě jsem mluvila z cesty, ale to bylo fuk!

Vzdychla jsem a protočila panenkami. "Ty tu vytřeš a umeješ sebe i zbytek a já půjdu pro sklenáře!" ušklíbla jsem se. "A mimochodem ten genin ze Suny je pravděpodobně Anbu z Konohy!" ušklíbla jsem se znovu. "A za tu kliku se omlouvám... co udělat náhradní zadní dveře?! A navíc... mohla jsi jít sklepním okýnkem!" zazubila jsem se, když jsem před očima viděla to pidi okýnečko a Ami, jak se tam snaží protáhnout!

"Nechci tě nechat jít samotnou.." Zabručela jsem, no pak rezignovala. "ANBU z Konohy? Nikdy jsem ho neměla ráda." Zašklebila jsem se, o své postýlce jsem se jí zmiňovat nemusela, vždyť prostěradlo už se pere! "Tak fajn, a náhradní dveře? Dobrej nápad!.." Při její poslední větě, jsem si samu sebe představila a rozesmála se. "To by nedopadlo dobře.." Zkonstatovala jsem holý fakt a pak se znovu blížila ke schodům, zanechávajíc za sebou černé flíčky.

"Manamiiii uškrtím se, než se vrátím bude tu vytřeno!!" zahromovala jsem a rozešla se ke dveřím. "Freyino jdeme!" křikla jsem a ani nečekala, až to zvíře vyběhne a vyšla z domu. Nadechla jsem se suchého vzduchu. "Hmmm..." mírně jsem se pousmála a společně s psíkem vyšla do ulice. (přesun)

Už jsem vyběhla nahoru a rychle zahučela do koupelny. Svlékla jsem ze sebe špinavé svršky a vletěla pod sprchu. Po chvilce jsem z ní vyšla, našla v prádelním koši čisté prádlo a prostě to na sebe naházela. Z koupelny jsem vyšla s hadrem v ruce, sehla jsem se a jala se uklidit všechny ty černé stopy. "Yooosh!" Usmála jsem se a jela tam a zpátky, po schodech a zábradlí dolů. Přitom všem jsem si zpívala stále onu jednu písničku, která mi utkvěla v paměti. "Watashi wa tataka-unda.." Zpívala jsem si, načež jsem konečně skončila. Založila jsem ruce v bok. "Čisto!" Usmála jsem se, nazula si pantofle a vyšla na zahradu s nůžkami, kterými jsem chtěla zničit všechen plevel okolo. Nic před Manami neunikne!

Zbavila jsem se plevelu už dávno, zahrádka jen vzkvétala. Podlaha se leskla. Ruce jsem měla zastrčené v jakých si palčákách, prostě rukavičkách na vaření. Právě jsem plech se sušenkami strčila do trouby, nastavila teplotu, načež jsem si sundala rukavičky. Snad jí budou chutnat.. Usmála jsem se a setřela si kapičky potu z čela. Úklid domu a vaření dá, ale zabrat! "Yare, Yare.."
Zamumlala jsem, rozpustila si vlasy a neposedné prameny blonďatých vlasů zastrčila za ucho. Pohledem jsem zabloudila k hodinám vysícím na stěně. Ferii, kde jsi tak dlouho? Měla jsem o ní strach, velký strach. Vždycky byla všude se mnou, ale teď jsem si připadala tak sama, v tomhle velkém domě. Doufala, jsem, že je Ferii v pořádku, určitě zašla někam do baru a za chvilku se vrátí.. "Vrátí" Zamumlala jsem poněkud sklesle. No pak jsem zacítila ve vzduchu něco.. "Né, moje sušenky!" Zazmatkovala jsem a vyndala plech z trouby, abych tam dala druhou várku! Uff, přežily.. Nakonec jsem sebou plácla do křesla, a s menším úsměvem na rtech pozorovala prázdný dům. Byla jsem unavená, ale nehodlala jsem zavřít oči, dokud nebudu mít jistotu, že je v pořádku..

Pomalým krokem jsem se dopotácel s Ferii v náručí před její dům.Pootevřel jsem dveře a vstoupil dovnitř.Nohou jsem zabouchl dveře a položil Ferii na gauč,počemž jsem si sedl vedle ní a položil si její hlavu na stehno.''Co si to dělala?''Odhrnul jsem ji pramínek vlasů z obličeje a pomalu jí hladil po tváři.Dal jsem si ruku k puse a jen vydechl.Shouton: Kensaku suru

"Hmmmm..." zachvěla se mi víčka a já je, ač nerada zvedla. Záplava světel, jedna velká barevná šmouha a pak... "Co tu děláš?!... A co tu dělám já...?" zamumlala jsem a chtěla se posadit, ale píchlo mě pod žebry, zatočila se mi hlava... "hmmm..." znovu jsem vydechla.