Les Koe

First topic message reminder :

Zde rostou hlavně listnaté stromy.

Muž na hradbe

"Strielajte!!! Všetci naňho!!!" kričal v panike a zo všetkých strán na Takera začali strielať muži z lukov. Po ceste a k nemu rozbehli asi desiati muži s katanami a inými zbraňami, ktorí vybehli z menších budov.

Takeru Takahashi

Šípy ihned jak byly pouze několik centimetrů ode mě zkrystalizovaly, pouze jsem máchnul rukou a šípy se rozletěly proti těm, kteří je na mne vystřelily, teď už to nebyly jejich šípy ale moje krystalové šípy, které jsem mohl ovládat. Poté jsem začal skládat pečetě, okolo nás všech se zjevilo něco jako mlha, ve které se těch 10 mužů mohlo velice jednoduše ztratit

Muži na hradbách

Tých ktorí boli na hradbách zasiahli kryštálové šípy. Ktorí strielali z veží alebo z okien sa zachránili a vystrelili znova naslepo do hmly na miesto kde bol takeru.

Muži na nádvorí

V hmle sa úplne stratili. Chodili ako slepí a niektorí sa snažili držať pri sebe. Niektorí sa začali dokonca obháňať bezhlavu katanami naslapo. Dvoch zasiahli šípy ich vlastných bojovníkov a padli na zem.

Takeru Takahashi

Každý šíp ihned potom, co se dostal do mlhy zkrystalizoval v mžiku sekundy a rozletěl se opět proti těm, kteří ten šíp vystřelily, všichni shinobi, kteří vkročili do mlhy po několika sekundách padli na zem a pod nimi se začala tvořit kaluž krve Shōton: Kesshōka: Saishū Shitatchi šeptnul jsem potichu a neustále jsem mířil směrem dopředu Vzdejte se, a já vás na oplátku ušetřím, hlupáci dodal jsem usměvavě

Muži na hradbách

Väčšina z nich sa šípom vyhla alebo sa skryla a utekali po schodoch dole na nádvorie. Tam sa už zhromaždili všetci ostatní a spolu ich bolo cez päťdesiat. Všetci mali zbrane a keďže už sa zotmelo, niektorí aj zapálené fakľe. Vyzerali odhodlane ale len na prvý pohľad. Každý by si pri bližšom pohlade všimol že sa im ruky trasú ako osika a každý z nich s potí. Dvere do hlavného domu zostali stále zavreté.

Takeru Takahashi

Pouze jsem se pousmál, mlha okolo mě úplně zmizela, schválně jsem to tak udělal. Podíval jsem se na obrovské dveře, které jsem měl před sebou, nemusel jsem ani nic udělat a dveře začaly krystalizovat, ihned na několik sekund poté se rozpadly na několik větších kusů a ty se nakonec rozpadly v jemný prášek, pouze jsem vešel do místnosti a podíval jsem se okolo sebe, jen jsem se ušklíbnul a poskládal jsem několik pečetí, nakonec jsem praštil do země pode mnou Shōton: Raibutsurī šeptnul jsem opět, v tu chvíli ze země po celé místnosti vyjelo několik obrovských krystalů, které se začaly větvit a pomalu doslova probodávat všechny v místnosti.

*Trochu som sa zle vyjadril... oni neboli vnútri ešte ale len pred tým palácom nevadí proste sú mŕtvi*

