Tenshiho dům

First topic message reminder :

Můj vysněný dům

Spoiler:

A moje praštěná kočka ...

Spoiler:

Tenshiho pokoj hraje modrou a zelenou barvou.

''Bolest,miluju bolest cháchá'',řval jsem s plných plic,při čemž jsem se různě kroutil.Znovu jsem proběhl dveřma,ale tentokrát prázdnoty..

Cítil jsi se slabý a k ničemu.
Správné bylo nebe, protože pro tebe to byla ta nejhorší možnost.
____________________________________________-
Odzbrojil jsem ho od všech zbraní a svázal ještě 10x
"Půjdeme ..." řekl jsem Anselle
A zašel zpět dovnitř

podívala jsem se na Tenshiho a pak na něj, zmocnil se mě nutkavý pocit mu pomoci tak jsem tam jen stála a zítrala na něj

" Můžeš mi říct co se chystáš udělat .." podíval jsem se na ní Yamiganem a viděl její mysl jako knihu
" Nedělěj to ... nebo snad ztratím naději v to ... že dokážeš něco mít ráda, něco milovat ... " řekl jsem a po chvíli jsem se zvedl a pokračoval
" Pokud to chceš udělat udělej to ... ale JÁ udělám to co jsem měl udělat už před 5ti lety !" zakřičel a rozeběhl jsem ven
"Amegakure musí být svobodná ! A pokud ty nedokážeš nic, tak já tak ale nezůstanu !" zakřičel jsem a Nyako ti vyskočila z rukou a vyčítavě se na tebe podívala.

sklopila jsem hlavu, byla jsem zvyklá okamžitě pomoct každému......on .... mi v tom brání..... zatnula jsem ruce v pěst a poraženě jsem se vrátila do domu, posadia se na gauč a přitáhla si k sobě nohy a objala je hlavu jsem si schovala mezi kolena

Vyskočil jsem na střechu a utíkal pryč
*Proč ... proč ...* přemýšlel jsem
Nyamko se na tebe stále tak podivně dívala, jako by ti něco naznačovala.
Pořád kývala hlavou ze strany na stranu a drápala na spis Peina.

podívala jsem se na Nyamko
"Neměla jsem mu na to kývnout, nechápe mé poslání." řekla jsem jí a podívala se na Peinův spis a po chvilce dodala
"Proti němu nemá šanci, zabije ho." řekla jsem bez známky emocí. Vzala jsem si své věci a vyběhla za ním že ho musím stihnout a zadržet

Po chvíli jsem se zastavil a všiml si že mě sleduje Ansella
"Co chceš ? ..." zeptal se tentokrát chladně plný hněvu

doběhla jsem k němu
"Sám moc dobře víš že jdeš na smrt Tenshi tak proč to děláš?" položila jsem u ruce na ramena

"Odkdy tě zajímá kam jdu ?" řekl a otočil se
"Ame se prostě někdy musí odprostit .."

"Ano to musí ale teď ne. Rozhodila jsem ti tvůj styl života měla bych odejít, jen chci abys věděl, že nikdy jsem nepřestala myslet na naše společné okamžiky, jen si je nemůžu dovolit zopakovat." sklopila jsem hlavu a odvrátila se od něj "Slib je slib a mě tenhle styl života až do teď vyhovoval. Omlouvám se." otočila jsem se k němu zády vzala si své věci a seskočila z té střechy

"Slib ..."
" Sliby jsou jen bezduché snůšky keců ! ... Má matka mi taky slibovala ... A NIC SE NEVYPLNILO! " řekl a byl rozzuřený
"Tvůj styl života si nech, ale ten můj jsi nikdy nerozhodila ... vždy byl takový ... stejně jako jsem tě vždycky miloval ty jsi stála v pozadí a sledovala mě ... jenže z pohledu kamarádky, to je to co lidi nejvíc sžírá. Pocit odmítnutí a nepotřebnosti ..." řekl a stál na místě

zastavila jsem se pod tím domem, jeho slova jsem zřetelně slyšela a znovu si je přehrávala a podívala se vzhůru na něj, stekla mi jedna slza ani nevím proč, připadala jsem si trapně že jsem si toho nevšimla dřív
"Proč.....proč si mi to neřekl dřív?"

"Protože ... jsem si připadal ... jinak ..."
"Nepotřebovala jsi to vědět ... stačilo mi vedle tebe stát a připadal jsem si skvěle .."
"Ale protože už se asi nepotkáme ... každý si bude muset jít po svých ..." řekl a sedl si na střeše
Nyako se k tobě začala zase lísat.

vzala jsem Nyako do náruče a skočila za ním a sedla si vedle něj
"Asi jsem nebyla tak dobrá kamarádka když jsem si toho nevšimla, ale copak by si mohl žít s někým kdo je neustále hledaný?" podívala jsem se na něj

" Víš přece sama dobře že tohle se dá napravit ..." řekl a sledoval přelétající hvězdy
" Pamatuješ si tu noc ? ... je to tu úplně stejné ... já si pamatuju i své první přání ..." řekl a usmál se

odvrátila jsem pohled od něho a podívala se na hvězdy a trochu se pousmála
"Splnilo se?" zeptala jsme se tiše a opřela se vzadu o ruce

"Možná ano, možná ne ... to nezáleží na mě " řekl a otočil se tváří tobě

ucítila jsme jeho pohled
"A na kom?" zadívala jsem se mu do očí a je pocítila jak mi Nyako drcla hlavičkou do břicha aby si vyžádala pozornost

"Na tobě ... " řekl a mile se pousmál
Nyako to po chvíli vzdala a přiklopila si oči ušima

"Proč všechno vždycky záleží na mě?" nespustila jsem ho z očí a jemně pohladila Nyako

"Možná protože ... jsi důležitá článek mého života " řekl a usmíval se
Nyako odskočila s výrazem "všímej si jeho" :)

"i ta kočka je chytřejší jak já."řekla jsem pobaveně a mírně jsem se posunula k němu

"Víš já ..." a ústy se k ní přibližoval stále blíž

Nyako jen nenápadně vykoukla z poza rohu

cítila jsem z něj ohromnou nejistotu ale i radost z toho že je to evidentně venku já ovšem seděla a užívala si ten pocit který mi bude možná i odepřen...