Kesshōgakure no Sato

Takeru Takahashi

Procházel jsem se po vesnici a pozoroval jsem všechny lidi okolo, jako většinou jsem měl chladný a lhostejný pohled, který neukazoval ani jediný kousek citu či čehokoliv podobného. Jen tak jsem procházel s rukama v kapsách a přitom jsem přemýšlel nad mnoha věcmi, nad tréninkem, novýma technikama, bylo toho opravdu hodně. Došel jsem až k molu, kde rybáři chytali vodu z jezera, které jsme měli v podstatě ještě na půdě vesnice, sedl jsem si a pozoroval jsem majestátní horu, která se tyčila ve chrámové oblasti. Na tom místě sem ještě nikdy nebyl, vlastně jako malého mě tam často nosil děda, vždy mě zajímalo, jaké tajemství tam skrývá náš klan, dnes však měl být zlom, nebo si to alespoň mysleli rodiče, měl jsem totiž jít do Konohy a tam se stát členem nějakého hloupého týmu, už příliš dlouho jsem nesplnil žádnou misi ani cokoliv jiného a tak nebylo divu, že jsem dostal tento úkol. V Konoze jsem nebyl už dlouho, ale moje myšlenky se z pohledu na vesnici ihned změnily na tréninkový plac, kde jsem hodlal zabít čas, než se potkám se svým budoucím týmem... vydal jsem se tady pomalým a loudavým krokem směrem ke Konoze, ke které jsem to neměl vůbec tak daleko...

Pozn.: Přesun Kesshōgakure no Sato -> Konohagakure no Sato

Takeru Takahashi

Po několika minutách cesty, co jsme procházeli v podstatě lesní cestou z Konohy jsme si s Mizore ještě povídali, povětšinou však pouze o takových nezajímavých a nudných tématech. Poté jsme již, respektive já viděl obrovskou horu, která byla v Chrámové Oblasti, to už značilo, jak blízko k vesnici jsme vlastně byli. Pomalým krokem jsme se blížili k hlavní bráně vesnice, před ní stáli dva Shinobi hodností Jonini z našeho klanu Vítejte zpět, Takeru-sama... ozval se jeden z nich, Takeru se pouze mile pousmál a kývnul na něj, k lidem z jeho klanu choval úctu jako k nikomu jinému, kromě jeho rodičů tedy. Soucítil s lidmi z jeho klanu a věděl, že život neměli jednoduchý, často si hrál s dětmi z klanu, když zrovna nemusel tedy do Konohy. Nakonec jsme vešli do vesnice, nebyla nějak extra velká, možná několik desítek metrů od brány bylo menší náměstíčko a na tom hlavní budova, okolo několik obytných domů a vskutku pouze pár obchůdků a restaurací U nás by se ti líbilo, otec doslova miluje sladké, hlavně Dango, proto tady má na to specializovaný obchod... ale já jsem nás chtěl vzít někam jinam řekl jsem a podíval jsem se na chrámovou oblast, nejstarší oblast naší vesnice...

Hiyoshi Uchiha
Hiyoshi sa po dlhšiom spánku, ktorý len dlho pôsobil rozhodol, že konečne začne uvažovať o týme. Predsa len to bola povinnosť každého shinobiho, nájsť si tým, s ktorým by čelil rôznym misiam, a Hiyoshi mal o tomto veľmi zidealizovanú predstavu, pretože chcel v týme toho, ktorý ho takmer zabil pred niekoľkými hodinami, ale to by znamenala len výhoda pre neho, a aj tá baba, ktorá síce nič nehovorila, ale Hiyoshi predpokladal že bude dosť silná, keďže sa o ňu Takeru zaujímal. Čo sa týkalo ďaľšieho člena, bol by to ten, ktorý mu asi ako jediný prišiel celkom milý, aj keď trocha iným spôsobom. Rozhodol sa teda, že pôjde niekde, kde by ho mohol nájsť, a keďže vedel, že bral tú babu naobed, ale to bolo pred niekoľkými hodinami, takže teraz pravdepodobne už bude niekde, sám. To by mohla byť jeho dedina, teda dedina jeho klanu, o ktorej raz počul. Vyšiel teda z domu, rozhodnutý nájsť jeho dedinu. Nebol si presne istý, kde to je, ale rozkráčal sa smerom tam, kde si to naposledy pametal. Bola to malebná prírodou vytvorená vec. Vedel, že tam je dedina, kde by mohol byť. Ako niekoľko desiatok minút kráčal, konečne sa tam dostal. Bolo to podivné pretože tam strážci neboli, čo by Hiyoshi neočakával, ale to mu moc nevadilo, práve naopak, vyhovovalo aspoň mohol voľne vkročiť.

