Pole Kashi

First topic message reminder :

Zde se pěstuje pšenice pro celou Zemi Vzduchu. Je to asi jediné místo kde lze něco pěstovat.

Tueq

Slyšel jsem vysoký pištivý zvuk který by se dal přirovnat k siréně a pak se to stalo.
Moje tělo mě absolutně neposlouchalo pustil jsem meč a stál na místě jako přikovaný.
Nebyl jsem schopen jediného pohybu jakoby mě někdo ovládal a pak mi to došlo to je její technika.
Nesnášel jsem lidi kteří bojují takovýmhle způsobem.Připovat nečím protivníka nebo si ho podrobit nějakou technikou mi přišlo zbabělé ale nemohl jsem stím nic dělat jen stát a čekat.

Nechala jsem postavu vábit dál. Bylo to tak lepší. Tu druhou jsem nechala být. Zábíjet jsem nepotřebovala. Šla jsem k chlapovy a postupně jsem mu sundala všechny nástroje a zbraně. vyndala lanko a začala ho pevně vázat. "Takhle si neublížíte!" mrkla jsem na muže. *Hmmm.. dobrá práce!* řekla jsem. Jak jsem viděli všechny ty lana na něm. *Líp jsem ho svázat nemohla. Zaradovala jsem se a sedla si. Zajímalo by mě kdy si přijde pro dopis "opravdový" Shunshin.

Kishin

Po chvilce co jsem ležel za stodolou jsem se probral potom co mě omrážil ten muž a nechal mě tady jsem spěhal na místo předání dopisu a konečně jsem tam dorazil.
Omlouvám se za spoždění ale tenhle ten grázl mě napadl nemohl jsem nic dělat máte ten dopis ? zeptal jsem se jí.
Na toho grázla jsem se nemohl ani podívat a byl jsem rád že mu tahle žena dokázala dát co proto.

Zrušila jsem techniku a nechala Tueqa sedět a stoupla si. "Ehm.. dobře..." vyndala jsem svitek z brašny, přitom si vzala zase další lízátko.
Předem jsem se pro jistotu podívala zase cizímu muži do očí. Zjevilo se mi tolik myšlenek, jeho jméno, datum narození..všechno...
...radši jsem oči zavřela a dala mu dopis. "Zde je.." vydechla jsem a zadívala ne chlapa co se mnou bojoval. *Hmm....* zapřemýšlela jsem se.

Kishin

Vzal si od ní dopis uklonil se a řekl
Arigato za vyřízení tohohle bastarda a za předání dopisu.
Poté jen zamával a došel ke staji ve které měl schovaného koně.
Pak už jen bylo vidět jak odjiždí někam neznámo kam.

Tueq

Poté co zrušila techniku se zvedl ze zemně věděl že ji kdykoliv může použit znova a tak si moc nevyskakoval měl obavy o svůj život ale nedal to najevo.
Co se mnou uděláš zeptal se jen.
Poté tam jen stál a čekal co sním ta žena udělá.

"Ehm... hej!" zavolala jsem na toho pravého. Absolutně jsem nevěděla co dělat. Chytla jsem se za hlavu a sedla si.
*Co budu dělat?* ptala jsem se sama sebe. Zase jsem si z nervozity vzala další lízátko. "Hu..." hlasitě jsem vydechla.
"OK,, takže... půjdeš se mnou do vesnice... a pak ....pak....kazekage něco určí..." řeknu nakonec.

Tueq

Jen jsem svěsil hlavu bylo mi jasný že jí neuteču.Teda ne s tou ránou na noze.
Ale zajmout jsem se nenechám ve vězení jsem byl už mnohokrát a bylo jasný že kdyby mě zavedla ke kazekagemu půjdu tam zase a co víc věděl jsem věci které nikdo nemohl zjistit.
Udělal jsem teda pečeť pro jednu techniku kterou do mě vložil můj šéf pokud se něco pokazí byla to technika na vymazání mysli Kai zakřičel jsem nahlas a poté mi zbělely oči pak už jsem jen seděl a nevěděl o světě neuměl říct ani jedno slovo a neviděl nic.
Byl jsem jako novorozeně absolutně bezmocné.

*Takže udělal tohle.... rozhodl se sám...* Přijmula jsem to a pomohla mu na nohy. *
"Teďka půjdeme ke kazekagemu ano?" řeknu mu a pomalu se s ním vydám do vesnice.
*Snad se nebude kazekage zlobit...ale stejně nevím co s ním teď dělat....* pomyslela jsem si.
(presun)

Při svém putování jsem zavítala i sem. Jediný kousek úrodné půdy v celé Zemi Vzduchu. Foukal tu celkem příjemný vánek a slyšela jsem obilí ohýbající se ve větru. Krásný zvuk. Zvuk žijící přírody. Pomalým krokem jsem zamířila k osamělému stromu, který stál na konci pole na kopečku jako strážce. Skýtal stín, který jsem momentálně potřebovala. Sedla jsem si a záda jsem si opřela o kmen. Rozbalila jsem mapu celého světa a znovu jsem si prohlédla místa, kde byla nějaká sopečná činnost. Po celém světě se jich nacházelo několik. To mi určitě nezabere jen několik týdnů. Po chvíli, kdy se už zatím setmělo, jsem si unaveně lehla na zem pod stromem a usnula jsem.
V tom snu byla další nápověda, jak najít jejich zemi.

Šla jsem nepopsatelnou krajinou. Byla tak obyčejná, že se prostě nedala popsat. Ale to, co jsem před sebou najednou spatřila, se už popsat dalo dokonale. Obrovská sopka. Sálalo z ní teplo, musela být činná. Přešla jsem po kamenném můstku přes lávovou řeku a poté po obsidiánovém poli k úpatí hory. Rozhodla jsem se, že si ji obejdu dokola, abych věděla, jak je široká. Ale asi v polovině cesty mě překvapila velká díra do sopky. Vešla jsem dovnitř a cítila jsem, jak je mi čím dál větší vedro. Ale pak nastala ta nejnečekanější věc, která kdy mohla nastat. Uvnitř sopky byla jeskyně. Sídlo. A to teplo ze sopky nesálalo kvůli tomu, že by byla činná, ale kvůli tomuhle. Pomalu jsem si prohlédla všechny ty zvláštní tvory tady a zjistila jsem, že všichni tady jsou z lávy. Proti mě kráčelo cosi velkého asi 3 metry. V ruce to drželo dvě sekery a mělo to spoustu rohů a trnů a ocas. Připomínalo mi to nějaký druh démona nebo něčeho takového.
"Vítej u nás, Killunio-chan.." pozdravil mě. A v tu ránu můj sen skončil.

Probudila jsem se celá zpocená. Měla jsem pocit, že ten sen byl reálný, stejně tak jako ten první. Nacházela se v něm další nápověda. Mí noví společníci se nenacházeli na žádném ze sopečných ostrovů. Okamžitě jsem vytáhla mapu a tužku a přeškrtla jsem zakroužkované sopečné ostrovy. Tam to být nemělo. Spěšně jsem se najedla a pár minut poté jsem byla připravena na pokračování v cestě. A tak jsem také udělala.
(přesun)