Až na pár mužov sa nikto nezachránil a tí, čo sa zachránili zhodili zbrane a utiekli kamsi preč. Zrazu sa dvere na paláci rozrazili a vyšli z nich dokopy desiati muži. Ten ktorý bol uprostred, očividne nebol bojovník. Na páse mu síce visela veľmi drahá a zlatom zdobená katana, no bol tučný a nízky. Mal oblečené veľmi drahé kimono a bol od jedu červený ako paprika. Ostatní muži mali všetci čierne samurajské brnenie ktoré sa lesklo kovovým leskom. Na chrbte mal každý z nich dve katany v čiernych pošvách a na hlave samurajskú prilbu s tvárou draka. Len jeden z nich, deviaty muž nemal helmu. Hlavu mal holú a na temene mal tetovanie. Mal dlhú čiernu bradu ktorá mu padala na brnenie. Mal na chrbte len jednu katanu a v ruke držal dlhý kožený bič.
"Kto si a čo chceš v mojom dome?! Kto ťa poslal hovor!!!" kričal tučný muž uprostred. Vysoký holohlavý bojovník vedľa neho položil jednu ruku na meč a druhou zvieral dlhý kožený bič. Ostatní muži stáli pokojne. Postavili sa do formácie tak že tvorili akúsi bariéru medzi tučným mužom a Takerom.

Yamato

Celý čas situáciu pokojne sledoval zo stromu neďaleko pevnosti. Keď na nádvorie vybehol muž aj s jeho Samurajskými strážami, Yamato trochu zneistel, pretože uvidel znaky na ich brneniach. Boli to členovia elitnej samurajskej jednotky Shitashi, pôvodne boli členmi armády Mifuneho, no opustili jeho rady už dávno a teraz pracujú pre rôzne zločinecké skupiny... samozrejme že si zaplatil niekoho takého... pomyslel si Yamato a stále pokojne sledoval boj.

Takeru Takahashi

Rozléhnul jsem se po všech deseti a na tváři se mi zjevil pouze letmý úsměv, kterým jsem mohl ty samuraje doslova pouze provokovat, vůbec jsem neměl strach Ty, ty a dokonce ani ty... ani jeden z vás tady není proto, aby kladl otázky, nýbrž proto, aby mi uhnul z cesty. Když mi necháte volný přístup, tak vás nechám možná naživu, a když ne... tak zemřete stejně jako ty desítky mužů před vámi. Takže si vyberte, vydejte mi toho muže a odejděte a nebo... zemřete dodal jsem a poskládal jsem jednu jedinou pečeť...

Holohlavý ninja trhol bičom a len to zaprašťalo. Zvyšní ôsmi ninjovia vytasili katany (každý dve) a postavili sa do bojovej pozície.
"Takeshiro-sama, skryte sa vnútri!" zavelil drsným hlasom holohlavý muž a v ruke ktorou nedržal bič už zvieral katanu.

Takeru Takahashi

Jasně jasně, takže očividně chcete souboj... řekl jsem a pousmál se, okolo nás se opět zvedla již velice dobře známá mlha, která zakryla skoro celé území až do výšky zhruba 2 metrů, nešlo toho v podstatě moc vidět, vlastně skoro nic Kirisame pomyslel jsem si usměvavě a přitom jsem změnil svou pozici, aby při míření jejich útokem neměli ani nejmenší šanci mě trefit.

Všetci deviati samurajovia vyskočili na prvý poschodie na strechu domu takže boli nad hmlou avšak Takera stále nevideli. Zostali však ostražití. Zrazu sa však niečo stalo. Ozvalo sa prasknutie a priamo na streche vyrástli po ich bokoch dva stromy a uzavreli ich do klietky z konárov. Na druhom poschodí stál Yamato a vedľa neho bol Takeshiro spútaný konármi.
"Yamatashi! Skonči to. Toto nie je tvoj boj... aj tak je na vás ten chlapec prisilný. Tu máš svoje peniaze a zmizni..." povedal Yamato a hodil holohlavému mužovi kožený mešec s peniazmi. Ten sa na to len usmial a hodil do zeme dymovú bombu. Keď dym zmizol nebolo ich. Yamato zoskočil dole na nádvorie a Takeshira vzal so sebou. Lúskol prstami a Takerovu hmlu odfúkol vietor.
"Skvelá práca. Ale toto už nebol náš boj. Chcel som len aby to bol cvičný boj a ním sa aj stal... popravde si silnejší ako som predpokladal... a teraz čo urobíme s týmto tu!" povedal a na konci ukázal na trasúceho sa Takeshira.