Toshi Takari

Sledoval som chrbát Hiyoshiho Uchihy, a kráčal pomaly vpred, priamo za ním, v dave ľudí, vo vesnici do ktorej som prišiel pred malou chvíľkou. Zahryzol som do jablka dívajúc sa stále na znak klanu Uchiha ktorý nosil na svojom oblečený, a predovšetkým som kĺzavým pohľadom sledoval katanu čo mal u seba. Rozhodol som sa ho teda sledovať, takto z diaľky, pričom som stál po väčšine u výkladov rôznych obchodov vo vesnici, hoci som nemal skutočne žiadne peniaze.

Následne som sa predsa len rozhodol spraviť to načo som sem prišiel, obišiel som niekoľkých ľudí, a vrazil som do Hiyoshiho priamo na námestí vesnice, vyzeralo to tak, že som sa skrátka o niečo potkol. Trvalo to všetko len pár sekúnd, než som sa postavil zeme, a povedal len .. "pardón.. " s hlúpym úškrnom na perách, som následne prešiel okolo neho, nechcel som na seba viac upozorňovať, tak som stále kráčal dopredu, aby som sa od neho dostal čo najdalej, bez toho aby však niečo pocítil, alebo mohol zistiť práve v ten čas, som držal v tesne pri tele jeho meč, a hrýzol do jablka.

Takeru Takahashi

Ano, přesně tam mám v plánu jít. Ale můj otec má klíč ke vchodu do toho chrámu schovaný v domě v jeho pracovně, teda doufám... řekl jsem, potom jsem se ještě jednou otočil směrem k chrámu a pomalým krokem jsem šel směrem na náměstí, ze kterého jsem měl v plánu vejít do hlavního sídla a poté do otcovi pracovny...

Hiyoshi Uchiha
"To si ty..." pošeptal, no po tom, čo zareagoval, tak sa trocha zarazil.
"Uhm, som Uchiha, a Kaede ti bude na nič, radšej mi ju daj, než si ju vyprosím násilne" pošeptal, a v tom napriahol ruku, ktorou mu naznačoval aby mu ju dal. Pomedzi to sa mu aktivoval Sharingan, aj keď Hiyoshi nechcel bojovať, Kaede mu bola blízka.
"Tak, vráť mi ju...." a teraz sa usmial, čo bolo dosť divne, ale nechcel robiť problémy, hlavne na cudziom území, a teraz sa mu pozeral priamo do očí, bol pripravený hocikedy aktivovať genjutsu, ktoré by mu avšak spôsobilo trocha väčšiu traumu, ako by Hiyoshi chcel.

Toshi Takari

"Ah.. čo sa už dá robiť" pousmial som sa, a obrátil som sa pretože to zaregistroval, hoci bohvie jak, poškrabal som sa voľnou rukou po hlave a pozrel som sa neprítomne na oblohu. "Už len chvíľočku.. no tak" prevrátil som očami a kývol som hlavou smerom k opačnej strane nádvoria, kde stáli oni dvaja muži z tréningovej haly, pozrel som sa do jeho prenikavých očí, ktoré mi boli trochu ľahostajné a následne som sa pozrel či tam tí magori ešte stoja.

Takeru Takahashi

Stráže se již dávno vrátili na své místo a já jsem se hodlal propracovat až k náměstí, moc lidí tu nebylo, ale na náměstí vždy nejvíc. Vešel jsem tam tedy a prošel jsem až do hlavní budovy, kde jsem si vzal z truhly od otce klíč, jen jsem se letmo pousmál a vyšel jsem ven, když jsem si všiml nějakých dvou chlapů, kteří tu neměli co dělat, jen jsem mávnul na strážce u dveří a pousmál jsem se, ti se ihned rozeběhli oproti těm dvěma mužům...

Toshi Takari

V momente som vyrazil vpred blížiac sa k tým dvom keď v tom momente okolo mňa prebehli stráže, dalo sa to skrátka poznať, netušil som prečo idú po tých dvoch, ale dosť mi vadilo, boli od strýka a ja som nechcel robiť zbytočný rozruch, hodil som späť Hiyoshimu meč do ruku a pozrel som sa do oboch strán, než som vystrel ruku oproti tím dvom mieriac na ich chrbti a v tom malom okamihu preletela katana okolo stráži, a kunaie čo mali prisebe ako aj všetok kov zostal ležať pred ich nohami rýchlo som meč zachytil do ruku a obrátil som sa smerom k Hiyoshimu, nechcel som aby ma tie stráže videli, ale na druhej strane som chcel svoj meč. "Vďaka.." povedal som, pričom moja technika vyzerala akoby som bol schopný hýbať predmetmi len vôľou.

Hiyoshi Uchiha
Po tom, čo si všimol že Toshi mu hodil katanu, tak ju len zobral, a dosť zamyslene sa pozrel na Toshiho. Nebolo to zrovna najlepšie, pretože boli v nepriateľskej dedine, a aspoň polka obyvateľstva bola jounini. Hiyoshi len zakýval hlavou, a Sharingan mu ihneď zmizol, aj keď to moc nepomohlo, lebo stále nevyzeral ako domáci, a to aj kvôli jeho ohromnému znaku klanu Uchiha na chrbte. Hiyoshi sa začal trocha tváriť, že Toshiho nepozná, aj keď ho chápal, predsa len on neschytal s kryštáľom zatiaľ, no teraz mal k tomu dosť blízko. Keď si Hiyoshi všimol, čo Toshi dokáže, tak ho to dosť zaujalo, bolo to niečo ako telekinéza, čo Hiyoshiho dosť zaujalo, a predsa len Toshi nevyzeral ako najslabší, aktuálne nezasahoval do boja, pretože chcel vidieť viac.

Takeru Takahashi

Co to? Ten kluk snad ovládá Koton, jak na to tak koukám... už předtím mi bylo divné, že na sobě nosí tolik brnění, teď to dává smysl... pomyslel jsem si a pousmál jsem se, asi bych si ani jednoho z nich nevšiml, ale zbraně letící od těch dvou chlapů mi byly jasnou nápovědou, v tu chvíli jsem je mohl nechat buď vyhodit z vesnice a nebo s nimi bojovat, já jsem ale nechtěl ani jedno, překvapivě. Chtěl jsem pouze vědět, co tady dělají a přesně proto jsem nesměl ztratit přehled o tom, kde jsou Mám ten klíč Mizore, můžeme jít. A dyštak si moje sestřenice, nikdo tady nezná rodinné vztahy mezi vládnoucí rodinou, tak raději moc nemluv... dodal jsem usměvavě a vykročil jsem jasným krokem...

Takeru Takahashi

Pomalým krokem jsme vyšli vstříc Chrámové Oblasti Tohle je moje možnost, s Mizore se mi to povede... ale je to celkem zvláštní, její Kekkei Genkai a to, co nás tam čeká... má snad Mizore nějaké spojení? pomyslel jsem si, na venek jsem se pouze pousmál a kráčel jsem dál ve stopách, kterými jsem už několikrát procházel, nebylo to poprvé, co jsem za dlouhou dobu šel do chrémové oblasti...

Toshi Takari

Zdá sa, že som v pohode, robiť problémy vo vesnici toho týpka nemá príliš veľký zmysel, ak tu ešte niekto dokáže to čo on bolo by to síce zaujímavé, ale voči jeho schopnostiam, nemám príliš jasné páky, napadlo mi v tej chvíli. A obrátil som sa smerom kde teraz mizlo to dievča s členom klanu Takahashi. Bola to snádˇprvá myšlienka za posledné dni ktorá neobsahovala len nejaké hlúpe nezmysli, vložil som katanu do púzdra a prehodil som si ju cez rameno, pričom som vykročil vpred, keď som už tu, pôjdem sa pozrieť pomyslel som a kráčal som za Takerom a jeho spoločníčkou, naviac, takéto miesta mi pripadali famózne, a ja som si chcel prezrieť celú vesnicu, nech už obsahovala čokoľvek.