Takeru Takahashi

Hmm? Nečekal jsem, že zasáhneš, ale budiž. Stejně mě to už nebavilo. Tenhle chlápek, podle toho, jestli ho chceš živého nebo ne, pokud ne, tak vím moc dobře, jak se ho zbavit aby o něm nikdo už nikdy neslyšel, pokud ano, tak bych ho paralyzoval a asi odnesl zpět do konohy, i když určitě nepředstavuje žádné nebezpečí, či? optal jsem se posměvavě...

Yamato

"Ako ANBU by som sa mal oňho ihneď postarať... no teraz nie som na ANBU misií. Pošleme ho späť do Konohy. Nie tento muž bez svojich peňazí nepredstavuje žiadne nebezpečie. Uvalím naňho genjutsu a nechám ho na bezpečnom mieste... tam si preňho prídu kolegovia z protidrogového" utrúsil trochu uštipačne a priložil prst mužovi na čelo. Po chvíľke sa muž prestal triasť a upadol do bezvedomia.
"Žiaľ budeš tu musieť počkať... urobíš dobre ak prehľadáš hrad a nenecháš nič na náhodu. Kvôli utajeniu musím muža teraz odniesť na iné miesto sám. Nepotrvá to dlhšie ako pätnásť minút počkaj ma tu. Pre každý prípad tu máš vysielačku" povedal a podal mu miniatúrnu vysielačku. Na to vzal Takeshira a zmizol v lese.

Takeru Takahashi

Najradši bych to tady celý zkrystalizoval a zničil, ale co už, to by mě asi zabilo.. poznamenal jsem a podíval jsem se na velikost toho hradu

Yamato

Yamato vykonal čo bolo treba a vrátil sa ku Takerovi. Stretol sa s ním kúsok od hlavnej brány hradu ktorú zničil počas boja.
"Nuž.." povzdychol si a pozrel hradu, "úlohu si v zásade splnil, avšak dúfam som že to urobíš viac... potichu. Budem teraz musieť urobiť jednu vec ktorú som pôvodne nezamýšlal avšak rozkazy z vedenia prišli..." povedal a vytiahol u vrecka malú kovovú guľôčku, ktorá mala asi 5 centimetrov na priemer. Prilepil na ňu jednu papierovú bombu a prudko ju hodil za seba do hradu.
"Booom!" zašepkal a ozvala sa ohlučujúca explózia. Z celého hradu zostala stáť len brána, jedna veža, kus hradby a jeden z menších domov.
"A môžme ísť..." povedal Yamato a pomaly sa pobral preč.

Takeru Takahashi

Dobrá, a kam vlastně vyrážíme, smím-li se zeptat? Vracíme se zpět do Konohy? optal jsem se tázavím hlasem a přitom jsem pozoroval to, jak hrad doslova vybuchnul před mýma očima, trošku jsem se opět pousmál, ale nedával jsem to moc znát, jak jsem měl ve zvyku, měl jsem takový dotěrný pocit, že ještě nejdeme zpět do Konohy.

Yamato

"Samozrejme že nie. Máme predsa misiu... toto bola len rozcvička" povedal a usmial sa. Na to ukázal smer na východ a rozbehol sa lesom.

Takeru Takahashi

To jsem si přesně myslel, takže... kam vlastně běžíme? optal jsem se a podíval jsem se na něj celkem tázavím pohledem.

Yamato

"Ideme do prístavu na pobreží. Sú tam premnožené žraloky. Tuctová misia" povedal Yamato a zatváril sa znudene.

Takeru Takahashi

Máme zabít přemnožený žraloky? Tak to už je opravdu smutné... poznamenal jsem s nepříjemným úsměvem, zároveň jsem pozoroval toho člověka, něčím byl zvláštní a teď jsem nemluvil pouze o jeho Kekkei Genkai.

Yamato

Cestou už toho mnoho nepovedal a tak mlčky pokračovali veľkou rýchlosťou až na východ k pobrežiu... K prístavu dorazili asi o 15:00 a bolo príjemné počasie a vanul morský vánok.

*urobil som nový topic s prístavom*