Takeru Takahashi

Zastavil jsem se před obrovskými kamennými dveřmi, ve kterých byla jediná klíčová dírka. Byl to vstup do skály, která vedla dál do chrámové oblasti Je tam deska, která popisuje všechny stupně naší Kekkei Genkai, jsou tam skryty svitky s popisem všech technik klanu, ale to, co zajímá mě je úplně něco jiného. Už jsem to jednou zkoušel, ale málem jsem při tom zemřel, ale jak jsem koukal na tvé schopnosti, tak by se to tentokrát mohlo ukázat v náš prospěch. řekl jsem a pousmál se, strčil jsem klíč do klíčové dírky, v tu chvíli se ozval mohutný zvuk složitých dveří a systému zámků, nakonec se dveře otevřeli a my jsme měli možnost jít do prava nebo do leva Vlevo je deska a svitky, náš cíl je v pravo... unikátní svitek pro Kuchiyose no Jutsu, který se dědí v našem klanu! řekl jsem s nadšením a vykročil jsem dopředu, po několika minutách, co jsme vyšli ze skály jsme vyšli na obrovský a dlouhý kamenný most, který vedl až ke skále na konci, po několika krocích se mohutné dveře začaly opět zavírat, klíč jsem však měl v kapse...

Takeru Takahashi

Šli jsme po dlouhém kamenném mostu, tentokrát jsem si byl jist, že se mi povede ho chytit, věřil jsem si, hlavně proto, že tady se mnou byla Mizore, která mi určitě dokáže pomoct. Pomalým krokem jsme došli až ke skále na konci toho mostu, bylo to tam něco jako dalších místnost, trošku větší a kulatá, vytesaná doslova do skály. Uprostřed ní byl podstavec a na něm svitek, sešel jsem po schodech dolu a popodešel jsem ke svitku Připrav se Mizore... tohle nebude jednoduché.. řekl jsem a připravil se...

Místnost:

Toshi Takari

Sledoval som tých dvoch, pričom si ma očividne nevšimli aj keď som si s tím príliš práce nedával, preto som si udržiaval aj dosť veľký odstup, nepotreboval som prakticky ani vedieť kam presne mieriac, šiel som im v stopách, a v tom vstúpili za kamenné dvere, no ja som videl už len ako sa zatvárajú a iná cesta tu predsa len nebola, pridal som teda dostatočne do kroku a keď sa zdalo, že už je neskoro, prekĺzol som pomedzi kameň a ocitol som sa vo vnútri, tých dvoch som však už nevidel, videl som však, že tu bola v podstate len jedna cesta.. tak som sa pokračoval za nimi obzerajúc si to tu, znudene som si pomyslel..

Tomu týpkovi sa to veru páčiť nebude, ... kašlať natonakoniec som sa blížil k nejakému mostu, pričom som sa naňho dosť nedôveryhodne pozrel, hoci bol s kameňa..

Takeru Takahashi

Dobře teda, ale ještě předtím, copak tady chceš? řekl jsem a otočil jsem se směrem k tomu chlapci, který nás sledoval, věděl jsem to ihned jak prošel kamennou bránou, nešlo to přehlédnout, ale ve městě jsem si ho v podstatě nevšiml Takže, pročpak? Laskavě odpověz, mám tady zrovna něco na práci... dodal potichu...

Toshi Takari

Potom ako som prešiel na druhú stranu pomaly som kráčal vpred, keď som sa tam objavil, v momente na moju prítomnosť upozornil Takeru, a ja som sa porozhliadol po miestnosti a vystúpil z tieňa. "To tiež netuším..." pokrčil som plecami ignorujúc ďalej jeho otázku, a zadíval som sa na stred miestnosti, pričom som pred nimi v podstate po prví krát prehovoril, a dodal... "chcel som len niečo.. k boju s Uchihou, ale vidím, že máte prácu" dodal som pokojne pričom som už pozrel naňho, pretože som sa ešte stále mohol vrátiť späť, ani som nevedel prečo som tu bol, skrátka on bol silný shinobi, on si ju vybral takže bola silná tiež, a ja som silným aspoň chcel byť... tak prečo aj nie.

Takeru Takahashi

Nesluší se zrovna vloupat k někomu do vesnice a nedat o tom ani vědět. Ale dobrá tedy, výjimečně tě... nezabiju řekl jsem a udělal jsem ironický úsměv, který byl spíše nepřátelský. Ještě jednou jsem se zahleděl na svitek uprostřed a pouze jsem se opět pousmál A co chceš? Ten boj se už stal, co víc k tomu potřebuješ vědět? Snad si tam stál a pozoroval ho, či? dodal jsem...

Toshi Takari

"To áno, to je už minulosť" potvrdil som pokojne a pristúpil som bližšie hľadiac nato načo on, ... ja však nie som Uchiha, a on ma viac menej nezaujíma, podotkol som s úškrnom a opýtal sa následne, takže, čo tu chystáte, možno by som vám mohol nejak pomôcť.......... keď som už teda tu a ty ma nezabiješ, čo som dodal viac menej flegmaticky a pokojne.

Takeru Takahashi

Ale jistě, pročpak si myslíš, že ještě žiješ? řekl jsem a zasmál jsem se, jediný důvod, proč jsem ho aktuálně nechal na živu byla vskutku pouze pomoc, v mnoha ohledech jsem měl vysoké sebevědomí, ale potom, co jsem minule skoro zemřel při pokusu toho golema získat už jsem nehodlal znova riskovat, krom toho nás přece jen nebylo zrovna nejmíň a i přes to, že byl golem obrovsky silný mu chyběla obrovská část, která ho dělá tak silným - svolávač. Proto jsem se rozhodl to zkusit znova Fajn, takže... k věci. Nezkoušejte si hrát na hrdiny, nebo můžete též zemřít, jakmile aktivuji pečeť na svitku, tak se tu zjeví summon, je to unikátní kuchiyose našeho klanu, které se dědí z generace na generaci, takže je vám snad jasné, že ovládá stejně jako já krystalové útoky. Bude mi ale stačit jedna věc, aby jste ho zaměstnali, když se mi povede prorazit jeho krystalové srdce mým krystalem tak, že se rozpadne, tak se automaticky dostane pod mou moc, nebo alespoň v to doufám... ten golem ovládá několik útoků, znám ale pouze tři ze čtyř. První z nich tvoří krystalový meč, nic speciálního, ten druhý je čistě obranný... problém je s tím třetím, pokud uvidíte, že kopne do země a okolo něj se začne v kruhu ovolňovat krystalová chakra do země, tak utečte do vzdálenosti deseti metrů. Proto se od něj držte minimálně ve vzdálenosti 8 metrů, jinak nestihnete uskočit. Předpokládám, že oba máte techniky na dálku... dokončil jsem...

Toshi Takari

Heh.. uškrnul som sa opäť, a pousmial následne, premýšľal podobne ako ja, páčil sa mi ten sarkazmus a jeho povaha, ale najradšej by som ho beztak zabil, ktovie prečo.... "tak fajn, dotoho" povedal som pokojne, a sledoval ten zvitok potom ako dokončil opísanie schopností toho tvora, hoci boli ešte z 1/4 neúplné, veril som, že spolu niečo vyprodukujeme a nebudeme tu len tak zbytočný. Spravil som krok dozadu, bolo to presne 8 metrov, od podstavca zo zvitkom, vzdialenosti a následne uplatňovanie informácií v praxi mi celkom šli, pretože skôr museli, ak som mal správne využívať svoje schopnosti.

Suishokami
Zjevil jsem se před svitkem a chraplavým hlasem řekl
" Znovu lidé ? .. Nudí mě tvůj klan .. Takahashi "

Takeru Takahashi

Moc si nezačínej, stále patříš našemu klanu a náš klan je ten, který pomohl k tvému vzniku! řekl jsem, aktuálně se mi moc nechtělo používat Kirisame, jeho meč by měl poté akorát výhodu a ještě k tomu tam byli ti dva. Ihned jsem od něj odskočil o několik metrů a začal jsem skládat pečetě...